Klíčové slovo:nezaměstnanost

Nezaměstnanost: jsme na ni připraveni?

Obavy z nezaměstnanosti projevuje zhruba polovina našich občanů – to je stav stabilní už od roku 1998. Za stejně vážný sociální problém je přitom považována nezaměstnanost mladých absolventů škol a lidí předdůchodového věku. Přístup veřejnosti k nezaměstnaným se postupně však mění. Oslabuje se názor, že nezaměstnaní jsou převážně lidé bez velkého zájmu o práci a také přesvědčení, že určitá míra nezaměstnanosti je pozitivním jevem, protože posiluje pocit odpovědnosti lidí k práci. Tyto posuny mohou souviset s celkovým posunem v české společnosti, který se projevil vítězstvím levicových stran v letošních volbách. Číst dále


Politické strany: věnují se dostatečně sociálním tématům?

Zlepšování sociální situace občanů patří k základním prvkům programů levicových stran. Výsledky výzkumu ukazují, že lidé považují za stranu, která jednoznačně nejvíce usiluje o zvýšení důchodů a sociálních dávek a o snížení míry nezaměstnanosti, sociální demokracii – nikoli KSČM. Zvláště patrný je rozdíl mezi první sociální demokracií a druhou KSČM u řešení problému sociálních dávek. ČSSD nemá prioritní postavení pouze v otázce reformy důchodového systému, kde větší část veřejnosti připisuje hlavní díl iniciativy ODS. To je však třeba brát s jistou rezervou, neboť lidé o záměrech a podstatě návrhů jednotlivých stran mají většinou jen nejasné představy. ODS je jinak obecně považována naopak za stranu, která se o zlepšení sociální situace občanů stará nejméně. ODS se podle veřejnosti profiluje spíše v ekonomické oblasti, privatizaci a státních financích. Číst dále


Trh práce: bojíme se nezaměstnanosti?

Obavy z nezaměstnanosti existovaly u nás v poměrně značné míře i v dobách, kdy se míra nezaměstnanosti pohybovala kolem 3 %. Ztráty místa se obávala skoro polovina lidí v aktivním věku. Jejich podíl se zvýšil až nad 60 % v letech 1998-1999, kdy počet lidí bez práce začal rapidně stoupat až k půl milionu. Od té doby sice podíl nezaměstnaných v podstatě stagnuje, avšak obavy ze ztráty místa se poněkud zmírnily. Naprostá většina osob bez práce zaměstnání aktivně vyhledává (úřad práce, rady přátel a známých, inzerce, případně příležitostný výdělek). Nebezpečí však spočívá v růstu počtu lidí, kteří jsou bez práce dlouhodobě (nad 3 měsíce) a „životu bez práce“ přivykli. Jak by měl pomáhat stát? Tři čtvrtiny lidí zastávají názor, že stát by měl zajistit práci každému, kdo chce pracovat. Skoro stejný podíl občanů považuje určitou míru nezaměstnanosti za pozitivní, stimulující jev. A stejně velká část občanů se domnívá, že stát by měl poskytovat lidem bez práce jen nízké dávky. Zvyšování dávek v nezaměstnanosti požadují jen ti, kteří se silně obávají ztráty místa.Obavy z nezaměstnanosti existovaly u nás v poměrně značné míře i v dobách, kdy se míra nezaměstnanosti pohybovala kolem 3 %. Ztráty místa se obávala skoro polovina lidí v aktivním věku. Jejich podíl se zvýšil až nad 60 % v letech 1998-1999, kdy počet lidí bez práce začal rapidně stoupat až k půl milionu. Od té doby sice podíl nezaměstnaných v podstatě stagnuje, avšak obavy ze ztráty místa se poněkud zmírnily. Naprostá většina osob bez práce zaměstnání aktivně vyhledává (úřad práce, rady přátel a známých, inzerce, případně příležitostný výdělek). Nebezpečí však spočívá v růstu počtu lidí, kteří jsou bez práce dlouhodobě (nad 3 měsíce) a „životu bez práce“ přivykli. Jak by měl pomáhat stát? Tři čtvrtiny lidí zastávají názor, že stát by měl zajistit práci každému, kdo chce pracovat. Skoro stejný podíl občanů považuje určitou míru nezaměstnanosti za pozitivní, stimulující jev. A stejně velká část občanů se domnívá, že stát by měl poskytovat lidem bez práce jen nízké dávky. Zvyšování dávek v nezaměstnanosti požadují jen ti, kteří se silně obávají ztráty místa. Číst dále


Konflikty mezi zaměstnanci a vedením firem se nevyhrocují

Nepříznivý ekonomický vývoj v letech 1997-99 vedl k vyostření střetů mezi občany bohatými a chudými a lidmi zaměstnanými a těmi, kteří jsou bez práce. Od roku 2000 se tento trend opět otočil. Nadále však platí, že hlavní konflikty se odehrávají jednak mezi lidmi s demokratickým a nedemokratickým smýšlením a mezi vedením firem a zaměstnanci, zatímco vztahy mezi lidmi z venkova a měst a mezi dělníky a středními vrstvami lze hodnotit jako téměř bezproblémové. Méně vyhrocené než „firemní“ střety a spor stoupenců a odpůrců demokracie jsou i vztahy různých generací. Číst dále


Nezaměstnanost neroste, ale zůstává vážným problémem

Nezaměstnanost v České republice neroste, v posledních měsících dokonce mírně klesá, ale obavy občanů z toho, že by se zařadili mezi nezaměstnané, neustupují. Ztráty zaměstnání se bojí téměř dvě třetiny ekonomicky aktivních lidí. Tato úroveň se udržuje od podzimu 1999, tedy od doby, kdy se u nás podíl lidí bez práce přiblížil magické hranici 10 %. Nadále platí, že obavy ze ztráty zaměstnání mají spíše ženy než muži a lidé s nižší kvalifikací, rozdíl mezi osobami se základním vzděláním a lidmi s maturitou nebo absolventy vysokých škol se však v porovnání s loňským rokem zmenšil. Podobně se začínají poněkud stírat rozdíly mezi mírou obav lidí s levicovou a pravicovou politickou orientací. Příliš velké nejsou ani rozdíly regionální – jsou mnohem méně výrazné než skutečné rozdíly v míře nezaměstnanosti. Číst dále


Nezaměstnanost neklesá, ale lidé se s ní učí žít

Od přelomu let 1999 a 2000, kdy projevovalo obavy již více než 60 % lidí v ekonomicky aktivním věku, se strach z nezaměstnanosti se poněkud snížil. Můžeme to přičítat jako tomu, že opravené předpovědi již s dalším dramatickým růstem nezaměstnanosti nepočítají, tak adaptaci lidí na nové podmínky. Ztráty zaměstnání se obávají především stoupenci levicových stran a KDU-ČSL, což odpovídá sociodemografickému složení jejich voličstva. Trvá exkluzivní postavení lidí s vysokoškolským vzděláním na trhu práce, naopak se nesnižují se naopak obavy lidí s nižším vzděláním. Nejvíce se cítí ohroženi ztrátou práce lidé v nejmladším věku (do 30 let), naopak odpovědi lidí ve věku před důchodem ukazují, že tato skupina je poměrně dobře chráněna Překvapivě malé jsou regionální rozdíly. Číst dále