Šiřitelé dezinformací

Shrnutí:Produkce a cirkulace dezinformací má často velmi reálné společenskopolitické dopady. Ačkoliv existují studie o samotném dezinformačním obsahu a o zdrojích, které takový obsah publikují, samotné šíření mezi běžnými občany není příliš zmapováno.Toto „dobrovolné“ a „amatérské“ šíření mezi lidmi, kteří nesledují vlastní politické ambice a agendu, je zásadní element, bez kterého by se zřejmě nedostal tento obsah k dostatečnému množství čtenářů.

Shrnutí:

Produkce a cirkulace dezinformací má často velmi reálné společenskopolitické dopady. Ačkoliv existují studie o samotném dezinformačním obsahu a o zdrojích, které takový obsah publikují, samotné šíření mezi běžnými občany není příliš zmapováno.

Toto „dobrovolné“ a „amatérské“ šíření mezi lidmi, kteří nesledují vlastní politické ambice a agendu, je zásadní element, bez kterého by se zřejmě nedostal tento obsah k dostatečnému množství čtenářů. Původní dezinformační zdroje většina lidí totiž nezná. A podle výzkumů také pro důvěryhodnost obsahu je důležitější vztah čtenáře k osobě, která jej sdílí, nikoliv k původnímu zdroji informace.

Skupinu šiřitelů jsme definovali jako jedince, kteří pravidelně sdílí obsah, který velká média, včetně veřejnoprávních, podle nich záměrně zkreslují nebo zamlčují. Šiřitelů je podle rychlé sondy odhadem kolem 5 % v populaci. Odhadem dalších 10 % populace si takové informace aktivně často vyhledává, ale pravidelně je nešíří.

Na tyto šiřitele se nevztahuje řada v médiích sdílených stereotypů – svoji ekonomickou situaci nepovažují většinou za špatnou, nemají vždy vyhraněné a jasné politické názory a nejsou to dominantně jen starší lidé. Mnozí z nich se běžně snaží ověřovat informace a také neplatí, že mají vždy nízkou zpravodajskou gramotnost.

Šiřitele charakterizuje to, že hledají alternativu k tomu, co považují za dominantní světonázor médií, jenž se pro ně manifestuje především skrze témata migrace, menšin a mezinárodního soupeření velmocí. Platí pro ně vysoká nedůvěra k médiím a oficiálním zprávám, ale zároveň nemají jiné mediální zdroje, kterým by silně důvěřovali a podle kterých by se orientovali.

Šiřitelé lze rozdělit na dvě skupiny dle motivace a času, který činnosti věnují. První skupina, tzv. Spontánní šiřitelé, příliš informace nezkoumají a sdílí víceméně vše šokující nebo zábavné, co se k nim dostane, za tím účelem, aby udržovali sociální kontakty. Nezajímají se o factchecking, neznají dezinformační média a připomínání hrozeb dezinformací pro ně může být často jen potvrzením, že všichni lžou a pravdy se nelze dobrat. Nejvíce může pomoci nabídnout jim alternativu ve formě komunitních programů a diskusí anebo specificky cílených médií.

Druhá skupina, tzv. Expertní šiřitelé, mají poměrně vysokou zpravodajskou gramotnost, ale také velký sklon ke konspiracím. Na expertní šiřitele proto mnoho „oficiálních aktivit“ nebude efektivních. Naopak pro ně může být zajímavé a může oslabit jejich negativní šiřitelskou činnost kritické psaní o médiích, lákadlo zviditelnění nebo paradoxně i nezávislý factchecking.

Ukazuje se, že skupina šiřitelů je velká, velmi různorodá a vyžaduje větší pozornost, pokud mají být opatření na zmírnění dopadů dezinformací účinná.

Naše zjištění je potřeba potvrdit a zpřesnit kvantitativním výzkumem, který bude založen na velkém vzorku a zároveň bude sledovat nejen důvěru v média, ale také frekvenci šíření, povahu sdílených informací, hlavní motivaci a míru konspirativnosti.

22. 6. 2020

Závěrečná veřejná zpráva z výzkumu

Autoři: Nikola Hořejš, Jitka Uhrová, Michaela Trtíková Vojtková, Matěj Jungwirth a Martin Buchtík (STEM)

Projekt je podpořen Nadací Friedricha Naumanna pro svobodu (Friedrich Naumann Foundation for Freedom). Nadace Friedricha Naumanna pro svobodu nezodpovídá za obsah této studie ani za jakékoliv její využití. Názory zde vyjádřené jsou názory samotného autora(-ů) projektu. Tyto názory nemusí nutně odrážet názory Nadace Friedricha Naumanna pro svobodu.