Česká veřejnost má stále strach z uprchlíků

Většina veřejnosti (71 %) má strach z uprchlíků, kteří by se usadili v ČR. Ještě vyšší (86 %) je míra strachu z rozšíření islámu v souvislosti s příchodem migrantů. Zjištěné postoje české veřejnosti se neliší významně od názorů v době akutní uprchlické krize. Data však ukazují, že je oproti roku 2016 poněkud více těch, kteří vidí za poslední rok v situaci s uprchlíky zlepšení. Dvoutřetinová většina respondentů (67 %) považuje vládní politiku vůči uprchlíkům za správnou, ovšem „jen“ polovina (52 %) uvádí, že ji považuje za srozumitelnou.

Citovaný výzkum neziskového ústavu STEM (www.stem.cz) byl proveden na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let ve dnech 9. až 24. října 2018. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpověděl soubor 1011 respondentů.
Na výzkumu pracovalo 224 tazatelů (PAPI, CAPI). Výzkumná série TRENDY je hrazena jen z prostředků STEM a nezávisí na žádném zadavateli mimo STEM.

V říjnovém průzkumu se STEM zaměřil na postoje českých občanů k uprchlíkům a na hodnocení politiky české vlády vůči migrantům.

Strach z uprchlíků dnes mají více než dvě třetiny obyvatel (71 %). Větší ohrožení však lidé spojují s rozšířením islámu v naší zemi. Obává se ho více než osmdesát procent českých občanů (86 %).

Postoje české veřejnosti k uprchlíkům

Pramen: STEM, Trendy 2018/10, 1011 respondentů

Srovnáme-li výsledky současného průzkumu s výzkumem STEM ze září 2015, kdy v Evropě vrcholila migrační krize, nevidíme výraznější změnu. Naznačuje to, že obavy z uprchlíků i obecněji z migrace ze Středního Východu nevyplývají z naléhavosti situace a hlubší zkušenosti, ale mají spíše emotivní charakter, zračí strach z neznámého, potenciálního rizika.

Strach z uprchlíků i strach z rozšíření islámu podle očekávání souvisí s věkem a s úrovní vzdělání: větší strach mají lidé starší 60 let (70 % má strach z uprchlíků, 90 % má strach z islámu) a lidé s nižším vzděláním. Rozdíly jsou zřetelné, nejsou však zásadní. Zvláště strach z rozšíření islámu je na vysoké úrovni napříč různými skupinami naší společnosti.

Srovnání strachu z uprchlíků a z islámu podle vzdělání
(součet podílů „určitě ano“ + „spíše ano“ v %)

Pramen: STEM, Trendy 2018/10, 1011 respondentů

Obavy z uprchlíků jsou podobné jako v roce 2015, přesto mezi lidmi oproti podzimu 2016 posílil pocit, že se situace s uprchlíky v Evropě zlepšuje. Stále však má tento názor menšinové zastoupení (31 %).

Pramen: STEM, Trendy 2016/9 a 2018/10

Z hodnocení politiky české vlády vůči uprchlíkům vyplývá, že dvoutřetinová většina občanů (67 %) ji považuje za správnou. V roce 2015 nebyl názor veřejnosti tak jednoznačný. Ovšem je třeba dodat, že stále téměř polovině občanů není politika vlády vůči uprchlíkům srozumitelná (v letech 2015 a 2016 byl tento podíl ještě významně vyšší).

Pramen: STEM, Trendy 2015/9 a 2018/10

Pramen: STEM, Trendy 2015-2018

Jak spolu souvisí správnost a srozumitelnost vládní politiky vůči migrantům? Prokřížíme-li obě charakteristiky, dostaneme jednoduchou typologii: ukazuje, že podíl lidí, kteří vládě v řešení uprchlické krize rozumí a její postup pokládají za správný, převažuje nad lidmi s názorem opačným. Situace je odlišná od podzimu 2015, kdy spíše dominovali ti, kteří vládnímu postupu nerozuměli a neschvalovali ho.

