PROFIL VLADIMÍRA ŠPIDLY

Společnost STEM v pravidelných výzkumech zjišťuje důvěru veřejnosti v nejvyšší ústavní činitele – prezidenta, premiéra, předsedu poslanecké sněmovny a předsedu senátu.

Hodnocení Vladimíra Špidly sledujeme od roku 1998, kdy zastával v Zemanově vládě post ministra práce a sociálních věcí. Hned od začátku našeho sledování se řadil k více populárním politikům. Přestože mu v médiích bylo často předhazováno jeho škrobené a neemotivní chování, společně s odměřenou komunikací nejen vůči novinářům, jeho popularita stoupala spolu s jeho známostí mezi veřejností. V době odstoupení Miloše Zemana z čela ČSSD, kdy se Vladimír Špidla stal jeho nástupcem, se jeho popularita pohybovala těsně pod šedesáti procenty, což mu zajišťovalo postavení mezi nejpopulárnějšími politiky v České republice.

Po volbách do parlamentu v červnu 2002 se Špidla jako předseda nejsilnější strany stává předsedou vlády. V našich průzkumech v září 2002, prvních po volbách a současně těsně po rozsáhlých povodních, které postihly velkou část naší země a důkladně prozkoušely čerstvě zvolenou vládu, obstáli podle hodnocení veřejnosti jak Vladimír Špidla, tak jeho vláda velmi dobře. Podíl jeho pozitivních hodnocení se mezi dotazovanými přehoupl přes tři čtvrtiny.

V tomto období dosahuje nejpozitivnějších hodnocení ve své dosavadní politické kariéře. Svůj vliv na to měla situace během povodní, kdy vláda vystupovala podle hodnocení občanů správně a získala si tak důvěru veřejnosti. Současně se často stává, že nová vláda v době svého nastoupení má velkou popularitu a těší se důvěře obyvatelstva, které do ní vkládá své naděje na změny k lepšímu. A právě u Špidlovy vlády to platilo, neboť od té doby klesá jak důvěra ve vládu, tak v jejího předsedu. V tuto dobu se před Špidlou v popularitě nacházel jen pravidelně nejpopulárnější politik na naší politické scéně a současný ministr vnitra Stanislav Gross a tenkrát velmi populární ministr obrany, který při povodních vystupoval velmi rozhodně a získal si tak velkou část veřejnosti, Jaroslav Tvrdík.

Po povodních v září 2002 se STEM také poprvé ptal svých respondentů na důvěru ve Vladimíra Špidlu jako premiéra. Důvěru v něj měly po povodních celé tři čtvrtiny dotázaných, pravděpodobně ze stejných důvodů, které mu přinesly výše řečenou velkou míru popularity.

Až do konce minulého roku se nový předseda vlády a předseda ČSSD držel mezi veřejností nejlépe hodnocenými politiky. Na podzim roku 2002 a na začátku roku letošního jeho popularita dosahovala stabilně více než šedesáti procent. Přestože byl stále velmi populární, důvěra v něho jako v předsedu vlády už znatelně klesala. Pokles mezi zářím a prosincem dosahoval celých 20 procentních bodů a na konci roku 2002 mu projevovalo důvěru jen něco přes polovinu obyvatel naší republiky.

K velkému zlomu v popularitě a k pokračujícímu poklesu důvěry dochází v prvních měsících letošního roku. Hlavní vinu nese situace okolo volby prezidenta, kdy se ukázala malá síla vlády a naprostá rozpolcenost a neschopnost se domluvit v ČSSD, která byla dávána za vinu jejímu předsedovi a současnému premiérovi. Neúspěch vládnoucích stran ve všech kolech prezidentské volby, provázený dohady a průtahy, pád důvěry ve Vladímíra Špidlu ještě posílily. V dubnu tohoto roku mu jako premiérovi důvěřovala jen necelá polovina občanů, více jak dvakrát méně než na počátku jeho vládního předsednictví. Společně s poklesem důvěry poklesla i popularita jeho osobnosti, která se stále pohybuje na pouhých 34 procentech, což je jen o několik procentních bodů více než má například předseda KSČM M.Grebeníček.

Na konci léta se podle našeho zářijového průzkumu důvěra v předsedu vlády Vladimíra Špidlu oproti dubnu poněkud zvedla, v současné době se těší důvěře u celé třetiny obyvatel.  Jedná se ovšem o malý vzestup, proto můžeme považovat situaci za víceméně stabilní. Stejně setrvale můžeme hodnotit stav jeho popularity držící se v září 2003 na 34 procentech. 

Pokud sledujeme důvěru ve Špidlu a srovnáváme ji s demografickým rozdělením dotazovaných, zjistíme, že na pohlaví, věku ani vzdělání důvěra nezáleží. Stejně tak nehraje roli, zda má respondent, či nemá, zájem o politické dění. Větší důvěru mají v současného premiéra středově a spíše levicově orientovaní lidé. Naopak čím více pravicově orientovaný je dotazovaný, tím méně projevuje důvěru ve Vladimíra Špidlu jako předsedu vlády, celých 82 procent zastánců jasné pravice v něj nemá důvěru. Menší důvěru můžeme rovněž nalézt u lidí, kteří hodnotí současný režim jako mnohem horší než režim před rokem 1989.

O dalším vývoji pravděpodobně rozhodne vývoj politické situace při schvalování rozpočtu a reformy veřejných financí a dopady těchto rozhodnutí na občany.