Naše zjištění
17. 7. 2002

Odbory: plní svoji roli?

Odborovým organizacím ubývá členů, nemění se však mínění společnosti o tom, do jaké míry jsou potřebné a prospěšné. O potřebnosti odborů je přesvědčeno zhruba 70 % lidí, důvěryhodné jsou pro necelou polovinu dospělé populace. Nedůvěra v odbory má dvě příčiny.

Odbory: plní svoji roli?

Jaroslav Huk

Tisková konference STEM, 16. 7. 2002

Doby, kdy odbory byly „jednotnou organizací všech pracujících“, jsou dávno pryč. Od počátku 90. let minulého století počet členů odborových organizací pozvolna klesá a v současnosti je jejich členy jen necelá pětina dospělých osob. Omezíme-li se na zaměstnance, pak je odborově organizováno necelých 30 % z nich.

Pramen: STEM, Trendy 1994-2002

Klesající podíl lidí organizovaných v odborech však nijak významně nemění názory české veřejnosti na to, zda odbory jsou pro vývoj naší společnosti potřebné a užitečné, a nemění ani nic na míře důvěry, kterou odbory požívají. Data STEM zaznamenávají téměř celé období samostatné existence České republiky a hodnoty obou charakteristik jsou v celém tomto období velmi stabilní. Potřebnost a užitečnost odborů uznává 70 % populace, důvěra v ně je však výrazně nižší – důvěryhodné jsou odbory jen pro necelou polovinu dospělých obyvatel našeho státu.

Je přirozené, že podstatně příznivěji hodnotí roli odborů v našem životě ti, kteří jsou v nich přímo organizováni. Užitečnost a potřebnost odborů je podle nich nesporná (jen 6 % z nich je opačného mínění) a 76 % členů odborových organizací jim důvěřuje.

Pramen: STEM, Trendy 1994-2002

Pramen: STEM, Trendy 1995-2002

Pramen:  STEM, Trendy 6/2002

Pramen:  STEM, Trendy 6/2002

Hodnocení odborů je záležitostí především politickou. Levicově orientovaní lidé, zejména tedy stoupenci KSČM a ČSSD, považují odbory téměř bezvýhradně za potřebné a prospěšné a zhruba dvě třetiny z nich jim také důvěřují. Podpora odborů směrem k pravici klesá, mezi příznivci ODS je dokonce v menšině i názor, že odbory jsou vůbec pro náš stát prospěšné. Ostatní sociodemografické rozdíly v pohledu na odbory s politickými sympatiemi velmi těsně souvisejí. Mladší a vzdělanější lidé mají k odborovému hnutí menší důvěru. Platí to nejvíce o nejmladší věkové skupině do 30 let, z nichž je členem odborů jen zhruba každý desátý člověk, a o absolventech vysokých škol, z nichž důvěřuje odborům jen každý třetí (přestože podíl odborářů je mezi vysokoškolsky vzdělanými lidmi stejný jako v populaci). Ještě razantnějšími kritiky odborů než stoupenci ODS či absolventi vysokých škol jsou podnikatelé – pouze 42 % z nich považuje odbory za potřebné a jen pětina podnikatelů odborům důvěřuje.

Pramen: STEM, Trendy 12/1997, 12/1998, 6/2002

Graf hodnocení důvěry odborů u voličů parlamentních stran ukazuje, že gradient důvěry
v odbory od pravice k levici má poměrně „nízký strop“ – odborům nedůvěřuje také zhruba třetina stoupenců levicových stran. Souvisí to zjevně s tím, jakou roli by podle těchto lidí odbory ve společnosti měly hrát – a jakou podle nich nehrají anebo přinejmenším nehrají dostatečně důsledně. STEM poskytl dotázaným čtyři možnosti, aby zhodnotili činnost představitelů odborového hnutí podle toho, do jaké míry obhajují práva zaměstnanců.

