Privatizace: postupovali jsme správně?
Jaroslav Huk
Tisková konference STEM, 26. 3. 2002
Privatizace: Postupovali jsme správně?
Už před několika lety slyšeli naši občané v různých obměnách sdělení, že „privatizace je v zásadě ukončena“. Byla to ovšem zpráva poněkud předčasná. I dnes se o privatizaci jedná a nejde o pár milionů. Také se hodně diskutuje o tom, jak se privatizace dosud prováděla, co se v ní podařilo a co bylo, často nenávratně, ztraceno. Co si o tom myslí veřejnost? Jak hodnotí dosavadní průběh privatizace u nás, jak si měl podle ní počínat stát a měl by se pokusit nějak napravit chyby?
Bilance bez potlesku
Jestliže je občanům předložen seznam oblastí života společnosti a jsou vyzváni, aby je ohodnotili, dostává pravidelně nejhorší známku právě privatizace. Například v lednu 2002 pouze 4 % občanů přidělila privatizaci známky 1 nebo 2, dalších 23 % lidí dalo trojku a všichni ostatní hodnotili čtyřkou nebo pětkou. S tím zcela korespondují i odpovědi lidí na otázku, jak jsou spokojeni s tím, jak u nás probíhá privatizace. Zaznamenávat do grafu odpovědi „velmi spokojen“ nemá prakticky význam, neboť podíl těchto hlasů se pohybuje v hodnotách blízkých jednoho procenta a nebyl vyšší ani v dobách, kdy celková spokojenost s privatizací u nás byla poměrně vysoká (kolem roku 1994). Je však třeba dodat i to, že odsudek privatizace není absolutní, většina nespokojených volí mírnější variantu „spíše nespokojen“ a dává tak najevo, že „něco se povedlo, ale víc bylo toho špatného“.
Poněkud příznivěji vyznívá hodnocení pro klíčovou privatizační metodu, která byla u nás použita. Princip kupónové privatizace obhajuje nyní zhruba třetina lidí, byť většinou jde opět o souhlas opatrný, nikoli bezvýhradný. Souhlas s použitím kupónové metody vyslovují takřka všichni lidé, kteří celkově průběh privatizace u nás chválí, ale další poměrně početná skupina občanů (asi sedmina populace) přiznává, že „kupónová privatizace byla správná věc“ i přesto, že celkově vyslovuje s privatizací u nás nespokojenost. Můžeme se tedy domnívat, že kupónová metoda nebyla zavržena úplně, ale mnozí lidé spíše vidí chybu v rozsahu, v němž byla u nás uplatněna.
Názor na průběh privatizace a kupónovou metodu souvisí těsně s celkovou politickou orientací a s představami o nejvhodnějším ekonomickém modelu pro naši republiku. S dosavadním průběhem privatizace jsou spokojenější lidé, kteří obhajují (aspoň verbálně) tržní ekonomiku, z politického spektra pak především stoupenci ODS a pravicové části Koalice. Ještě výraznější rozdíly jsou v hodnocení kupónové privatizace, kterou většina příznivců ODS a tržní ekonomiky obhajuje, zatímco voliči levice a zastánci socialistické i sociálně tržní ekonomiky skoro jednoznačně odmítají.
V čem hledat příčinu nepříznivého celkového pohledu na privatizaci? Můžeme soudit jen nepřímo z toho, které věci, považované za průvodní jevy či přímé důsledky privatizace, lidé odsuzují. Privatizace je spojována především s mnohamiliardovými ztrátami, odstrašujícími svou absolutní velikostí a neuváděnými téměř nikde v relaci k celkovému objemu privatizovaných prostředků. Právě tak je v privatizaci, zejména v její počáteční fázi, spatřován prapůvod bohatství některých jednotlivců, z nichž mnozí využili nedokonalých zákonů a jiní beztrestně jejich hranice překročili. Někteří lidé svým nesouhlasem s ekonomickou transformací a privatizací protestují proti sílícímu vlivu cizího kapitálu a „výprodeji“ českého majetku. A konečně nezanedbatelná část veřejnosti se domnívá, že privatizace byla škodlivá z principu, že stát si měl ponechat mnohem významnější roli v ekonomice a v jejím řízení.
Pramen: STEM, Trendy 1993-2002
* – V únoru 1997 a v únoru 1999 zněla otázka „Byla podle Vás kupónová privatizace správná věc?“, v květnu 1998 vyjadřovali lidé souhlas s výrokem „Kupónová privatizace byla správnou formou obnovy trhu s kapitálem a akciemi“.
Pramen: STEM, Trendy 1993-2002
Pramen: STEM, Trendy 3/2002
Pramen: STEM, Trendy 3/2002
Pramen: STEM, Trendy 3/2002
Měl stát pomáhat? A má zasáhnout nyní?
Obrovské ztráty, k nimž v procesu privatizace došlo, neměly původ zdaleka jen ve finančních machinacích některých jednotlivců nebo skupin podvodníků. Miliardy zmizely v neprosperujících podnicích se státním podílem, které se stát snažil udržet, přestože v konkurenčním prostředí neměly šanci přežít. A ještě nápadnější desítky či stovky miliard si vyžádala sanace bank. Měl stát tyto prostředky vynakládat, aby pád velkých podniků a bank alespoň oddálil a zabránil tak v jednom případě silné nezaměstnanosti, ve druhém propadu úspor střadatelů?
