Naše zjištění
14. 6. 2024

Složení nového Evropského parlamentu s sebou nese potvrzení nastaveného kurzu, zároveň ale dokládá celospolečenský konzervativní posun

Při celoevropské volební účasti 50,9 % si dvě středové frakce evropského parlamentu (EP), tedy středopravicová Evropská lidová strana (EPP) i levicové Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů (S&D) s prozatímním (finální rozložení se potvrdí až na ustanovujícím zasedání Evropského parlamentu 16. července) ziskem 189 a 135 křesel udržely své pozice. Zelení a Obnova Evropy (Renew Europe) oslabily. Dle současného rozdělení stran do politických frakcí by Renew Europe měla v novém parlamentu o 23 mandátů méně, což pro ni bude znamenat pokles o více než čtvrtinu její volební síly. Zelení by pak ztratili 19 křesel a pravděpodobně se tak jejich vliv sníží téměř o třetinu vzhledem k jejich síle před volbami. Euroskeptická ECR a zejména krajně pravicová ID pak naopak svůj vliv posílí. Do hry ale značným způsobem vstoupí i nezařazená stranická uskupení, nováčci a váhaví europoslanci. Otevírá se tak prostor pro přestavbu pravicových frakcí.

Složení frakcí Evropského parlamentu před volbami a po volbách1

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

V letošních volbách se při nejvyšší volební účasti od roku 1994 kandidáti z 27 členských států ucházeli celkem o 720 křesel. V důsledku odchodu Velké Británie a následných dohod mezi členskými státy, tak celkový počet mandátů, které si mezi sebou rozdělily, vzrostl o 15. Změny počtu mandátů patří na půdě EP k relativně častému jevu, kterým evropské společenství reaguje na změny členství a kterým se zároveň snaží vyvažovat odlišnou velikost jednotlivých členských států. Na rozdíl od Evropské komise, která je uspořádána na principu rovnosti členských států, a Rady, která tento princip kombinuje s logikou populační velikosti států, je v případě EP množství mandátů rozděleno degresivně proporčním principem. Počty mandátů pro jednotlivé členské státy tedy množství obyvatel zohledňují a menší státy obsazují výrazně více mandátů, než by jim příslušelo prostým podílem jejich populace. Míra této disproporce je přitom velice významná – pro představu v nejlidnatějším Německu připadá na jedno obsazované křeslo přibližně 676 tisíc oprávněných voličů, zatímco na půlmilionové Maltě je to 61 tisíc (!). Česká republika s 404 tisíci je pak v síle hlasu na křeslo na desátém místě. Oba tyto faktory jsou významné při interpretaci nedělních výsledků, ať už vzhledem k nemožnosti přímého porovnávání počtů křesel mezi rokem 2019 a 2024, tak vzhledem ke koaličními významu menších států, zejména v případě menších frakcí.

Počty europoslanců jednotlivých států v roce 2019 a 2024

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

Tradiční pravice a levice

Zaměříme-li se podrobněji na jednotlivé frakce, je možné pozorovat jejich rozdílnou geografickou základnu. V nejsilnější EPP (až na nižší podíl Francouzů a Italů) síla zastoupení jednotlivých národních reprezentací de facto kopíruje počty mandátů, které připadají na jednotlivé členské státy. Dominuje tak Německá CDU/CSU následovaná Španělskou Partido Popular a Polskou Občanskou Platformou Donalda Tuska. Tyto státy tak představují klíčové konzervativní jádro a zejména silný výsledek CDU/CSU poskytuje Ursule von der Leyenové velmi silnou startovací pozici jakožto Spitzenkandidátce (kandidátovi za frakci na pozici předsedy Komise).  S největší pravděpodobností tak obhájí pozici předsedkyně Evropské komise. Na německé domácí půdě pak vysílá tamní výsledek nepříliš pozitivní signál vládnoucí německé SPD v čele s Olafem Scholzem, která v roce 2021 nahradila CDU/CSU po dlouhých 16 letech.