Pramen: STEM, Trendy 2015/9 a 2018/10

Je zajímavé, že ocenění vládní politiky vůči uprchlíkům nezávisí významně na úrovni vzdělání, je ale rozdílné v různých věkových skupinách (18-29 let: 56 % pozitivních hodnocení, 30-44 let: 68 %, 45-59 let: 64 %, 60 a více let: 73 %). Přístup vlády k migrantské otázce považují většinou za správný nejen stoupenci vládních stran, ale také příznivci ODS, KSČM, Pirátů, KDU-ČSL, v nižší míře také STAN. Pouze mezi sympatizanty SPD mírně převažuje kritika vlády. Srozumitelnost vládní politiky vůči uprchlíkům oceňují především stoupenci hnutí ANO. V ostatních voličských skupinách již názor není tak jednoznačný.

Hodnocení vládní politiky vůči uprchlíkům podle politických sympatií

(údaje jsou pouze orientační, uveden součet podílů „určitě ano“ + „spíše ano“ v %)

Pramen: STEM, Trendy 2018/10, 1011 respondentů

Hodnocení vlády je jedna věc. Zajímavé je také zjistit, jak dalece aktivní jsou sami dotázaní. Výsledek je zcela jasný a vypovídá o setrvale odtažitém osobním postoji k uprchlíkům. Ochotu k pomoci uprchlíkům vyjadřuje v říjnovém průzkumu necelá čtvrtina občanů (23 %). Tento podíl je podobný jako v letech 2015 a 2016. Mírně vyšší je ochota pomoci uprchlíkům mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním (34 %) a lidmi dobře finančně zajištěnými (35 %), dále také mezi těmi, kteří z uprchlíků nemají strach (41 %).

Pramen: STEM, Trendy 2015-2018

Zamyslíme-li se nad uvedenými daty, vyvstává otazník, do jaké míry je mínění veřejnosti schopno odlišit mezi uprchlíkem a ekonomickým migrantem. Má důvěru v odpovědné posouzení uprchlického statutu od domácích a mezinárodních institucí? Proč zrovna naši občané vyjadřují velmi nízkou solidaritu s uprchlíky v mezinárodním srovnání? Lze tuto oblast projasnit a vysvětlit bezpečnostní rizika? Existují příklady dobré praxe a zvládnutí složitého migračního problému? To jsou jen některé otázky, na které by bylo dobré hledat odpovědi.

 


Obavy z nezaměstnanosti dále oslabují

Jen mírně nadpoloviční většina ekonomicky aktivních občanů (54 %) má obavy z nezaměstnanosti. Tříčtvrtinová většina lidí v produktivním věku by byla ochotna, pokud by hrozila ztráta zaměstnání, pracovat mimo svůj obor a kvalifikaci (75 %) nebo pracovat i za nižší mzdu (72 %). Dvě pětiny lidí (41 %) by byly ochotny se přestěhovat za prací do jiného města či obce v jiném kraji. Oproti průzkumu z roku 2014 se výrazně snížila míra ochoty pracovat mimo svůj obor (o 14 procentních bodů), stále však jde o jasně většinový postoj.

Citovaný výzkum neziskového ústavu STEM (www.stem.cz) byl proveden na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let ve dnech 4. až 13. května 2016. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpověděl soubor 1292 respondentů.

Nezaměstnanost v České republice v dubnu klesla na 5,7 % z březnových 6,1 %. Bez práce bylo 414 960 lidí, tedy nejméně od ledna 2009. Meziročně míra nezaměstnanosti klesla o celý procentní bod, v dubnu roku 2015 byla na 6,7 %. Česko má podle posledních statistik Eurostatu z března také nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Jaký je v této situaci aktuální osobní postoj českých občanů v produktivním věku k nezaměstnanosti?

Podle výsledků květnového průzkumu STEM má obavy z nezaměstnanosti mírně nadpoloviční většina lidí (54 %) v produktivním věku (nezapočítáváme tedy důchodce).

„Obáváte se Vy osobně nezaměstnanosti?“

(populace bez důchodců)

Pramen: STEM, Trendy 5/2016, 951 respondentů (bez důchodců)

Od roku 2013, kdy míra obav z nezaměstnanosti dosáhla mezi lidmi v produktivním věku vrcholu, pozorujeme velmi pozvolné oslabování podílu těch, kteří se bojí, že ztratí svou práci. Pravděpodobně v souvislosti s posledními pozitivními zprávami z oblasti zaměstnanosti pozorujeme v aktuálním průzkumu významnější pokles míry obav ze ztráty zaměstnání. Aktuální data jsou tak na úrovni dat z doby před začátkem ekonomické krize v roce 2009.

