Trh práce: bojíme se nezaměstnanosti?

Jitka Uhrová

Tisková konference STEM, 26. 6. 2001

Osobní zkušenosti s nezaměstnaností

Míra nezaměstnanosti se v České republice v průběhu 90. let významně měnila, v jejím vývoji můžeme identifikovat dva významné body. K první výrazné změně došlo v průběhu roku 1991, kdy se míra nezaměstnanosti zvýšila o 3,4 procentního bodu (z 0,7% na 4,1%). V následujících pěti letech byl podíl nezaměstnaných poměrně stabilní. Druhý zlom nastal v průběhu roku 1997, kdy se míra nezaměstnanosti začala prudce zvyšovat a tento nárůst dále pokračoval v následujících dvou letech. V roce 1999 byla míra nezaměstnanosti více než trojnásobná oproti roku 1995 (k 31.12.1995: 2,9%, k 31.12.1999: 9,4%). Zatím není možné říci, zda budeme moci rok 2000 považovat za třetí zlomový bod, po kterém se bude míra nezaměstnanosti opět snižovat, nebo spíše půjde opět o období stability (k 31.12.2000: 8,8%).

Změny míry nezaměstnanosti se odrazily rovněž v postoji veřejnosti k tomuto jevu. Nezaměstnanost se z roviny abstraktních problémů přiblížila každodenní realitě občanů. Stále větší počet lidí je nezaměstnaností osobně postižen, oproti roku 1993 se podíl lidí, kteří uvádějí, že byli nezaměstnaní déle než tři měsíce, zvýšil podle výzkumů STEM o devět procentních bodů. Podíl respondentů, v jejichž okruhu známých někdo ztratil práci, se zvýšil dokonce o 22 procentních bodů. Tyto stále častější osobní nebo zprostředkované zkušenosti se promítají v rostoucí míře obav z nezaměstnanosti. Oproti roku 1993 se v roce 1999 podíl ekonomicky aktivních osob, které připouštějí obavy z nezaměstnanosti, zvýšil
o 17 procentních bodů. Podíl lidí, kteří mají strach, že ztratí práci, začal v populaci převažovat.

Možnou změnu ve smýšlení občanů naznačuje aktuální výzkum STEM, jehož výsledky ukazují, že v květnu 2001 se podíl lidí v aktivním věku s obavami o práci opět snížil k padesátiprocentní hranici. Tento výsledek není možné jednoznačně interpretovat, je však pravděpodobné, že je ovlivněn nedávno zveřejněnými příznivými údaji o vývoji české ekonomiky, se kterými lidé spojují naději na lepší ekonomický vývoj v zemi. Na druhou stranu však je také možné, že lidé si jednoduše na určitou hrozbu nezaměstnanosti již zvykli.

Z analýzy dat vyplývá, že nezaměstnanosti se méně často obávají lidé s vyšším socioekonomickým statusem, to znamená lidé s vysokoškolským vzděláním, odborní zaměstnanci, lidé s majetkem přesahujícím 2 miliony korun nebo ti, kteří uvádějí, že jejich domácnost je solidně zajištěná.

Pramen: STEM, Trendy 1993/9, 2001/5

Pramen: STEM, Trendy 1993-2001

Pramen: STEM, Trendy 2001/4, 2001/5

Česká veřejnost je podle vlastního vyjádření poměrně ochotná pružně reagovat na hrozbu ztráty pracovního místa. Výrazná většina ekonomicky aktivních občanů je v hypotetickém případě ohrožení nezaměstnaností ochotna pracovat mimo svůj obor či kvalifikaci (87%) nebo pracovat za nižší mzdu, jen aby zůstali zaměstnaní (70%). Lidé jsou rezervovaní pouze vůči stěhování za prací, jen dvě pětiny ekonomicky aktivních respondentů projevují ochotu se za odpovídající prací přestěhovat do jiného města nebo obce v jiném kraji republiky. Uvedené postoje českých občanů jsou dlouhodobě stabilní, od roku 1993 nedošlo k žádné výrazné změně.

V květnovém výzkumu STEM pětina respondentů uvedla, že byla v posledních třech letech nezaměstnaná déle než tři měsíce. Polovina těchto respondentů byla nezaměstnaná pouze jednou, třetina dvakrát a šestina třikrát a více. Výrazně častěji byli podle vlastního vyjádření nezaměstnaní lidé vyučení, zaměstnanci pracující na dělnických pozicích a lidé, kteří pocházejí z majetkově slabších domácností.

Pramen: STEM, Trendy 1993/9, 2001/5

Lidé, kteří ztratili zaměstnání, využili podle vlastních slov při řešení své situace především registrace na úřadu práce a rad či doporučení přátel a známých. Často se rovněž snažili získat práci prostřednictvím inzerátů nebo své finanční problémy řešili příležitostným výdělkem. Stranou zájmu stojí služby soukromých agentur nebo vlastní podnikání. V porovnání s rokem 1993 se poněkud oslabil podíl lidí, kteří vlastní nezaměstnanost řeší vstupem na dráhu podnikatele (1993: 32%, 2001: 22%). Naopak lidé poněkud častěji než dříve spoléhají na příležitostný výdělek nebo náhodnou pomoc (nárůst o osm procentních bodů).

