Informace z výzkumu STEM Trendy 7/2004
Ohlédnutí za Špidlovou vládou:
Jak se vyvíjela popularita jejích členů
Změna vlády během volebního období dává možnost ohlédnutí za tím, jakým vývojem prošlo mínění veřejnosti o jednotlivých členech minulého kabinetu. V případě členů, kteří své působení ve vysoké politice ukončili, jde o svého druhu historickou analýzu. V případě těch členů, kteří pokračují v nové vládě nebo získali jiné významné veřejné funkce, lze zhodnocení dosavadní popularity chápat jako předpoklad jejího dalšího vývoje.
Pro přehlednost je materiál rozčleněn na pět částí. V prvních třech je rozebrán vývoj hodnocení členů vlády za ČSSD, a to zvlášť 1) za ty, kteří působili ve Špidlově vládě po celou dobu, 2) za ty, kteří z ní předčasně odešli, a 3) za ty, kteří do ní přišli jako jejich nástupci. V dalších dvou kapitolách je analyzován vývoj popularity členů vlády za menší koaliční strany, KDU-ČSL a US-DEU.
V této zprávě využíváme dlouhodobých časových řad výzkumných dat společnosti STEM. Použité výzkumy byly provedeny na reprezentativních souborech obyvatel České republiky starších 18 let v období od září 2002 do července 2004, které pokrývá dobu působení vlády Vladimíra Špidly; v případě některých členů vlády bylo možno využít dat od května 2000. Na otázky odpovídaly v jednotlivých výzkumech rozsáhlé reprezentativní soubory více než 1600 respondentů. Respondenti byli vybíráni metodou kvótního výběru.
1. Členové vlády za ČSSD, kteří působili ve Špidlově vládě po celou dobu
Z těch členů Špidlovy vlády, kteří v ní působili od začátku až do konce, zaznamenal nejdramatičtější vývoj popularity premiér. Vladimír Špidla spadl ze 77 % příznivých hodnocení v září 2002 na 27 % v červenci 2004. Pokles podílu pozitivních hlasů, byť v menší míře, se však týkal i dalších členů vlády, kteří do ní vstupovali na horních příčkách žebříčku popularity – S. Grosse, P. Buzkové, P. Dostála. Je přitom zřejmé, že kritickým obdobím pro tyto nejpopulárnější politiky byla první polovina roku 2003. Nevýrazným vývojem prošla popularita B. Sobotky a J. Palase, celkový pokles, se stabilizací v druhém roce působení, zaznamenal Z. Škromach.
Vladimír Špidla
Premiér Špidla si budoval solidní přízeň veřejnosti už jako ministr Zemanovy vlády a do čela vlády nastupoval velmi nadějně. Veřejnost oceňovala jeho schopnost vyjednat s politickými partnery koaliční vládu, která byla považována za pokrok ve srovnání s předchozí „opoziční smlouvou“. Jistou roli v pozitivním náhledu mohlo sehrát i zvládnutí katastrofálních povodní v létě 2002, tedy na samém počátku fungování kabinetu. Podíl příznivých hodnocení jeho osoby tak v září 2002 (77 %) znamenal třetí pozici v žebříčku popularity za Stanislavem Grossem a Jaroslavem Tvrdíkem. Událostí, která Špidlově popularitě zasadila těžkou ránu, byla volba prezidenta v roce 2003. Pravděpodobně to byla neschopnost ČSSD vybrat konsensuálního kandidáta a pouze verbální a nikoli reálná podpora kandidatuře Miloše Zemana, které znamenaly pokles procenta příznivých hodnocení předsedy vlády z 63 % v lednu na 46 % v březnu a 35 % v květnu. Další události, které měly negativní vliv i na stranické preference ČSSD (nezvládnutá komunikace kolem vyhlášení reformy veřejných financí, stupňující se kritika stavu zdravotnictví, postup nominace prvního českého eurokomisaře), znamenaly, že Vladimír Špidla až do konce svého působení v čele vlády své hodnocení nevylepšil.
