Málo co nám nastavuje tak ostré zrcadlo jako vývoj našich názorů na evropskou integraci a postoje k našemu členství v Evropské unii. Udělejme si stručnou rekapitulaci. Využijme bohatého datového materiálu, který systematicky a dlouhodobě shromažďoval STEM v minulých dvaceti letech.
Období do referenda
V období několika málo let po Listopadu 89 se Čechy a Morava mohly chlubit výrazně prozápadní orientací, liberálním pohledem na tržní hospodářství a pozitivním očekáváním do budoucna. Vyniká to ve srovnání názorů a postojů obyvatel Česka, Polska, Maďarska a zejména Slovenska, které bylo od Česka výrazně odlišné. Veřejnost v té době ráda podlehla představě, že Česko je mezi středoevropskými zeměmi v nejvýhodnější pozici, může se opřít o své demokratické tradice, navázat snadno na prosperitu první republiky a stát se opět rozvinutou západoevropskou společností. V listopadu 1993 své odhodlání usilovat o vstup do Evropského společenství vyjádřilo 85% obyvatel ČR. Tehdy to byl cíl vzdálený, jakýsi symbol naší západní příslušnosti – byla to spíše abstraktní idea než konkrétní představa. Původní nadšení průběhem doby uvadá. Po třech letech, v březnu 1996, odhodlání co nejvíce usilovat o vstup do Evropské unie vyjádřilo stále ještě 63% obyvatel, přání vstoupit do EU co nejdříve dokonce 72%. V referendu o vstupu do EU by podle vlastního vyjádření 73% lidí řeklo „Ano“.
Značná část veřejnosti si představovala Evropskou unii jako penězovod, který podstatnou měrou usnadní cestu k ekonomické prosperitě. Pozitivní očekávání přitom byla neurčitá. V dubnu 1997 jen necelých 23% obyvatel ČR podle svého vyjádření bylo informováno o tom, co bude vstup do EU pro nás znamenat, rámcovou představu, co bude vstup vyžadovat, mělo jen 43%. Menšina lidí přitom byla ochotna přispívat na případné chudší členy Evropské unie.
V kterých oblastech života viděli občané ČR vstup do Evropské unie jako naději na zlepšení?
V průzkumech let 1999 až 2001 to nejčastěji byla větší možnost sehnat atraktivní zaměstnání a umožnění studia mladých lidí v zahraničí. Většina lidí očekávala zlepšení i v dalších oblastech, jako byl stav životního prostředí, upevnění práva a pořádku, zdokonalení státní správy a zlepšení činnosti úřadů, také větší finanční pomoc regionům či zvýšení možností exportu. Zhruba polovina lidí si od vstupu do Unie slibovala zvýšení životní úrovně. Naproti tomu v sociální sféře, v rozvoji kultury a v mezilidských vztazích většina lidí zlepšení po vstupu do Unie neočekávala.
Ekonomický přínos však lidé nevnímají jednoznačně. Můžeme za tím cítit obavy z jednostranného využívání české ekonomiky, prohloubení sociálních nerovností, oslabení sociálních jistot. Za pozornost stojí i to, že životní úroveň se podle mínění našich občanů po vstupu do EU sice spíše zvýší, ale radosti ze života nepřibude. Vcelku příznivá očekávání byla naproti tomu spojena s disciplínou, řádem, nárůstem politické kultury.
Členství v EU podle veřejnosti však nese s sebou určitá rizika. Především je to obava z přistěhovalců z východu (73%), posílení organizovaného zločinu (66%), úpadek našeho tradičního průmyslu (66%), ochromení zemědělství (58%) i nárůst sobeckosti a neurvalosti ve společnosti (60%). Na základě dat můžeme říci, že očekávání veřejnosti před naším vstupem do EU byla rozporná a nebyla zaslepená. Převládal dosti kritický přístup, který se obracel nejen vůči Unii, ale i vůči našim vlastním (ne)schopnostem. V celkové bilanci pocitů pak můžeme hovořit o opatrném optimismu.