„Jak podle Vašeho názoru jednají odborářští funkcionáři?“

  99/11 02/06
Rozhodně hájí zájmy zaměstnanců 12 % 15 %
Hájí zájmy zaměstnanců, ale ne dostatečně 63 % 62 %
Slouží spíše zájmům zaměstnavatelů 21 % 18 %
Jsou zcela na straně zaměstnavatelů 4 % 5 %

Pramen: STEM, Trendy 11/1999, 6/2002

Rozložení názorů v porovnání s koncem roku 1999 (připomeňme, že právě toto období bylo dobou vrcholících ekonomických potíží i hrozící vládní krize) se v podstatě nezměnilo. Většina lidí dává najevo, že předáci odborů sice stojí na straně zaměstnanců, je to však postoj umírněný, a tudíž podle nich nedostatečný. Toto hodnocení platí i u samotných členů odborových organizací, i když u nich je pohled na činnost odborových vůdců poněkud příznivější (22 % se domnívá, že hájí zájmy zaměstnanců rozhodně a jen 12 % členů odborů připouští, že odborářští funkcionáři stojí spíše či úplně na straně zaměstnavatelů).

Je pozoruhodné, že názor „odbory hájí zájmy zaměstnanců, ale nikoli dostatečně účinně“ je sdílen téměř ve stejné míře stoupenci všech velkých politických stran. U voličů ODS, Koalice, ČSSD i KSČM dominuje se zhruba dvoutřetinovým podílem. Otázka „dostatečné razance“ při prosazování zájmů pracujících souvisí těsně také s důvěrou v odborové hnutí. Z lidí, podle nichž odbory hájí zájmy zaměstnanců „rozhodně“, důvěřuje odborům 74 %, z těch, podle nichž odbory sice zájmy zaměstnanců hájí, ale nikoli dostatečně, jen polovina. Důvěra v odbory mezi lidmi, kteří soudí že odboroví funkcionáři spolupracují spíše se zaměstnanci, je velmi nízká (kolem 10 %).  Z toho můžeme soudit, že koncepce, podle níž mají odbory za úkol velmi pevně a rozhodně hájit zájmy zaměstnanců, je u nás obecně přijímána a na základě tohoto obrazu (a důsledků, které by pro politické a ekonomické poměry země důsledná obrana pozic zaměstnanců přinesla) jsou odbory také stoupenci různých politických stran či sociálních skupin posuzovány.

Poměrně pevně je zafixována také představa, že odborové hnutí by nemělo být vázáno na konkrétní politickou stranu či politickou orientaci. Nestranický charakter odborového hnutí požaduje zhruba 60 % lidí. Dosti často se vyskytuje však také názor druhý, totiž požadavek, aby odbory dosahovaly většího účinku svých kroků tím, že budou spolupracovat s nějakými politickými stranami. Výrazně přitom převažuje stanovisko, že by tato spolupráce měla vyplývat ze situace (odbory budou spolupracovat s těmi politickými stranami či politiky, kteří budou ochotni jejich stanoviska podpořit), méně častá je představa, že by odbory trvale spolupracovaly s určitými, obvykle levicovými stranami. Hlas pro kooperaci s politickými stranami „ad hoc“ (a také požadavek na přednostní spolupráci s levicovými politickými stranami) se vyskytuje častěji u lidí přímo zapojených v odborech. Ještě nápadnější je v tomto směru odchylka u stoupenců KSČM, z nichž princip nestranickosti odborů obhajuje pouhá třetina, spolupráci s levicí druhá třetina a spolupráci „podle situace“ zbývající třetina.

„Jak se díváte na vztah odborů k politickým stranám?“

  Celá populace Členové odborů
Mají více spolupracovat s levicovými stranami 8 % 11 %
Mají více spolupracovat s pravicovými stranami 3 % 2 %
Mají hledat spojence ve všech politických stranách 30 % 34 %
Mají být důsledně nestranické 59 % 53 %

Pramen: STEM, Trendy 6/2002

Pramen: STEM, Trendy 6/2002

V jakých oblastech by odbory měly zájmy zaměstnanců hájit? Nejdůležitější rolí organizace, která má střežit a obhajovat postavení zaměstnanců, by měla být obrana jejich zákonných práv ve vztahu k zaměstnavatelům (ta jsou zakotvena v Zákoníku práce). Naprostá většina lidí však považuje za doménu působnosti odborů i mnohem širší pole sociálních jistot.

