Situace v ČR: stojíme na rozcestí

V období menšinové Zemanovy vlády můžeme v názorech veřejnosti odlišit výrazný pokles optimismu, kulminující hlubokým rozčarováním společnosti na podzim roku 1999, a uklidnění, provázené novými nadějemi, od překonání tohoto kritického bodu.

Informace z výzkumu Trendy 1/2001

Situace v ČR: stojíme na rozcestí

Citovaný výzkum STEM byl proveden na rozsáhlém reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let ve dnech 2.-10. ledna 2001. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpovědělo celkem 1660 občanů.

Několikrát do roka se již od roku 1996 STEM ptá občanů na to, zda podle nich směřuje vývoj v ČR správným či nesprávným směrem, anebo zda se domnívají, že nesměřuje nikam.

Omezíme-li se jen na období menšinové Zemanovy vlády, pak můžeme v názorech veřejnosti odlišit dvě fáze. Výrazný pokles optimismu, kulminující hlubokým rozčarováním společnosti na podzim roku 1999, a uklidnění, provázené novými nadějemi, od překonání tohoto kritického bodu. V roce 2000 příznivý obrat pokračoval, ale ne trvale – pozitivní trend skončil před podzimními volbami a od té doby poměr spokojených, podle nichž se situace vyvíjí správným směrem, a nespokojených, podle nichž vývoj míří směrem nesprávným, se udržuje zhruba v rovnováze. V celém období vlády ČSSD přitom platí, že největší podíl lidí, asi dvě pětiny, zastávají vyčkávací stanovisko (vývoj nesměřuje podle nich nikam).

Otázka „Myslíte si, že se situace v České republice vyvíjí všeobecně správným nebo nesprávným směrem?“ je otázkou silně politickou. Lidé nehodnotí situaci zdaleka jen podle objektivních ekonomických či sociálních kritérií, ale jsou ovlivňováni také svými politickými sympatiemi. Nápadné je to zejména u stoupenců ČSSD, tedy současné vládní strany. Zatímco tito lidé posuzují například současný režim mnohem kritičtěji v porovnání s režimem předlistopadovým než stoupenci čtyřkoalice, na vývoj situace v ČR mají názor přibližně stejný či dokonce trochu optimističtější než stoupenci sil čtyřkoalice, pokud bychom ji hodnotili jako celek.

Dolní graf na druhé straně však také ukazuje, jak se jednotlivé skupiny uvnitř čtyřkoalice od sebe liší. Nejoptimističtější jsou ti, kteří se dosud hlásí v otevřené otázce („Kterou stranu, hnutí či koalici byste volil do PS PČR?“) k Unii svobody, poněkud odměřenější postoj zaujímají stoupenci jednotné čtyřkoalice a nejvíce skepse a zejména nerozhodnosti („vývoj nesměřuje nikam“) zůstává ve skalních stoupencích KDU-ČSL.