V období do referenda tedy občané ČR očekávali dva druhy dopadů. Přímé dopady povedou ke zlepšení národního hospodářství a zvýšení životní úrovně i za cenu oslabení našeho tradičního průmyslu a zemědělství (představa penězovodu). Nepřímé dopady se týkají postupného zavádění a osvojování norem společenského života běžných v rozvinutých západoevropských zemích. Zvláště potřebný byl podle výzkumů STEM pokrok v oblasti uplatňování a vymáhání práva, potlačování korupce, ekonomické kriminality a z druhé strany ve zdokonalení činnosti politických stran a posílení kvality demokracie.
Období kolem referenda
I když situace před referendem byla rozporná a složitá, byla relativně klidná, nevyznačovala se žádnými zvraty nálad. Výzkumy ukazovaly, že proevropská orientace je silnější a intenzivnější než orientace protievropská či mimoevropská. Stoupenci EU byli aktivnější, těšili se na možnost vyjádřit svůj názor v referendu, zatímco odpůrci byli nejistí a pasivní a nad svou účastí v referendu váhali. Všechny větší výzkumy celkem přesně ukázaly na volební výsledek – 77% pro vstup. Kdyby účast v červnu 2003 byla vyšší než dosažených 55%, byl by výsledek nejspíš těsnější.
Po úspěšném referendu zavládlo uspokojení, jako by záležitosti okolo Evropské unie byly vyřešeny. Klíčové otázky okolo „sociální Evropy“ zůstaly nezodpovězeny. Opět převládl úzce ekonomický pohled na EU pouze jako penězovod a záležitost byrokratů kdesi v Bruselu. Ve sdělovacích prostředcích se závažné téma EU vytrácelo, zmínky o EU byly jen příležitostné a často se referovalo jen v negativních souvislostech. Chyběla osvěta, rozbory, komentáře, analýzy. Mezi lety 2003 až 2005 poklesl podíl lidí, kteří si v televizi či rozhlase se zájmem poslechnou nějaký pořad o Evropské unii, o deset procentních bodů. Podíl lidí, kteří zastávali názor, že sdělovací prostředky informují o situaci v EU dostatečně, v tomtéž období poklesl o 12 procentních bodů. Jen třetina lidí si myslela, že se v médiích, pokud se zabývají EU, dozvídají ty důležité, podstatné věci. Obdobně pouze pro necelou třetinu lidí byly informace související s Evropskou unií jasné a srozumitelné. Pro běžného občana se navíc tematika EU od roku 2004 postupně zužuje pouze na „čerpání evropských peněz“.
Okolo termínu oficiálního vstupu ČR do EU (květen 2004) se již čeští občané na další vývoj životní úrovně po vstupu do Evropské unie dívají spíše s nedůvěrou. Více než dvě třetiny obyvatel se obávají, že se životní úroveň jejich domácnosti po vstupu do Evropské unie sníží (67 %). Ruku v ruce s obavami z poklesu životní úrovně jdou i obavy z poklesu sociálních jistot. Lidé se bojí, že po vstupu do Evropské unie ztratí část dosavadních sociálních jistot (64%).
Nepříliš srozumitelné hledání shody ohledně Evropské ústavní smlouvy ukázalo, že otázky, které klade veřejnost, jsou jiné než odpovědi, které jim politikové poskytují. Neschopnost komunikovat evropské záležitosti ve srozumitelné a výstižné zkratce a prostoduché svalování domácích potíží na bruselskou byrokracii zdomácněly nejen u nás, ale i v mnoha dalších členských zemích. V našem domácím kontextu k tomu přistupovaly rozpaky ohledně přijetí eura a výrazný euroskepticismus části politiků.