Pramen: STEM, Trendy 1993-2016

Obavy ze ztráty zaměstnání mají poněkud častěji ženy v produktivním věku (57 %) než muži (50 %), lidé s nižším vzděláním (viz následující graf), zaměstnanci v dělnických profesích (66 %) a provozní pracovníci (63 %), zaměstnanci pracující v soukromém sektoru (57 %) a lidé mladší 30 let (63 %).

„Obáváte se Vy osobně nezaměstnanosti?“

Rozdíly podle vzdělání (populace bez důchodců, v %)

Pramen: STEM, Trendy 5/2016, 951 respondentů (bez důchodců)

Co by byli lidé ochotni dělat, kdyby jim hrozila ztráta zaměstnání? V aktuálním průzkumu bylo 75 % ekonomicky aktivních respondentů ochotno pracovat mimo svou kvalifikaci, 72 % z této skupiny by pracovalo i za nižší mzdu, 41 % lidí uvedlo, že v případě hrozby ztráty zaměstnání by byli ochotni se za prací přestěhovat do jiného kraje.

Co jsou obyvatelé ČR ochotni dělat, když jim hrozí ztráta místa

(populace bez důchodců, v %)

Pramen: STEM, Trendy 5/2016, 951 respondentů (bez důchodců)

Aktuální výsledky průzkumu naznačují měnící se přístup ke strategiím řešení ohrožení nezaměstnaností. Ochota pracovat za nižší mzdu se od roku 2013 postupně mírně snižuje. Ochota pracovat mimo svůj obor byla dlouhodobě velmi stabilní, v aktuálním průzkumu však pozorujeme výrazné oslabení (pokles o 14 procentních bodů). Ochota stěhovat se za prací zůstává podle květnového průzkumu na stejné úrovni jako v předchozích letech, mobilita pracovní síly je tedy stále stejná, relativně nízká.

Pramen: STEM, Trendy 2001-2016

Míra ochoty pracovat za nižší mzdu kvůli obavě ze ztráty zaměstnání je poměrně univerzální, neliší se v různých sociodemografických skupinách.

Ochota pracovat mimo svůj obor závisí na úrovni vzdělání, nejčastěji jsou ochotní pracovat mimo svou kvalifikaci lidé vyučení (81 %), naopak nejméně často lidé s vysokoškolským vzděláním (68 %).

Nejvýraznější rozdíly mezi různými skupinami jsou podle očekávání patrné v ochotě se za prací přestěhovat. Stěhování za prací do jiného města či obce v jiném kraji naší republiky je únosnější pro muže (47 %) než pro ženy (36 %). Odhodlanější se stěhovat za prací jsou mladí lidé pod 30 let, s přibývajícím věkem ochota přestěhovat se za odpovídajícím zaměstnáním klesá (57 % ekonomicky aktivních ve věku 18 až 29 let, 39 % ve věku 30 až 44 let, 34 % ve věku 45 až 59 let).

Lidé, kteří se obávají nezaměstnanosti, v porovnání s těmi, kteří strach z práce nemají, jsou sice odhodlanější pracovat mimo svůj obor či za nižší mzdu, ale jejich ochota či spíše schopnost hledat místo ve větší vzdálenosti od bydliště je omezená. Míra ochoty stěhovat se za prací je přibližně stejná u lidí, kteří z nezaměstnanosti obavy mají, i u těch, kteří se ztráty zaměstnání nebojí.

Co jsou obyvatelé ČR ochotni dělat, když jim hrozí nezaměstnanost

(populace bez důchodců, podle obav z nezaměstnanosti, podíly kladných odpovědí v %)

Pramen: STEM, Trendy 5/2016, 951 respondentů (bez důchodců)


Obavy z nezaměstnanosti – květen 2014

Nezaměstnanosti se nyní obávají dvě třetiny ekonomicky aktivních lidí. Obavy z nezaměstnanosti jsou tradičně častější u méně vzdělaných lidí, u žen a dělnických profesí. Letos mírně ubylo lidí, kteří by byli ochotni v případě hrozby ztráty místa se stěhovat za prací, ale i těch, kteří by byli ochotni pracovat za nižší mzdu. Nízká mobilita pracovní síly je u nás dlouhodobě velkou překážkou v řešení nezaměstnanosti. Číst dále