Počty europoslanců ve frakci EPP dle národnosti

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

Počty europoslanců ve frakci EPP dle stranické příslušnosti

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

Druhá nejsilnější S&D se naopak velmi výrazně opírá o západní eurolevici. Nejsilnější skupinou jsou tak poslanci Španělské socialistické dělnické strany (PSOE), společně s Italskou demokratickou stranou (PD) následovaní Německou SPD a francouzským a rumunským koaličním uskupením. Následuje portugalská Partido Democrático. S&D tak má základnu zejména ve starších členských státech. Pro srovnání – zatímco v EPP mají státy, které vstoupily před rokem 2004 přibližně 60 % mandátů, v S&D je to 78 %. Rozhodovací síle starších členských států v S&D dále nahrává relativně sjednocené levicové spektrum kandidujících stran – s výjimkou Francie a tradičně multipartijního Nizozemí a Belgie se nejedná o ad hoc koaliční uskupení. Kromě Irska, jehož silně levicová Sinn Féin je součástí Levice v Evropském parlamentu – GUE/NGL (The Left), jsou to pak pouze Polsko, Česká republika a Slovensko, které nemají v S&D své reprezentanty. Nejde přitom o to, že by ve střední Evropě neexistovalo toto názorové spektrum, ale že je zde do jisté míry možné pozorovat jeho stranický rozpad, nebo krizi reprezentace, navázanou na populistická hnutí, která problematizuje ztotožnění středolevých stran s touto frakcí. To může být případ (již podruhé) vyloučeného SMERu. Toto rozložení pak silně ovlivňuje témata prioritizovaná frakcí, zejména ve prospěch pracovně-právního či enviromentálního programu.

Počty europoslanců ve frakci S&D dle národnosti

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

Počty europoslanců ve frakci S&D dle stranické příslušnosti

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

Problematickou pozici levicové reprezentace ukazuje i pohled zcela vlevo do již zmiňované frakce The Left. Tato spíše okrajová frakce, která tradičně stojí mimo hlavní koaliční uskupení, si po ztrátě 1 mandátu drží 36 křesel. Zaměříme-li se opět na pozici středoevropského prostoru nebo novějších členských států, není bez zajímavosti, že Kateřina Konečná představuje jedinou členku této frakce z postkomunistické země, kterou pravděpodobně posílí nováček Ondřej Dostál. Výrazným posunem ve složení této frakce je posílení francouzské La France Insoumise Jeana-Luca Mélanchona o 4 křesla a francouzské vedení se zde tak stává nesporným. Tento fakt dále podtrhuje roztříštěnost hned čtyř národních reprezentací (Německo, Španělsko, Belgie, Portugalsko). Tuto roztříštěnost je možné označit za relativně charakteristickou pro okraje politického spektra.

Počty europoslanců ve frakci Levice v Evropském parlamentu dle národnosti

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

Počty europoslanců ve frakci Levice v Evropském parlamentu dle stranické příslušnosti

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

Ztráta Renew a Zelených

V souladu s předvolebními průzkumy výraznou ztrátu v těchto volbách zaznamenala Obnova Evropy (Renew Europe). Dle současného rozdělení stran do politických frakcí by Renew Europe měla v novém parlamentu o 23 mandátů méně, což pro ni bude znamenat pokles o čtvrtinu její volební síly. Liberální a progresivně orientovaná frakce kolem stran Aliance liberálů a demokratů pro Evropu a Evropské Demokratické strany je tradičně silná ve státech s vysokou mírou sekularizace, nebo ve státech se silným zastoupením protestantů. Mezi její bašty tak patří Nizozemí, Belgie, částečně Francie či Pobaltské státy. Renew tentokrát ztratila ve velkých členských státech, které jsou díky velkému počtu poslanců klíčové. Zcela zásadní pro ni byla zejména ztráta ve Francii, kde přišla o celých 10 křesel, Španělsku (-8 křesel) či Rumunsku (-5). Za neúspěchem stojí jednak prohlubující se sociální konflikt ve Francii, jednak překrytí tradičních témat liberálů bezpečnostními otázkami migrace a války. Liberálové při tom patrně nedokázali dostatečně pružně reagovat ani na poptávku po oživení evropské ekonomiky a konkurenceschopnosti, či na vzrůstající poptávku po společenském individualismu.