Shrneme-li poznatky o tom, jak česká veřejnost vnímala EU v prvních letech po svém vstupu, dá se říci, že převládal mírně kritický, ale vstřícný postoj k EU. Důvěra v instituci Evropské unie dosahovala hodnot okolo 60 procentních bodů. Hlubší pohled na data ukázal, že intenzita vazby k EU byla mezi obyvatelstvem poměrně slabá, převládala spíše racionální pragmatická úvaha, vyčkávací, dosti pasivní pozice. Podpora zavedení eura nebyla v ČR vysoká, ale v lednu 2006 byla těsně většinová (51%). Kritiku si vysloužila politická reprezentace: Česká republika se podle mínění lidí chová hodně ostražitě a málo iniciativně. Postoj k vládě začínal být velmi kritický, do popředí se dostávala zejména korupce, rozkrádání a špatně fungující justice a státní správa.
Od finanční krize do předčasných voleb 2013
Veřejné mínění utrpělo značný šok, když vítěz voleb v roce 2006, ODS a Mirek Topolánek, nebyl schopen po řadu měsíců sestavit vládu. Pro občany to byl signál, že zavedené politické strany se zaměřují více dovnitř, k rozdělení a údržbě moci, než navenek, směrem k řešení problémů obyvatel. Dlouhodobě klesal podíl lidí, kteří byli spokojeni se způsobem, jakým funguje demokracie v naší zemi: v červnu 2007 to bylo 40%, o rok později 34% a koncem roku 2011 jen 26%. Práce vlády byla v té době hodnocena setrvale špatně – negativně ji hodnotilo přes 70% lidí. Narůstala nespokojenost lidí, ODS ztrácela podporu a těžila z toho sociální demokracie. Vláda ke konci roku 2008 ztratila v Poslanecké sněmovně většinu a hovořilo se vážně o nutnosti předčasných voleb.
V takové situaci se chystalo naše předsednictví Evropské unii. Média o Evropské unii psala více a v pozitivnějším duchu, kladněji se vyjadřovali i politikové napříč spektrem. Sjednotili se v postoji, že je potřeba prokázat akceschopnost a neudělat si mezinárodní ostudu. Postoj k EU mezi obyvatelstvem se znatelně zlepšil a nepřímo se potvrdilo, jak důležitou roli masová komunikace v záležitostech kolem EU hraje. Od roku 2007 do roku 2009 stoupl podíl lidí, kteří vyjadřovali spokojenost s naším členstvím v EU, z 52% na 63%.
V průběhu našeho předsednictví dosti nečekaně padla vláda. Vznikla také nová politická uskupení, TOP 09 a Věci veřejné, které výrazně uspěly v opozici vůči zavedeným stranám ve volbách roku 2010. Na evropské scéně se situace rovněž komplikovala. Vyšly najevo machinace řecké vlády s dluhy a neschopnost EU na tyto podvody náležitě zareagovat. Dluhová krize se roku 2009 dále šířila zejména po jižních zemích unie. Nejistota, bezradnost, malá akceschopnost a obavy o budoucnost EU a eura se odrazily i v českém veřejném mínění. Od roku 2010 v důsledku těchto, ale i vnitropolitických událostí z poloviny na čtvrtinu klesl podíl lidí, podle nichž se Evropská unie vyvíjí správným směrem.
Logicky s vývojem v eurozóně také výrazně klesal podíl lidí, kteří byli pro zavedení eura v ČR. Ještě v lednu 2006 dosahoval v časové sérii STEM podíl stoupenců zavedení eura v ČR 52%, v září 2010 to bylo již jen 30% a o dva roky později, v září 2012 to bylo již jen 17%. Podle Eurobarometru (Flash Eurobarometer 349) mezi novými členskými státy je postoj k euru u nás zdaleka nejrezervovanější: Češi ze všech členských zemí hodnotí fungování eura vůbec nejhůře. K tomu 26% obyvatel ČR zastává názor, že euro nebude v ČR zavedeno nikdy – je to několikanásobek podílů zaznamenaných v ostatních zemích.
