Popularita politiků: Telička jako nová politická hvězda?

Dosud nejjasnější stálice na našem politickém nebi – Stanislav Gross – má pravděpodobně nového soupeře v žebříčcích popularity českých politických osobností – Pavla Teličku. Jisté oživení do jinak nepříliš populární sestavy čelných politiků vnesl Pavel Telička hned poté, co byl mimořádně zařazen do žebříčku popularity STEM – příznivý názor na budoucího prvního českého komisaře EU vyjadřuje 66% obyvatel ČR (nezná ho 12%).

Informace z výzkumu STEM Trendy 3/2004

Popularita politiků:

Telička jako nová politická hvězda?

Citovaný výzkum STEM byl proveden na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let ve dnech 2.- 10. března 2004. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpověděl rozsáhlý soubor 1824 respondentů.

Jisté oživení do jinak nepříliš populární sestavy čelných politiků vnesl Pavel Telička hned poté, co byl mimořádně zařazen do žebříčku popularity STEM – příznivý názor na budoucího prvního českého komisaře EU vyjadřuje 66% obyvatel ČR (nezná ho 12%). Jeho vysoká popularita a znalost jistě odráží ten fakt, že v době konání výzkumu se o P. Teličkovi hodně hovořilo ve všech médiích – výsledek tak může být jen dočasný. Jakkoli budeme k uvedenému zjištění zdrženliví, je velmi pravděpodobné, že Pavel Telička se zařadí mezi naše nejlépe hodnocené politiky i v budoucích výzkumech.

Pramen: STEM, Trendy 3/2003, 3/2004

Z hlediska četnosti příznivých hodnocení si v březnových výsledcích ve srovnání s lednovým šetřením 2004 mírně polepšil Stanislav Gross, Petra Buzková, ale i další politici první desítky žebříčku popularity (nejvyšší nárůst zaznamenáváme u Petra Bendla). Mirek Topolánek zůstává nejpopulárnějším předsedou politické strany. Na dalších místech v první desítce politiků se v pořadí umisťují Pavel Dostál, Jan Zahradil, Petr Nečas, Libor Ambrozek, Petr Bendl, Miroslav Kalousek a Bohuslav Sobotka.

Postavení na žebříčku popularity je do značné míry výsledkem známosti určitého politika ve veřejnosti. Pokud politik není příliš známý, jeho šance na celkově dobré umístění je poměrně malá. Nejméně známým členem vlády je ministr Karel Čermák, kterého nezná více než polovina našich obyvatel. Ministra Miroslava Kostelku neznají dvě pětiny lidí, třetina lidí nezná ministry Němce a Urbana a více než čtvrtina lidí nezná ministry Palase a Šimonovského. Předpokladem pro růst popularity u méně známých politiků je to, aby negativní hodnocení nepřevažovala nad pozitivními. Takový potenciál vidíme u K. Čermáka, P. Bendla a M. Kostelky.

Podívejme se také na odvrácenou stranu žebříčku popularity, na podíl lidí, kteří mají na konkrétní politiky „zcela nepříznivý“ názor. Nejvíce antipatií lidé v březnu 2004 pociťovali vůči M. Součkové (45% „zcela nepříznivých“ hodnocení), M. Grebeníčkovi (41%), V. Špidlovi (31%), C. Svobodovi (30%) a M. Škromachovi (28%).

Následující tabulka přináší v klasickém žebříčku přehled o dlouhodobém vývoji popularity jednotlivých politiků. Pavla Teličku v dlouhodobém přehledu neuvádíme, protože v budoucích šetřeních STEM bude P. Telička zkoumán již z hlediska míry důvěry v reprezentanty našich nejvyšších institucí.

Při podrobnějším pohledu na data se ukazuje, že popularita našich čelných politiků se postupně v dlouhodobém srovnání oslabuje. Tento proces není nijak dramatický, ale je zřetelně patrný – svědčí o jistých rozpacích naší veřejnosti, o tom, že veřejnost si k politickým stranám i jejím hlavním představitelům hledá osobní vztah jen obtížně. Ukazuje to například následující graf, v němž je vidět, jak za poslední rok vůči svým čelným představitelům "ochladli" i stoupenci jejich vlastních stran.

Pramen: STEM, Trendy 3/2003, 3/2004

K jistým rozpakům veřejnosti nad svými politiky přispívá zřejmě i okolnost, že vládní strana nepůsobí na veřejnost jednotně a sevřeně a navozuje tak dojem malé akceschopnosti. Vynikne to například ze srovnání toho, jak lidé vnímají představitele vládní strany a hlavní opoziční strany. Zatímco popularita funkcionářů ODS je poměrně konzistentní a postupně klesá podle stranické hierarchie, uvnitř ČSSD tomu tak není. Sociální demokraté mají mezi svými vedoucími funkcionáři dokonce politiky, kteří nemají podporu ani většiny tábora stoupenců ČSSD.

Pramen: STEM, Trendy 3/2004

Do popularity politiků hlavní vládní strany a hlavní opoziční strany se promítá i odlišné vzdělanostní zázemí ČSSD a ODS. Následující graf ukazuje, že těžiště popularity politiků ČSSD je mezi nižšími vzdělanostními skupinami, zatímco u ODS je toto těžiště mezi skupinami se vzděláním vyšším. Politikové, ať si to chtějí připustit či ne, jsou na své popularitě závislí, byť třeba i zprostředkovaně přes postoje a aktivity svých spolustraníků. Závislost na nižších vzdělanostních skupinách činí politickou komunikaci obtížnější a může i vytvářet tlak na populistická řešení. Manévrovací prostor pro složitá politická rozhodnutí, jimiž je například prosazení reformy veřejných financí, se tak značně zužuje.