Společnost z hlediska její otevřenosti a rovnosti šancí

Lidé, kteří v porovnání s předchozím rokem výrazně méně souhlasí s výrokem, že pracovití a přemýšliví lidé mohou v naší společnosti dobře uplatnit své schopnosti, se rekrutují především z řad nezaměstnaných a zaměstnanců. Jde o skupiny občanů, kteří jsou současnou ekonomickou recesí již postiženi (nezaměstnanost) anebo nejvíce ohroženi. Vnímání české společnosti jako společnosti rovných šancí je v čase stabilní a i nadále velice slabé – týká se asi čtvrtiny populace. Ti, kteří naší společnost vnímají jako společnost rovných příležitostí, v posledním roce výrazněji nezměnili ani svůj názor na možnost schopných lidí se uplatnit. Naopak ti, co si myslí, že v Čechách rovné příležitosti nejsou, propadli za poslední rok do hlubší skepse i co se týče možnosti uplatnění vlastních schopností. Číst dále


Češi se v posledních deseti letech nezměnili

Položili jste si už otázku, co je pro vás důležitější, zda svoboda, anebo rovnost? STEM pokládá takovou otázku našim občanům už deset let („Důležitá je jak svoboda, tak i rovnost. Kdybych si ale musel(a) vybrat jen jednu, pokládám osobní svobodu za důležitější, to znamená, že každý může žít svobodně, rozvíjet se bez cizího omezování. // Kdybych si ale musel(a) vybrat jen jednu, pokládám rovnost za důležitější, to znamená, že nikdo není v podřadném postavení a že rozdíly mezi různými vrstvami ve společnosti nejsou tak velké.“). Číst dále


Systém vzdělávání: vyhovuje nám?

Česká veřejnost zaujímá ke vzdělávacímu systému dvojznačný postoj: vzdělaní si mohou užívat určitých výsad, ale vzdělání by mělo být dostupné všem bez rizika finanční investice. Tento názor má více než třetina populace. Druhým nejčastějším názorem je rovnostářství – vzdělaní si výsady nezasluhují a za vzdělání by se nemělo platit. Zastánců liberálního přístupu (výhody pro vzdělané a placené vzdělání) je necelá čtvrtina. Špatné ekonomické poměry rodiny a vysoké finanční náklady studia na středních a vysokých školách jsou dnes považovány za největší překážku rovných šancí v přístupu ke vzdělání. S názorem, že současný systém školství dává všem lidem stejné šance vzdělání získat, souhlasí v současnosti asi polovina lidí. Číst dále


Sociální nerovnosti: je naše společnost rovnostářská?

Nominální výše platů se zvyšuje a roste i majetek domácností. Rodiny s majetkem (subjektivním odhadem) do 300 tisíc korun se častěji řadí mezi chudé či špatně zajištěné (celkem polovina z nich), hranice 2 milionů znamená již zjevně nadstandard (dvě třetiny domácností se považují za průměrně či lépe zajištěné). Česká společnost je silně rovnostářská. Od druhé poloviny 90. let sílí přesvědčení, že nerovnosti jsou již příliš velké a že by je bylo potřeba zmenšit. Stoupenci přerozdělování jsou především stoupenci levice (KSČM, ale i ČSSD) a středové KDU-ČSL, důchodci, nezaměstnaní. Jednoznačně proti zmenšování rozdílů jsou vlastně jen stoupenci ODS. Pocit nespravedlivé sociální nerovnosti je velmi silně spojen s názorem, že současný systém neposkytuje všem stejné šance, že platí spíše konexe a známosti než píle a schopnosti. To jsou názory, které sdílí velká část populace (řádově 80 %), dokonce i většina lidí, „kteří si nemají na co stěžovat“. Formující se sociální nerovnosti dosud nevedly k ostřejším sociálním konfliktům. Přesto pozorujeme, že se postupně přesunují společenské konflikty právě do sociální oblasti, zejména do sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a bohatými a chudými.Nominální výše platů se zvyšuje a roste i majetek domácností. Rodiny s majetkem (subjektivním odhadem) do 300 tisíc korun se častěji řadí mezi chudé či špatně zajištěné (celkem polovina z nich), hranice 2 milionů znamená již zjevně nadstandard (dvě třetiny domácností se považují za průměrně či lépe zajištěné). Česká společnost je silně rovnostářská. Od druhé poloviny 90. let sílí přesvědčení, že nerovnosti jsou již příliš velké a že by je bylo potřeba zmenšit. Stoupenci přerozdělování jsou především stoupenci levice (KSČM, ale i ČSSD) a středové KDU-ČSL, důchodci, nezaměstnaní. Jednoznačně proti zmenšování rozdílů jsou vlastně jen stoupenci ODS. Pocit nespravedlivé sociální nerovnosti je velmi silně spojen s názorem, že současný systém neposkytuje všem stejné šance, že platí spíše konexe a známosti než píle a schopnosti. To jsou názory, které sdílí velká část populace (řádově 80 %), dokonce i většina lidí, „kteří si nemají na co stěžovat“. Formující se sociální nerovnosti dosud nevedly k ostřejším sociálním konfliktům. Přesto pozorujeme, že se postupně přesunují společenské konflikty právě do sociální oblasti, zejména do sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a bohatými a chudými. Číst dále


Společensko-ekonomické hodnoty: jakému hospodářství dáváme přednost ?

Otázka priority svobody a rovnosti výrazně štěpí politickou scénu. Občané levicové politické orientace, především stoupenci KSČM, zdůrazňují ústřední postavení rovnosti, co nejmenších rozdílů mezi různými vrstvami ve společnosti. Naproti tomu lidé, kteří se řadí k politické pravici, akcentují význam osobní svobody, možnosti svobodného rozvoje každého jednotlivce bez cizího omezování. Za povšimnutí stojí široké rozkročení stran tvořících čtyřkoalici – od středové KDU-ČSL až po razantně svobodomyslně orientované stoupence Unie svobody. Většímu důrazu na životní úroveň (v porovnání s duchovními hodnotami) odpovídá i to, že dvoutřetinový podíl občanů posuzuje kvalitu současného režimu spíše podle své životní úrovně než podle toho, jak svobodně se mohou projevovat a rozvíjet, jak mohou uplatnit své schopnosti. Poněkud kontroverzní je však skutečnost, že stejný, zhruba dvoutřetinový podíl lidí považuje soukromé vlastnictví za zdroj problémů a rušivý faktor mezilidských vztahů. „Rovnostářská“ část populace má o věci vcelku jasno – soukromé vlastnictví hodnotí jako nepříznivý faktor. Naopak skupina lidí, podle nichž je osobní svoboda důležitější než rovnost, je rozpolcena. Významná, dokonce nadpoloviční část této skupiny se sice hlásí k osobní svobodě, ale zároveň má nepříliš příznivý vztah k soukromému vlastnictví. Z toho je vidět, jak „převážně liberální orientace české populace“ je nejistá a diskutabilní. Číst dále