Vztah našich občanů k politickým stranám

Vztah našich občanů k politickým stranám

Jan Hartl

Tisková konference STEM, 25. 9. 2001


Za fasádou volebních preferencí

V poslední době je obraz volebních preferencí relativně stálý. Výkyvy jsou jen drobné a přechodné. Zdálo by se tak, že na politické scéně v nejbližší budoucnosti těžko zažijeme nějaké překvapení. Skutečně by tomu tak bylo ale pouze v případě, že by politické strany již měly svůj jasný profil i své pevné místo na scéně zakotveno o pevný tábor věrných příznivců. Jelikož však naše strany až na výjimky jsou relativně mladé a jelikož proces ustavování demokratických institucí a proces vytváření demokratické kultury obecně jsou taktéž mladého data, obrysy politických stran jsou dosud neurčité, jejich podpora je dočasná a podmínečná. Teprve rodící se demokracie představuje jeden zdroj nejistoty a zranitelnosti současných politických stran. Jiný zdroj nejistoty vyvěrá ze skutečnosti, že značná část obyvatel je rozpačitá z dosažených výsledků proměny naší společnosti, má pocit nedostatečné obhajoby svých zájmů ve strukturách politické reprezentace. Pocit špatné reprezentace zájmů, který bychom s nadsázkou mohli nazvat jako "krizi vedení" (crisis of leadership) se zřetelně projevil ve společenské krizi v roce 1997 a jako výraz "nákladů odložených řešení" i na podzim roku 1999. Tehdy pocit rozčarování vedl k přesunům sympatií na politické scéně (vznik Unie svobody, jepičí nástup DŽJ, posílení role komunistů aj.).

V současné době ke zjevným přesunům sympatií nedochází. Nenechme se ale mýlit. Připomeňme, že i v dobách relativní stability v roce 1996 probíhal za fasádou neměnných preferencí čilý pohyb. Výsledky panelového šetření, které se za účelem zjištění individuálních „rozhodovacích drah“ dotazuje opakovaně stejných jedinců, prokázaly, že i když rozdělení přízně mezi jednotlivé strany zůstávalo stejné, více než 30 procent lidí čile fluktuovalo ve své přízni od jedné strany ke druhé – stabilita preferencí byla jen zvláštním výrazem toho, že odlivy stoupenců od jednotlivých stran se zhruba vyrovnávaly s přílivem nových stoupenců.

Stabilitou svého voličstva, mírou věrnosti svých příznivců se strany značně liší. Opakovaně zjišťujeme, že nejpevnější tábory potenciálních voličů mají KSČM a ODS (z voličů KSČM z roku 1998 by tuto stranu opět volilo 93% jejích minulých voličů, u ODS je to 74%, u ČSSD jen 64%). Předpokladem pro to, aby strany měly dostatečně stabilní oporu ve svých věrných voličích, je dostatečná intenzita vazby k volené straně. Nebylo náhodou, že otázkám intenzity postojů se věnovali sociální psychologové ve čtyřicátých letech ve vypjatých okamžicích
II. světové války (H. Cantril pro F.D. Roosevelta). Je-li totiž určitý postoj pouze mělký, povrchní, je výsledné jednání těkavé a těžko předvídatelné. Jak v jiné souvislosti prohlásil jeden z našich komentátorů, v situaci celkové nejistoty a možných zvratů vlastně může být výsledek voleb nahodilý – v tom smyslu, že o podobě výsledku rozhodují různé situační faktory, nepředvídatelné vnější vlivy či "emoce na poslední chvíli".

Intenzita vazby k volené straně

Intenzitu vazby občanů k politickým stranám můžeme měřit výše zmíněnou fluktuací, odlivy a přílivy jednotlivých skupin voličů i změnami rozhodovacích drah. To je detailní a dosti složitá a nepříliš přehledná analýza, která by se nám do stručné informace nevešla. Můžeme však nabídnout jednodušší údaje, v nichž respondenti sami vyjadřují míru vazby, kterou k jednotlivým stranám pociťují.