V kampani kolem voleb do Evropského parlamentu v roce 2009 byla Evropská unie často líčena jako něco vzdáleného a zbytečného, bez čeho se můžeme obejít. Lidé žádné silné evropské téma nezaznamenali, a proto není divu, že složité rozhodování nad volbami do EP prostě vyřešili tak, že velkou většinou zůstali doma. Výzkumy z té doby jasně ukazovaly, že jsme pasivní, že se dostáváme na okraj dění a že zdaleka již nepředstavujeme někdejšího tygra středoevropské transformace. Narůstající skepse nad vlastními možnostmi nadále posilovala u veřejnosti rezignující postoj.
„Jaké je podle Vás mezinárodní postavení České republiky? Řekl byste, že se mezinárodní vážnost naší republiky posiluje, nebo se naopak naše vážnost na mezinárodním poli oslabuje?“
Pramen: STEM, Trendy 1999-2011
Po poslaneckých volbách v roce 2010 zaznamenává většina sledovaných parametrů veřejného mínění výrazné zhoršení nejen v hodnocení domácí situace, ale i ve vztahu k Evropské unii. V roce 2010 se objevuje také první aféra ohledně manipulace dotací z evropských fondů. Česká veřejnost však stále věří, že Evropská unie pomůže třeba i nepřímo posílit řád a pořádek v naší republice a zvýší úroveň politické kultury v zemi. Oproti minulosti však opouští představu, že Evropská unie nám přinese ekonomickou prosperitu a zvýšení životní úrovně. Navzdory objektivním ekonomickým ukazatelům má zde navrch subjektivní interpretace, do níž se promítá pocit anomie z domácího dění, ochromení norem ve společnosti, neexistence jasných a závazných pravidel společenské hry, pocit bezmoci a nemožnosti ovlivnit veřejné dění. Klíčovým společenským tématem se stává korupce a neschopnost hlavních politických stran řádně spravovat zemi.
Veřejnost byla skeptická k tomu, že nám Evropská unie v našich domácích potížích, zvláště ekonomických, může pomoci. Toto stanovisko dále prohlubovali euroskeptikové, kteří zejména na sociálních sítích zastávali jednoznačně protievropská stanoviska. Základním východiskem domácích euroskeptiků byl domnělý rozpor mezi národními zájmy a zájmy EU. Národní zájmy, pod kterými se většinou skrývaly krátkodobé zájmy ekonomické, byly v jejich interpretaci a propagandě vydávány za přirozené, trvalé a nadřazené nepřirozeným, umělým a nesmyslným zájmům „bruselských byrokratů“. Data o našem veřejném mínění však takovou interpretaci nepodporují. Téměř dvě třetiny Čechů (65 % v roce 2009) nesouhlasily s názorem, že by národní zájmy České republiky byly v rozporu se zájmy Evropské unie. Zkombinujeme-li názory na rozpornost národních a unijních zájmů a pocit osobní sounáležitosti s Evropou, dostaneme pro rok 2009 následující typologii obyvatel.
Kombinovaná typologie názorů na rozpornost národních a unijních zájmů (2009)
Pramen: STEM, Trendy 02/2009
Ve skupině občanů, naladěných vůči Evropské unii pozitivně, byli významně zastoupeni především lidé mladších a středních věkových skupin (do 44 let), lidé s dobrým materiálním standardem, vyšší úrovní vzdělání a pravicovými politickými názory. Podobně vyznívají odpovědi na dotazy, zda naši občané mají vlastenecké cítění a zda se cítí být Evropany. Opakovaně se ukazuje, že ti, kteří se cítí jako vlastenci, se zároveň dobře cítí v roli Evropanů.
Profil kritického hodnocení EU ukazuje výzkum provedený ještě před předčasnými volbami v září roku 2013.
