Není žádných pochyb, že pandemie a opatření s ní spojená zasáhly v podstatě do všech oblastí fungování společnosti a každodenního života nejen v České republice. Ve veřejném prostoru se často diskutuje o tom, kdo a jak moc pociťuje různé problémy. Tento výzkum se zaměřil především na to, jak lidé sami vnímají svoji situaci, jaké mají obavy a jak se mění příjem jejich domácnosti. Objektivní dopady na úrovni skupin společnosti vidíme na základě statistických a makroekonomických dat vždy až s odstupem.
Výzkum pro Český rozhlas připravil tým sociologů: Martin Buchtík a Jitka Uhrová (STEM), Paulína Tabery a Matouš Pilnáček (CVVM), Daniel Prokop a Tomáš Dvořák (PAQ).
Souhrnná prezentace výsledků dostupná zde.
Vize z krize Martina Buchtíka pro ČRo Plus
Hlavní závěry výzkumu
- Často zaznívá, že tato krize má být příležitostí ke změně jak na celospolečenské, tak na individuální úrovni. A že je možné si z ní odnést pozitivní změny. Samozřejmě, v současné chvíli nehodnotíme celkové důsledky, ale prožívanou situaci, a to na vrcholu druhé vlny pandemie. A můžeme říct, že ve většině případů je pozitivní hodnocení, ať už se díváme na jakoukoliv oblast života, jen ojedinělé a o příležitostech se nedá hovořit. Společnost a jednotlivé skupiny v ní se spíš snaží přečkat, dokud se nevrátíme do zaběhlých kolejí. Víme ale, že budou trochu jiné než před epidemií. Spíš než jako příležitost získat se v podstatě všechny skupiny obyvatel napříč společenskými třídami, věkem, vzděláním nebo bydlištěm snaží spíše, aby neztratily příliš.
- Vzdělávání dětí, trávení volného času, cestování jsou mezi nejčastěji vnímanými negativními dopady. Trpí také zdraví, vztahy s přáteli, ekonomická situace domácností, pracující se obávají o ztrátu práce, i když zde už se pro řadu lidí příliš nemění. Jen málo lidí vidí nějaké pozitivní efekty. Částečnou výjimkou jsou vztahy v rodině. Byť každý čtvrtý hodnotí vztahy jako horší, každý šestý vnímá jejich zlepšení.
- V analýzách vycházejících z loňských dat Rozděleni svobodou jsme viděli, jak se krize v průběhu jara rozlila ze strádající a ohrožené třídy do celé společnosti. A to platí i nadále. Nelze říct, že by nějaká za tříd (a to samé můžeme říct i o pohledu na demografické charakteristiky, jako je věk nebo místo bydliště) pociťovala důsledky pandemie méně. Na úrovni jednotlivých oblastí už ale určité rozdíly vidíme a ty jsou důležité, abychom pochopili různé pohledy a obavy a mohli si vzájemně porozumět. V čem se tedy lišíme?
- Výsledky této studie především umožní ukončit některé diskuse, které ve veřejném prostoru zaznívají a posunout je dál, k věcným problémům: krize prostupuje všemi patry společnosti, byť různě. Mladí lidé se nemají skvěle, přestože ovládají technologie. Krize je spíše snaha neztratit hodně než velká příležitost, kterou každý trochu schopný dokáže využít. Naše sociální zázemí a okolí je velmi důležité. Různé dopady se jen obtížně přiřazují konkrétní skupině obyvatel a to znesnadňuje cílení případných opatření zmírňujících dopady, atp.
Šest pravidel pandemie. Jak sledovat dopady na českou společnost?
- Pandemie zasáhla celou společnost silně a napříč skupinami. Přinejmenším na subjektivní úrovni jsou rozdíly v různých skupinách dílčí. Dokážeme samozřejmě věcně identifikovat velmi zasažené profese nebo definovat zdravotní rizika, ale v pohledu na celou společnost se dopady rozpouští do různých sociálních tříd.
- Životní etapa: Mnohem víc než věk určuje prožívání současné situace životní fáze, ve které jsme. Lidé v důchodu se více obávají o své zdraví, museli omezit kontakt s nejbližšími. Ale změny v trávení volného času, ekonomické situaci pociťují relativně méně než ostatní skupiny. Studenti na druhé straně výrazně vnímají, že musí měnit způsob trávení volného času, nevídají své kamarády (ale zároveň s nimi dokáží často udržovat alespoň nějaký kontakt skrz on-line nástroje). Lidé s dětmi ve školním věku prožívají silně distanční výuku.
- Práce: Je známý fakt, že lidé v různých oborech jsou zasaženi různou mírou a ekonomicky více než ekonomicky neaktivní skupiny společnosti. V datech však zřetelně vidíme, že krize zasahuje mnohem širší spektrum pracujících než ty, kteří pracují ve službách, pohostinství, wellness nebo cestovním ruchu. Je zřejmé, že zasáhla i celé dodavatelské řetězce, včetně dopravy, ale také vyšších manažerských pozic, menších podnikatelů a ředitelů firem.
- Pokud mám co ztrácet: Pokud jste zvyklí se setkávat s mnoha přáteli, vaše finanční situace vám umožňuje cestovat, chodíte na kulturní nebo sportovní akce, pak se pro vás mění velmi mnoho a pociťujete důsledky situace silněji než ostatní. Zkrátka, máte-li zdroj, o který jste mohli přijít, který jste byli zvyklí žít nebo využívat, pociťujete změnu silněji. Jen část těch, kteří mají v konkrétní oblasti silnou pozici (ať už jde o síť lidí, kteří jim v problémech pomohou, nebo mají bohaté kulturní aktivity), svůj život pozitivně přizpůsobí aktuálním možnostem.
- Peníze jsou ale jiné: Pro finance to ovšem neplatí. Naopak, pokud nemáte úspory, budou se dále ztenčovat, pokud máte nízký příjem, více pociťujete obavy z toho, že přijdete o práci. To platí zvlášť, pokud ve svém okolí nemáte lidi, na které se můžete za každé situace spolehnout.
- Krize soudržnosti nepřispívá: Často hovoříme o tom, že na jaře se společnost spojila ve společném zájmu. Definitivně můžeme říct, že to byla jen krátká epizoda, která sice ukázala schopnost se krátkodobě aktivizovat (což je velmi důležité), ale dlouhodobě krize povede spíše k neporozumění a zvětšování společenských rozdílů.
