Problémy empirického zkoumání religiozity v české společnosti

PhDr. Věra Haberlová, STEM

Běžné výzkumy religiozity obvykle kladou obecnou otázku po víře v Boha, příslušnosti k církvi, případně zjišťují četnost účasti na bohoslužbách. To vše ale představuje pouze velmi hrubý obraz religiozity ve společnosti. Religiozita je široký pojem, který v sobě zahrnuje různorodé projevy náboženského cítění a jeho vlivu na postoje a chování jedinců i společenských skupin. Vlastností a znaků, kterými lze v sociologickém výzkumu empiricky podchytit míru religiozity ve společnosti, je mnoho a mají více rozměrů.

1. Religiozita může být studována na pozadí obecných společenských hodnotových orientací. Při uplatnění tohoto přístupu jde o zjištění místa a významu duchovních stránek života v žebříčku všeobecně uznávaných společenských hodnot. Tvář naší dnešní společnosti charakterizují v tomto ohledu dva základní procesy. Na jedné straně je patrné postupné oslabování motivačního významu duchovních hodnot společenské transformace. Vůle po svobodě myšlení a svědomí, která byla hlavním motorem polistopadových změn ve společnosti, přestává hrát dominantní roli a je stále silněji zatlačována hledisky materiálními. Zároveň s tímto příklonem k materiálním hodnotám je ale ve společnosti patrné značné rozčarování z nedodržování etických norem a volání po morálních regulativech jednání.

2. Jinou rovinou výzkumu religiozity je zjišťování místa náboženství v osobním životě lidí. Podle výzkumu STEM považovala v roce 1995 náboženství za důležité pro svůj osobní život asi pětina dospělé populace. Je to hodně nebo málo? V porovnání s důležitostí přikládanou jiným oblastem života (rodina 97%, práce 89%, vztahy s přáteli 83%, volný čas 79%) se může pouze pětinový podíl těch, pro které hraje náboženství důležitou roli, jevit jako nízký. Je však třeba uvážit, že náboženský duchovní rozměr byl po dlouhá desetiletí ze života lidí vytlačován. V posledních letech se oživuje v podmínkách společnosti, jejíž ideologie klade značný důraz na výkon, úspěch a individuální materiální prospěch. Pak se podíl lidí, pro které má právě náboženská duchovní alternativa důležitý životní význam, nemusí zdát tak zanedbatelný.

Specifickým problémem je otázka generačního přenosu vztahu k náboženství. Výzkumy STEM ukazují, že náboženské smýšlení je rodinnou tradicí ovlivněno velmi silně. Podle nich převážná část nábožensky založených lidí (podle některých kritérií 75%) pochází z rodinného prostředí, ve kterém tvořilo náboženství důležitou součást hodnotové orientace.

3. Zcela zvláštní pozornost si zaslouží zkoumání obsahu a intenzity náboženské víry. Náboženská víra bývá ve výzkumech velmi často zjišťována jednoduchou otázkou „Věříte v Boha?“, se třemi variantami odpovědí „ano“, „ne“, „nevím“. Tímto způsobem měřená religiozita vykazuje poměrně stabilní míru. Zhruba jedna třetina populace je věřících, 50% je ateistů a zhruba jedna pětina nemá v této otázce jasno. Religiozita vyjádřená prostou odpovědí „věřím/nevěřím v Boha“ je z pohledu celé populace stabilní, ale mezi některými skupinami lidí jsou u ní patrné dosti podstatně odlišnosti. Jsou ovlivněny především věkem. Tímto způsobem deklarují svoji víru zejména starší lidé (k víře v Boha se hlásí téměř polovina osob starších 60 let). V ostatních skupinách obyvatel je podíl věřících již podstatně nižší. Pohybuje se zhruba mezi jednou pětinou (nejmladší část dospělé populace do 30 let) a jednou čtvrtinou věřících (lidé ve věku mezi 45 – 59 lety). Důležité, a pro situaci u nás příznačné, jsou u tohoto základního ukazatele míry religiozity odpovědi „nevím“. Tyto odpovědi představují jakousi „šedou zónu“, která velmi často vyjadřuje spíše lavírování mezi přesvědčením obou krajních kategorií věřících a ateistů, než pouhý postoj „nevím, nepřemýšlím o tom“.

