STEM byl první nezávislou československou společností, která v roce 1990 prováděla sociologické výzkumy s vlastní tazatelskou sítí. Zprvu STEM pracoval na velkých akademických i mezinárodních projektech. Po rozpadu Československa však výzkumný tým pochopil potřebu solidní zpětné vazby k proměnám společnosti, která by posilovala kultivaci veřejné debaty. Proto v květnu roku 1993 zahájil pravidelnou měsíční sérii výzkumů, kterou hradil ze svých zdrojů a nabízel ji jako službu rodící se demokratické veřejnosti. Série TRENDY tedy slaví 30 let od svého vzniku, uvádí Jan Hartl, zakladatel STEM.
Výročí unikátní třicetileté výzkumné série Trendy dává jedinečnou možnost zastavit se a z dlouhodobé perspektivy zhodnotit polistopadové pohyby v naší společnosti. Třicetileté období zahrnuje i nástup nové generace a odchod generace staré. Nakolik se tedy liší pohled dnešní veřejnosti od pohledu veřejnosti v roce 1993, kdy česká společnost teprve krátce usilovala o svobodný režim a ještě kratší dobu žila v samostatném státě?
Začněme proměnlivými názory na vývoj naší politické situace, na které se STEM za třicet let dotázal celkem 190 krát. Vidíme velká očekávání počátku devadesátých let, vystřízlivění v krizi 1997 a nespokojenost s opoziční smlouvou, která vyústila akcí „Děkujeme, odejděte“ v roce 1999. Dále zlepšení na rozhraní let 2002–2003 za Vladimíra Špidly, pokles za Stanislava Grosse a celkový klesající trend až do voleb roku 2013. Po volbách přišlo oživení a nová naděje. Současná doba zračí spíše rozčarování: 19 % v lednu 2023.

Veřejné mínění v České republice dlouhodobě charakterizuje skeptický pohled na politiku obecně, zvláště pak na činnost politických stran. O tom, že politické strany u nás zaručují demokratickou politiku, byla ve výzkumu STEM na počátku transformace v roce 1992 celkem logicky přesvědčena jen menšina občanů (41 %). Podíl lidí oceňujících stranickou demokracii však rychle narůstal až do vnitropolitické krize roku 1997. Tehdy dosáhl dosud nepřekonaných 61 %. Celkově jsme tuto otázku v sérii Trendy položili dvaapadesátkrát. Nejhůře dopadalo s čísly kolem 30 % období let 2011–2013. Od té doby se ocenění politických stran dostávalo postupně na úroveň přes padesát procent, v nedávné době podíl opět poklesl. Vývoj u uvedených dvou ukazatelů byl tak obdobný.
Na rozdíl od názorů na politické strany i konkrétní politiky, k nimž má naše veřejnost odtažitý vztah, hodnota demokracie zůstává v mysli lidí pevná. Ukazuje to i třicetileté srovnání. Poměr mezi občany spokojenými a nespokojenými se soudobým stavem demokracie se za třicet let prakticky nezměnil. Fungování české demokracie vyvolává spokojenost více než dvou pětin veřejnosti stejně dnes jako v roce 1993.

Podíváme-li se podrobněji na vývoj v čase, vidíme zlepšující se trend až do roku 1997, kdy dosud bezproblémový proces transformace naší společnosti výrazně ve vědomí lidí utrpěl. Následuje spíše stagnace s dílčím posílením za premiérů Tošovského a Paroubka. Zřetelný je propad za premiéra Nečase, pozitivní očekávání za premiéra Sobotky a zlepšení za vlád A. Babiše a P. Fialy.

Obdobný vývoj za třicet let vykazují i odpovědi na otázku, zda lidé chtějí pevnější vedení v naší zemi. Tato otázka nepřímo směřuje k autoritářským tendencím ve vědomí lidí. Volání po silném vedení výrazně klesá v první polovině let devadesátých, narůstá po finanční krizi let 2008–2009 a v současnosti se opět pomalu snižuje.

Mění se politické cíle. Zatímco v roce vzniku samostatné republiky a všeobecné transformace zcela dominoval cíl udržení pořádku a klidu, v současnosti se na první místo dostal boj proti růstu cen. Pro kontext je třeba připomenout, že inflace byla v letech 1990 až 1993 ještě vyšší, než jakou zažíváme nyní.

Přenesme se nyní z politické oblasti do osobní roviny. Jak lidé vnímají dopady společenského dění do soukromého života? Je samozřejmé, že dopady jsou různé, někdo v krizových situacích trpí, jiný nikoli, a jsou i tací, kteří na nich vydělávají.
Vývoj soukromých pocitů vykazuje obdobnou dynamiku, kterou jsme pozorovali u odpovědí na předešlé otázky. Strach, obavy a nejistota jsou v současné době ovšem nejvyšší za celé sledované třicetileté období. Podobně dopadají odpovědi na otázku, zda se naše společnost vyvíjí správným či nesprávným směrem či nesměřuje nikam.

Společenská, tedy i politická a ekonomická situace se do vědomí lidí nepřenáší jednoznačně, jakýmsi prostým odrazem. Sledujeme-li celkovou spokojenost s vlastním životem, zaznamenáváme stabilní situaci. Celková spokojenost s vlastním životem přes všechny krize dokonce narůstá.

Potvrzuje se, že společenské dění prochází filtrem subjektivní interpretace, do níž se promítá zhodnocení vlastních možností i srovnání se situací lidí v blízkém sociálním okolí. Spokojenost se životem lidé nejčastěji vyjadřují opatrně (docela spokojen). Podíváme-li se na podrobné časové srovnání, vidíme pozvolný zlepšující se trend.

Naše třicetileté srovnání uzavřeme hodnocením konfliktů mezi skupinami v naší společnosti. Na první pohled zaujme, že úroveň konfliktů mezi chudými a bohatými se v mínění lidí za třicet let výrazně nezměnila, přičemž významný podíl dotazovaných neumí situaci posoudit. Také rozdíly mezi vedením a zaměstnanci a mezi zaměstnanými a nezaměstnanými naznačují, že konflikty v ekonomické rovině jsou (dosud byly) slabší, než by mnozí očekávali. Na druhé straně posílila představa, že se spory vedou v mezigeneračním dialogu a mírně též mezi obyvateli měst a venkova. Rozdíly mezi městem a venkovem dosud u nás nebyly příliš významné. Zato rozdíly mezi generacemi a zvláště situace lidí starších padesáti let na trhu práce stojí za hlubší pozornost. Ze všech sledovaných rozporů je nejvýraznější konflikt mezi stoupenci a odpůrci demokracie. Logicky tomu tak bylo na počátku demokratických přeměn naší společnosti počátkem let devadesátých. Povaha demokracie, její kvalita a prohlubování však zůstává i problémem dneška.

K výročí výzkumné řady TRENDY dále doporučujeme podcast Zákulisí sociologie, kde je hostem Kláry Zajíčkové a Martina Buchtíka zakladatel STEM Jan Hartl. V této epizodě se kromě jiných témat Jan Hartl zamýšlí nad proměnami sociologie, vzpomíná na počátky svobodného výzkumu a vznik výzkumné řady TRENDY.