Růst chudoby zatím nehrozí

Ekonomické problémy českého státu a rostoucí počet nezaměstnaných od roku 1998 vytvářely značný tlak na rozpočty mnoha rodin. Hladina nezaměstnanosti se už sice ustálila, ale ekonomické oživení přichází jen zvolna a rezervy se vyčerpávají. Nový rok přinesl navíc další poměrně výrazné zásahy do rodinných rozpočtů v podobě deregulací cen energií, dopravy, někde i nájmů. Nehrozí, že se stále větší podíl lidí začne propadat sociálním sítem ? Nerozšiřuje se okruh osob, které považují sebe nebo svou rodinu za chudé ? Odpovědi můžeme najít v databázi průzkumů STEM, zejména pak v údajích z šetření provedeného v listopadu 2000.

Celou problematiku rozdělíme pro přehlednost do tří částí. V první si položíme otázku, zda se představy tvůrců sociálních limitů o chudobě shodují s hranicí, kterou za práh bídy považují občané. Ve druhé se soustředíme na to, kolik lidí si myslí, že jsou chudí, a jaký je trend počtu těchto osob, a konečně v třetí naznačíme, zda a jakými způsoby lidé hrozícímu propadu do chudoby čelí.

Kde je práh chudoby ?

V průzkumu provedeném v listopadu 2000 měli respondenti určit práh chudoby, tedy minimální celkový čistý měsíční příjem včetně všech dávek pro čtyřčlennou rodinu se dvěma dětmi školního věku. Jejich odpovědi pak byly porovnávány s částkami životního minima pro takovou rodinu.

Rozpětí částek uváděných občany se pohybovalo od 3000 (několik „stokorunových“ odpovědí bylo ze souboru vyloučeno) až po třicet tisíc korun, ale nejvíce hodnot oscilovalo kolem průměru. Ten činil zhruba 10890 korun. Porovnáme-li ho s částkou životního minima pro tento typ domácnosti, zjistíme až neuvěřitelnou shodu. Oficiální částka životního minima pro čtyřčlennou rodinu rodiny (za předpokladu, že jednomu dítěti by bylo například osm a druhému dvanáct let) dosahuje totiž 10830 korun.

Neméně pozoruhodnou skutečností je, že se na tomto odhadu s nevelkými odchylkami ztotožnili lidé z velmi rozdílně situovaných sociodemografických skupin populace. Naprosto minimální rozdíly jsou mezi lidmi z různých věkových skupin, velmi blízké částky uváděli také lidé z venkova a z měst. Poněkud vyšší odhad osob žijících ve velkých městech nad sto tisíc obyvatel má logický důvod nejen ve vyšších průměrných příjmech samotných respondentů, ale také v tom, že nemají zpravidla „venkovskou“ možnost doplňovat například zdroje potravin z vlastních zdrojů. Také lidé s vysokoškolským vzděláním a nepříliš početný okruh občanů, kteří sami uvádějí, že se současným příjmem v domácnosti vycházejí snadno nebo dokonce velmi snadno, staví mez chudoby poněkud výše než lidé s příjmy průměrnými nebo podprůměrnými, ale rozdíly opět nejsou zásadní.  A – jak už je obvyklé – nejnižší částky rozhodně neuvádějí lidé, kteří podle svých slov vycházejí s příjmy domácnosti „velmi obtížně“, ale spíše ti, kteří skromněji přiznávají, že mají s financováním svých rodin jisté problémy.

Pramen: STEM, 11/2000

Průzkum tak potvrdil, že lidé dokážou z vlastní zkušenosti velmi dobře odhadnout, s jak velkým příjmem může člověk ve své domácnosti vyjít. Realistický propočet respondentů také nepřímo naznačuje, že zprávy z makroekonomické sféry sice odborná část veřejnosti přijme s uspokojením, ale naprostá většina lidí se řídí až podle částek v příjmovém a výdejovém sloupku svého rodinného rozpočtu.

Přibývá chudých ?

Na tuto zásadní, ale nelehkou otázku hledá odpověď STEM několika způsoby. Jednak se přímo ptá, jak vycházejí s příjmy (a konfrontuje odpovědi s tím, jakou částku uvedli dotázaní jako celkový čistý měsíční příjem domácnosti, s početností domácnosti apod.), jednak zjišťuje, zda se subjektivně cítí jako chudá rodina, a konečně se konkrétně ptá, zda jim stačí peníze na několik základních věcí – na dobrou stravu, na kvalitní ošacení pro členy rodiny a na sport, kulturu a věci, které k tomu jsou potřebné.