Přesnější údaje lze získat z měření, které zahrnuje i otázku intenzity náboženské víry. Tady se ukazuje, že naše společnost je rozdělena zhruba půl na půl mezi bezvěrce a lidi, kteří s větší či menší mírou přesvědčení víru v Boha připouštějí. V této druhé skupině věřících jednoznačně převažují lidé, jejichž víra v Boha je slabá (tvoří zhruba jednu třetinu). Pevnou víru v Boha a velmi silné náboženské přesvědčení deklaruje necelá pětina z nich.

Při interpretaci výsledků výzkumů měřících náboženskou víru je třeba postupovat velmi obezřetně. Tak subtilní záležitost, jakou otázka individuální víry bezesporu je, je totiž velmi obtížné jednoznačně převést do formalizovaného jazyka empirických výzkumů. Uvedený přístup, který se ptá po víře v Boha, neumožňuje postihnout rozdílná individuální pojetí víry. V šetření STEM se např. ukázalo, že velký podíl z lidí, kteří se v otázce „Věříte v Boha?“, zařadili svojí odpovědí „ne“ do kategorie ateistů, věří zároveň v nějakou „Vyšší moc“.

Pro odstínění míry religiozity má proto podstatný význam explicitní odlišení teistické víry v „osobního“ Boha od ostatních pojetí boha jako jakési universální, nemateriální síly, která řídí a organizuje svět. Respektování těchto rozdílů dost významně posouvá pojetí víry a náboženství. Jejich využití ve výzkumu STEM snížilo např. podíl nevěřících v naší společnosti na zhruba jednu pětinu populace. Zároveň umožnilo postihnout relativně velkou část jedinců (43%), kteří spojují svoji víru s existencí nějaké duchovní či životní síly.

4. Důležitým konceptem zkoumání religiozity je náboženské chování a praktikování víry. Z uvedených údajů o pojetí víry je patrné, že velká část věřících chápe svoje náboženské vyznání především jako vlastní vnitřní prožitek, který nemusí být nevyhnutelně spojen s praktikováním běžných kultovních činností. Většina věřících u nás nepociťuje svoje náboženské vyznání zároveň jako příslušnost k nějaké náboženské komunitě. Lze to např. ilustrovat na účasti na církevních bohoslužbách. Podle výzkumů STEM více než polovina lidí, kteří se hlásí k nějaké církvi, navštěvuje bohoslužby jen sporadicky několikrát do roka nebo ještě méně často, pětina nechodí na mše vůbec a pouze 15% se zúčastňuje bohoslužeb pravidelně, alespoň jednou týdně.

Náboženské chování nelze přirozeně odvozovat pouze od četnosti účasti na bohoslužbách. Patří do něho celá řada dalších činností kultovního i mimokultovního charakteru (modlení, svěcení náboženských svátků, vyznávání náboženských symbolů, přednášková, výchovná a propagandistická činnost atd). Zásadní součástí náboženského chování je znalost a vyznávání křesťanské etiky a křesťanských hodnot. Všechny tyto oblasti představují významný prvek zkoumání religiozity.

5. Religiozita není jen otázkou víry a náboženského chování, ale zahrnuje i velmi podstatnou rovinu institucionální, představovanou vztahem k církvi. U nás se k některé církvi hlásí na základě svého přesvědčení zhruba polovina dospělé populace. Vlivem kulturně historických tradic se v naprosté většině jedná o římsko katolickou církev, příslušnost k jiným církvím pociťuje necelá desetina věřících. Opět to jsou nejčastěji lidé starší 60 let (více než polovina z nich). Směrem k mladším skupinám obyvatel podíl těch, kteří deklarují svoji příslušnost k některé církvi postupně klesá. U nejmladší generace do 30 let je to již zhruba pouze každý třetí člověk. Jistou roli zde hraje i vzdělání. Přináležitost k církvi cítí především lidé s nižším vzděláním (zhruba polovina osob se základním vzděláním). Pak se deklarovaná církevní příslušnost snižuje až na úroveň kolem jedné třetiny u vysokoškoláků.

