Systém vzdělávání: vyhovuje nám?

Marek Tomášek

Tisková konference STEM, 16. 7. 2002

STEM zařadil do svého posledního výzkumu i otázky, které zjišťují názory a postoje české veřejnosti k vzdělávacímu systému u nás. Zaměřili jsme se také na problematiku diskriminace, které musí občané podle svého názoru čelit na cestě za vlastním vzděláním.

Jaký by měl systém vzdělávání být?

Ve vyspělých moderních společnostech má vzdělání jedince velký  význam při konstrukci a reprodukci sociální struktury společnosti. Dosažené vzdělání je důležitým statusovým znakem občana, který zvyšuje jeho šance na lepší sociální postavení (podobným znakem je např. příjem, zaměstnání). Lidé s vyšším vzděláním zaujímají obvykle na společenském žebříčku vyšší místa.

Vzdělávací systém může vlastně plnit dvojí funkci vzhledem k sociální struktuře společnosti: a) zachovávat současný stav sociální struktury, tzn. reprodukovat její nerovnosti nebo b) může nivelizovat vzdělanostní rozdíly a tím i tlumit vzrůstající rozdíly v sociálním uspořádání společnosti.

První model vzdělávání vede k tomu, že na kvalitní vzdělání mají nárok jen lidé s vyšším postavením v sociální struktuře. Bez ohledu na to, je-li tento nárok právně (popřípadě zvykově) zakotven, nebo vzniká-li „přirozeně“ právě z výhodné sociální pozice samé
(v případě, že lepší sociální postavení rodičů poskytuje kapitál k lepšímu vzdělání dětí). Sociálně výše postavené skupiny si udržují v dalších generacích své postavení skrze kvalitnější a hodnotnější vzdělání svých dětí.

Druhý model poskytuje vzdělání co největšímu počtu obyvatel, bez ohledu na jejich sociální postavení. Zakládá se na principu sociální solidarity a směřuje k nastolení rovných šancí na kvalitní a hodnotné vzdělání. Tento model je založen spíše na direktivním a centrálním plánování potřeb vzdělávání.

Modely popisují dvě vyhraněné situace. Prvky obou modelů se v reálných vzdělávacích systémech kombinují. Ve vyspělých zemích západní Evropy a ve Spojených státech směřují vzdělávací systémy k větší svobodě při výběru vzdělání. Vzdělání na běžné, jednotlivými státy definované úrovni, je dostupné všem zájemcům,  zároveň však existují na všech stupních vzdělání příležitosti k získání exkluzivního a nadstandardního vzdělání v prestižních institucích.

Tímto směrem se možná ubírá i naše školství. Od první poloviny 90. let je možné využívat možností soukromých středních škol a specializovaných nástaveb středoškolského vzdělání. Otevřela se dále možnost nestátních základních škol. Existují už  i některé soukromé vysoké školy, jejichž absolventi mohou získat nižší akademické hodnosti. V případě těchto vysokých škol se však zatím z daleka nejedná o ekvivalent prestižních zahraničních vzdělávacích ústavů.

Jaké jsou názory českých občanů na náš vzdělávací systém? Měl by být více „lidový“ , rovnostářský a měl by snižovat nerovnosti v sociální struktuře v dalších generacích? Nebo jsou Češi nakloněni spíše liberálnímu přístupu ve vzdělání, kde má každý svoji odpovědnost (i finanční) za rozhodnutí, jak se dále vzdělávat?

Tři pětiny Čechů se domnívají, že lidé s vyšším vzděláním si zasluhují také vyšší životní úroveň. Vzdělání má podle mínění občanů dopad na formování společenské struktury. Můžeme s určitou opatrností také tvrdit, že česká veřejnost nahlíží na vzdělání jako na prostředek, kterým lze dosáhnout vyššího životního standardu.

Vzdělání by v tomto pohledu mělo podle většiny české veřejnosti plnit funkci rozvrstvení sociální struktury společnosti.

Pramen: STEM, Trendy 6/2002

Zůstávají zde dvě pětiny těch, podle kterých  si lépe vzdělaní lidé nezasluhují zvláštní životní výsady.