Všechna data ukazují, že hospodářská situace českých domácností se v posledních třech či čtyřech letech téměř nemění. Více než polovina domácností označuje svou celkovou životní úroveň jako „velmi dobrou“ či (mnohem častěji) „spíše dobrou“, asi 30% domácností vychází „spíše snadno“ nebo „snadno“ se svými příjmy (dalších 40% „spíše obtížně“ a ostatní mají podle vlastních slov větší problémy), a ani okruh rodin, které se v posledních měsících dostaly do krajně obtížné finanční situace, se nemění a pohybuje se kolem 40%. Také podíl „chudých rodin“ (tedy rodin, o nichž jejich členové jako respondenti průzkumu uvedli, že jsou chudé či spíše chudé) osciluje kolem 40%. Do roku 1995 podíl těchto rodin klesal, v roce 1997 stoupl a od té doby jen mírně kolísá.

Pramen: STEM, Trendy 1993-2000

Nemění se ani schopnost rodin obstarávat si určité potřeby. Zhruba tři čtvrtiny domácností mají dost peněz na dobrou stravu, asi dvě pětiny uvádějí, že jim stačí peníze na kvalitní oblečení pro všechny členy rodiny a zhruba ve třetině rodin je dost prostředků na kulturu, rekreaci, sport a věci, které jsou k tomu potřebné. Hierarchie důležitosti zůstává téměř dokonale zachována – nejdříve strava, pak oblečení a nakonec sport, rekreace, kultura. V současnosti se 30% domácností netají tím, že jim stačí peníze na všechny uvedené věci, a naopak čtvrtina lidí tvrdí, že jejich rodina má potíže s nákupem kvalitních potravin. Data také potvrzují, že majetkově se společnost mnohem výrazněji diferencuje podle vzdělání než podle věku. Rodin, které „nemají ani na jídlo“, je nejvíce mezi lidmi se základním vzděláním (tvrdí to 40% z nich), naopak 55% respondentů s vysokoškolským vzděláním uvedlo, že jejich rodina má na kvalitní stravu, oblečení i na kulturu a sport.

Obrana: jako za starých časů

Nejnápadnější změnou v průzkumu z listopadu 2000 je výrazný růst významu vedlejších příjmů pro hospodaření domácností. Jde o potvrzení údajů z konce roku 1999 a o tak razantní vzestup, že spekulace o sezónním výkyvu neobstojí. Větší váhu vedlejším příjmům než kdykoli v minulých letech přikládají prakticky všechny významné sociodemografické skupiny populace, i když těchto zdrojů nevyužívají stejně často. Nejvíce těží z vedlejších příjmů mladí lidé (asi 70% osob ve věku do 30 let označuje vedlejší příjmy za velice důležitou součást hospodaření domácnosti), studenti a lidé z malých vesnic, poměrně nejméně důchodci, i když i z nich si zhruba polovina vedlejšími příjmy k důchodům vypomáhá. Vedlejší příjmy přispívají ke zlepšení životní úrovně hlavně v domácnostech, které vycházejí s příjmy s většími potížemi, ale hrají významnou roli také téměř v polovině rodin, kde příjmy velkým problémem nejsou.

Pramen: STEM, Trendy 1993-2000

Ukazuje se, že na tlak na rodinné rozpočty našel český člověk protizbraň, kterou vlastně vytáhl z předlistopadového arzenálu. Stěhování za prací, které je vcelku standardním postupem v mnoha západoevropských zemích a zvláště pak ve Spojených státech, nemáme v krvi a nejsou pro ně ani příliš dobré předpoklady (nedostatečně stále funguje trh s cenově dostupnými byty apod.), a tak si lidé hledají cestu nejmenšího odporu. Jen struktura vedlejších příjmů a obsahová náplň se proti dobám socialismu zřejmě výrazně změnila – už zdaleka nejde jen o „klasické melouchy“, ale většinou o standardní, druhé či dokonce třetí pracovní poměry, při nichž mohou schopní a iniciativní lidé často vydělávat víc než v pracovním poměru, který vykazují jako hlavní.

Jaroslav Huk, analytik STEM

Sociální politika 3/2001