Víra v boha a názory na církve v české společnosti

INFORMACE Z VÝZKUMU STEM TRENDY 2/2007

VÍRA V BOHA A NÁZORY NA CÍRKVE V ČESKÉ SPOLEČNOSTI

Citované výsledky pocházejí z výzkumu STEM provedeného na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let, který se uskutečnil ve dnech 1. – 8. února 2007. Respondenti byli vybíráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpovídal rozsáhlý soubor 1222 respondentů.

Míru religiozity a místo náboženství v životech lidí v České republice zkoumá společnost STEM od samého začátku svého působení. Kromě přímé otázky na víru v Boha je zjišťováno i náboženské chování, praktikování víry a vztah k církvím jako institucím.

To, zda lidé věří či nevěří v Boha, bylo v aktuálním výzkumu zjišťováno otázkou se škálou „ano“ – „ne“ – „nevím“. Svou víru v Boha na této škále deklaruje více než čtvrtina obyvatel (28 %), naopak v Boha nevěří přibližně polovina (48 %) lidí v České republice. Velmi zajímavý je nerozhodný postoj k víře u zhruba čtvrtiny občanů (24 %). Jak vyplývá z podrobnější analýzy, spíše než nezájem o duchovní hodnoty a víru signalizuje tato nerozhodnost jakýsi prostor mezi ateismem a jasně deklarovanou vírou. Při hodnocení, jaká část české společnosti věří v Boha, je proto správnější konstatování, že přibližně polovina obyvatel v Boha nevěří, než že pouze 28 % v Boha věří. V posledních šestnácti letech přitom zůstává společnost v otázce víry stále stejná a podíl lidí, kteří volí jednotlivé varianty, se příliš nemění.

Pramen: STEM, Trendy 2/2007, 1222 respondentů

„Věříte v Boha?“ (%)

Pramen: STEM, 1991-2007

Mnohem častěji se za věřící považují ženy než muži (36 % ženy : 20 % muži), přičemž podíl odpovědí „nevím“ je v obou skupinách stejný. U různých věkových skupin má víra v Boha odlišnou podobu. Podíl věřících v nejstarší věkové kategorii nad 60 let je největší ze všech (42 %), podíl nevěřících naopak nejmenší (36 %). U ostatních věkových skupin je výrazně vyšší podíl nevěřících a pohybuje se kolem poloviny. Mladí lidé do 29 let ve srovnání s věkovými skupinami střední generace mají zároveň svůj vztah k víře v Boha o něco méně jasný. Deklarovaných věřících je v této skupině 18 %, ovšem podíl odpovědí „nevím“ je více než čtvrtinový (28 %), tedy největší ze všech. Z hlediska věku a pohlaví projevují největší a nejjasněji deklarovanou víru v Boha ženy nad 60 let. Naopak nejméně věřící jsou mladí muži do 30 let. Zatímco ženy v této nejmladší věkové skupině se deklarovanou vírou neliší od žen ve střední generaci, mladí muži sami sebe výrazně častěji vidí jako ateisty a méně jako věřící.

Pramen: STEM, Trendy 2/2007, 1222 respondentů

Pramen: STEM, Trendy 2/2007, 1222 respondentů

Poměrně očekávané jsou i regionální rozdíly. Největší zastoupení věřících je na Moravě, konkrétně v Jihomoravském a Zlínském kraji. Také mezi lidmi žijícími v menších obcích a městech do 5000 obyvatel je vyšší podíl věřících (34 %) než ve větších sídlech s 5000 a více obyvateli (24 %).

Na to, zda lidé věří nebo nevěří v Boha, má podle výzkumu silný vliv rodinné prostředí a výchova. Lidé vyrůstající v nábožensky založeném prostředí mnohem častěji deklarují víru v Boha (až 80 % u lidí z jednoznačně nábožensky založené rodiny), než ti, kteří vyrostli v prostředí ateistickém. V případě, že lidé pocházejí z rodiny preferující nenáboženskou výchovu, jsou i oni sami ve velké většině (84 %) nevěřící. Stojí za povšimnutí, že mezi lidmi, kteří své rodinné prostředí necharakterizují jako jasně náboženské nebo jasně ateistické, je významný podíl těch, kteří neumí na otázku víry v Boha jednoznačně odpovědět a uchylují se k odpovědi „nevím“.

