Dynamika názorů na práci vlády

Dynamika názorů na práci vlády

Věra Haberlová

Tisková konference STEM, 17. 10. 2002


Klíčový význam celkové atmosféry ve společnosti

Dílčích kritérií posuzování práce vlády je celá řada – od oceňování úsilí, které vláda věnuje řešení důležitých problémů společnosti, přes hodnocení morální a odborné úrovně vládních představitelů, až k poměřování dopadů práce vlády na podmínky a životní úroveň občanů. Data o veřejném mínění ale potvrzují, že s výjimkou počátečního období po listopadu 89 se tato dílčí hodnocení vlád nijak významně neliší. Přesto prošly od počátku existence České republiky názory na práci vlády několika vlnami různorodých konfigurací. To naznačuje, že primární zdroj vytváření postojů k práci vlády je třeba hledat někde jinde. Hlubší analýza dat sociologických výzkumů takovou obecnější souvislost ukazuje. Je jí celkové klima ve společnosti charakterizované tím, z jakého zorného úhlu a z jakých východisek hodnotí lidé situaci ve společnosti. Podíváme-li se zpět do historie polistopadového vývoje, můžeme v procesu krystalizace veřejného mínění najít tři kvalitativně odlišné etapy. Jejich přesné časové vymezení je přirozeně problematické, protože ve skutečnosti se jednotlivé etapy prolínaly. Nicméně změny akcentů a hledisek posuzování stavu společnosti, charakterizující každou etapu, jsou pro pochopení dynamiky názorů na práci vlády důležité.

První etapa byla relativně krátká, v podstatě skončila na počátku devadesátých let. Hlavním momentem vnímání společenské situace byl v té době protest proti minulosti a výrazně pozitivní hodnocení společenské situace vycházelo z velice vágních, mnohdy naivních a emotivně laděných postojů. Dominantou názorového klimatu ve společnosti byly ideje politické demokracie a uplatňování lidských práv a svobod.

Druhá etapa trvala zhruba do poloviny devadesátých let. Bylo to období, ve kterém prošlo veřejné mínění vlnami různě motivovaných deziluzí. Kritické hodnocení mnoha stránek života společnosti postupně narůstalo. Tuto vzrůstající nespokojenost pomáhalo ale překonat přesvědčení o správnosti směru společenského vývoje a víra v budoucnost. Díky tomu nedošlo ve veřejném mínění k žádným dramatickým zvratům a úbytek pozitivního oceňování společenské situace byl pozvolný.

Pokud bychom použili pojmu „revoluce“ jako označení pro zásadní společensko politické změny, pak bychom mohli druhou etapu s jejími dominantními znaky hodnocení situace ve společnosti stále ještě řadit do „revoluční epochy“. „Porevoluční“ období představuje až třetí etapa. Její zřetelné signály se začaly ve veřejném mínění projevovat v polovině devadesátých let. V tomto období je již hodnota budoucnosti zatlačovaná do pozadí a rozhodujícím úhlem pohledu se stává přítomnost. Do základů posuzování společenské situace vstupuje vedle kritéria demokracie a svobody stále podstatněji ekonomické hledisko a rozhodující roli začínají hrát nároky a zájmy jednotlivých skupin obyvatel. Optimismus vyprchává a kritické hodnocení života ve společnosti narůstá.

Třetí etapa je v jistém smyslu „porevolučním“ návratem k „normálnímu“ stavu vytváření veřejného mínění. Je proto přirozené, že její charakteristické znaky se v průběhu času prohlubovaly a výrazným způsobem ovlivňovaly vývoj názorů na práci vlád samostatné České republiky.

První vláda Václava Klause 1993 – 1996

Působila v přechodovém období mezi druhou a třetí etapou, to znamená v období, kdy hledisko zájmů a nároků jednotlivých sociálních skupin nabývalo na síle a vzrůstal význam ekonomického kritéria hodnocení situace ve společnosti. Původní shoda názorů na správnost společenského vývoje, sycená na počátku devadesátých let euforií nad pádem komunistického režimu, se začala rozpadat. Kritické ohlasy působení vlády byly již poměrně intenzivní, nicméně jejich nositelé (především starší a méně vzdělaní lidé, stoupenci Levého bloku, republikánů a sociálních demokratů) byli stále ještě v menšině. Vláda prošla celým svým funkčním obdobím relativně klidně bez výrazných zvratů v míře projevované podpory. Její pozitivní ocenění oscilovalo kolem hranice mírně nadpoloviční většiny. Viz graf 1.

Druhá vláda Václava Klause 1996 – 1997

Druhá vláda premiéra Klause nastoupila v období, kdy motivační vliv hodnoty demokracie a víry v budoucnost ustoupil a vrchu nabyla ekonomická kritéria a perspektiva „dnes“. Výrazné prosazování aktuálních nároků a zájmů jednotlivých skupin veřejnosti bylo čím dále obtížnější sladit do jednotné představy o tom, co je správné. Celková nespokojenost s prací vlády narůstala a to nejen vlivem přitvrzování tradičních kritiků (v této době se k nim připojili již i příznivci KSČM). Podstatná změna se odehrála na straně původních stoupenců vlády premiéra Klause, jichž začalo výrazně ubývat. Nešlo tedy pouze o důsledek kumulace negativních zkušeností, ale také o změnu optiky nahlížení na společenskou situaci. Radikální zvraty postojů se promítly do té doby neobvykle rychlého a výrazného propadu důvěry ve vládu (z původní hranice kolem 50% na 17%). Viz graf 2.

Vláda Miloše Zemana 1998 – 2002

V době, kdy nastupovala sociálně demokratická vláda, bylo hledisko aktuálních životních podmínek a potřeb již zcela nepochybně základním východiskem posuzování stavu společnosti. Příznačným rysem nástupu vlády premiéra Zemana byla značná podpora, větší než by odpovídalo výsledkům voleb (50%). Relativně příznivého ocenění se Zemanově vládě na počátku dostalo i od voličů některých pravicových stran (např. ODS 40%). Tato de facto bianco podpora souvisela se zklamáním nad nenaplněnými očekáváními a byla především výrazem naděje. Naděje, která se ovšem během prvního období Zemanovy vlády rychle vytratila. Důsledkem byl rychlý nárůst rozčarování z práce vlády. Rok po volbách, které sociálním demokratům otevřely dveře do Strakovy akademie, byla s její prací spokojena pouze čtvrtina občanů. Důležitým aspektem oslabení podpory sociálně demokratické vlády bylo nesplnění očekávaných pozitivních změn. Při nejhlubším propadu důvěry ve vládu nešlo ani o to, zda jsou lidé na tom momentálně dobře nebo špatně, ale především o to, zda se situace vyvíjí směrem k lepším trendům. Další vývoj názorů na vládu Miloše Zemana ukázal, že signály zlepšování situace (především v oblasti ekonomiky) mohou spokojenost s prací vlády významně posílit. Viz graf 3.

Vláda Vladimíra Špidly 2002

Hodnocení vlády premiéra Špidly je zatím víc než předčasné. Nástup jeho vlády podstatně poznamenaly letošní povodně. Příznivé ocenění činnosti vlády v kritických dnech povodní a nedostatek jiných zkušeností vynesly vládu na nebývale vysokou hranici více než 70% podpory, která v posledním měsíci klesla na úroveň 58%. Teprve čas ukáže, jak se této vládě podaří vyrovnávat se s očekáváními veřejnosti.


Pramen: STEM, Trendy 1993-1996

Pramen: STEM, Trendy 1997

Pramen: STEM, Trendy 1998-2002

Soubory ke stažení

Stáhnout celý text