Lidé, kteří nezaměstnaní v posledních třech letech nebyli, postupují v úvahách
o hypotetickém řešení situace nezaměstnanosti podobným způsobem jako lidé, kteří skutečně problém nezaměstnanosti museli řešit (viz následující graf). Obě skupiny by tedy nejčastěji využily registrace na úřadu práce a rad svých přátel či známých. Rozdíly mezi lidmi bez zkušenosti s nezaměstnaností a lidmi s touto zkušeností jsou pouze v méně často využívaných řešeních a odrážejí odlišnost hypotetického uvažování a reality. Lidé, kteří nezaměstnaností neprošli, by v případě ztráty místa častěji uvažovali o využití služeb soukromé agentury nebo by se pustili do podnikání, naopak lidé nezaměstnaní častěji připustili, že se spoléhali na náhodu či pasivně čekali na práci.

Pramen: STEM, Trendy 2001/5

Hodnocení postupu státu při řešení problému nezaměstnanosti

Většina české veřejnosti se přiklání k názoru, že stát by měl při řešení problému nezaměstnanosti zastávat aktivní roli, že by se měl v podstatě lidem postarat o práci. Tříčtvrtinová většina dotázaných občanů se domnívá, že stát by měl zajistit práci každému, kdo chce pracovat. Od roku 1993 se dokonce zastoupení tohoto názoru v populaci mírně zvýšilo (1993: 67%, 2001: 74%). Tento názor má většinovou převahu ve všech skupinách obyvatel, pouze mezi lidmi pravicově orientovanými, příznivci ODS a lidmi s vysokoškolským vzděláním není jeho dominance tak výrazná. Daný požadavek aktivního působení státu v oblasti politiky zaměstnanosti však představuje pouze jeden úhel pohledu na řešení nezaměstnanosti.

Pramen: STEM, Trendy 2001/5

Na druhé straně totiž většina veřejnosti připouští určité pozitivní rysy nezaměstnanosti, více než dvoutřetinová většina občanů považuje určitou míru nezaměstnanosti za pozitivní jev, který stimuluje lidi k větší odpovědnosti a úctě k práci. Je zajímavé, že tento názor zastává i většina těch dotázaných, kteří již mají zkušenost s nezaměstnaností nebo se do budoucna nezaměstnanosti obávají, a také těch, kteří od státu požadují, aby zajistil práci každému, kdo chce pracovat.

„Myslíte si, že určitá míra nezaměstnanosti je pozitivním jevem, jelikož vede k tomu, že si lidé více váží práce a jsou odpovědnější?“

Pramen: STEM, Trendy 1998-2001

Poměrně realistický přístup veřejnosti k nezaměstnanosti můžeme dokumentovat
i skutečností, že dotázaní občané většinou vládě doporučují poskytovat jen minimální dávky, aby byli lidé motivováni najít si zaměstnání i za cenu méně kvalifikované práce, rekvalifikace či stěhování (tento názor zastává 66% respondentů). Porovnání s výzkumem z roku 1993 však ukazuje, že podíl lidí zastávajících opačný názor (tzn. poskytovat vysoké dávky, aby se příliš nesnížila životní úroveň nezaměstnaných) se do dnešní doby zvýšil o deset procentních bodů (z 24% na 34%). Lidé by většinou dále nerozšiřovali finanční pomoc nezaměstnaným, téměř dvoutřetinová většina dotázaných se nedomnívá, že stát by měl zvýšit podporu v nezaměstnanosti. Odlišný přístup zastávají pouze lidé, kteří již byli nezaměstnaní, nebo ti, kteří deklarují vysokou míru obav z nezaměstnanosti. Rovněž lidé v obtížné finanční situaci jsou častěji pro to, aby stát podporu v nezaměstnanosti zvýšil.

Pramen: STEM, Trendy 2001/5

Veřejnost v otázce nezaměstnanosti nepropadá panice, která by českou exekutivu nutila k finančně náročným opatřením. Tříčtvrtinová většina dotázaných občanů nepovažuje za rozumné bránit se nezaměstnanosti za cenu zachování mnoha zbytečných pracovních míst. Jednoznačný postoj veřejnosti v této otázce se však od roku 1993 mírně rozmělnil,
v roce 1993 jej zastávalo 86%, v letošním roce „jen“ 74%.

Postoj veřejnosti k problému nezaměstnanosti dokresluje i fakt, že značná část veřejnosti (43%) se domnívá, že většina nezaměstnaných jsou lidé bez skutečného zájmu o práci. Je důležité, že podíl lidí zastávajících takto nepříznivý názor na nezaměstnané se v populaci od roku 1993 téměř zdvojnásobil. Toto hodnocení nezaměstnaných se významně promítá do názorů na státní finanční politiku vůči nezaměstnaným. Ti lidé, kteří většině nezaměstnaných připisují nezájem o práci, tedy vládě jednoznačně doporučují poskytovat nezaměstnaným jen minimální dávky, případně nesouhlasí se zvyšováním podpory v nezaměstnanosti.

Pramen: STEM, Trendy 1993-2001