Redistribuce a dotace: jsou oprávněné?

Věra Haberlová

Tisková konference STEM, 26. 3. 2001

Otázka oprávněnosti redistribucí a dotací souvisí velmi těsně s tím, jak je ve společnosti chápána role státu. V našem prostředí je státu stále přisuzovaná velká důležitost. Nepochybně na to mají vliv zkušenosti z minulého režimu, který dovedl sociálně demokratické tradice do extrémní podoby státních garancí za vše, co se ve společnosti děje. Velký podíl na tom ale má i nejednoznačná polistopadová politika, její fragmentární, často pouze účelové začleňování liberálních přístupů do sociálního systému platného v dobách, kdy stát usiloval o monopolní postavení. Výsledkem je nejistý občan stále důvěřující státu, který podle svých pravidel organizuje řádný chod společnosti.

Představa státu, který v případě potřeby přebírá plné ručení za jistoty svých občanů, ovlivňuje i charakter názorů na opodstatněnost redistribucí a dotací. Obecně lze říci, že podpora redistribuční a dotační politiky je relativně velká. Je to ale podpora v jistém smyslu labilní, která nevychází z vlastního přesvědčení o tom, jaké místo mají mít redistribuce a dotace v současném režimu ekonomiky, ale je spíše odvozovaná od kontextů a představ o legitimitě nároků konkrétních adresátů redistribuční a dotační politiky. To způsobuje, že jiná stanoviska zaujímají lidé k dotacím poskytovaným velkým podnikům a jiná ke státní finanční výpomoci bankám, jinou odezvu mají dotace a redistribuce v případě, přiřadíme-li k nim sociální souvislosti a jinou v případě, jsou-li zvažovány v kontextu daní. Viz následující tabulky.

„Stát by měl zabránit bankrotům velkých podniků, aby nerostla nezaměstnanost.“ (%)

Pramen: STEM, série Trendy 1997 a 2000

„Velké podniky, které dlouhodobě dluží velké částky na sociálním a zdravotním pojištění, by měl stát nechat zavřít.“ (%)

Pramen: STEM, série Trendy 1997 a 2000

„Bylo podle Vás správné, že stát různými způsoby a z peněz daňových poplatníků pomáhal přežít velkým průmyslovým podnikům?“ (%)

Pramen: STEM, Trendy 2/2001, 1641 respondentů starších 18 let

„Bylo podle Vás správné, že stát různými způsoby a z peněz daňových poplatníků pomáhal přežít velkým bankám?“ (%)

Pramen: STEM, Trendy 2/2001, 1641 respondentů starších 18 let

„Bylo podle Vás správné, že stát uvalil nucenou správu na Investiční a poštovní banku a zaručil se, že splatí její špatné úvěry?“ (%)

Pramen: STEM, Trendy 2/2001, 1641 respondentů starších 18 let

„Měla by podle Vašeho názoru vláda pomocí vyšších daní přerozdělovat příjmy těch, kteří jsou na tom dobře ve prospěch těch, kteří na tom dobře nejsou?“ (%)

Pramen: STEM, série Trendy 1997 – 2001

„Myslíte si, že by u nás měla být zavedena daň z drahých nemovitostí a majetku
nad 2 miliony korun, aby se snížily rozdíly v majetku různých lidí?“ (%)

Pramen: STEM, série Trendy 1997 – 2001

„Rodiny s dětmi a staří lidé, kteří jsou již v důchodu, musí dostat, co potřebují, i když to znamená odebírat peníze ostatním lidem.“ (%)

Pramen: STEM, série Trendy 1997 a 2000

Z údajů uvedených v tabulkách je zcela zřejmé, že podpora dotacím a redistribucím výrazně narůstá tehdy, je-li jimi sledován nějaký sociální cíl. Důležitou roli přitom hraje to, jakou legitimitu má daný sociální cíl v očích veřejnosti. Vhodným příkladem toho je rozdíl v podílu stoupenců redistribuce ve prospěch sociálně potřebných a ve prospěch rodin s dětmi a důchodců. Rodiny s dětmi a důchodci jsou těmi skupinami populace, které mají podle obecného vědomí největší nárok na pomoc ze strany státu. Podpora redistribuce v jejich prospěch je také největší.