Důležitější než samotný pocit církevní příslušnosti je otázka významu církví. Tady se ukazuje, že pohled veřejnosti na úlohu a postavení církví ve společnosti je velmi jednostranný. Církve jsou velmi často vnímány jako uzavřená, víceméně kultovní společenství, sloužící omezenému okruhu lidí, bez obecnějšího významu pro společnost jako celek. Málo je vnímána specifická úloha, kterou církev může plnit v sociální oblasti, ve zdravotnictví, školství apod. Tuto tradiční společenskou roli odpírají církvím mnohdy i lidé liberálně orientovaní, kteří v uvedených oblastech života společnosti vyžadují důslednou deetatizaci. I ti se velmi často odvolávají na „povinnost“ církví omezit vlastní činnost pouze na duchovní službu pro své členy. I když ponecháme stranou otázku skutečných aktivit církví v současném životě u nás, je zřejmé, že tato absence povědomí o významu obecnější společenské role církví je jedním z důvodů toho, proč třípětinová většina veřejnosti nepovažuje u nás církve za užitečné instituce.

6. S hodnocením společenské užitečnosti církví velmi úzce souvisí otázka definování vztahu církví ke státu. Není pochyb o tom, že období minulého režimu patřilo k těm historickým epochám, v nichž úsilí o vymezení tohoto vzájemného vztahu vyústilo v jednoznačnou převahu státního vlivu nad nezávislým životem církví. Za posledních osm let ale hledání vyváženějšího vztahu mezi církvemi a státem mnoho jasných výsledků nepřineslo. Rozpaky a nejistota v této otázce jsou patrné i v názorech lidí.

Na první pohled se zdá, že veřejnost myšlenku výraznější nezávislosti církví na státu po listopadu 89 jednoznačně přijala. Ve výzkumu STEM v roce 1993 více než dvě třetiny dotázaných (68%) vyslovily přesvědčení, že stát by vůbec neměl do činnosti církví zasahovat a čtvrtina přisoudila státu roli garanta, který svým právním, organizačním a finančním působením vytváří pro činnost církví „pouze“ podmínky. Absolutní roli ve vztahu mezi státem a církvemi přisoudilo tehdy státu jen 6% lidí.

Dominantní působení státu ve vztahu k církvím bylo v minulosti spojeno s ekonomickým oslabením církví. Výrazný státní dozor nad církevním majetkem nebo přímo jeho konfiskace doprovázely všechny epochy, v nichž církev ztrácela nebo zcela ztratila svoji nezávislost. Deetatizace církevního života předpokládá i znovunabytí ekonomické nezávislosti. Jednu z možných cest představují restituce. Tady se ukazuje, že veřejnost, nakloněná redukci státního vlivu na život církví, restituce církevního majetku v převážné většině odmítá.

Do postojů k církevním restitucím se promítá celá řada momentů. Jistou roli bezesporu hraje neznalost konkrétních mechanismů uspořádání církevního vlastnictví v minulosti. Vedle toho však působí i více či méně otevřená obava z „nepřiměřeného“ celkového vlivu církví. Tuto obavu nelze jednoduše empiricky doložit, přesto je z některých souvislostí patrná. Lze ji možná ilustrovat na vzájemných vazbách rozdílně formulovaných otázek, které se vlivu církví na život v naší společnosti. týkají.

STEM zjišťuje tyto názory pomocí několika indikátorů. Část z nich se vztahuje k obecnému hodnocení vlivu církví v naší společnosti, část se týká jejich politického vlivu. Výsledky ukazují, že v obecné rovině jsou názory na přiměřenost církevního vlivu v naší zemi velmi nejisté. Stačí změnit formulaci otázky a získané názory se od sebe podstatným způsobem odlišují. Podle odpovědí na jednu otázku jsou u nás více než dvě pětiny lidí přesvědčeny, že církev má u nás příliš mnoho vlivu, podle výpovědí na obdobnou otázku, pouze jinak formulovanou, je o nepřiměřeně velkém vlivu církví přesvědčena pouze pětina veřejnosti.