V případě liberálů opět platí, že poslanci jednotlivých států jsou často roztříštěni do více stranických uskupení. To je ostatně i případ ad hoc francouzské koalice Besoin d’Europe, za kterou byli kromě Macronovy Renaissance, zvoleni i reprezentanti Modem, či Union des démocrates et indépendants.

Díky specifické konstelaci je tak velmi významné i české a slovenské zastoupení. Stranický profil ANO zde sice značně kontrastuje nejen s Francouzi či Nizozemci, ale i také například s reprezentanty za Progresivní Slovensko. Současný význam ANO pro frakci mu však dává natolik silnou pozici, že se spekulace o jeho odchodu jeví jen jako málo pravděpodobné.

Počty europoslanců ve frakci Renew Europe dle národnosti

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

Počty europoslanců ve frakci Renew Europe dle stranické příslušnosti

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

Ještě výraznější ztrátu zaznamenali Zelení, kteří přijdou přibližně o 19 křesel a pravděpodobně se tak jejich vliv sníží téměř o třetinu vzhledem k jejich síle před volbami. Zelení se při tom dominantně opírají o podporu občanů v západní Evropě, a právě ve velkých západoevropských státech nyní výrazně ztratili. Klíčová je zejména jejich prohra v Německu, kde ztratili 9 křesel, či ve Francii, kde přišli o 7. Především Německo přitom představovalo jejich tradiční základnu. I v novém složení evropského parlamentu budou však ve frakci Zelených poslanci ze států, které do EU vstoupily před rokem 2004 představovat plných 87 %. Oslabení Zelených reflektuje náročné období spojené s výkyvy cen energií, implementací dekarbonizačních politik a podobně jako u Renew nárůst bezpečnosti jakožto priority napříč Evropou. Tento odklon je patrný již delší dobu a promítl se i do hodnocení významu témat pro Evropské volby – zatímco v roce 2019 bylo téma klimatické změny chápáno jako klíčové v sedmi státech, letos na jaře se jako první umístilo pouze ve Švédsku.2

Počty europoslanců ve frakci Zelených dle národnosti

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

Počty europoslanců ve frakci Zelených dle stranické příslušnosti

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

Přestavba krajní pravice

Nejmarkantnější změnou, kterou můžeme pozorovat, je přestavba a vzestup pravicových stran. Frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR) si udržela svoji pozici ziskem 73 křesel (před tím 69). Tato frakce, u jejíhož zrodu stáli v roce 2009 britští konzervativci, ale i česká ODS, ve své základně propojuje starší členské státy s novějšími a v současnosti se silně opírá o italské konzervativce Fratelli d’Italia (FdI) a polskou Právo a Spravedlnost. Klíčovým byl zejména velmi výrazný vzestup (FdI), která v těchto volbách získala o 14 křesel více než posledně. Tomuto výsledku napomohla výrazná postava italské premiérky a předsedkyně strany ECR Giorgii Meloniové, které se tak dostalo potvrzení kurzu nastaveného v domácí politice. Právě Meloniová je výraznou aktérkou změny na pravicové scéně, kde posouvá hranice mainstreamové politiky vpravo, čímž se jí daří získávat krajně pravicové voliče a zároveň si v rámci EU udržovat koaliční potenciál. V předvolebním období se tak například hodně diskutovalo o možné spolupráci s EPP a Ursulou von der Leyenovou. Vzestup zaznamenala ECR, také díky posílení krajině pravicového španělského Voxu, či francouzských nacionalistů Érica Zemmoura La France Fiere. Silné zisky v západní Evropě jsou ze všeho nejvíce důsledkem nárůstu euroskepticismu navázaného na ekonomickou stagnaci, klesající společenskou kohezi, ceny bydlení, migraci, či problémy v zemědělském sektoru. Tyto zisky tak kompenzovaly ztráty způsobené slabým výsledkem ECR v Polsku, kde ECR ztratilo 5 křesel kvůli slabému výsledku PiS a další dvě křesla menších uskupení.