Stanislav Gross
Ministr vnitra a místopředseda Špidlovy vlády je dlouhodobě a byl i po celou dobu fungování minulého kabinetu jedním z nejlépe hodnocených, nejpopulárnějších politiků. Do koaliční vlády vstupoval s 85% podílem příznivých hodnocení naměřeným v září 2002. Další vývoj sice Grossovi přinesl pozvolný pokles popularity, nicméně až do konce Špidlova kabinetu se držel na první příčce hodnocení politiků.
Bohuslav Sobotka
Ministr financí a místopředseda vlády vstupoval do vládní funkce jako poměrně málo známý politik (neznala ho třetina občanů), během prvního roku ve vládě však podíl lidí, kteří ho neznali, klesl pod 15 %. Snížení procenta neznalosti však znamenalo jen malý a spíše dočasný nárůst příznivých hodnocení. Mezi květnem 2003 a lednem 2004 se jejich podíl pohyboval jen těsně pod 40 %, v následujících měsících se však poněkud snížil. Postupně stoupala negativní hodnocení – z 30 % v září 2002 na více než 50 % v roce 2004 (v červenci 54 %).
Zdeněk Škromach
Vývoj hodnocení ministra práce a sociálních věcí lze zjednodušeně charakterizovat jako postupný pokles podílu příznivých hodnocení (a také podílu neznalosti) a vzestup podílu hodnocení nepříznivých. Tento proces se od konce roku 2003 stabilizoval na přibližně 25 až 27 % přízně a zhruba 70 % nepřízně. S tímto podílem negativních hodnocení se Zdeněk Škromach zařadil spolu s V. Špidlou a M. Součkovou k nejkritičtěji posuzovaným členům vlády.
Petra Buzková
Ministryně školství zahajovala svou „ministerskou kariéru“ jako jedna z dlouhodobě nejpopulárnějších osobností naší politiky, hned na jejím počátku se však musela potýkat s určitým poklesem přízně veřejnosti, způsobeným pravděpodobně zveřejněním zprávy, že její dcera navštěvuje elitní soukromou školu. Podíl jejích příznivých hodnocení se v září 2002 snížil na 66 %, ovšem o dva měsíce později dosahoval 70 % a lze říci, že P. Buzková si svou pozici v popředí žebříčku udržela. Podobně jako u Stanislava Grosse však u ní lze přesto pozorovat zřetelný pokles míry popularity. Na sklonku existence Špidlovy vlády sice podíl příznivých hodnocení Buzkové sotva přesahoval 50 %, nicméně stále patřila k nejlépe hodnoceným politikům.
Pavel Dostál
Ministr kultury patřil k populárnějším členům Špidlova kabinetu. Podobně jako většině sociálně demokratických ministrů, ani jemu se nevyhnul dlouhodobý pokles podílu příznivých hodnocení, celkem o jedenadvacet procentních bodů (z 58 % v září 2002 na 37 % v červenci 2004). Zvláště prudký pád zaznamenal Dostál v první polovině roku 2003, kdy průběh jeho popularity kopíroval vývoj u V. Špidly.
Jaroslav Palas
Ministr zemědělství patřil před dvěma lety k nejméně známým členům Špidlovy vlády a zůstal jím až do pádu kabinetu. Pokles podílu občanů, kteří ho neznají, z 66 % v září 2002 na 32 % v červenci 2004, však J. Palasovi nepřinesl výraznější nárůst příznivých hodnocení, nýbrž spíše kritických soudů. Jejich podíl se za celé sledované období zvýšil z 18 % na 46 %.
2. Členové vlády za ČSSD, kteří ze Špidlovy vlády odešli předčasně
Mezi ministry, kteří Špidlovu vládu opustili předčasně, se největší popularitě těšil J. Tvrdík. Podíl jeho příznivých hodnocení ovšem postupně klesal. Podobný proces zaznamenali všichni ministři, kteří vládu opustili, i když na různých úrovních popularity. Určitou výjimkou je P. Rychetský, který svou popularitu dokázal stabilizovat a v závěru svého působení ještě zvýšit.