Pramen: STEM, Trendy 1994-2001

Vidíme, že podíl "velmi silného" vztahu k volené politické straně je ve svém souhrnu velmi nízký a že součet velmi silného a poměrně silného vztahu se v poslední době pohybuje okolo 40%. Sledujeme-li celkovou dynamiku vývoje od roku 1994, je přitom patrný zjevný sestupný trend. Určitým zlomem byl rok 1999 – od té doby poklesl podíl lidí, kteří subjektivně vypovídají o silném vztahu ke straně, pod padesát procent. Zdá se, jako by pokračoval pozvolný proces znejistění obyvatel. V rovině každodenního pozorování tomu odpovídá často slýchaná otázka : "Poraďte mi, koho mám volit, vždyť já mezi těmi stranami nevidím žádný podstatný rozdíl".

Pramen: STEM, Trendy 1994-2001

 

Pramen: STEM, Trendy 1994-2001

Samozřejmě existuje výrazný rozdíl mezi jednotlivými stranami. I odpovědi na tuto otázku ukazují "skalní" charakter KSČM – velmi pevná podpora je patrna též u ODS. U stran čtyřkoalice je situace složitější. Vycházíme z deklarovaných preferencí – někteří respondenti jmenují jednotlivé členy čtyřkoalice, jiní čtyřkoalici jako celek – výsledek je třeba proto chápat jsou součet jednotlivých stran a spontánně uváděné "čtyřkoalice".Vidíme, že období 1994-1999 je obdobím poměrně výrazného propadu intenzity vazby k volené straně u všech hlavních stran, a to zhruba o dvacet procentních bodů. Od roku 1999 dochází v očích voličů k částečné rehabilitaci politických stran, děje se tak ovšem ve velmi nevyrovnaném procesu, náchylném na zvraty. Pro úplnost ještě dodejme, že větší intenzitu vazby k volené straně pociťují muži než ženy (45% oproti 36%), starší spíše než mladší (55% u skupiny 60 let a starší, jen 28% u lidí do 29 let). O vysoké intenzitě vazby k politickým stranám vypovídají spíše lépe materiálně situovaní občané a zvláště lidé s vysokoškolským vzděláním.

Vztah k politice

Pozorného čtenáře samozřejmě napadne, že pokles intenzity vazby občanů k politickým stranám by mohl být výsledkem snižujícího se zájmu o politiku jako takovou. V tomto ohledu nás však data nabádají k opatrnosti. Úroveň "politizace" veřejného mínění je totiž dosud na poměrně vysoké úrovni. Nezdá se, že by občané masověji rezignovali na důležitost věcí veřejných, o politiku se stále zajímají, nestahují se do soukromého ústraní. Pohled na následující graf ukazuje, že zájem o politiku je vyrovnanější než intenzita vazby k politickým stranám, i když mírný celkový pokles je i zde patrný.

Pramen: STEM, Trendy 1994-2001

Tradičně vysoký zájem o politiku je typický pro příznivce KSČM a zdá se, že v poslední době se posiluje. Pohled na následující graf nás také přesvědčí o tom, že okruh potenciálních voličů čtyřkoalice je vnitřně diferencovaný. Ti dotázaní, kteří na otevřenou otázku po preferencích uvádějí čtyřkoalici jako celek, reprezentují aktivnější segment voličů čtyřkoalice. Ti, kteří uvádějí buď US či KDU-ČSL, jsou oproti nim pasivnější. Tato tendence se za poslední rok posílila.

