Volební model

Rozdíl mezi nejčastěji používanými ukazateli ve volebních výzkumech

Různé instituce a odborníci používají ve svých výstupech rozdílné ukazatele, což může komplikovat orientaci pro občasné čtenáře. V minulosti se metodické postupy různých výzkumných organizací v důsledku iniciativy sdružení SIMAR sblížily jednotným užíváním základní terminologie:

  • „stranické preference“ = podíl respondentů v celém vzorku dotázaných (tedy včetně lidí, kteří uvedou „nevím“ či „nepůjdu volit“) jmenujících příslušnou politickou stranu;
  • „volební model“ = odhad hypotetického výsledku voleb, který je založen na matematickém modelu. Způsob konstrukce tohoto modelu může být u různých firem odlišný;
  • „voličské preference“ = podíl respondentů, kteří nevyloučili svou účast ve volbách, jmenujících příslušnou politickou stranu;
  • „stranické sympatie“ = podíl respondentů, kteří nevyloučili svou účast ve volbách a přitom buď jmenovali příslušnou politickou stranu, kterou by volili, nebo při nejasnosti své volby vyjádřili v jiné otázce k dané straně své sympatie;
  • „volební potenciál“ = podíl respondentů, kteří volbu strany zvažují, přičemž každý respondent může uvést i více stran.

Jaké ukazatele používá STEM

STEM ve svých výstupech standardně používá především stranické preference a volební model.

Stranické preference jsou nejúplnějším obrazem politických nálad ve společnosti. Ukazují, jaký procentuální podíl z celé populace dává přednost jednotlivým stranám, jak velký podíl lidí je nerozhodnutých a jak velký podíl lidí není schopen nebo ochoten uvést preferenci žádné strany. Souhrn všech těchto podílů dává sto procent a STEM jej v zájmu čistoty sdělení uvádí jako výsledek jediného dotazu, který není podmiňován odpovědí na žádnou jinou otázku či není výsledkem třídění dvou či více různých ukazatelů. Ukazatel stranických preferencí může být ovlivněn procedurou tzv. vážení dat. STEM zjišťuje to, jak dotázaný volil v minulých volbách a naměřené hodnoty minulé volby procedurou vážení přibližuje skutečnému výsledku voleb.

Volební model používá aktuální výzkum jako základ pro odhad hypotetického volebního výsledku v době měření, doplňuje jej však o další výzkumné podklady a někdy také o předpoklady založené na zkušenosti, jež nemusejí nutně být odvozeny z výzkumu. Lze tak zohlednit například disciplinovanost voličů jednotlivých stran, přesuny nálad v koncovce minulých voleb apod. Ohledně volební prognózy neexistuje jedna všeobecně přijímaná metodika, každá firma ji může počítat odlišně, dát různou váhu různým hlediskům. Jak jsme již uvedli, základem výpočtu modelu jsou stranické preference. Ty ukazují, co výzkumná instituce v terénu po případné úpravě vážením skutečně naměřila. Pokud je firma nezveřejní a uvádí jen předpovědní model, odborník ani laik často nemá ponětí, jak k takovému výsledku (modelu) firma dospěla.

Proč se liší preference politických stran u různých firem pro výzkum veřejného mínění

Rozdíly spočívají především v odlišné metodice, kterou firmy používají. STEM se na volební preference ptá všech dotázaných občanů tzv. otevřenou otázkou, to znamená, že dotázaný sám jmenuje stranu, kterou by volil, pokud by se volby konaly příští týden. Některé výzkumné organizace dotázaným občanům předkládají karty s názvy politických stran a respondent si z nich vybírá. Při tomto postupu se často vyšší podíl lidí hlásí k menším, méně známým politickým stranám, než v případě, kdy lidé spontánně jmenují preferovanou stranu. Rozdíl mezi výsledky různých firem může být i důsledkem odlišného podílu zjištěné odpovědi „nevím“. Tazatelé STEM jsou školeni tak, aby se s touto odpovědí nespokojovali snadno.

Jak se sestavuje volební model STEM

Volební model STEM vyjádřený v procentech (předpokládaný výsledek voleb v době průzkumu) se zakládá jen na části dotázaných, o kterých předpokládáme, že budou skutečnými voliči. Abychom vymezili očekávané voliče, přihlížíme k dalším okolnostem:

  1. Vyloučíme lidi, kteří v odpovědi na volební účast (při třech možnostech odpovědí Ano – Nejsem si jist – Ne) zvolili odpověď „NE“. Otázka na účast těsně v dotazníku předchází dotaz na vlastní preference a je dotázána vždy v první minutě rozhovoru.

Poznamenejme jen, že při jiném počtu nabízených odpovědí u jiných firem (například ANO-NE či Určitě ano-Spíše ano – Spíše ne-Určitě ne) bude podíl odhadovaných nevoličů jiný.

  1. Na preference se dotazujeme otevřenou otázkou, nedáváme dotazovanému žádnou pomůcku/kartu, neusnadňujeme volbu, doslova zaznamenáváme to, co dotázaný uvede. Teprve dodatečně tuto odpověď zpracujeme. Pro tvorbu modelu zanedbáme podíl těch, kteří stranu neuvedli, uvedli „žádnou“ či „nevím“.
  2. Hned za dotazem na preferenci klademe otázku na sílu vazby ke jmenované straně. Tato otázka má čtyři varianty odpovědí a my z konstrukce modelu vyloučíme lidi, kteří sice jmenovali preferovanou stranu, ale prohlásili, že k této straně mají „velmi slabý vztah“.
  3. Nakonec přihlédneme ještě k odpovědi na celkový zájem o politiku. Tuto otázku pravidelně klademe na úvod dotazníku – má čtyři varianty odpovědí a my vyloučíme ty, kteří odpověděli „vůbec ne“.
  4. Vyčlení se tak podmnožina zhruba 55-60 % pravděpodobných voličů. A jejich preference vyjadřují náš volební model.

Jak se z volebního modelu STEM propočítávají předpokládané zisky mandátů

Procentuální „volební model“ ještě nevypovídá o tom, jak by volby skutečně skončily, protože výsledek voleb je dokonán přidělením mandátů jednotlivým stranám, které překročily pětiprocentní práh. Mandáty ovšem nejsou prostým proporčním vyjádřením celorepublikového zisku stran dosáhnuvších pěti procent a více, ale výsledkem aritmetického propočtu za čtrnáct volebních krajů. Závisí na absolutním počtu odevzdaných hlasů ve volebním kraji, tedy na volební účasti, ale významně též na velikosti jednotlivých krajů. Tento systém obecně přidává větším stranám a výrazně ubírá stranám menším, zejména v malých krajích (typicky Karlovarský, Liberecký).

Procentuální podíly pravděpodobných voličů STEM převede na absolutní čísla za celou republiku a podle analogie z minulých voleb je rozpočítá na voliče v krajích. Počty voličů pro strany, které překročily celostátní pětiprocentní práh, se pak podrobí propočtu podle platné D’Hondtovy metody (pomocí dělitelů a výběru předepsaného počtu dělenců). Dosažené mandáty za jednotlivé kraje se sečtou a dostaneme celostátní výsledek.

Celostátní procentuální výsledek stran se do politického zastoupení promítá jen nepřímo, přes aritmetický přepočet ve volebních krajích. Tak například v lednu 2019 hnutí ANO v tomto přepočtu například získává o 10 mandátů více, KDU-ČSL o 4 méně, než by odpovídalo celostátnímu proporčnímu zastoupení.