Redukce předčasných důchodů a jejich role v rozhodování o ukončení ekonomické aktivity

Zjištění uvedená v této stati vycházejí z výsledků dvou typů empirických šetření uskutečněných v rámci grantu MPSV výzkumnou agenturou STEM. První typ je průřezem názorů obyvatel České republiky zkoumaným na dvou výběrových souborech – reprezentativní soubor dospělé populace ČR (1673 respondentů) a cílený soubor zahrnující nadhodnocenou skupinu obyvatel ČR starších 45 let (1421 respondentů). Druhý typ šetření se týká názorů nezaměstnaných osob v předdůchodovém věku. V tomto šetření bylo dotázáno 806 respondentů zastupujících nezaměstnané ženy ve věku 52 – 57 let a nezaměstnané muže ve věku 57 – 59 let.

Mezinárodní i naše zkušenosti ukazují, že přes snahu přizpůsobit zákonnou důchodovou hranici stoupající střední délce života se průměrný věk reálného odchodu do důchodu nijak výrazně nemění nebo dokonce klesá. Z výsledků citovaných výzkumů STEM je přitom zřejmé, že stále častější využívání předčasných důchodů u nás není ovlivněno pouze rostoucí důchodovou hranicí, ale má hlubší zakotvení v názorech na život ve stáří. V nich je velmi často patrná tendence ukončit ekonomickou aktivitu co nejdříve a užívat si důchodu, dokud ještě není člověk starý a nemocný. Lze říci, že časný odchod z ekonomické aktivity patří v současné době ke standardním představám o uspořádání života ve stáří. Zároveň je zřejmé, že u nás lidé vnímají předčasný odchod do důchodu jako v zásadě přirozený nárok vůči státu, který by měl mít plošnou a univerzální podobu bez ohledu na princip zásluhovosti.

Za těchto okolností se jeví jako nezbytné najít do budoucna takový důchodový systém, který by v rozhodování mezi volným časem s nižším důchodem a prací s pozdějším vyšším důchodem působil neutrálně. Jednou z cest je oslabení podnětů k předčasným odchodům do důchodu.

Podle dat našich výzkumů je podstatnou motivací rozhodování o předčasném odchodu do starobního důchodu motivace ekonomická, tedy výše důchodu a výše uplatňovaných sankcí za předčasný důchod. Její vliv je patrný již v tom, jak rozdílně lidé posuzují jednotlivé typy předčasných důchodů. Zatímco předčasný důchod s dočasným krácením je většinou občanů (75%) považován za dobrý způsob úpravy důchodového zabezpečení, je trvale snížený důchod hodnocen ponejvíce negativně (za špatný způsob jej pokládá 73% lidí). Toto hodnocení je ve všech skupinách populace v zásadě shodné. Stejně rozdílný pohled na dočasně a trvale snížený starobní důchod mají i lidé blížící se důchodovému věku. Se zřetelně výraznějším odmítáním se ovšem setkává trvale snížený starobní důchod u nezaměstnaných v předdůchodovém věku. Jako špatný způsob úpravy důchodového zabezpečení jej vidí 86% z nich.

Tak nápadně příznivější ocenění dočasně sníženého starobního důchodu lze částečně vysvětlit jako projev uznání snahy řešit problém lidí v předdůchodovém věku handicapovaných zdravotním postižením nebo dlouhodobou nezaměstnaností. Nabízí se ale i jiná interpretace, která souvisí s již zmíněnou představou o předčasném důchodu jako de facto přirozeném nároku. Tato představa se v konkrétních názorech projevuje jednak jako požadavek umožnit lidem snadný odchod do předčasného důchodu a jednak jako značně nejistý, rozpačitý souhlas s oprávněností trvalých sankcí vůči předčasným důchodcům. Ve smyslu těchto názorů lze pak velkou část výrazné podpory dočasně krácených důchodů vysvětlit právě onou dočasností.

O tom, že sankce za předčasné ukončení ekonomické aktivity hrají v postojích k předčasným důchodům důležitou roli, svědčí i odpovědi na otázku zjišťující možnou ochotu odejít do předčasného důchodu za současných podmínek a za podmínek zvýšených redukcí[1]. V těchto odpovědích je jasně patrná tendence výrazného poklesu zájmu o předčasný důchod směrem k většímu krácení výše důchodů.