Pramen: STEM, Trendy 4/2000, 4/2001, 9/2001

Věrohodnost systému politických stran

Hovořili jsme o tom, že klesá intenzita vazby k politickým stranám a že tento proces není jednoznačně vysvětlitelný ztrátou zájmu o politiku. Má však tento proces nějaké hlubší důsledky než jakési znejistění budoucího volebního výsledku? Tady odpověď není snadná. Zdá se, že je třeba se vrátit ke konstatování, že naše demokracie je stále ještě mladá, že náš systém politických stran teprve hledá svoji pevnou polohu v mysli lidí, že v tomto smyslu systém politických stran stále teprve prokazuje svoji legitimitu jako institucionální nástroj prosazování politických zájmů občanů. Zásadní mezník v tomto směru představovaly volby v roce 1992. Tehdy u nás vykrystalizovala demokratická politická scéna a systém politických stran jako celek si poprvé u občanů získal svoji nadpoloviční důvěru. Věrohodnost našeho systému politických stran rostla až do roku 1997. Během politické krize roku 1997 padla důvěryhodnost systému politických stran o 13 procentních bodů. Propad se zastavil v očekávání výsledku předčasných voleb v roce 1998. Zdá se, že opoziční smlouva byla zpočátku vázána na pozitivní očekávání, v roce 1999 však následoval další propad téměř
o 20 procentních bodů. Není divu, že pocit neefektivního systému politických stran dal vzniknout i různým občanským iniciativám, které se zaměřovaly na obecně politickou problematiku (Impuls 99, Sdružení "Děkujeme, odejděte!"). Od roku 2000 je pak patrný povlovný trend posilování legitimnosti současného systému našich politických stran.

Pramen: STEM, Trendy 1992-2001

Je zajímavé, že názory příznivců demokratických politických stran na legitimitu stranického systému si jsou velice podobné. Nápadnou výjimkou je negativistický postoj komunistických stoupenců. Zatímco u demokratických stran je podíl lidí, kteří jsou spokojeni se systémem politických stran a domnívají se, že současné politické strany zaručují demokratickou politiku, vyšší než 50%, u příznivců KSČM je to méně než 20%. Pozitivním faktem je také zjištění, že subjektivně pociťovaná legitimita systému politických stran se výrazně zvýšila
u těch demokratických politických stran, kde byla nejnižší, tj. příznivců ČSSD a KDU-ČSL.

Pramen: STEM, Trendy 4/2000, 4/2001, 9/2001

Současné strany zaručují demokratickou politiku zcela stejně u mužů a u žen, avšak výrazně častěji u lidí mladších a u lidí s vyšším vzděláním. Velmi významná je souvislost s úrovní hmotného standardu. Lidé, kteří sami říkají, že jsou velmi dobře hmotně zajištěni, jsou spokojeni se systémem politických stran v 83% případů, lidé, kteří o sobě říkají, že jsou chudí, jen v necelých 27%. Tento výsledek naznačuje určitou problematičnost naší politické scény pro sociálně slabší vrstvy – zhruba pro 20% lidí s nejnižšími příjmy.

Prostor pro novou stranu

Jistá váhavost a rozpačitost obyvatel ČR ve vztahu k politickým stranám navozuje otázku, zda stav politické rozmrzelosti vytváří prostor pro vznik nového politického subjektu. Situace v tomto ohledu není jednoznačná. Z jedné strany klesající intenzita vazby lidí k volené politické straně a stagnující legitimita exitujícího stranického systému by hovořila ve prospěch vzniku nového subjektu. Z druhé strany v současné době neexistuje jasná a vyslovená potřeba nové strany, spíše se otevírá potenciální prostor pro nový subjekt, avšak v náročné situaci, kdy se spokojenost lidí v mnohých oblastech života zvyšuje. Strany sice zaručují demokratickou politiku podle 48% našich občanů, ale fungují dobře jen pro necelou čtvrtinu našich obyvatel. Svým způsobem jde o rozpor dvou stránek demokracie: přístupu k moci a výkonu moci. Zatímco v přístupu k moci lidé vidí spíše uspokojivou situaci, v otázce kontroly kvality práce politických stran jsou daleko kritičtější. (Uvedený rozpor pochopitelně není nový – je obsažen i v debatě o vhodnosti proporčního či většinového volebního systému.)

Celkem 40% lidí nachází mezi našimi politickými stranami některou, k níž mají důvěru a silný osobní vztah. V odpovědích na jinou otázku 55% lidí říká, že si dnes těžko vyberou stranu, které by chtěli dát svůj hlas. V takové situaci si 37% lidí myslí, že je možné, aby během letošního roku vznikla nová politická strana, která by získala podporu značné části našich občanů a celkem 55% lidí by pokládala za dobré, aby takováto strana skutečně vznikla.

Soubory ke stažení

Stáhnout celý text