Názor, že lidé s vyšším vzděláním si zasluhují lepší životní úroveň, zastávají mladí lidé do
30 let, lidé s maturitou nebo VŠ a lidé, jejichž domácnost je dobře finančně zajištěna. Z hlediska politické orientace se k tomuto názoru kloní častěji voliči ODS, zatímco voliči KSČM s uvedeným názorem výrazně nesouhlasí.

Většina Čechů také souhlasí s názorem, že lidé nadaní by měli mít větší možnosti studia než ostatní.

Pramen: STEM, Trendy 6/2002

Širší možnosti pro nadané by uvítali častěji lidé s maturitou. Lidé se základním vzděláním zaujímají častěji opačný názor. Ostatní sledované sociodemografické charakteristiky míru souhlasu či nesouhlasu s tímto názorem neovlivňují.

Za vyšší vzdělání by se mělo platit podle třetiny obyvatel. V souvislosti s předešlými názory se ukazuje, že většina Čechů chápe vzdělání jako statusový znak, který přináší společenské výhody, ale zároveň pouze menší část je ochotná do vzdělání investovat finanční prostředky. Za upozornění stojí, že dvě pětiny obyvatel rozhodně nesouhlasí s principem placení za vyšší vzdělání (volí variantu „určitě nesouhlasím“).

Pramen: STEM, Trendy 6/2002

Souhlas či nesouhlas s výrokem je výrazně podmíněn politickou orientací. Na jedné straně – lidé, kteří s výrokem souhlasí – stojí stoupenci ODS a Koalice, opačný názor je mezi stoupenci ČSSD a ještě výrazněji mezi stoupenci KSČM.

Rozdíly v míře souhlasu jsou i mezi vzdělanostními skupinami. Čím vyšší má člověk vzdělání, tím spíše souhlasí s tím, že by se za vzdělání mělo platit.

Výsledkem je, že česká veřejnost zaujímá poněkud dvojznačný postoj: vzdělaní si mohou užívat určitých výsad, ale vzdělání by mělo býti dostupné všem bez rizika finanční investice. Kombinační typologie ukazuje, že mezi obyvateli je tento dvojznačný postoj rozšířen nejsilněji. Druhá nejčastěji zastoupená kombinace obou názorů, jejíž zastánce můžeme označit jako „rovnostáře“, ukazuje, že Češi nejsou ve skutečnosti příliš liberálně laděni. Spíše naopak. Většinou by si přáli systém školství, který je dostupný všem bez finančních nákladů a tlumí rozdíly v sociální struktuře. To je možné dvěma způsoby. První je, že všichni vzdělaní mají dobrou životní úroveň (s podmínkou, že vyšší vzdělání je dostupné všem). Nebo druhým způsobem, totiž, že vzdělaní si vlastně vyšší postavení nezasluhují.

Kombinační typologie názorů na životní úroveň lidí s vyšším vzděláním a názoru na placení vyššího vzdělání.

Jestliže známe postoje české veřejnosti k principům vzdělávacího systému, nepřekvapí nás ani názor na placení poplatků za studium na vysokých školách.. Za placení poplatku by se přimlouvaly dvě pětiny obyvatel ČR. Mírná většina je tedy proti zavedení poplatků.

Ukazuje se dále, že placení poplatků za studium na vysokých školách, které by bylo podpořeno systémem půjček, je pro českou veřejnost přijatelnější, než obecný princip placení vyššího vzdělání.

Pramen: STEM, Trendy 6/2002

Zavedení školného na vysokých školách podporují častěji lidé ve věku 30 – 45 let, lidé s maturitou či VŠ a lidé, jejichž domácnost je dobře finančně zajištěna. Souhlas s tímto názorem vyslovují častěji voliči ODS a Koalice.

Proti zavedení školného se stavějí lidé starší 60 let, lidé se základním vzděláním a vyučení a lidé, jejichž domácnost není finančně dobře zajištěna. Proti jsou také voliči KSČM.

Je vzdělání dostupné všem?

Jednou z charakteristik vzdělávacího systému je jeho otevřenost a přístupnost zájemcům o vzdělání. Diskriminace a překážky v průběhu vzdělávání zužují možnosti zájemců získat požadované vzdělání. Ve snaze odhalit a oslabovat vliv různých faktorů sociální, ekonomické nebo kulturní povahy snižujících šance získat vzdělání se setkává právě politika vzdělanostní s oblastí sociální politiky. Ta se svým působením a jednotlivými nástroji snaží zvyšovat prostupnost a otevřenost vzdělávacího systému.

