Nárůst důvěry v policii a armádu se zastavil

Od minulého roku důvěra české veřejnosti v policii a v armádu výrazně poklesla. Pokles důvěryhodnosti obou institucí je patrný zejména v porovnání s vysokým kreditem, kterému se obě instituce těšily v září 2002 po srpnových povodních a před zasedáním NATO. V současnosti podíl občanů důvěřujících naší policii nedosahuje 40%. Jednoznačně nejlépe je policie přijímána stoupenci ČSSD, naopak nejkritičtěji se k policii staví sympatizanti KSČM. České armádě stále důvěřuje více než polovina dotázaných bez ohledu na jejich politické přesvědčení. Číst dále


Hodnocení kampaně MZV se symbolem uzlu na vlajce EU

Zaznamenala česká veřejnost kampaň MZV zvoucí k referendu o vstupu do EU s motivem uzlu? Tři z pěti českých občanů kampaň zaznamenali. Lidé, kteří kampaň se symbolem uzlu zaznamenali, ji většinou považují za zdařilou. Necelá třetina občanů má ke kampani kritické výhrady a pětina nemá na kampaň jasný názor. Téměř dvě třetiny občanů, kteří znají kampaň s motivem uzlu, se domnívají, že její výzva je jasná a srozumitelná: nezapomenout na referendum. Číst dále


Hodnocení kampaně „Vítejte ve společenství“

Lidé, kteří kampaň „Vítejte ve společenství“ zaznamenali, ji většinou hodnotí jako zdařilou. Třetina občanů kampaň kritizuje a pětina nemá na kampaň jasný názor. Kampaň je hodnocena podobně v různých věkových a vzdělanostních skupinách. Rozdíly v hodnocení kampaně jsou především mezi lidmi různé politické orientace. Stoupenci KSČM ve výrazné většině kampaň za zdařilou nepovažují. Číst dále


Poslanecká sněmovna nastupuje do svého čtyřletého mandátu s vysokým kreditem

Jedinečné nejvyšší instituce země (Nejvyšší kontrolní úřad, ČNB, Ústavní soud) se trvale těší vysoké důvěře a jejich hodnocení není téměř závislé na politické orientaci lidí. K nim lze přiřadit i úřad ombudsmana. Hodnocení centrálních politických institucí (prezident, poslanecká sněmovna, senát) je silně závislé na politické orientaci lidí, na komunální úrovni (místní úřady) se tyto rozdíly zcela stírají. Za zmínku stojí velká důvěra, kterou mají dosud lidé v nově sestavenou poslaneckou sněmovnu, senátu ani „třetinová“ obměna k příznivějšímu hodnocení veřejnosti nepomohla. Kredit armády a policie se postupně zvyšoval v průběhu druhé poloviny 90. let a výrazně jej posílil úspěšný postup při nepokojích namířených proti jednání MMF v Praze v roce 2000.Jedinečné nejvyšší instituce země (Nejvyšší kontrolní úřad, ČNB, Ústavní soud) se trvale těší vysoké důvěře a jejich hodnocení není téměř závislé na politické orientaci lidí. K nim lze přiřadit i úřad ombudsmana. Hodnocení centrálních politických institucí (prezident, poslanecká sněmovna, senát) je silně závislé na politické orientaci lidí, na komunální úrovni (místní úřady) se tyto rozdíly zcela stírají. Za zmínku stojí velká důvěra, kterou mají dosud lidé v nově sestavenou poslaneckou sněmovnu, senátu ani „třetinová“ obměna k příznivějšímu hodnocení veřejnosti nepomohla. Kredit armády a policie se postupně zvyšoval v průběhu druhé poloviny 90. let a výrazně jej posílil úspěšný postup při nepokojích namířených proti jednání MMF v Praze v roce 2000. Číst dále


Armáda a policie za povodní obstály a posílily svůj kredit u veřejnosti

Armáda ČR i policie za povodní podle mínění veřejnosti obstály a posílily svou důvěryhodnost. Platí to zejména o armádě, které na počátku září 2002 důvěřovalo skoro 80 % lidí. Historicky nejvyšší důvěru zaznamenala ale také policie, které vyslovilo důvěru 63 % občanů. Rozdíly v názorech na armádu a policii mezi různými sociodemografickými skupinami populace nejsou velké a poměrně nevýrazné jsou i rozdíly mezi voliči různých politických stran. Největší důvěru mají armáda a policie však u stoupenců vládní ČSSD, jejíž oba resortní ministři (Tvrdík a Gross) jsou nyní také nejoblíbenějšími politiky. Číst dále


