Volit nešli opět především mladí lidé

Ve volbách do Poslanecké sněmovny v letech 1996 a 1998 se potvrdilo, že menší voličskou disciplínou se vyznačují hlavně mladí lidé, osoby s nižším vzděláním a lidé, kteří sami sebe řadí k politickému středu či „kousek napravo od středu“, tedy do pomyslného těžiště politické orientace české společnosti. Na tomto základním schématu se nic podstatného nezměnilo ani v roce 2002, kdy byla volební účast o více než 15 % nižší než v předchozích volbách. Na první pohled se zdá, že se výrazně změnila orientace nevoličů na škále pravice – levice. Tuto změnu (posun v porovnání s lety 1998 a 1996 směrem k levici) je však třeba opět dát do souvislosti s celkovou strukturou populace. Také ta se totiž v letošních volbách nápadně posunula, a to také směrem k levici. Profily hlavních stran na pravolevé škále se přitom prakticky nezměnily, spíše se v předvolební konfrontaci vyostřily, změnil se však poměr sil hlavních stran – sociální demokracie získala ve volbách výraznou převahu nad ODS a také podíl komunistů dosáhl za poslední dva roky svého maxima. Uvidíme, zda jde o přechodný efekt voleb a volební kampaně, anebo o jev trvalejší. Číst dále

Stoupenci ODS a KSČM obhajují v politice spíše rázná řešení

Tři pětiny občanů uvádějí, že mají pevné politické přesvědčení a jen o několik procent méně lidí o sobě říká, že obhajují v politice radikální stanoviska a rázná řešení. Blížící se volby do Poslanecké sněmovny politickou pevnost a odhodlání rázně rozhodovat politické problémy zřetelně posilují. Pevným politickým přesvědčením jsou vybaveni a energicky jsou připraveni řešit politické spory zejména stoupenci těch stran, které se nacházejí na okrajích politického spektra, tedy sympatizanti ODS a KSČM, mírnějším postupům dávají spíše přednost voliči stran bližších politickému středu. Výrazně nejslabší mají ovšem politické přesvědčení lidé, kteří jsou nerozhodní a váhají, komu dají v červnových volbách svůj hlas. Číst dále

K našim sousedům máme blíž než po vzniku samostatného českého státu

Od roku 1994 se naše vztahy k sousedům zřetelně zlepšují. Platí to především o Polsku (podobně i o Maďarsku), Slovensku a zhruba od roku 1998 také o Německu, i když vztahy k našemu největšímu sousedu jsou stále poněkud horší než k Polsku a zvláště ke Slovensku. Vztahy k Rakousku byly v posledních dvou letech poznamenány střety kolem výstavby a spuštění jaderné elektrárny v Temelíně, nicméně lze je nadále charakterizovat jako dobré. Vztahy se Slovenskem se výrazně zlepšily zvláště poté, kdy Mečiarovu vládu vystřídal Dzurindův kabinet tvořený koalicí demokratických stran. Názory na Slovensko, Polsko (a také na Maďarsko) jsou prakticky shodné ve všech sociodemografických skupinách populace i mezi stoupenci všech významných politických stran. Vztahy k Rakousku a zejména k Německu jsou naproti tomu dosti výrazně ovlivněny generačně (především lidé ve věku nad 60 let cítí k Německu odstup až odpor) a politicky (lidé levicově orientovaní považují Německo a v menší míře i Rakousko za součást bývalého „tábora imperialismu“). Číst dále

Je zahraniční politika ČR správná?

Přesvědčení o správnosti naší zahraniční politiky je vysoké (65 %), v naprosté většině se jedná však o hodnocení opatrné, zdrženlivé. Od ostatní populace se celkově negativním hodnocením naší zahraniční politiky velmi ostře odlišuje „tvrdé jádro“ levice, reprezentované stoupenci KSČM. Zahraniční politika je ve srovnání s vnitropolitickou situací lépe hodnocena zčásti také proto, že je vzdálena každodenním problémům lidí, „nepálí“ je tak jako vnitřní problémy. Zdrojem nespokojenosti se zahraniční politikou může být i určitá nevraživost vůči tomu, že „nepodstatným“ zahraničním otázkám je věnována pozornost na úkor řešení problémů domácích. Číst dále

Důchodová reforma: před volbami tabu?