Obavy z nezaměstnanosti

Nezaměstnanosti se nyní obávají dvě třetiny ekonomicky aktivních lidí. Obavy z nezaměstnanosti jsou tradičně častější u méně vzdělaných lidí, u žen a dělnických profesí. Letos mírně ubylo lidí, kteří by byli ochotni v případě hrozby ztráty místa se stěhovat za prací, ale i těch, kteří by byli ochotni pracovat za nižší mzdu. Nízká mobilita pracovní síly je u nás dlouhodobě velkou překážkou v řešení nezaměstnanosti. Číst dále


Obava z nezaměstnanosti

Nezaměstnanosti se obává 59 % ekonomicky aktivních lidí. To je nejnižší podíl od roku 2008. Obavy z nezaměstnanosti jsou nadále častější u méně vzdělaných lidí, u žen a dělnických profesí. Mírně přibylo lidí, kteří by byli ochotni v případě hrozby ztráty místa se stěhovat za prací, ale celkově je nízká mobilita pracovní síly stále velkou překážkou v řešení nezaměstnanosti. Číst dále


Obavy z nezaměstnanosti

Nezaměstnanosti se obávají dvě třetiny ekonomicky aktivních lidí. Tento podíl v posledních dvou letech nijak výrazně neklesá ani neroste. Obavy z nezaměstnanosti jsou častější u méně vzdělaných a kvalifikovaných lidí. Současný systém podpor a sociálních dávek nepovažují za dostatečně motivační k pracovní činnosti více než tři čtvrtiny dotázaných občanů České republiky. Číst dále


Obavy ze ztráty zaměstnání

Nezaměstnanosti se obávají dvě třetiny ekonomicky aktivních lidí. Je to úroveň v dlouhodobém srovnání vysoká, ale v posledních dvou letech stabilní. Nemění se ani to, jakým způsobem by byli lidé ohrožení ztrátou místa ochotni této hrozbě čelit. Naprostá většina z nich by přijala hůře placenou práci anebo i práci mimo svůj současný obor, ale jen asi dvě pětiny z nich by byly ochotny se za prací stěhovat do jiného kraje. Číst dále


Obavy z nezaměstnanosti

Nezaměstnanosti se obávají téměř dvě třetiny ekonomicky aktivních lidí. Je to úroveň v dlouhodobém srovnání vysoká, ale v posledních dvou letech stabilní. Nemění se ani to, jakým způsobem by byli lidé ohrožení ztrátou místa ochotni této hrozbě čelit. Naprostá většina z nich by přijala hůře placenou práci anebo i práci mimo svůj současný obor, ale jen asi dvě pětiny z nich by byly ochotny se za prací stěhovat do jiného kraje. Číst dále


Obavy z nezaměstnanosti a strategie lidí, jak nezaměstnanosti čelit

Nezaměstnanosti se obávají téměř dvě třetiny ekonomicky aktivních lidí. Je to úroveň v dlouhodobém srovnání vysoká, ale v posledním roce stabilní. Nemění se ani to, jakým způsobem by byli lidé ohrožení ztrátou místa ochotni této hrozbě čelit. Naprostá většina z nich by přijala hůře placenou práci anebo i práci mimo svůj současný obor, ale jen asi dvě pětiny z nich by byly ochotny se za prací stěhovat do jiného kraje. Číst dále


Názory na širší společenské souvislosti nezaměstnanosti

Od roku 2008 se zvyšuje citlivost naší veřejnosti k otázkám nezaměstnanosti. Rostoucí podíl lidí se obává nezaměstnanosti a pokládá nezaměstnanost za závažný celospolečenský problém. Na druhé straně mají lidé zkušenost s tím, že někteří nezaměstnaní ve skutečnosti pracovat nechtějí a že určitá míra nezaměstnanosti může mít i pozitivní důsledky v tom, že si lidé práce více váží. Vývoj veřejného mínění ukazuje, že v důsledku dopadů hospodářské krize se solidarita s nezaměstnanými u nás v poslední době posiluje. Podle velké většiny naší veřejnosti má v otázkách řešení nezaměstnanosti i nadále hrát klíčovou roli stát. Číst dále