Otázka je to pro občana nelehká (to už je vidět z malého podílu rozhodných variant odpovědí) a v názorech se střetává několik protichůdných tendencí. Obecně lze říci, že k záchraně podniků je veřejnost vstřícnější než k sanaci bank. Pozoruhodné přitom je, že zatímco názor na pomoc podnikům zachovává tradiční „pravolevý gradient“, k podpoře krachujících bank mají stejné stanovisko lidé hlásící k levici i pravici. Můžeme si to vyložit tak, že zatímco pád podniků je spojován bezprostředně s nezaměstnaností a také s neschopností managementu (liberální občan pak pochopitelně by nechal takové podniky padnout, kdežto socialista či sociální demokrat by patrně spíše hledal pomoc, dokud to bude únosné), jsou kroky na záchranu bank vykládány spíše jako „pomoc bohatcům“, a proto se k nim kriticky staví i lidé z levé části politického spektra.
„Bylo podle Vás správné, že stát různými způsoby a ze státních peněz pomáhal přežít
velkým bankám?“
| 01/02 | 02/03 | |
| Určitě ano | 3 % | 6 % |
| Spíše ano | 25 % | 34 % |
| Spíše ne | 39 % | 35 % |
| Určitě ne | 33 % | 25 % |
Pramen: STEM, Trendy 2001-2002
„Bylo podle Vás správné, že stát různými způsoby a ze státních peněz pomáhal přežít
velkým průmyslovým podnikům?“
| 01/02 | 02/03 | |
| Určitě ano | 7 % | 8 % |
| Spíše ano | 35 % | 42 % |
| Spíše ne | 35 % | 34 % |
| Určitě ne | 23 % | 16 % |
Pramen: STEM, Trendy 2001-2002
Pramen: STEM, Trendy 3/2002
Pramen: STEM, Trendy 3/2002
Poměrně malé pochopení pro „spasitelskou“ roli státu by mohlo naznačovat, že stát neměl do procesu privatizace příliš zasahovat. Pak je ovšem poněkud překvapivá skutečnost, že většina občanů by souhlasila s vyvlastněním podniků, které byly zprivatizovány neúspěšně. Podíl lidí, kteří jsou pro zestátnění, sice v porovnání s předchozími roky poněkud klesl, nicméně stále se blíží 60 procentům.
„Myslíte si, že stát by měl znovu vyvlastnit špatně zprivatizované podniky?“
| 98/04 | 99/04 | 00/04 | 01/04 | 02/03 | |
| Určitě ano | 33 % | 26 % | 26 % | 25 % | 20 % |
| Spíše ano | 37 % | 37 % | 39 % | 35 % | 37 % |
| Spíše ne | 20 % | 25 % | 26 % | 27 % | 28 % |
| Určitě ne | 10 % | 12 % | 9 % | 13 % | 15 % |
Pramen: STEM, Trendy 1998-2002
Vyvlastnění špatně zprivatizovaných podniků je věcí silně ekonomicky, ale i politicky zabarvenou, i když i mezi stoupenci ODS a lidmi, kteří se hlásí k volnému trhu, najdeme poměrně hodně stoupenců státní intervence, a naopak mezi lidmi, kteří obhajují socialistickou ekonomiku a volili by KSČM, je dost těch, kteří s vyvlastněním nesouhlasí.
Pramen: STEM, Trendy 3/2002
Pramen: STEM, Trendy 3/2002
Nízkou míru souhlasu s tím, že stát měl v průběhu privatizace více pomáhat bankám a podnikům, nelze vykládat jednostranně jako hlas pro „nezasahování státu do ekonomiky“. Mnohem pravděpodobnějším výkladem je to, že stát „neměl vůbec takovou situaci dopustit“, že si měl ponechat dostatečné kontrolní mechanismy, aby nežádoucím krachům zabránil. Svědčí o tom i skutečnost, že 80 % lidí se domnívá, že ekonomika by i nyní měla zůstat pod kontrolou státu, a že téměř stejný podíl lidí obhajuje princip, aby si stát ponechal kontrolní podíl v největších bankách. Souhlas s vyvlastněním tak by vlastně měl obnovit žádoucí stav, tedy dostatečnou státní kontrolu.
Dokončení privatizace – přes značné úsilí současné vlády rozprodat všechno, co má slušnou cenu – bude úkolem i pro tým, který bude řídit stát po parlamentních volbách. Nebude to úkol lehký, protože ani ta příští vláda nemůže počítat v odstátnění zbylých oblastí ekonomiky s výraznou podporou veřejnosti. Privatizace se prostě podle názoru velké většiny lidí nepovedla a její završení není chápáno jako nezbytný krok k ekonomické prosperitě, ale spíše jako nutné zlo, které nás bude stát ještě mnoho miliard a které nás zbaví mnoha jistot, jejichž garantem může být pouze stát.