Koho na Hrad? Občané prefererují Václava Fischera a Petra Pitharta

STEM nabídl občanům sedm osobností, o nichž se v souvislosti s volbou Havlova nástupce již mluvilo, a vyzval občany, aby je seřadili od prvního po sedmého podle toho, jak rádi by je viděli příštích pět let na Hradě. Za nejpřijatelnějšího kandidáta z vybrané sedmičky považují občané senátora Václava Fischera. Václav Fischer však dosud nikdy úmysl kandidovat na prezidenta veřejně nepotvrdil, a tak se vážným uchazečem stává předseda Senátu Petr Pithart. Oba tito politici se opírají o široký okruh příznivců z různých politických stran. Za vedoucí dvojicí je s odstupem na třetí pozici šéf ODS Václav Klaus, jehož podpora je soustředěna převážně v okruhu stoupenců ODS, zatímco druhého výrazného politického vůdce, premiéra ČSSD Miloše Zemana, odsunují až na šestou pozici duchovní Tomáš Halík a expředseda AV ČR Rudolf Zahradník. Naděje Halíka a zvláště pak Zahradníka by se zvýšily, jestliže by byli známi všem voličům – podobně jako jejich hlavní konkurenti. Malá známost mezi občany je nevýhodou i socioložky Jiřiny Šiklové, jejíž obliba u veřejnosti je však dosti nevýrazná. Číst dále


Co vadí lidem na současných politicích ? Privilegia, špatná morálka, nezájem o voliče

V celé historii samostatného českého státu (od r.1993) jsou v porovnání s reprezentanty minulého režimu hodnoceni současní politici nejlépe z hlediska svých odborných schopností, výrazně hůře vyznívá porovnání morálních kvalit, a vůbec nejhůře dopadá pro současné politiky hodnocení přiměřenosti výsad a privilegií. Shodný je u všech křivek také trend – pozvolný sestup, urychlený zvláště v roce 1997, se od počátku roku 1998 vcelku zastavil, s výjimkou hodnocení odborných schopností však na hodnotách výrazně nižších než 50 %. To neznamená, že podle většiny lidí jsou současní politici horší než předlistopadoví – údaj uvádí pouze podíl lidí, kteří hodnotí současné politiky jako lepší. Číst dále


Mění se postoje k NATO v důsledku boje proti terorismu?

Dvě třetiny lidí souhlasí s tím, že se Česká republika stala členem NATO. Souhlas veřejnosti s naším členstvím v NATO se v porovnání s jarem 1998 (potvrzení Washingtonské smlouvy naším parlamentem) i březnem 1999 (přijetí do NATO) mírně zvýšil. Stejně tak se upevnilo přesvědčení, že vstupem do Severoatlantické aliance jsem učinili nejlepší možný krok k zajištění naší bezpečnosti. Náš vstup do NATO obhajují především stoupenci pravice, ale vysokou podporu tomuto kroku vyslovuje i voličstvo vládní ČSSD. Se začleněním naší země do Severoatlantické aliance spojuje většina veřejnosti posílení mezinárodní prestiže České republiky i usnadnění našeho přijetí do Evropské unie. Významně se také posílilo přesvědčení, že začleněním do NATO jsem se vydali cestou k urychlené profesionalizaci naší armády. Ne všechna pozitivní očekávání naší veřejnosti byla však po vstupu do NATO naplněna. Oslabil se především pocit, že budeme mít jako nový člen rovnoprávné postavení a že náš hlas bude mít stejnou váhu jako hlasy států silnějších a na rozpočtu Aliance se podílejících větším dílem. Jak se však zdá, mnoha lidem toto „druhořadé“ členství nevadí. Číst dále