Ve výzkumu jsme se zajímali o to, jak hodnotí obyvatelé současný vzdělávací systém právě z hlediska otevřenosti. Na názoru, zda-li dává náš systém školství všem stejné šance studovat, se česká veřejnost neshodne. Polovina si myslí, že systém poskytuje rovné šance, polovina obyvatel si myslí opak.

Pramen: STEM, Trendy 6/2002

Lidé, kteří si myslí, že je náš systém školství nedává všem stejné šance, jsou nejčastěji zastoupeni mezi lidmi se základním vzděláním, ze špatně zajištěných domácností. Také mezi voliči KSČM je nadprůměrně těch, kteří tento názor sdílejí.

Naopak systému z hlediska přístupu důvěřují častěji lidé s maturitou a VŠ, lidé z dobře zajištěných domácností a voliči ODS. Z hlediska věku neexistují žádné rozdíly, a proto mezi mladými i starými nalezneme stejný poměr lidí, kteří věří a nevěří v rovnost šancí vzdělávání u nás.

Do celkového hodnocení rovnosti šancí našeho systému školství se promítají hlavně ekonomické poměry a vzdělání dotázaných. Podobnou situaci ukazuje i analýza jednotlivých diskriminujících faktorů. Lidé, kteří se necítí v současné době úspěšní, tj. považují svou ekonomickou situaci za nevyhovující, mají nižší vzdělání, mají sklon vliv jednotlivých faktorů ve srovnání s ostatními lidmi přeceňovat.

Pramen: STEM, Trendy 6/2002

Lidé, kteří důvěřují v rovnost přístupu ke vzdělání, hodnotí všechny uvedené faktory méně kriticky než lidé, kteří v rovnost šancí nevěří.

Nejčastěji zmiňovanými důvody, kvůli kterým není možné získat vzdělání, jsou důvody ekonomické povahy. Je to ekonomická nákladnost vzdělávání, která nadmíru zatěžuje domácí rozpočet. Stejně často uváděnou příčinou je obecně špatná ekonomická situace rodiny. Vliv těchto faktorů je podle mínění obyvatel poměrně silný. Faktor finančních nákladů studia je do určité míry zástupným symbolem špatné ekonomické situace dotázaných, a proto reálná situace našeho školství nemusí být v tomto ohledu tolik vyhrocená.

Na ekonomické faktory si nejčastěji stěžují lidé ze špatně finančně zajištěných rodin (91 % z lidí označujících svoji domácnost za chudou), dále lidé starší 60 let a lidé se základním vzděláním. Nejčastěji se jedná o voliče KSČM.

Další faktory, které považuje česká veřejnost za diskriminující, jsou vlastnosti samotného systému. Veřejnost kritizuje nedostatečnou kapacitu a vládnoucí korupci na školách.

S kapacitou školství jsou nejčastěji spokojeni lidé ve věku 45 až 60 let. Věková kohorta potenciálních rodičů budoucích studentů VŠ tedy neobviňuje tak příkře jako zbytek populace  současný systém z toho, že nemá dostatečnou kapacitu.

Do vlivu korupce a úplatkářství se promítá opět silně ekonomická situace rodin a vzdělání. Lidé s chudých domácností a lidé se základním vzděláním se častěji domnívají, že korupce brání v získání studia. Tento faktor navíc nejvíce odlišuje skupiny lidí, kteří věří v otevřenost školského systému a těch, kteří o ní pochybují.

Za méně závažné překážky obyvatelé považují bydliště mimo velká města (na vesnici) a vzdělání rodičů. Na konci hodnocení jsou pak další systémové charakteristiky. V porovnání s ostatním nejméně v přístupu ke vzdělání zabraňuje nízká kvalita výuky a úzká nabídka studijních oborů.

Úsudek obyvatel odhaluje potřebu zacílení sociální podpory na lidi, kteří chtějí studovat, ale ekonomické poměry jejich rodin jim to neumožňují. Z hlediska systémových nedostatků našeho školství  je podle veřejnosti třeba rozšiřovat stávající kapacity vzdělávacích institucí a organizací.