Prosazení radikální reformy důchodového systému naráží na odpor velké části české veřejnosti. S reformou, jejímž základem by bylo zavedení povinného individuálního spoření a zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu, souhlasí necelé dvě pětiny lidí, zatímco pro zachování současné podoby důchodového systému včetně věku pro odchod do důchodu se vyslovilo skoro 70 % občanů. Reformu, která by znamenala posunutí věkové hranice pro odchod do důchodu a zavedení povinného individuální spoření, rozhodně odmítají příznivci levicových stran (KSČM, ČSSD) ale velmi silně i stoupenci KDU-ČSL. Ze stoupenců pravicových stran by důslednou reformu důchodového systému uvítala zhruba polovina. Prosazení radikální reformy důchodového systému naráží na odpor velké části české veřejnosti. S reformou, jejímž základem by bylo zavedení povinného individuálního spoření a zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu, souhlasí necelé dvě pětiny lidí, zatímco pro zachování současné podoby důchodového systému včetně věku pro odchod do důchodu se vyslovilo skoro 70 % občanů. Reformu, která by znamenala posunutí věkové hranice pro odchod do důchodu a zavedení povinného individuální spoření, rozhodně odmítají příznivci levicových stran (KSČM, ČSSD) ale velmi silně i stoupenci KDU-ČSL. Ze stoupenců pravicových stran by důslednou reformu důchodového systému uvítala zhruba polovina. Prosazení radikální reformy důchodového systému naráží na odpor velké části české veřejnosti. S reformou, jejímž základem by bylo zavedení povinného individuálního spoření a zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu, souhlasí necelé dvě pětiny lidí, zatímco pro zachování současné podoby důchodového systému včetně věku pro odchod do důchodu se vyslovilo skoro 70 % občanů. Reformu, která by znamenala posunutí věkové hranice pro odchod do důchodu a zavedení povinného individuální spoření, rozhodně odmítají příznivci levicových stran (KSČM, ČSSD) ale velmi silně i stoupenci KDU-ČSL. Ze stoupenců pravicových stran by důslednou reformu důchodového systému uvítala zhruba polovina. Prosazení radikální reformy důchodového systému naráží na odpor velké části české veřejnosti. S reformou, jejímž základem by bylo zavedení povinného individuálního spoření a zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu, souhlasí necelé dvě pětiny lidí, zatímco pro zachování současné podoby důchodového systému včetně věku pro odchod do důchodu se vyslovilo skoro 70 % občanů. Reformu, která by znamenala posunutí věkové hranice pro odchod do důchodu a zavedení povinného individuální spoření, rozhodně odmítají příznivci levicových stran (KSČM, ČSSD) ale velmi silně i stoupenci KDU-ČSL. Ze stoupenců pravicových stran by důslednou reformu důchodového systému uvítala zhruba polovina. Prosazení radikální reformy důchodového systému naráží na odpor velké části české veřejnosti. S reformou, jejímž základem by bylo zavedení povinného individuálního spoření a zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu, souhlasí necelé dvě pětiny lidí, zatímco pro zachování současné podoby důchodového systému včetně věku pro odchod do důchodu se vyslovilo skoro 70 % občanů. Reformu, která by znamenala posunutí věkové hranice pro odchod do důchodu a zavedení povinného individuální spoření, rozhodně odmítají příznivci levicových stran (KSČM, ČSSD) ale velmi silně i stoupenci KDU-ČSL. Ze stoupenců pravicových stran by důslednou reformu důchodového systému uvítala zhruba polovina. Číst dále