Pramen: STEM, Trendy 9/2013
V bilanci kladných a záporných stránek zaujme značně zdrženlivý postoj našich obyvatel k pokroku v ekonomické oblasti. Mohli bychom na statistikách jistě ukázat přínos členství, ale lidé vidí více nedostatků než předností. V oblastech, ve kterých jsme si na počátku slibovali podstatný přínos členství v EU, jako je rozvoj politické kultury, dobré fungování justice a pevnější řád a větší pořádek, občané zaznamenávají neúspěch.
V lednu 2013 byl v přímé volbě zvolen prezidentem republiky Miloš Zeman. V celé prezidentské volební kampani silně zaznívala proevropská stanoviska, styl komunikace o EU se znatelně měnil. Poté, co byl premiér Petr Nečas donucen podat demisi v červnu 2013 a co nastoupila přechodná úřednická vláda, posílil proevropský kurs české politiky. Média o evropských záležitostech informovala více a v konstruktivnějším duchu a postoj k EU se začal po dlouhé době opět zlepšovat. Také s novou vládou Bohuslava Sobotky zazníval častěji proevropský tón. Projevilo se to i na vztahu k EU, ale jen dočasně.
Pramen: STEM, Trendy 1994-2016
Současná křižovatka
V době našeho předsednictví EU v únoru 2009 měla většina našich obyvatel pocit, že můžeme hrát v EU aktivní roli a uplatnit své stanovisko. Byl to impuls, na který jsme mohli navázat, vysvětlit problémy evropské integrace, poukázat na ekonomický přínos našeho členství. Tuto možnost jsme promeškali a dnes na naši pasivitu poukazuje 70 % našich občanů.
“Je podle Vás Česká republika schopna hrát v EU aktivní roli a v rozhodování Evropské unie uplatnit své stanovisko?”
Pramen: STEM, Trendy 2006-2016
V loňském roce Evropu postihla migrační krize. Média ani politická reprezentace včas nerozpoznaly, že téma je velice závažné. Lehkovážně až okázale naháněly veřejnosti strach z blíže neupřesněných bezpečnostních rizik a rozšíření terorismu na naše území, z ohrožení evropské i národní kultury. Nedostatek střízlivého odstupu, věcné informovanosti i bezradnost v praktických opatřeních během půl roku proměnily obraz veřejného mínění v naší zemi. Zhruba tři čtvrtiny obyvatel pocítily strach z neznámého rizika a v této zátěžové situaci rády našly viníka v „neschopné“ Evropské unii a „hloupé politice“ Angely Merkelové. Uprchlíci, kteří u nás nejsou, se stali největším problémem naší země a největším potenciálním rizikem. Celkem logicky se na této vlně vzbouřených emocí přiživili mnozí politikové. Ruku v ruce s rostoucím strachem z uprchlíků dramaticky padla důvěra v EU (jak bylo již vidět v grafu o vývoji důvěry v EU). Stojíme tak dnes na rozcestí: můžeme se oddávat pocitu nejasného ohrožení a otevřít dveře k oslabování našich svobod a protievropské skepsi, nebo naopak hledat řešení ve spolupráci se západními zeměmi Evropské unie. Současná data odrážejí náročnost této volby. Z jedné strany nerezignujeme předčasně. Na následujícím grafu vidíme, že současná situace může i mobilizovat stoupence evropské integrace a posilovat pocit sounáležitosti s Evropou.
„Cítíte Vy osobně sounáležitost s Evropou, cítíte se být Evropanem?“
Pramen: STEM, STEGA, Komunikace o evropských záležitostech, 10/2005, STEM, Trendy 2009-2016
Kombinovaná typologie názorů na rozpornost národních a unijních zájmů (2016)
Pramen: STEM, Trendy 03/2016.
Následující graf ukazuje, jak zejména vyhraněné názory na rozpornost národních a unijních zájmů v poslední době narostly. O rozpornosti zájmů vypovídají o něco častěji lidé s nižším vzděláním, rozdíly mezi vzdělanostními skupinami jsou ale jen malé. Názory různých věkových skupin se významně neliší. Zajímavé je, že nejméně rozporné vidí národní a unijní zájmy stoupenci ODS.