Jiří Rusnok
První ministr průmyslu a obchodu Špidlovy vlády se etabloval v období Zemanova kabinetu, kdy stoupal podíl jak příznivých, tak i nepříznivých hodnocení jeho osoby. Za přibližně tři čtvrti roku, které strávil ve Špidlově vládě, u něj postupně klesl podíl příznivých hodnocení z necelé poloviny populace (48 %) na třetinu (35 %) a naopak vzrostlo procento negativních hodnocení z 33 % na 44 %.
Pavel Rychetský
V dobách Zemanovy vlády se popularita Pavla Rychetského pohybovala pod 50 % příznivých hodnocení, po nástupu Špidlovy vlády se tento podíl zvýšil. Ministr spravedlnosti pak zaznamenal mezi zářím 2002 a květnem 2003 pokles procenta příznivých hodnocení (z 62 % na 53 %), vládu však opouštěl v době, kdy se jeho popularita stabilizovala.
Jaroslav Tvrdík
Ministr obrany si už v Zemanově vládě rychle získal značnou přízeň veřejnosti a patřil mezi nejpopulárnější členy Špidlovy vlády. Podíl jeho příznivých hodnocení klesal z 82 % v září 2002 na 67 % v květnu následujícího roku, což Tvrdíkovi zajišťovalo druhé místo na žebříčku popularity za S. Grossem. Výraznější pokles popularity, zaznamenaný v září 2003, souvisel pravděpodobně s nejasným ministrovým rozhodováním ohledně demise.
Marie Součková
Ministryni zdravotnictví na počátku její vládní kariéry více než třetina (37 %) občanů neznala, přičemž podíl příznivých hodnocení převyšoval procento nepříznivých (37 % : 26 %). Počínaje prvním měsícem roku 2003 však začal podíl nepříznivých soudů převažovat a popularita ministryně Součkové, přes jisté výkyvy, klesala až do počátku roku 2004. Od druhé poloviny roku 2003 byla Marie Součková nejhůře hodnocenou členkou Špidlova kabinetu.
3. Členové vlády za ČSSD, kteří přišli do Špidlovy vlády během jejího působení
Nejnadějnější vývoj popularity měl mezi ministry, kteří přišli do vlády až později, M. Kostelka. U K. Čermáka lze hovořit o poněkud nevyrovnaném vývoji, u M. Urbana naopak o poměrně stabilním průběhu. Vývoj u J. Kubinyiho lze, vzhledem ke krátkosti jeho působení, poměrně obtížně komentovat.
Milan Urban
V době svého nástupu do ministerské funkce Milana Urbana téměř polovina (45 %) občanů neznala. Za dobu jeho působení se tento podíl sice snížil, ale jen na třetinu (34 % v červenci 2004). Hodnocení ministra průmyslu a obchodu neprošlo dramatickým vývojem. Podíl příznivých hodnocení se nepatrně snižoval (z 20 % na 17 %), na druhé straně výrazněji narůstalo procento negativních soudů (z 34 % na 49 %).
Miroslav Kostelka
Nástupce J. Tvrdíka, ministr obrany M. Kostelka dokázal jako jeden z mála členů Špidlovy vlády za ČSSD popularitu během svého působení zvýšit. Nárůst pozitivních hodnocení byl postupný, z 22 % v září 2003 na 32 % v květnu 2004. Obdobně ovšem stoupal i podíl jeho nepříznivých hodnocení. Zároveň je zřejmé, že se M. Kostelkovi nepodařilo příliš zvýšit procento občanů, kteří ho znají.
Karel Čermák
Vývoj hodnocení ministra spravedlnosti Karla Čermáka je poměrně nejednoznačný. Podíl občanů, kteří ho neznali, byl stejný na začátku i na konci jeho vládního působení (42 %), i když v mezidobí, v lednu 2004, dosáhl 60 %. Podíl příznivých hodnocení za celou dobu Čermákova působení poněkud klesl (z 27 % na 21 %), podíl kritických soudů, i přes pokles na počátku letošního roku, stoupl (z 31 % na 36 %).