Názorové a postojové profily stoupenců politických stran

Zařazení na škále levice – pravice dobře popisuje ideologické a politické orientace stoupenců českých politických stran. Potvrzuje se platnost obvyklé interpretace jejich ideologického zaměření. Zprava: ODS, US (případně 4K), KDU-ČSL, ČSSD, KSČM. (Za příznivce 4K považujeme ty respondenty, kteří uvedli, že by volili jmenovitě 4K, nikoli některou ze stran tvořících tuto koalici.) Toto kontinuum však není plynulé ani symetrické. Kontrastně vystupují ideologicky vyhranění stoupenci ODS a zejména KSČM. Stoupenci ostatních stran se sesunují ke „středu“. Ideová tvářnost českého politického mínění je ohraničena především jasně narýsovanými pozicemi ODS a KSČM. Stoupenci ODS jsou ideově důslední – pravicoví, stoupenci tržní ekonomiky, liberálně orientovaní a ztotožnění se současným režimem. Sympatizanti KSČM jsou skupinou zastávající, opět důsledně, stanoviska zcela opačná. Stoupenci US a 4K představují skupinu blížící se názorům příznivců ODS, jejich stanoviska jsou však méně kategorická. Stoupenci KDU-ČSL a ČSSD se naproti tomu vyznačují především vyhýbavostí (důraz na „středovou“ pozici), nevyhraněností stanovisek (společná kritická distance vůči současnému režimu, ale preference liberálního principu osobní svobody u KDU-ČSL a kolektivistického principu sociální rovnosti u ČSSD). Rozsáhlá analýza si dále všímá národních a evropských postojů stoupenců stran, jejich hodnotové orientace a souladu jejich názorů s veřejně manifestovanými programovými cíli. Číst dále

Podíl lidí, kteří by v referendu hlasovali proti našemu vstupu, vzrostl

Přesvědčených stoupenců do Unie v posledních měsících ubylo (na 40 %) a naopak nápadně vzrostl podíl lidí (nyní je proti vstupu 22 % populace), kteří by v referendu hlasovali proti našemu začlenění do Evropské unie. Podíl nerozhodných se přitom nemění a pohybuje se kolem 40 % populace. V současné době mají navrch nad obhájci vstupu ve věkové skupině nad 60 let (také mezi důchodci) a mezi lidmi se základním vzděláním – a samozřejmě mezi stoupenci KSČM, mezi nimiž jsou jasné hlasy pro vstup do Evropské unie v naprosté menšině. Poměr rozhodných hlasů pro vstup a proti němu se však povážlivě v posledních měsících vyrovnává i v řadách příznivců vládní ČSSD. Přesvědčených stoupenců do Unie v posledních měsících ubylo (na 40 %) a naopak nápadně vzrostl podíl lidí (nyní je proti vstupu 22 % populace), kteří by v referendu hlasovali proti našemu začlenění do Evropské unie. Podíl nerozhodných se přitom nemění a pohybuje se kolem 40 % populace. V současné době mají navrch nad obhájci vstupu ve věkové skupině nad 60 let (také mezi důchodci) a mezi lidmi se základním vzděláním – a samozřejmě mezi stoupenci KSČM, mezi nimiž jsou jasné hlasy pro vstup do Evropské unie v naprosté menšině. Poměr rozhodných hlasů pro vstup a proti němu se však povážlivě v posledních měsících vyrovnává i v řadách příznivců vládní ČSSD. Přesvědčených stoupenců do Unie v posledních měsících ubylo (na 40 %) a naopak nápadně vzrostl podíl lidí (nyní je proti vstupu 22 % populace), kteří by v referendu hlasovali proti našemu začlenění do Evropské unie. Podíl nerozhodných se přitom nemění a pohybuje se kolem 40 % populace. V současné době mají navrch nad obhájci vstupu ve věkové skupině nad 60 let (také mezi důchodci) a mezi lidmi se základním vzděláním – a samozřejmě mezi stoupenci KSČM, mezi nimiž jsou jasné hlasy pro vstup do Evropské unie v naprosté menšině. Poměr rozhodných hlasů pro vstup a proti němu se však povážlivě v posledních měsících vyrovnává i v řadách příznivců vládní ČSSD. Přesvědčených stoupenců do Unie v posledních měsících ubylo (na 40 %) a naopak nápadně vzrostl podíl lidí (nyní je proti vstupu 22 % populace), kteří by v referendu hlasovali proti našemu začlenění do Evropské unie. Podíl nerozhodných se přitom nemění a pohybuje se kolem 40 % populace. V současné době mají navrch nad obhájci vstupu ve věkové skupině nad 60 let (také mezi důchodci) a mezi lidmi se základním vzděláním – a samozřejmě mezi stoupenci KSČM, mezi nimiž jsou jasné hlasy pro vstup do Evropské unie v naprosté menšině. Poměr rozhodných hlasů pro vstup a proti němu se však povážlivě v posledních měsících vyrovnává i v řadách příznivců vládní ČSSD. Číst dále