„Myslíte si, že naše národní zájmy jsou v rozporu se zájmy Evropské unie?“
Pramen: STEM, Trendy 2009-2016
Srovnejme nyní, co jsme očekávali, že nám Evropská unie přinese v období těsně po referendu, a co očekáváme pro nejbližší léta dnes.
“Myslíte si Vy osobně, že nám členství v EU v nejbližších letech přinese:
(součet odpovědí „určitě ano“ +“ spíše ano“)
Pramen: STEM, Trendy 2005/12 a 2016/02
Na první pohled vidíme, že současná očekávání vůči Evropské unii se snížila ve všech sledovaných ohledech. V roce 2005 jsme nejvíce očekávali, že se zvýší kvalita vzdělání pro mladou generaci a že se zlepší životní prostředí. K těmto dvěma oblastem se upínají nejvyšší očekávání našich obyvatel i v současné době. Zásadní propad vidíme v očekávání, že se pod přímým i nepřímým vlivem Evropské unie zlepší fungování našeho státu: dodržování práva a pořádku, zdokonalení práce státních orgánů a politická stabilita. Právě v otázce potenciálního působení Evropské unie na fungování státu a politickou kulturu se zásadně liší stoupenci pravicových stran. Záruku dodržování práva a pořádku v EU spatřuje 46% příznivců TOP 09, ale jen 27% příznivců ODS. Ještě výraznější je to u „zdokonalování práce státních orgánů“ (44% u TOP 09, 20% u ODS). Poznamenejme ještě, že očekávání v sociální oblasti nebyla mezi občany ČR vysoká, přesto přinesla rozčarování.
Dramatickou proměnu nálad našeho obyvatelstva za posledních deset let zřetelně ukazuje následující graf. Otázku jsme položili obecně hodnotícím způsobem ve snaze vyhnout se hodnocení jen některého z dílčích aspektů našeho členství v Evropské unii. Zatímco před deseti lety naše členství v EU hodnotila kladně naprostá většina (72%) našich obyvatel, v současné době je to necelá polovina (48%). Podíl lidí, kteří považují členství v EU za rozhodně špatnou věc, se ztrojnásobil. Na polovinu poklesl podíl lidí, kteří označují naše členství v EU za rozhodně dobrou věc.
„Celkově vzato, považujete členství ČR v EU za dobrou nebo špatnou věc?“
Pramen: STEM, Trendy 2006/05 a 2016/02
Současné rozdělení zmíněného názoru na naše členství v Evropské unii v poměru 48% ku 52% jasně dokumentuje, jak živé politikum naše členství v EU v současné době představuje. V následujícím přehledu proto ukazujeme, jak se ke členství v EU stavějí různé skupiny našich obyvatel. Potvrzuje se, že v závažných politických otázkách smýšlí muži i ženy velice podobně. U sociodemografických charakteristik jsou jasné rozdíly podle úrovně dosaženého vzdělání – čím vyšší vzdělání, tím pozitivnější hodnocení našeho členství v EU. Jen o málo mají lepší vztah ke členství EU mladí než staří. Pozitiva našeho členství si uvědomují lidé na vesnicích a ve velkoměstech, oproti tomu maloměsto je dosti zdrženlivé. U regionů je na předním místě kladného hodnocení podle očekávání Praha a průmyslový Severozápad přímo sousedící s Německem, zatímco nejvzdálenější Moravskoslezsko je vůči EU velmi skeptické. Podíváme-li se na politické charakteristiky, je rozdíl mezi levicí a pravicí patrně menší, než bychom očekávali. A nejspíš překvapí, že vztah voličů ODS k našemu členství v EU je přes řadu dílčích výhrad kladný.
Názorové rozdíly mezi skupinami
„Celkově vzato, považujete členství ČR v EU za dobrou nebo špatnou věc?“
(podíl odpovědí „rozhodně dobrou“ a „spíše dobrou“ (%)
Pramen: STEM, Trendy 2016/02
