Střídání politických lídrů nevadí – spokojenost s politickou situací roste

Spokojenost veřejnosti s domácí politickou situací se rapidně zhoršila v období první vážné vládní krize v roce 1997 a nejhlouběji se propadla při štěpení ODS (konec roku 1998) a ohrožení menšinové vlády pod tlakem opozičně smluvního partnera (konec roku 1999). Průzkum z dubna však naznačuje zřetelné zlepšení.

Informace z výzkumu Trendy 4/2001

Střídání politických lídrů nevadí – spokojenost s politickou situací roste

Citovaný výzkum STEM byl proveden na rozsáhlém reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let ve dnech 1.-8. dubna 2001. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpovědělo celkem 1749 občanů.

Spokojenost veřejnosti s domácí politickou situací je obecně již dlouho velmi nízká. Rapidně se zhoršila v období první vážné vládní krize v roce 1997 a nejhlouběji se propadla při štěpení ODS (konec roku 1998) a ohrožení menšinové vlády pod tlakem opozičně smluvního partnera (konec roku 1999). Poslední průzkum z dubna však naznačuje zřetelné zlepšení. Zároveň se také zvýšil – na 50 % – podíl lidí, kteří se domnívají, že současné politické strany zaručují u nás demokratickou politiku. Připočteme-li k tomu skutečnost, že roste i celková spokojenost s tím, jak jsou u nás zabezpečeny základy demokracie, nabízí se obraz „uspokojivého rámcového zajištění“, v němž se obyčejný občan zajímá víc o jiné věci než o politické spory – a proto váhá, zda má jít volit, konkrétní politické strany a jejich problémy ho neoslovují. Je to ovšem také typický obraz mezivolebního období, tedy doby relativního klidu na politické scéně.

Podrobnější analýza ukazuje, že spokojenost s politickou situací se zvýšila v celém politickém spektru, přece je však patrné, že více důvodů ke spokojenosti mají stoupenci stran, které spolu uzavřely opoziční smlouvu, zajišťující jim rozhodující podíl na rozhodování o dění ve státě. Proměna je zvláště nápadná u stoupenců vládní ČSSD, kteří před rokem 1998 patřili k nejvíce reptajícím občanům a nyní naopak projevují se stavem politické scény nadprůměrnou spokojenost.

Od voličů nejsilnějších stran demokratické části politické scény se nadále výrazně odlišují příznivci KSČM, kteří jednoznačně současné poměry u nás odmítají. Poněkud paradoxní je, že právě tito lidé rozhodně popírají, že současné strany zajišťují u nás demokratický pořádek. Nespokojenost stoupenců KSČM je dokonce silnější než lidí, kteří se zcela distancují od voleb a neprojevují ani sympatie k některé straně (tj. neuvedou ani žádnou stranu, kterou by volili, kdyby se voleb zúčastnili).