Selhání techniky důvěru v armádu příliš nepoznamenalo

Důvěra občanů v českou armádu rostla od poloviny 90. let a maxima dosáhla v říjnu 2000, kdy se v Praze konalo jednání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Od tohoto zjevně krátkodobého vzestupu důvěra v českou armádu mírně klesá, stále se však udržuje nad 50 %. Nepoznamenaly ji výrazně ani četné technické i organizační chyby. Armáda je jednou z mála institucí, které jsou téměř stejně hodnoceny ve všech skupinách populace. Důvěra v armádu není vůbec závislá na věku či vzdělání lidí a ani politická orientace nehraje rozhodující roli. Existuje však souvislost mezi důvěrou v armádu a názorem na naši zahraniční politiku. Lidé, kteří uznávají, že naše zahraniční politika je v zásadě správná, zpravidla vyslovují důvěru i české armádě, občané, podle nichž je zahraniční politika České republiky v podstatě špatná, nemají většinou důvěru ani v naši armádu. Důvěra občanů v českou armádu rostla od poloviny 90. let a maxima dosáhla v říjnu 2000, kdy se v Praze konalo jednání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Od tohoto zjevně krátkodobého vzestupu důvěra v českou armádu mírně klesá, stále se však udržuje nad 50 %. Nepoznamenaly ji výrazně ani četné technické i organizační chyby. Armáda je jednou z mála institucí, které jsou téměř stejně hodnoceny ve všech skupinách populace. Důvěra v armádu není vůbec závislá na věku či vzdělání lidí a ani politická orientace nehraje rozhodující roli. Existuje však souvislost mezi důvěrou v armádu a názorem na naši zahraniční politiku. Lidé, kteří uznávají, že naše zahraniční politika je v zásadě správná, zpravidla vyslovují důvěru i české armádě, občané, podle nichž je zahraniční politika České republiky v podstatě špatná, nemají většinou důvěru ani v naši armádu. Důvěra občanů v českou armádu rostla od poloviny 90. let a maxima dosáhla v říjnu 2000, kdy se v Praze konalo jednání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Od tohoto zjevně krátkodobého vzestupu důvěra v českou armádu mírně klesá, stále se však udržuje nad 50 %. Nepoznamenaly ji výrazně ani četné technické i organizační chyby. Armáda je jednou z mála institucí, které jsou téměř stejně hodnoceny ve všech skupinách populace. Důvěra v armádu není vůbec závislá na věku či vzdělání lidí a ani politická orientace nehraje rozhodující roli. Existuje však souvislost mezi důvěrou v armádu a názorem na naši zahraniční politiku. Lidé, kteří uznávají, že naše zahraniční politika je v zásadě správná, zpravidla vyslovují důvěru i české armádě, občané, podle nichž je zahraniční politika České republiky v podstatě špatná, nemají většinou důvěru ani v naši armádu. Důvěra občanů v českou armádu rostla od poloviny 90. let a maxima dosáhla v říjnu 2000, kdy se v Praze konalo jednání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Od tohoto zjevně krátkodobého vzestupu důvěra v českou armádu mírně klesá, stále se však udržuje nad 50 %. Nepoznamenaly ji výrazně ani četné technické i organizační chyby. Armáda je jednou z mála institucí, které jsou téměř stejně hodnoceny ve všech skupinách populace. Důvěra v armádu není vůbec závislá na věku či vzdělání lidí a ani politická orientace nehraje rozhodující roli. Existuje však souvislost mezi důvěrou v armádu a názorem na naši zahraniční politiku. Lidé, kteří uznávají, že naše zahraniční politika je v zásadě správná, zpravidla vyslovují důvěru i české armádě, občané, podle nichž je zahraniční politika České republiky v podstatě špatná, nemají většinou důvěru ani v naši armádu. Důvěra občanů v českou armádu rostla od poloviny 90. let a maxima dosáhla v říjnu 2000, kdy se v Praze konalo jednání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Od tohoto zjevně krátkodobého vzestupu důvěra v českou armádu mírně klesá, stále se však udržuje nad 50 %. Nepoznamenaly ji výrazně ani četné technické i organizační chyby. Armáda je jednou z mála institucí, které jsou téměř stejně hodnoceny ve všech skupinách populace. Důvěra v armádu není vůbec závislá na věku či vzdělání lidí a ani politická orientace nehraje rozhodující roli. Existuje však souvislost mezi důvěrou v armádu a názorem na naši zahraniční politiku. Lidé, kteří uznávají, že naše zahraniční politika je v zásadě správná, zpravidla vyslovují důvěru i české armádě, občané, podle nichž je zahraniční politika České republiky v podstatě špatná, nemají většinou důvěru ani v naši armádu. Číst dále