Životní podmínky zdravotně postižených občanů

Informace o výzkumném souboru

V rámci projektu Consensus/Phare „Creating awareness, through new facts and figures, of the inconsistencies of disability benefit provision in the Czech Republic“, který realizovalo konsorcium STEM – Středisko empirických výzkumů a Socioklub, byl také uskutečněn výzkum zdravotně postižených osob. Na základě výsledků tohoto výzkumu je možné sestavit obraz toho, jak sami zdravotně postižení vnímají svou životní situaci, jak hodnotí podmínky pro svůj život s handicapem.

Výzkumu se zúčastnilo 1104 zdravotně postižených občanů, z toho 818 držitelů mimořádných výhod II. stupně a 284 mimořádných výhod III. stupně. Struktura souboru z hlediska stupně mimořádných výhod (74% II. stupeň, 26% III. stupeň) plně odpovídá celospolečenskému průměru. Co se týká zdravotních indikací, na jejichž základě byly průkazky ZTP nebo ZTP/P vystaveny, zahrnuje výběrový soubor veškerá zdravotní postižení, tj. tělesná, duševní a smyslová. Nadhodnocení vyšších věkových kategorií ve výzkumu odpovídá i skutečnost, že respondenti většinou vlastní průkazku ZTP či ZTP/P již delší dobu, dvě třetiny z nich uvádějí, že jim průkazka byla přiznána před více než pěti lety. Konkrétně mezi držiteli průkazky ZTP/P je ještě vyšší podíl „dlouhodobých“ držitelů – tři čtvrtiny ji mají více než pět let (průkazka přiznána před deseti nebo více lety – 49%). Následující tabulka uvádí složení souboru s ohledem na jednotlivé skupiny zdravotně postižených.

„Patříte do následujících skupin zdravotně postižených?“

(podíl souhlasných odpovědí)

Pramen: STEM, Sociologický výzkum zdravotně postižených osob 99/8

Celkové životní pocity

Zdravotně postižení občané jsou ve svém životě nuceni čelit problémům a překážkám, které „zdravá“ populace nezná nebo má větší prostor a širší možnosti pro jejich řešení. Z výzkumu však nevyplývá, že by handicapovaní lidé byli v hodnocení vlastního života podstatně pesimističtější než běžná populace. Bez ohledu na to, jak se jejich životní podmínky mohou jevit veřejnosti, jsou sami postižení poměrně vyrovnaní. Dotázaní zdravotně postižení občané jsou rovnoměrně rozděleni do dvou skupin, jedni jsou celkově se svým životem spokojeni, druzí dávají najevo nespokojenost. Ve výhledech do budoucna výrazně převažuje optimistický přístup (45%) nad pesimismem (16%). Téměř dvě pětiny respondentů si však nejsou svou budoucností jisty. V porovnání se „zdravou“ populací jsou zdravotně postižení jen mírně v hodnocení svého života a výhledů do budoucna negativněji naladěni (v populaci 65% lidí spokojených se životem; 51% optimistů).

Rodinná situace a kontakty s okolím

Struktura zdravotně postižených občanů podle rodinného stavu v podstatě odpovídá struktuře běžné populace, nezjišťujeme žádné významné rozdíly. Výrazná většina dotázaných zdravotně postižených občanů tedy vstoupila do manželského stavu, téměř 50% dotázaných je v současnosti vdaných či ženatých poprvé. Svobodných je 17% respondentů.

Vzhledem k specifičnosti souboru zdravotně postižených občanů je obsazení domácnosti zdravotně postižených respondentů výrazně odlišné od domácností „zdravé“ populace. Tři pětiny handicapovaných lidí žijí v jednočlenných či dvoučlenných domácnostech (oproti 44% v populaci). Obyvateli domácnosti jsou nejčastěji jeden (47%) nebo dva nepracující důchodci (26%), přičemž více než dvě pětiny respondentů uvádějí, že v jejich domácnosti nežije ani jedna ekonomicky aktivní osoba. Pouze v necelé čtvrtině domácností žije alespoň jedno závislé dítě (populace: téměř polovina domácností).