Zdá se, že v této názorové nejednoznačnosti je implicitně obsažena snaha nepřipustit výraznější vliv církví na politickou moc. V tomto ohledu je veřejné mínění zcela zajedno a propojení církví a politiky v jakékoliv podobě odmítá.

Uvedené odstavce naznačují šíři problematiky empirického zjišťování religiozity. Je nepochybné, že finální interpretace výsledků výzkumu musí věnovat pozornost souhrnné konzistenci a provázanosti jednotlivých postojů. Jen tak lze získat relativně ucelený pohled na religiozitu v naší společnosti.

PhDr Věra Haberlová

                                                                                  Expertíza – duben 1999

Příloha datové ilustrace výzkumů STEM

Věříte v Boha ? (%)

Pramen: STEM 1991 – 93

Věříte Vy osobně v Boha ? (%)

Pramen: STEM, série TRENDY 1995 – 99

Který z těchto výroků je nejblíže Vašemu přesvědčení? (%)

Pramen: STEM 1993

Jaký je Váš vztah k náboženství? (%)

Pramen: STEM, TRENDY 12/1994

Věříte v Boha ? Jak silné je Vaše náboženské přesvědčení ? (%)

Pramen: STEM, série TRENDY 1996 – 98

Jak jsou pro Vás osobně důležité následující věci

(jaký mají význam pro Váš život)? (%)

Pramen: STEM TRENDY 4/1995

Jak často se účastníte bohoslužeb? (%)

Pramen: STEM, série TRENDY 1994 – 98

Patří k vánočním zvykům ve Vaší rodině návštěva kostela? (%)

Pramen: STEM, série TRENDY 1995 – 97

Bez ohledu na to, zda jste pokřtěn(a) či ne, patříte podle svého přesvědčení k nějaké církvi? Pokud ano, k jaké? (%)

Pramen: STEM, série TRENDY 1994 – 98

Pocházíte z nábožensky založené rodiny? (%)

Pramen: STEM, série TRENDY 1995 – 99

Pokládáte Vy osobně církve za užitečné instituce? (%)

Pramen: STEM, série TRENDY 1995 – 99

Souhlasíte s názorem, že církev má v naší zemi příliš mnoho vlivu? (%)

Pramen: STEM, série TRENDY 1995 – 99

Hodnocení vlivu církve na život v České republice (%)

Pramen: STEM, série TRENDY 1994 – 97

Souhlasíte s názorem, že politikové, kteří nevěří v Boha,

by neměli zastávat veřejné funkce? (%)

Pramen: STEM, série TRENDY 1995 – 99

Souhlasíte s názorem, že představitelé církví by se měli zdržet snahy ovlivnit lidi při jejich hlasování ve volbách? (%)

Pramen: STEM, série TRENDY 1996 – 98

Souhlasíte s tím, aby byla církvi vrácena veškerá

církevní zemědělská půda? (%)

Pramen: STEM, série TRENDY 1993 – 94

Myslíte si, že by se měl církvím vrátit bývalý majetek tak,

aby mohly bez problémů vyvíjet svoji činnost? (%)

Pramen: STEM, série TRENDY 1995 – 97

Názory na působnost státu v oblasti činnosti církví (%)

Pramen: STEM, TRENDY 6/1993

Co je podle Vás v politice nejdůležitější? (%)

Pramen: STEM, série TRENDY 1995 – 99

Důležitost přikládaná morálce jako problému, který musí

naše společnost řešit. (%)

Pramen: STEM, série TRENDY 1994 – 97

Souhlasíte s názorem, že lidé dnes postrádají dostatečnou úctu

k tradičním českým hodnotám? (%)

Pramen: STEM, série TRENDY 1996 – 98

Souhlasíte s názorem, že mladí lidé dnes neuznávají tradiční hodnoty? (%)

Pramen: STEM, TRENDY 4/1998

Souhlasíte s názorem, že dnes je u nás nejdůležitější zabezpečit sebe a svou rodinu a nestarat se o to, jak žijí chudší lidé a jejich rodiny? (%)

Pramen: STEM, TRENDY 11/1995