Jozef Kubinyi
Nástupce M. Součkové ve vedení rezortu zdravotnictví dokázal za dva měsíce snížit podíl občanů, kteří ho neznali, z 31 % na 21 %. Na úkor tohoto procenta se zvýšil podíl jak jeho příznivých (z 29 % na 33 %), tak i nepříznivých hodnocení (z 39 % na 47 %).
4. Členové vlády za KDU-ČSL
Na začátku fungování Špidlovy vlády veřejnost sice znala tehdejšího předsedu KDU-ČSL Cyrila Svobodu a hodnotila ho relativně příznivě, ale další dva členové vlády za tuto stranu byli spíše neznámí, s podílem příznivých hodnocení kolem 20 %. Zatímco Milan Šimonovský své hodnocení vylepšil jen mírně, Libor Ambrozek se dokázal vyšvihnout do „vyššího patra popularity“ a podílem příznivých hodnocení se stranickému kolegovi C. Svobodovi vyrovnal.
Cyril Svoboda
Ministr zahraničí a místopředseda vlády zažil období největší přízně veřejnosti jako opoziční politik v roce 2001. Do Špidlovy vlády vstupoval jako obecně dobře známý politik s vyrovnaným podílem příznivých a nepříznivých hodnocení (46 % : 49 %). Jistý pokles pozitivních soudů byl přerušen v září 2003 (vzestup na 42 %); veřejnost tehdy C. Svobodovi zřejmě přičetla k dobru úspěch referenda o přistoupení k Evropské unii.
Libor Ambrozek
Ministr životního prostředí se na počátku svého působení ve vládě potýkal se značným procentem občanů, kteří ho neznali (60 %). Po roce výkonu ministerské funkce došlo u L. Ambrozka k výraznému nárůstu pozitivních hodnocení (z 26 % v květnu 2003 na 44 % v září téhož roku), který se v následujících měsících potvrdil jen částečně. Podíl příznivých hodnocení se posléze stabilizoval okolo 35 %.
Milan Šimonovský
Ministr dopravy si během svého působení ve Špidlově vládě přes mírné výkyvy směrem nahoru jen mírně zvýšil svůj podíl příznivých hodnocení (18 % v září 2002, 24 % v červenci 2004). Pokles neznalosti jeho osoby je doprovázen spíše vzestupem nepříznivých hodnocení (z 25 % v září 2002 na 45 % v červenci 2004).
5. Členové vlády za US-DEU
Mezi členy vlády za US-DEU byl po celou dobu Špidlovy vlády nejznámějším a také nejpříznivěji hodnoceným Vladimír Mlynář. Petr Mareš nedokázal udržet vzestupný trend podílu pozitivních hodnocení z první poloviny roku 2003. V posledním pololetí existence Špidlova kabinetu byl mezi unionistickými členy vlády nejnadějnější vývoj příznivých hodnocení Pavla Němce.
Vladimír Mlynář
Ministr informatiky byl po celou dobu trvání Špidlovy vlády nejznámějším i nejpopulárnějším členem kabinetu za US-DEU. Podíl jeho příznivých hodnocení ovšem za sledované období poněkud klesl (z 37 % v září 2002 na 28 % v červenci 2004). Prakticky se však nezměnilo procento nepříznivých soudů (na začátku 54 %, na konci 56 %). Paradoxně mírný nárůst zaznamenala neznalost V. Mlynáře – jakoby se ve své funkci stával méně viditelným.
Pavel Němec
Ministr pro místní rozvoj patřil po celou dobu působení ve Špidlově kabinetu k méně známým členům vlády. Na začátku ho neznala více než polovina (55 %), na konci třetina (32 %). Mírně se od září 2002 do července 2004 zvýšil podíl jeho příznivých hodnocení (z 18 % na 23 %), výrazněji stoupl podíl hodnocení nepříznivých (z 28 % na 46 %).
Petr Mareš
U místopředsedy vlády P. Mareše neznamenalo snižování podílu neznámosti zvýšení procenta jeho příznivých hodnocení. To se drželo celou dobu kolem 20 % nebo těsně pod touto hranicí. Výrazný však byl nárůst podílu jeho nepříznivých hodnocení – ten se téměř zdvojnásobil, z 33 % v září 2002 na 61 % v červenci 2004.