Je zřejmé, že rodina pro zdravotně postiženého nepředstavuje pouze emocionální zázemí, ale je rovněž prostředím, které poskytuje pomoc v běžných životních situacích. Pouze třetina dotázaných však uvádí, že jim rodiče v současnosti přímo pomáhají s péčí o domácnost a poskytují jim finanční a materiální podporu. Finanční podporu ze strany dětí dokonce uvádí necelá čtvrtina respondentů. V polovině domácností platí, že děti přebírají některé práce spojené s péčí o domácnost. Pro respondenty je tedy především důležité šťastné rodinné soužití a bezproblémové vycházení s rodinným zázemím, s rodiči, dětmi, partnerem.

Životní úroveň

Lidé s průkazkou ZTP či ZTP/P jsou do značné míry odkázaní na státní systém sociální zabezpečení. Tři čtvrtiny respondentů uvádějí, že jejich domácnost je zásadním způsobem závislá na sociálních dávkách. Je to podstatně větší podíl, než je v průměrné populaci u nás běžné. Je zřejmé, že příjmy domácností zdravotně postižených občanů nebudou dosahovat výše příjmů ostatní populace.

Výzkum STEM z července 1999 tento předpoklad plně potvrzuje. Rozdílnost příjmové struktury je zvláště zřejmá, když srovnáme průměrnou hodnotu čistého příjmu domácnosti: mezi zdravotně postiženými dosahuje částky 13273 Kč, v populaci 19215 Kč. Přesnější rozložení ukazuje následující tabulka, ze které vyplývá obdobné zjištění: nejvyšší příjmová kategorie (nad 17000 Kč) je v populaci zastoupena dvojnásobným podílem než mezi zdravotně postiženými občany. Toto srovnání je však pouze orientační, protože ve výzkumu zdravotně postižených občanů jsou významně častěji zastoupeny méněčlenné domácnosti než v běžné populaci. Tato skutečnost následně ovlivňuje celkový příjem členů domácnosti. V hodnotě majetku nejsou mezi zdravotně postiženými občany a běžnou populací nijak zásadní rozdíly (viz graf).

Celkový čistý měsíční příjem všech členů domácnosti

Pramen: STEM, Sociologický výzkum zdravotně postižených osob 99/8, Trendy 99/7

Pramen: STEM, Sociologický výzkum zdravotně postižených osob 99/8, Trendy 99/7

Sami zdravotně postižení svou situaci nikterak nedramatizují a negativní hodnocení materiálního standardu je u nich na zhruba podobné úrovni jako v populaci. Zdá se, že lidé zdravotně postižení vycházejí při hodnocení životní úrovně z jiného základu, z jiné situace, nebo přesněji řečeno používají v tomto ohledu jiný referenční rámec.

Dokládají to jejich postoje k hospodaření s příjmem domácnosti a k hodnocení životní úrovně. Dvě pětiny respondentů mají určité potíže vyjít s příjmem v domácnosti a třetina respondentů musí čelit výrazným obtížím v hospodaření domácnosti. Pouze čtvrtina respondentů připustila, že s příjmem domácnosti vychází snadno. Podobně je ale nespokojena se svými příjmy i běžná populace. Téměř polovina respondentů označila životní úroveň své domácnosti jako dobrou. Mezi veřejností je spokojenost s životní úrovní vlastní domácnosti na mírně vyšší úrovni, více než polovina veřejnosti byla v červenci 1997 spokojena se svou životní úrovní, což je o devět procentních bodů více, než zjišťujeme mezi zdravotně postiženými občany. Rozdíly v subjektivním hodnocení životní úrovně mezi srovnávanými skupinami však nejsou propastné.

Na základě otázek věnovaných životní úrovni a hospodaření domácnosti zdravotně postižených občanů je možné zkonstruovat typologii celkového hodnocení životní úrovně. Zjišťujeme, že téměř třetina dotázaných na většinu otázek zařazených do souhrnné typologie (alespoň čtyři otázky z pěti) odpověděla, že životní úroveň jejich domácnosti je spíše špatná, cítí se jako chudá rodina, pro hospodaření domácnosti potřebují pomoc širší rodiny nebo vedlejší příjmy a navíc se jejich domácnost během posledního roku ocitla v obtížné finanční situaci. Více než třetina respondentů se naopak přiklání k pozitivnímu hodnocení životní úrovně. Ostatní nezaujali jednoznačný postoj, odpovědi kombinují.

