Otázky mezinárodní bezpečnosti
Libor Konvička
Tisková konference STEM, 19.12. 2000
1. Vztahy k okolním zemím
Pro české veřejné mínění je charakteristická stabilita názorů na jiné národy a státy. Tyto názory se přitom orientují nejen podle politické situace, leckdy velmi proměnlivé, ale spíše podle vztahů civilizačně kulturní příbuznosti. Jak vyplývá z výzkumů veřejného mínění provedených v 90. letech společností STEM, nejpříznivější vztahy mají občané České republiky ke Slovensku a také k Francii, Rakousku, Velké Británii a Spojeným státům. Obliba Slovenska dokládá, že tato země není pro českou veřejnost cizinou a pocit česko slovenské příbuznosti je stále živý. Pokud jde o Francii a další země skupiny nejoblíbenějších, tyto státy pro nás symbolizují to, čemu se říká „Západ“, a v sympatiích k uvedeným zemím se odráží pocit či přání spolupatřičnosti k tomuto okruhu.
Na první pohled zaujme, že ve výčtu zemí, které jsou Čechům nejsympatičtější, chybí Německo, ale je v něm Rakousko. S Německem je situace jasná. Německo pro nás sice bylo zprostředkovatelem civilizačního pokroku Západu, ale politická, hospodářská a kulturní převaha mocného souseda trvale ohrožovala naši národní existenci. V paměti lidí také zůstávají dvě světové války, které Německo vyvolalo. Německo, nyní náš partner v NATO, je prostě nadále vnímáno „historicky“, a tudíž s nedůvěrou a obavami. Důvody se přitom mohou měnit – dříve to byla obava z politického, dnes z hospodářského podmanění. Sympatie Čechů k Rakousku mohou vyvolávat údiv – vždyť jsme přece „tři sta let trpěli“ a teď nám ještě nepřejí Temelín. Zdá se, že habsburskou nadvládu nebereme tak vážně, a naopak cítíme jistou historickou a kulturní spolupatřičnost. Je však pravdou, že vztah české veřejnosti k Rakousku se v poslední době poněkud zhoršil, a to zřejmě v souvislosti s jeho neústupným postojem k Temelínu (poslední výzkum zachycuje situaci z dubna t.r., tedy před vyvrcholením česko – rakouské diplomatické roztržky). Nicméně můžeme předpokládat, že po uklidnění situace se v mínění Čechů o Rakousku opět prosadí příznivé tóny.
Druhou skupinu zemí představují naši další sousedé – Polsko, Maďarsko, Německo. Tyto země nejsou favority českého veřejného mínění, ale příznivé hodnocení přesto výrazně převažuje. Dominujícím trendem je přitom stále příznivější hodnocení těchto zemí. Názory na tyto státy více souvisí s aktuálními politickými vztahy, než je tomu u skupiny nejpříznivěji hodnocených zemí, proto tuto skupinu charakterizuje určitá kolísavost hodnocení. Do této skupiny původně patřilo i Slovensko, ovšem po volební porážce HZDS v září 1998 se příznivé hodnocení Slovenska výrazně posílilo.
Třetí skupinu tvoří země, které jsou hodnoceny převážně negativně. Tvoří ji např. Rusko a Ukrajina. Nepřízeň českého obyvatelstva vůči Rusku je zřejmě dána nejen vzpomínkou na rok 1968, ale celkově nepříznivou pověstí této země. Rusko je vnímáno jako stát s rozpínavými tendencemi a bezohledný v metodách prosazování svých zájmů. V poslední době Rusko svůj politický styl názorně předvádí ve vztahu k Čečensku. Ukrajinu možná dodnes někteří lidé neodlišují od Ruska. Na nepříznivém obrazu Ukrajiny se zřejmě podílí také přehnaná obava z konkurence na trhu pracovní síly a z kriminality, kterou přinášejí ukrajinští dělníci.
Pramen: STEM, Trendy 1994-2000
2. Představa o směrech vojenského ohrožení
Názory obyvatel České republiky na ostatní země se ostře vyhraní, zjišťujeme-li, která země představuje podle jejich mínění pro Českou republiku největší vojenské nebezpečí. V představách respondentů jasně dominují dvě země: buď Rusko nebo Německo. Jiné státy jsou zastoupeny nevelkými četnostmi. V obdobích eskalace konfliktu na Balkáně se však ke státům představujícím pro nás vojenskou hrozbu řadí i země bývalé Jugoslávie. Přičemž vzroste-li podíl respondentů, kteří se obávají hrozby z Balkánu, klesá podíl těch, kteří za nebezpečné považují Německo.
Bližší pohled ukazuje, že respondenti, kteří očekávají největší nebezpečí ze strany Ruska, a ti, kteří se obávají Německa, jsou lidmi zcela opačných sociálních a ideologických skupin. Ruska se obávají hlavně lidé pravicově orientovaní, s vyšším vzděláním, mladí, s vyššími příjmy, kdežto v Německu spatřují vojenské nebezpečí levicově orientovaní občané, s nižším vzděláním, starší, s nižšími příjmy. Zdá se tudíž, že v hodnocení Ruska nebo naopak Německa jako možných agresorů, se promítají především protichůdné ideologické interpretace role těchto zemí v evropské a světové politice.
Pramen: STEM, Trendy 1994 – 1999
Pramen: STEM, Trendy 12/1998
3. Hodnocení bezpečnostní situace ve střední Evropě
Názory české veřejnosti na vojensko bezpečnostní situaci ve střední Evropě závisí od počátku 90. let především na vývoji na Balkáně. Výzkumy STEM zachycují vývoj názorů české veřejnosti na bezpečnostní situaci od roku 1995. V té době vrcholila jedna z etap občanské války na území bývalé Jugoslávie. Odrazem těchto událostí bylo poměrně rozšířené mínění, že bezpečnostní situace ve střední Evropě je špatná a je jen otázkou času, kdy vypukne nějaký konflikt. Tuto obavu vyslovovala asi pětina obyvatel. Po utichnutí bojů v Dalmácii a v Bosně se obava z válečného konfliktu, který by zasáhnul i střední Evropu, zvolna oslabovala. Nový zvrat nastal s kosovskou krizí. Výzkum STEM zaznamenal názory veřejnosti v dubnu 1999, nedlouho po zahájení bombardování Srbska leteckými silami NATO. Česká veřejnost reagovala prudkým vzrůstem obav ze vtažení střední Evropy do těchto událostí. Konec konců, ačkoliv české ozbrojené síly do letecké operace nezasáhly, Česká republika se jako čerstvý člen NATO stala nepřímým účastníkem konfliktu. K posouzení vývoje názorů na bezpečnostní situaci po ukončení války o Kosovo (v červnu 1999) nemáme k dispozici potřebné údaje, můžeme ale předpokládat, že uklidnění na bojišti vedlo i k uklidnění našeho veřejného mínění.
Pramen: STEM, Trendy 1994-1999
4. Pozadí názorů české veřejnosti na otázky mezinárodní bezpečnosti
Z výsledků výzkumů můžeme usuzovat, že v názorech na otázky mezinárodní bezpečnosti se významným způsobem promítají historické a ideologické stereotypy, např. ve vztahu k Německu a Rusku. Můžeme usuzovat, že jde o důsledek slabého zájmu veřejnosti o mezinárodní otázky. Tam, kde je zájem veřejnosti silnější, například ve vztahu ke Slovensku, k Balkánu, se vliv aktuální politické situace uplatňuje mnohem výrazněji.