Počty europoslanců ve frakci Evropských konzervativců a reformistů dle národnosti

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

Počty europoslanců ve frakci Evropských konzervativců a reformistů dle stranické příslušnosti

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

ECR se tak značně vnitřně diverzifikuje a někteří její reprezentanti jsou názorově blízcí rétorice krajně pravicové frakce Identita a demokracie (ID). Dělící linií zde tak zůstává zejména postoj k NATO a podpoře Ukrajiny, kde zejména východní členové ECR patří mezi výrazné proponenty vojenské pomoci. I když ID do jisté míry alespoň formálně podporuje snahy EU, například pravicoví Praví Finové se rozhodli právě v důsledku podpory členství Finska v NATO po ruské invazi na Ukrajinu ID opustit ve prospěch ECR. Rozdíl postojů v otázce vychází částečně opět z geografické základny frakce – kromě jednoho estonského europoslance, je Ivan David z SPD jediným reprezentantem ID ze členských států, které do EU vstoupily po roce 2004.

Samotná ID v těchto volbách získala 58 křesel a o 11 křesel tak posílila. Tyto volby zároveň přinesly významnou změnu v rozložení sil v ID. Výrazné vítězství FdI v rámci ECR odebralo podporu Italské Lize, která ztratila 14 mandátů a oslabila na současných 8. Naopak Národní sdružení (RN) Marine Le Pen zaznamenalo výrazný úspěch, a nejen zopakovalo své vítězství z roku 2019, ale dokonce posílilo o 12 mandátů na současných 30, což vedlo Emanuela Macrona k vyhlášení předčasných parlamentních voleb. Vítězství zaznamenala rovněž rakouská Svobodná strana Rakouska (FPÖ), která zdvojnásobila svůj zisk, či Wildersova Strana pro svobodu Euroskeptické strany, která nově získala 6 křesel.

Počty europoslanců ve frakci Identita a demokracie dle národnosti

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

Počty europoslanců ve frakci Identita a demokracie dle stranické příslušnosti

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

Vzestup antisystémových stran je však ještě o něco výraznější, než ukazuje samotný vzestup ID. Tento trend je patrný při pohledu do sekce nezařazených stran. Zde jsou řazeny strany, které stojí mimo existující frakce. Důvodem je zpravidla vyloučení domovskou frakcí. Najdeme zde tak strany, které se rozešly se svou původní frakcí napříč celým politickým spektrem – Orbánův Fidesz vyloučený z EPP, Ficův SMER, vyloučený S&D za vládní spolupráci se Slovenskou národní stranou, italskou M5S, kterou odmítla tehdejší liberální frakce ALDE, či Komunistickou stranu Řecka, která opustila The Left. Nejnovějším členem této skupiny je pak Německá AfD, která je výrazným zástupcem krajní pravice v EU. Pomineme-li populistické M5S a SMER, či Fidesz, samotná AfD tak představuje dalšího výrazného reprezentanta krajně pravicových idejí na půdě EP. AfD sama přitom zaznamenala rovněž výrazný vzestup, když posílila z dosavadních 9 na 15 křesel a umístila se v Německu jako druhá nejsilnější strana se ziskem 15,9 %. Německo je tak další ze států, který zaznamenává vzestup krajní pravice. Hranice jejího volebního vítězství přitom přesně kopírují hranice bývalého východního Německa a poukazují tak na přetrvávající problémy znovusjednocení a zejména ekonomického výkonu bývalého východního Německa. Z hlediska Evropské politiky, je pak možné úspěšně spekulovat o tom, do jaké míry bylo vyloučení AfD, těsně před volbami podmíněno právě snahou o reformu a vhodnou sebeprezentaci krajní pravice. Právě odmítnutí extrémistické rétoriky a s ní provázaných symbolů přitom umožňuje krajní pravici zařadit se do politického mainstreamu a zvýšit svůj koaliční potenciál.

