Lidé s neviditelnými postiženími, jako je autismus, duševní onemocnění nebo poruchy učení, se často setkávají s nepochopením a zpochybňováním svých diagnóz i potřeb. Vyplynulo to z rozsáhlého projektu, který analytický ústav STEM vede v Česku, Slovensku a Rakousku ve spolupráci s partnery atempo Betriebsgesellschaft mbH a TENENET o.z. Regionální blízkost a obdobná velikost zapojených zemí nám dává možnost porovnání nastavení trhu práce vůči lidem se zdravotním postižením.
Jak říká analytička STEM Klára Zajíčková, „tito lidé často zmiňovali, že jim někdo nevěří, že mají nějaké omezení, když to na nich není na pohled vidět.“ Účastníci výzkumu pak volí různé strategie pro to, jak se na trh práce dostat. Někteří se snaží uspět a zdravotní postižení raději (alespoň v počátku) zatají, nebo na něj upozorňují, ale pak se setkávají s předsudečným odmítnutím.
Někteří z respondentů také poukazovali na nedostatečnou zpětnou vazbu při ucházení se o zaměstnání a na nemožnost se dozvědět se, z jakých důvodů nejsou pro konkrétní pozici vyhovujícími kandidáty. „To je něco, co sledujeme napříč trhem práce. Jak u lidí se zdravotním hendikepem, tak také u lidí s nějakým sociálním omezením. Frustraci spojenou s komunikací se zaměstnavateli,“ říká analytička Kateřina Broža, STEM.
Očekávání lidí se zdravotním postižením jsou spojená s mírou podpory zaměstnavatelů státem. Čím vyšší podporu (např. slevu na dani z příjmu) může zaměstnavatel získat, tak tím víc by se měl podle účastníků šetření snažit přizpůsobit zaměstnanci se zdravotním postižením. Oproti tomu existují také restrikce spojené s nízkou mírou podpory. „Česko a Slovensko jsou oproti Rakousku pozadu především v uplatňování pravidel ESG, kde již nyní platí poměrně vysoké sankce (50 tis. eur měsíčně, pozn. STEM) za nenaplňování podmínek,“ zmiňuje vedoucí vzdělávání Anneliese Franz, atempo.
Analýza ukazuje, že podle lidí s různým typem zdravotního postižení nemají zaměstnavatelé dostatečnou představu, jaké pozice by mohli lidé se zdravotním postižením zastávat. Proto chtějí účastníci výzkumu vstupovat do firem jako sebeobhájci (self-advocacy) a bavit se se zaměstnavateli, jakým způsobem mohou uplatnit svoje schopnosti právě u nich a jak je možné naplnit jejich potřeby, tak aby docházelo k vzájemnému pochopení. To zahrnuje nejen žádosti o úpravy na pracovišti, ale i osvětu mezi kolegy a zaměstnavateli.
Výzkum ukazuje, že zaměstnavatelé často přeceňují finanční i organizační náročnost potřebných úprav. Přitom většina opatření, jako je práce na dálku, bezbariérové přístupy nebo jasně strukturovaná komunikace, vyžaduje jen minimální investice.
Analýza byla provedena STEM Ústavem empirických výzkumů, z.ú. v rámci projektu Erasmus+ Self-advocates from among people with disabilities to promote employment. V rámci kvalitativního výzkumu byly realizovány osobní polostrukturované rozhovory se zdravotně postiženými osobami, provedené v Česku (6), Rakousku (4) a Slovensku (4).
Financováno Evropskou unií. Názory vyjádřené jsou názory autora a neodráží nutně oficiální stanovisko Evropské unie či Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.
