Naše zjištění
24. 2. 2025

Opožděná sociální pomoc zatěžuje stát i společnost

Investice do sociální práce přinášejí významné úspory veřejných financí a zlepšují kvalitu života ohrožených skupin obyvatel. Jednoznačně to prokázala studie zpracovaná analytiky STEM pro Ministerstvo práce a sociálních věcí, která navíc ukázala, že úspory z včasného zapojení sociálních pracovníků jsou tak značné, že by se z nich dal zaplatit jeden sociální pracovník na plný úvazek pro každého potřebného.

Studie pracovala se třemi konkrétními modelovými příklady – samoživitelka se třemi dětmi, osiřelý člověk se zdravotním postižením a seniorka s lékovou závislostí. Tyto scénáře umožnily analytikům pracovat s daty na realistické úrovni a lépe zachytit dopady sociální práce.

„Všechny tři modelové příklady jsme v rámci ekonomického hodnocení sledovali 24 měsíců, abychom viděli, jakou podporu potřebují a čerpají v čase. Klíčové se nepřekvapivě ukazovalo rodinné zázemí, bydlení, možnost práce a výška výdělku,“ říká Kateřina Broža, analytička STEM a dodává, že nejvýraznější finanční dopad na veřejné rozpočty při neposkytnutí podpory sociálního pracovníka se projevil u modelového případu samoživitelky se třemi dětmi. Úspora při včasném a kvalitním zásahu pracovníka vyšla oproti situaci s odloženým řešením na více než 1,5 milionu korun.

U ostatních modelových příkladů nebyl rozdíl tak dramatický, ale přesto se pohyboval ve stovkách tisíc korun. „Odložení řešení situací lidí v kritických situacích s sebou nese další náklady pro systém, jen jsou hrazeny z jiné kapitoly státního rozpočtu – nejčastěji školství, zdravotnictví nebo spravedlnosti,“ říká Kateřina Broža, analytička STEM s tím, že ačkoli tyto náklady nejsou na první pohled ve státním rozpočtu patrné, přesto existují a zatěžují celkové veřejné finance.

Zdroj: STEM (2024)

Paradoxem je, že z čistě ekonomického pohledu by úspory generované včasnou sociální prací umožnily alokovat každému potřebnému individuální podporu sociálního pracovníka na plný úvazek.

Například v případě modelového příkladu samoživitelky se třemi dětmi je finanční rozdíl mezi intervenčním a opožděným scénářem ekvivalentní 28 měsícům plného pracovního úvazku sociálního pracovníka. U člověka se zdravotním postižením odpovídá tato úspora 7 měsícům a u seniorky s lékovou závislostí 16 měsícům práce sociálního pracovníka. Jinými slovy, pokud by byl dostatek kvalifikovaných pracovníků, mohl by stát každému z těchto klientů přidělit sociálního pracovníka na uvedené období a stále by to bylo finančně efektivnější než ponechat situaci bez včasné intervence.

Celou studii najdete zde.

Citované šetření bylo provedeno STEM Ústavem empirických výzkumů, z.ú. v rámci veřejné zakázky Finanční modely: kvalita sociální práce, zadané Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, Sekcí evropských fondů a mezinárodní spolupráce, Oddělením evaluací. Výzkum využívá kombinaci kvantitativních a kvalitativních metod, včetně sekundární analýzy dat od státních institucí, expertních odhadů a případových studií. Data byla doplněna kvalitativním šetřením v podobě hloubkových rozhovorů se sociálními pracovníky a odborníky na sociální problematiku.