Největší ochotu odejít do trvale kráceného předčasného důchodu projevují lidé jeden rok před dosažením důchodového věku. Za současné právní úpravy by o předčasném důchodu uvažovala téměř polovina občanů (47%). Za zpřísněných podmínek (redukce 0.9% výpočtového základu) by zájem o předčasný důchod jeden rok před důchodovým věkem klesl o polovinu (zvolilo by jej 22% lidí). Dva roky před dosažením důchodového věku je zájem o předčasný, trvale krácený důchod již zřetelně menší. Za současných podmínek by jej zvolila necelá pětina populace (18%), při zvýšené redukci již jen 6% lidí. Trvale krácený předčasný důchod tři roky před dosažením důchodového věku je přijatelný jen pro velmi malou část občanů. Při stávajících podmínkách by jej uneslo 7% lidí, při zvýšených sankcích pouhá 3%.

Ke stejnému zjištění závislosti zájmu o předčasný starobní důchod na výši uplatňovaných sankcí dospěl i výzkum nezaměstnaných v předdůchodovém věku[2]. I v tomto případě platí, že největší zájem o dočasně snížený důchod projevují nezaměstnaní v případě, kdy jim do běžného starobního důchodu chybí jeden rok. Za současné právní úpravy by tento důchod zvažovaly téměř čtyři pětiny nezaměstnaných (78%). Polovina by pak přijala předčasný důchod jeden rok před dosažením důchodového věku i tehdy, kdyby bylo snížení důchodů razantnější (redukce 1.3% výpočtového základu). Dva roky před dosažením důchodového věku by se rozhodlo pro dočasně krácený předčasný důchod za stávajících podmínek 33% nezaměstnaných, za zpřísněných podmínek již jen 15% nezaměstnaných v předdůchodovém věku.

Z údajů týkajících se změn v míře zájmu o předčasný důchod je možné sestavit celkový obraz o potenciální ochotě odejít do předčasného starobního důchodu. Je z něho patrné, že za dnes platné právní úpravy by se pro některou z variant trvale sníženého důchodu rozhodoval zhruba každý druhý občan, za zpřísněných sankcí již jen každý čtvrtý. Nejčastěji by to bylo pro předčasný důchod jeden rok před dosažením penzijního věku. Zavedením zpřísněných sankcí (redukce 0.9%) by relativně nejvíce opadl zájem o předčasné důchody dva a tři roky před dovršením důchodového věku. Viz graf.

Podobným způsobem by klesal zájem o dočasně snížený starobní důchod u nezaměstnaných v předdůchodovém věku. Zatímco za dnes platné úpravy by o některé z variant dočasně sníženého důchodu uvažovaly čtyři pětiny nezaměstnaných v předdůchodovém věku, za zvýšené redukce (1.3%) by to již byla "jen" polovina z nich. Zvýšení redukce by opět nejvíce oslabilo zájem nezaměstnaných o předčasné ukončení ekonomické aktivity dva roky před důchodovým věkem. Viz graf.

Výsledky šetření potenciálního zájmu o předčasný odchod do důchodu nasvědčují tomu, že nastavení přísnějších podmínek by s velkou pravděpodobností vneslo do úvah o přechodu z ekonomické aktivity do důchodu nemalé změny. Z hlediska fungování důchodového systému se jako nejdůležitější ukazuje:

pokles zájmu o předčasný odchod do starobního důchodu, u trvale snížených důchodů o cca jednu třetinu, u dočasně krácených důchodů poskytovaných z titulu nezaměstnanosti o 37%;

posílení dominantního postavení předčasného důchodu jeden rok před dovršením penzijního věku;

téměř stejný pokles zájmu o předčasné důchody ve všech skupinách populace i nezaměstnaných v předdůchodovém věku.

Je nepochybné, že zvažování odchodu z ekonomické aktivity je složitým a mnohorozměrným procesem, v němž jednotlivé motivy nepůsobí samostatně, ale v různě složitých konfiguracích. Nicméně uvedená zjištění o významu ekonomických nástrojů ovlivňování zájmu o předčasný odchod do důchodu jsou nesporně jednou z informací, které mohou hledání cest nových podmínek pro předčasné důchody podpořit. Nastavení optimálního kritéria sankcí za předčasné ukončení ekonomické aktivity je spolu se zvýhodněním odložených důchodů jedním z nástrojů, kterými lze flexibilitu rozhodování mezi volným časem s méně prostředky (nižším důchodem) a prodloužením pracovní aktivity s pozdějším vyšším důchodem posílit.

PhDr Věra Haberlová, STEM

Expertíza – duben 2000

Pramen: STEM,  Předčasné odchody do důchodu, Výzkum obecné populace 1999

Pramen: STEM,  Předčasné odchody do důchodu, Výzkum nezaměstnaných v předdůchodovém věku 1999