Pozice hlavních stran na škále pravice – levice se nemění

Pozice nejsilnějších politických stran na ose levice – pravice jsou pevně vykolíkovány a ani otřesy na domácí politické scéně s nimi nic neudělaly. Celá škála pravice – levice je totiž velmi rovnoměrně vyplněna. Razantní levici uspokojuje KSČM, k umírněné se hlásí sociální demokracie, typicky středovou (i když její vůdci rádi říkají středopravou) stranou je KDU-ČSL. Na pravici jsou dva subjekty, jejichž voličstvo i programy se tak silně překrývají, až to přímo evokuje otázku „proč dvě“ – ODS a Unie svobody. ODS se staví ještě více vpravo, cestu k ní nacházejí spíše lidé s vyšším majetkovým statusem, lepším společenským postavením, zatímco Unie svobody přitahuje spíše mladší, radikálnější, přímočařejší vrstvy (studenty apod.). Číst dále

Občané se na vývoj společnosti v České republice dívají s rostoucím optimismem

Hodnocení vývoje společnosti českou veřejností sleduje STEM na několika úrovních. Hodnocení perspektiv příští generace se v průběhu let mění pozvolna, odráží celkový názor na polistopadový vývoj. Zato v hodnocení aktuální politické situace i směřování společnosti jsou změny mnohem dynamičtější. Základní trendy jsou však shodné. V období Zemanovy vlády můžeme v názorech veřejnosti odlišit pokles optimismu, kulminující hlubokým rozčarováním společnosti na podzim roku 1999, a uklidnění, provázené novými nadějemi, od překonání tohoto kritického bodu. Současné hodnocení vývoje české společnosti je nejpříznivější od roku 1996. Stále ovšem vedle čtvrtiny nespokojených více než třetina lidí dává najevo rozpačitost (společnost podle nich nesměřuje nikam). Číst dále

Menšinovou vládu ČSSD nadále příznivě hodnotí zhruba dvě pětiny občanů

Menšinová vláda sociální demokracie překonala období nejhlubší krize a nedůvěry (říjen 1999 – 17 % občanů hodnotilo její práci kladně). V průběhu roku 2000 se počet příznivých odpovědí zdvojnásobil a v současnosti se podíl lidí, podle nichž vláda pracuje dobře, stabilizoval na úrovni zhruba dvou pětin. Stále však je to spokojenost vesměs částečná – pouhé 1 % lidí uvedlo variantu „velmi dobře“, 37 % „poměrně dobře“. Černobílé stranické hodnocení vlády se postupně oslabilo. Na jedné straně trochu úspěchu nebo alespoň snahy uznávají dnes i ti, kteří dříve vládu jednostranně odsuzovali (US, KSČM), na straně druhé nemá vláda příliš pevné zázemí ani u voličů ČSSD. Menšinová vláda sociální demokracie překonala období nejhlubší krize a nedůvěry (říjen 1999 – 17 % občanů hodnotilo její práci kladně). V průběhu roku 2000 se počet příznivých odpovědí zdvojnásobil a v současnosti se podíl lidí, podle nichž vláda pracuje dobře, stabilizoval na úrovni zhruba dvou pětin. Stále však je to spokojenost vesměs částečná – pouhé 1 % lidí uvedlo variantu „velmi dobře“, 37 % „poměrně dobře“. Černobílé stranické hodnocení vlády se postupně oslabilo. Na jedné straně trochu úspěchu nebo alespoň snahy uznávají dnes i ti, kteří dříve vládu jednostranně odsuzovali (US, KSČM), na straně druhé nemá vláda příliš pevné zázemí ani u voličů ČSSD. Číst dále