Opačným směrem ovlivňuje postoje k dotacím a redistribucím vědomí o jejich daňové náročnosti. Při každé zmínce o tom, že redistribuce, dotace či jiný státní finanční příspěvek budou hrazeny z peněz daňových poplatníků, ztrácí tato opatření část svých příznivců. Přesto jsou právě názory na daně jedním z příkladů nejednoznačnosti postojů vyjadřujících oprávněnost redistribucí a dotací. Nelze totiž pominout, že podporu dotacím a redistribucím, v některých případech velmi vysokou, vyjadřují lidé zároveň s přesvědčením, že daně jsou vysoké a je třeba je snížit. Názor, že je potřeba udělat u nás daňovou reformu a snížit daně, sdílejí dnes tři čtvrtiny občanů. Je to přitom názor velmi universální, který prochází napříč všemi skupinami populace i celým spektrem stoupenců jednotlivých politických stran.

Pramen:  STEM, Trendy 1/2001, 1660 respondentů starších 18 let

O nevyhraněnosti postojů k redistribucím a dotacím svědčí i řada dalších souvislostí. Především lze těžko specifikovat složení tábora příznivců a odpůrců těchto opatření. Přes jisté tendence – pokles podílu stoupenců směrem k osobám s vyšším vzděláním, větší podpora
u nejstarších generací lidí nad 60 let a naopak menší ve věkové skupině do 30 let, nejsou rozdíly v názorech na jednotlivé formy dotací a redistribucí natolik významné, aby bylo možné předpokládat, že některá skupina populace je těmto opatřením nakloněna více než jiná.

V postojích k redistribucím a dotacím hraje relativně malou roli i vliv politickoideologických orientací. Názory na opodstatněnost redistribucí a dotací jistý politickoideologický kontext přirozeně mají, jeho význam je však menší, než by se nechalo u tak zásadních otázek předpokládat. Zcela očekávaně mají redistribuce a dotace své stoupence především na levicové části politického spektra a směrem k pravici jejich podíl klesá. Nicméně i mezi pravicově orientovanými lidmi a voliči ODS a stran čtyřkoalice je nemálo těch, kteří těmto opatřením vyslovují podporu. Dobře to ilustrují následující dva grafy, které zachycují rozdíly mezi příznivci jednotlivých politických stran v názorech na dva vůbec nejsilněji politicky profilované příklady dotací a redistribucí.

Pramen: STEM, Trendy 11/2000, 1640 respondentů starších 18 let

Pramen: STEM, Trendy 2/2001, 1641 respondentů starších 18 let

Analýza postojů k redistribucím a dotacím ukazuje, že to, jak lidé chápou jejich oprávněnost, má především původ ve dvou základních okolnostech. Tou první je osobní ekonomická situace. Redistribuce a dotace obecně odmítají hlavně jedinci, jimž ekonomické postavení skýtá možnost být soběstačný a nezávislý. Naopak s významně větší podporou se tato opatření setkávají u lidí, kteří mají nižší příjmy a kteří svoji svou ekonomickou situaci hodnotí jako celkově špatnou. Tato tendence jenom potvrzuje to, na co poukazují poznatky z jiných výzkumů STEM – pocit ekonomického ohrožení, lhostejno zda aktuálního nebo pramenícího ze strachu z dalšího vývoje ekonomické situace, je jedním ze zásadních motivů důvěry ve stát, který je hlavním garantem životních jistot svých občanů. Viz grafy č. 4 a 5.

Druhou podstatnou okolností je názor na hodnotu principu rovnosti. Konflikt mezi liberální a rovnostářskou ideologií je trvalým rysem společenského klimatu po celé polistopadové období. Představa společnosti uspořádané na principu rovnosti je stále ideálem, podle kterého lidé posuzují správnost rozdílů mezi lidmi. Spor o legitimitu společenské diferenciace se promítá i do postojů k dotacím a zejména pak k redistribucím. O tom, že jsou dotace a redistribuce oprávněné, jsou zřetelně častěji přesvědčeni ti, podle kterých současný režim neskýtá všem lidem stejné šance a také ti, kteří se domnívají, že vývoj rozdílů mezi lidmi nebyl u nás v posledních jedenácti letech správný. Viz graf č. 6.

Příhodnou ilustrací vazby mezi postoji k redistribucím a dotacím a chápáním role státu je rovněž tendence, podle které patří přívrženci těchto opatření významně častěji mezi lidi ubezpečenými o tom, že by bylo dobře, kdyby v naší zemi vládla pevná ruka a někdo jasně určil, co se má dělat. Viz graf č. 7.

      Pramen: STEM, Trendy 11/2000, 1640 respondentů starších 18 let

Pramen: STEM, Trendy 2/2001, 1641 respondentů starších 18 let

Pramen: STEM, Trendy 2/2001, 1641 respondentů starších 18 let

Pramen: STEM, Trendy 2/2001, 1641 respondentů starších 18 let