STEM – PREFERENCE POLITICKÝCH STRAN – ZÁŘÍ 2009
„Když se dva perou, třetí se směje“, chtělo by se říci při pohledu na preference, které odrážejí názory občanů v době, kdy bylo již definitivně rozhodnuto o zrušení předčasných voleb. Obě velké strany ztratily, ČSSD výrazněji, a situace prospívá malým stranám. Polepšila si strana TOP 09, k hranici volitelnosti se opět přiblížili zelení, naopak v pásmu ohrožení se ocitli lidovci. Počet stran, které by se dostaly do parlamentu, je velmi nejistý, mohlo by jich být i šest. Zdánlivě nová situace. Nastoupí ovšem přepočet hlasů na mandáty v systému, který je nevýhodný pro malé strany, a ukáže se, že přesuny hlasů z hlediska tvorby možných povolebních koalic nepřinesou vlastně nic nového.
Citovaný výzkum STEM byl proveden metodou kvótního výběru ve dnech 18. – 25. 9. 2009
na souboru 1256 respondentů reprezentujících obyvatelstvo ČR starší 18 let. Statistická chyba
u tohoto souboru se pohybuje kolem ± 1,5 procentního bodu u menších stran, u větších stran kolem ± 2,5 procentního bodu.
STRANICKÉ PREFERENCE
Stranické preference ukazují rozložení politických sympatií u celého souboru dotázaných, tj. včetně nerozhodnutých a lidí, kteří nejsou schopni či ochotni jmenovat preferenci žádné strany či otevřeně řeknou, že nebudou volit žádnou stranu. Podíly preferencí pro jednotlivé strany jsou nižší, než by odpovídalo vlastnímu volebnímu výsledku, o němž rozhodují jen účastníci voleb.
Lidovci i zelení jsou ve stranických preferencích těsně pod pětiprocentním prahem, v modelu se pohybují těsně na této hranici. V textu počítáme s tím, že by se do parlamentu obě strany dostaly.
"Pokud byste (přesto) šel(šla) volit, kterou stranu byste příští týden volil(a)
do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR?"
(údaje za září 2009; otevřená otázka – bez použití karet s názvy stran)
POZOR: STRANICKÉ PREFERENCE NEVYJADŘUJÍ VOLEBNÍ VÝSLEDEK !
MODEL VOLEBNÍCH ZISKŮ
Hypotetické počty mandátů v září 2009
Stranické preference zobrazují relativní sílu politických stran k danému okamžiku výzkumu. Přeložit tato čísla do modelového volebního výsledku není jednoduché, neboť lze jen obtížně zjistit, kteří dotázaní se voleb skutečně zúčastní, zda volební motivace voličů bude podobná jako v minulých volbách nebo se změní, zda se do volebního výsledku budou promítat emoce na poslední chvíli apod. Předkládaný volební model zanedbává dnes nerozhodnuté občany a ty, kteří nejsou ochotni uvést žádné preference. Opírá se o dosažené výsledky v posledních volbách, částečně si všímá pevnosti rozhodnutí zúčastnit se voleb u stoupenců různých stran. V hrubých obrysech také odhaduje vlivy d’Hondtovy metodiky přepočítávání hlasů na mandáty, i když zcela přesně a spolehlivě nelze zachytit rozložení politických nálad v našich nejmenších krajích. Právě u zářijových údajů, kde dvě strany jsou těsně na pětiprocentním prahu volitelnosti, se plně ukáže, že malé strany potřebují na jeden mandát podstatně více hlasů než strany velké. V současné situaci se navíc projevují značné rozpaky v širokém pásmu politického středu. To může chybovost předpovědi dále zvýšit. Odchylka zpravidla činí ± 2 mandáty.