K negativnímu hodnocení vlastní životní úrovně se častěji přiklánějí lidé vyučení, rozvedení, lidé mladší padesáti let a dále rovněž lidé, jejichž měsíční příjmy domácnosti nepřekračují hranici 12 tisíc Kč (viz následující graf – dopočet do 100% tvoří nejednoznačné odpovědi). V problematické finanční situaci se také podle vlastního vyjádření častěji nacházejí poživatelé částečného invalidního důchodu (37%) a lidé se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením (36%).

Pramen: STEM, Sociologický výzkum zdravotně postižených osob 99/8

Zaměstnání

Převážná část dotázaných zdravotně postižených občanů nepracuje ani nepodniká a nejčastěji jsou mezi nimi zastoupeni důchodci (72%). Tato skutečnost zkoumaný vzorek významně odlišuje od běžné populace a podmiňuje i některé další charakteristiky a obecné postoje dotázaných. Mezi důchodci je 14% starobních důchodců, ostatní pobírají plný či částečný invalidní důchod. Zaměstnanci tvoří pouze necelou pětinu souboru, přičemž je mezi nimi třetina dělníků a třetina úředníků. V porovnání s populací je mezi zaměstnanými zdravotně postiženými méně provozních a odborných pracovníků.

Sociální postavení

Pramen: STEM, Sociologický výzkum zdravotně postižených osob 99/8, Trendy 99/7

Ti zdravotně postižení lidé, kteří pracují či podnikají, většinově prohlašují, že jejich zaměstnání či podnikání významně zlepšuje jejich osobní situaci (73%). Téměř dvě pětiny z nich pracují více než 40 hodin týdně, třetina věnuje svému zaměstnání od 26 do 40 hodin týdně. Ti lidé, kteří nejsou zaměstnáni a nepodnikají, považují tuto situaci většinou za nepříznivou. Více než polovina respondentů se domnívá, že skutečnost, že nepracují, zhoršuje jejich osobní situaci. Dvě pětiny si však myslí, že to na jejich situaci nemá v zásadě žádný vliv.

Problematická situace zdravotně postižených občanů na trhu práce může být ještě zvýrazněna rostoucí mírou nezaměstnanosti. V celém souboru zdravotně postižených je pouze necelá třetina těch, kteří vyjadřují obavu z nezaměstnanosti. Tyto obavy naopak připouští 50% občanů bez zdravotního handicapu. Rozdíl mezi veřejností a dotázanými zdravotně postiženými občany však spočívá v tom, že polovina respondentů s průkazkou ZTP či ZTP/P odmítla jakékoliv obavy z nezaměstnanosti (populace: 29%), což může být způsobeno tím, že tito lidé vůbec neuvažují o tom, že by se pokoušeli o vstup na pracovní trh. Mezi zaměstnanými zdravotně postiženými jsou obavy z nezaměstnanosti nesrovnatelně silnější (69%). Tyto obavy také častěji sdílí lidé aktivního věku (do 50 let), lidé se změněnou pracovní schopností (45%) a poživatelé částečného invalidního důchodu (60%).

„Obáváte se Vy osobně nezaměstnanosti?“

Pramen: STEM, Sociologický výzkum zdravotně postižených osob 99/8

Reflexe životních podmínek zdravotně postižených

V předcházejícím textu jsme se věnovali otázkám zaměřeným na vnímání osobní životní situace zdravotně postižených občanů. Jinou perspektivou pohledu na životní podmínky handicapovaných lidí je jejich obecné hodnocení společenského postavení zdravotně postižených lidí u nás.

Ukazuje se, že lidé s průkazkou ZTP či ZTP/P považují za zcela nevyhovující možnosti uplatnění zdravotně postižených na trhu práce (71% respondentů je označilo za velmi špatné). Takto vysokému podílu negativních hodnocení se žádná jiná z posuzovaných oblastí nepřiblížila. Kritické postoje převažují ještě v hodnocení zapojení zdravotně postižených do běžného každodenního života, jednání na úřadech (vyřizování žádostí o služby, slevy, příspěvky, dávky) a životní úrovně. Respondenti naopak oceňují úroveň zdravotní péče a dobrovolných organizací, které se věnují zdravotně postiženým občanům.

Pramen: STEM, Sociologický výzkum zdravotně postižených osob 99/8

Sociální politika 3/2000

Jitka Uhrová