Informace z výzkumu Trendy 9/2004
Stanislav Gross opět ztratil, zůstává však spolu s Petrou Buzkovou na špici popularity
Citovaný výzkum STEM byl proveden na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let ve dnech 1.-10. září 2004. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpověděl rozsáhlý soubor 1732 respondentů.
Jak ukazuje výzkum provedený na počátku měsíce září, nejjasnějšími stálicemi na našem politickém nebi zůstávají Stanislav Gross a Petra Buzková, a to i přesto, že popularita Stanislava Grosse za poslední období, tj. od července, opět poněkud klesla. Grossova vstupní pozice na postu premiéra je nicméně z hlediska hodnocení veřejností podstatně lepší než byla pozice Vladimíra Špidly v době odchodu z čela vlády (27 % příznivých hodnocení). Popularity P. Buzkové a S. Grosse, kteří jsou příznivě hodnoceni přibližně polovinou populace, přitom další politici zdaleka nedosahují. Příznivé hodnocení P. Dostála dosáhlo 45 % a u nejoblíbenějších osobností opozice – M. Topolánka, P. Béma a J. Zahradila – sotva přesahuje čtyřicet procent.
Pramen: STEM, Trendy 9/2004
Z hlediska četnosti příznivých hodnocení si v zářijových výsledcích ve srovnání s červencovým šetřením 2004 někteří politici polepšili. Týká se to zejména řady vládních politiků: Petry Buzkové, Pavla Dostála, Bohuslava Sobotky, Vladimíra Mlynáře, Pavla Němce, Milana Šimonovského, Jaroslava Palase a Milana Urbana. Mezi opozičními politiky vylepšili své postavení jen Pavel Bém a Petr Nečas.
Zhoršení hodnocení se týká rovněž některých politiků vládní koalice. Vedle premiéra S. Grosse jde o představitele KDU-ČSL Libora Ambrozka, Cyrila Svobodu i Miroslava Kalouska.
Vyrovnané hodnocení v posledních měsících vykazuje z členů vlády Zdeněk Škromach. Jako setrvalá se jeví popularita i čelných osobností ODS Mirka Topolánka, Jana Zahradila a Petra Bendla. Nemění se ani hodnocení Jana Kasala a Miroslava Grebeníčka.
Poprvé byli do výzkumu zařazeni noví členové Grossova kabinetu. Nejvyšší popularity mezi nimi dosáhli Jaroslav Bureš, Milada Emmerová a Karel Kühnl, kteří jsou příznivě hodnoceni přibližně čtvrtinou populace[1]. Kladná hodnocení Františka Bublana, Jiřího Paroubka a Martina Jahna se pohybují pod úrovní dvaceti procent.
Postavení na žebříčku popularity je do značné míry výsledkem známosti určitého politika ve veřejnosti. Pokud politik není příliš známý, jeho šance na celkově dobré umístění je poměrně malá. Nejméně známými ze sledovaných politiků jsou Martin Jahn, kterého neznají tři čtvrtiny obyvatel, a František Bublan, jehož neznají dva občané ze tří. Jiřího Paroubka nezná polovina lidí, téměř polovina nezná Miladu Emmerovou a Jaroslava Bureše. I mezi politiky, kteří jsou ve vládě už delší dobu, jsou tací, kteří nejsou známi čtvrtině až třetině občanů. Jde o ministry Urbana, Palase, Ambrozka, Šimonovského a Němce.
Podívejme se také na odvrácenou stranu žebříčku popularity, na podíl lidí, kteří mají na konkrétní politiky „zcela nepříznivý“ názor. Nejvíce antipatií lidé v září 2004 pociťovali vůči M. Grebeníčkovi (45 %), Z. Škromachovi (29 %), K. Kühnlovi a C. Svobodovi (27 %), M. Topolánkovi (22 %) a V. Mlynářovi (21 %).
Následující tabulka přináší v klasickém žebříčku přehled o dlouhodobém vývoji popularity jednotlivých politiků (viz tabulka v souboru ke stažení).
Při podrobnějším pohledu na data se ukazuje, že popularita předsedů nejsilnějších stran je velmi vysoká uvnitř jejich vlastních elektorátů[2], ale slabá mezi sympatizanty ostatních stran. Zvláště zřetelné je to u předsedy KSČM M. Grebeníčka. Jistou výjimkou je předseda ČSSD S. Gross, který se těší popularitě i téměř dvou třetin příznivců KDU-ČSL. Podíl příznivých hodnocení S. Grosse u stoupenců KSČM i ODS (přibližně dvě pětiny) sice není sám o sobě malý, nicméně v porovnání s červencovým výzkumem je zřetelně nižší. Právě snížením podílů příznivého hodnocení nového premiéra u příznivců opozičních stran byl způsoben celkový pokles jeho popularity v posledních dvou měsících.
Pramen: STEM, Trendy 9/2004
[1] V případě J. Bureše a K. Kühnla, kteří už ve výzkumech STEM byli hodnoceni (naposledy v první polovině roku 2002), je zřejmé, že jejich comeback je ve znamení horšího hodnocení než jakým se mohli vykázat v době před více než dvěma lety.
[2] V případě předsedy US-DEU P. Němce podíl jeho příznivých hodnocení u stoupenců vlastní strany neuvádíme, neboť jejich počet ve výběrovém souboru neumožňuje spolehlivou statistickou analýzu.