Pramen: STEM, Trendy 2/2007, 1222 respondentů

Podíl lidí, kteří vnímají svoji rodinu jako nábožensky založenou, se přitom od poloviny 90. let příliš nemění, v aktuálním výzkumu své rodinné prostředí takto označilo 37 % respondentů.

„Pocházíte z nábožensky založené rodiny?“ (%)

Pramen: STEM, Trendy 1995-2007

Zajímavé výsledky ukazuje také otázka, zda návštěva kostela patří k vánočním zvykům v rodinách respondentů. Zhruba dvě pětiny lidí na tuto otázku od roku 1995, kdy je ve výzkumech pokládána, odpovídají kladně.

„Patří k vánočním zvykům ve Vaší rodině návštěva kostela?“ (%)

Pramen: STEM, Trendy 1995-2007

Když se podíváme blíž, zjistíme, že nejenom věřící, ale i ateisté a lidé s nevyhraněným vztahem k Bohu tento vánoční zvyk často dodržují. Nejvýznamnější je tento rodinný zvyk pochopitelně u lidí věřících, více než tři čtvrtiny (79 %) z nich v tuto dobu kostel navštěvují, ale i pro skupinu nerozhodných, ve které kolem třetiny (35 %) respondentů označuje vánoční návštěvu kostela za rodinný zvyk. V tomto kontextu je velmi zajímavý 16 % podíl nevěřících, v jejichž rodinách je zvykem o vánočních svátcích navštěvovat kostel. To naznačuje, že tato vánoční zvyklost je nejen náboženským, ale do jisté míry i kulturním fenoménem.

Pramen: STEM, Trendy 2/2007, 1222 respondentů

Podobně jako se v rodinném prostředí předává víra, předává se v rámci rodiny i náboženské chování a praktikování víry. V době Vánoc patří návštěva kostela ke zvykům především u lidí, kteří pocházejí z nábožensky založených rodin (72 %). Ale i tady se ukazuje, že vánoční návštěva kostela je součástí tradic – do kostela chodí o Vánocích i téměř pětina (18 %) lidí z nábožensky nezaložených rodin.

Pramen: STEM, Trendy 2/2007, 1222 respondentů

Víra je však i u věřících chápána spíše jako vnitřní prožitek, bez nutnosti pravidelně se účastnit obřadů. Vánoční svátky jsou jednou z příležitostí, kdy se náboženských obřadů a návštěv kostela účastní i lidé bez pevné víry, ovšem každodenní praktikování víry je záležitostí pouze menšiny věřících. Zhruba třetina věřících (32 %) se ve svém každodenním životě s jistou pravidelností (alespoň jednou měsíčně) zúčastňuje bohoslužeb. Ani u lidí deklarujících víru nejsou ritualizace a institucionalizace náboženského cítění a prožitků nutné a samozřejmé.

Pramen: STEM, Trendy 2/2007, 1222 respondentů

Pravidelná účast na bohoslužbách se v průběhu třinácti let příliš nezměnila. Pouze mezi lety 1997 a 2005 se snížil podíl lidí, kteří nikdy nechodí na bohoslužby, ve prospěch alespoň sporadické návštěvy. Aktuální data se však podobají výsledkům před rokem 1997.

„Jak často se účastníte bohoslužeb?“ (%)

Pramen: STEM, Trendy 1994-2007

Skutečnost, že se ani lidé věřící často neúčastní náboženského života, se projevuje i ve vztahu k církvím. Ten lze v české společnosti označit za stabilně poměrně rezervovaný. Jak dlouhodobě vyplývá z výzkumů STEM, v názoru na užitečnost církví jako institucí je veřejnost rozdělena a kladné názory lidí kolísají od dvoupětinového k nadpolovičnímu podílu. Podobné to je v otázce navrácení majetku, kde mírná většina lidí myšlenku navrácení bývalého majetku církvím trvale odmítá.[1]