Počty europoslanců mezi nezařazenými dle národnosti

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

Počty europoslanců mezi nezařazenými dle stranické příslušnosti

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

Poslední skupinu představují strany a uskupení, která se v EP objevila nově a jako taková se dosud nepřiřadila k žádné z frakcí – příkladem může být slovenský HLAS, za Českou republiku zde pak nalezneme Přísahu s Motoristy, či Ondřeje Dostála. I v této skupině přitom dominují extrémisté. Na jedné straně zde nalezneme další reprezentanty tradiční extrémní pravice, jako je polská Konfederace, bulharská Obnova (Vazrazhdane), Aliance za sjednocení Rumunů (AUR), či kyperský ELAM. Další skupinu pak představují levicová nebo anti establishmentová hnutí jako španělský SALF. Nejvýraznější odpovědí současné situaci pak může být německý Bündnis Sahra Wagenknecht (BSW), který je možné popsat jako nacionální reakci krajní levice na vzestup pravicového extrémismu – vtělenou do požadavku materiálního přerozdělení při současném důrazu na národní zájem a rezignaci na tradiční hodnotová východiska levice.

Počty europoslanců mezi nezařazenými dle národnosti

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

Počty europoslanců mezi nezařazenými dle stranické příslušnosti

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

Výhled do budoucna

Je nepopiratelné, že poslední volební období představovalo pro evropskou společnost velice náročnou zkoušku  – COVID 19, migrační vlny, klimatická krize a zejména dopady války na Ukrajině přinesly výrazné společenské výzvy, které často vyžadovaly bezodkladnou reakci, která nutně musela být založena na výrazném společenském kompromisu. Přetrvání “velké koalice” na půdě Evropského parlamentu je tak možné označit za společný úspěch této většiny.

Zároveň je však zřejmé, že toto společné konsenzuální jádro postupně oslabuje ve prospěch výrazně pravicových názorových proudů a je otázka, za jakých okolností může do budoucna tato většina dále fungovat. Je zřejmé, že pokud k tomu má dojít, je třeba vyřešit problémy, na kterých v současnosti získává podporu krajiní pravice – tedy uspokojivým způsobem řešit problematiku sociální soudržnosti, nezaměstnanost či konkurenceshopnost Evropy jako celku. Řešení migrace ve státech západní Evropy je přitom jen jedním z předpokladů. Evropa musí najít cestu k energetické a enviromentální udržitelnosti a nezávislosti, která nebude snižovat její konkurenceshopnost a zároveň nebude negativně ovlivňovat každodenní život běžných lidí.

Je třeba zdůraznit, že přestože čeští občané mohou v rámci celoevropských srovnání působit jako výrazně protievropsky naladění, současný skeptický sentiment a zejména pak podpora extrémní pravice velmi silně čerpá z nálad ve Francii, Španělsku, Itálii, Nizozemí či východním Německu.

Krajně pravicové strany postupně hledají cestu, jak se začlenit do politického mainstreamu, skrze rezignaci na extrémistickou rétoriku, symboly či částečnou rezignaci na xenofobní požadavky. Tyto požadavky ve skutečnosti nepomáhají pojmenovat ani řešit obavy jejich elektorátu, které leží zejména v socioekonomické rovině a v touze po zachování životního stylu a standardu. Je tak pravděpodobné, že posunem společenského konsenzu postupně dojde k větší integraci těchto narativů do veřejného prostoru. Za předpokladu zachování demokratického charakteru fungování institucí je součástí demokratického procesu i výměna vládnoucí většiny.

Vítězné frakce v členských státech 2019 (vlevo) a 2024 (vpravo)

Zdroj: EP, vizualizace CNNPrima

  1. Zobrazovaná data reflektují stav sčítání a z něho vycházející projekci rozdělení křesel k 11.červnu 2024. ↩︎
  2. European Parliament Eurobarometr, Spring 2024. European Parliament ↩︎

Data vycházejí z datového toku Evropského parlamentu, vizualizace zachycují stav sčítání 11. června 2024. V rámci spolupráci při přípravě volebního vysílání vizualizace zpracovala CNN Prima News, která laskavě umožnila jejich další využití.  Zvláštní díky za přípravu podkladů patří analytikovi Davidovi Horákovi.

Sdílet

Evropská unie / Instituce
Evropská unie, instituce