„Myslíte si, že je správné, aby se odbory podílely

na úpravách Zákoníku práce?“

  Celá populace Členové odborů
Určitě ano 42 % 67 %
Spíše ano 39 % 30 %
Spíše ne 14 % 2 %
Určitě ne 5 % 1 %

Pramen: STEM, Trendy 6/2002

 

„Myslíte si, že je správné, aby se odbory podílely

na přípravě zákonů o sociálním zabezpečení?“

  Celá populace Členové odborů
Určitě ano 35 % 58 %
Spíše ano 41 % 35 %
Spíše ne 18 % 5 %
Určitě ne 6 % 2 %

Pramen: STEM, Trendy 6/2002

Oprávněnost zasahování odborů do úprav zákoníku práce a do přípravy zákonů o sociálním zabezpečení obhajují především voliči levice, s nejmenším pochopením se spoluúčast odborů při přípravě těchto dokumentů setkává u stoupenců pravicových strana a zejména u podnikatelů (i když i mezi nimi mírně převažuje názor, že právě v těchto případech by neměly odbory být vyloučeny ze hry).

Z kombinace obou otázek lze zjistit, že v naší populaci existuje skupina 16 % lidí, podle nichž by odbory neměly zasahovat do přípravy ani sociálních opatření, ani do úprav Zákoníku práce. Struktura této vyhraněné skupiny opět ukazuje, jak hodnocení odborů je záležitostí především politickou. Tato skupina se od populace neodlišuje příliš výrazně svou sociální strukturou (např. 43 % z ní tvoří zaměstnanci, 20 % podnikatelé a živnostníci, v populaci je 45 % zaměstnanců a 11 % podnikatelů a živnostníků), ani strukturou podle věku či vzdělání. Zásadní odlišností je však politická volba. Z „nepřátel odborů“ volilo v červnových volbách do poslanecké sněmovny plných 54 % ODS a 17 % Koalici, ale jen 13 % ČSSD a 3 % KSČM, zbylí pak menší neparlamentní strany.

„Falbrova desetiletka“ obraz odborů z pohledu české veřejnosti příliš nezměnila. Můžeme si tedy jeho hlavní znaky zrekapitulovat.

·         Odbory jsou vnímány jakou organizace, jejímž úkolem je pevně a rozhodně hájit zájmy zaměstnanců. Na základě tohoto obrazu a důsledků, které by rozhodná obhajoba pozic zaměstnanců přinesla pro vývoj státu, jsou odbory lidmi sympatizujícími s různými stranami a pocházejícími z různých sociálních skupin také hodnoceny.

·         Hodnocení činnosti a postavení odborů je především záležitostí politickou. Obhájci odborů a jejich role ve společnosti jsou logicky především sami členové odborových organizací a dále stoupenci levicových stran.

·         Zhruba 70 % občanů ČR považuje odbory za užitečné a potřebné, důvěra v ně je však výrazně nižší a nepřekračuje 50 %.

·         Hlavním polem působnosti odborů by mělo být podle mínění občanů nejen vymezení práv zaměstnanců vůči zaměstnavatelům (Zákoník práce), ale i obrana jejich sociálního zabezpečení. Ze spolurozhodování o těchto záležitostech vylučuje odbory jen skupina rozhodných ideologických odpůrců odborářského hnutí, vesměs jimi chápaného jako spojence levice.

·         V současných odborech panuje převážně mínění, že hájí zájmy zaměstnanců, avšak nikoli dostatečně. Tento názor sdílí i většina samotných odborářů.

·         Podle mínění 60 % lidí by si odbory měly uchovávat politickou neutralitu (nestranickost), téměř třetina občanů se však domnívá, že by pro posílení svých pozic měly hledat spojence v různých politických stranách podle konkrétní situace a zbylí souhlasí s trvalým spojenectvím odborů s určitými (většinou levicovými) politickými stranami.

Stabilita názorů veřejnosti na odbory a jejich roli ve společnosti nepřímo svědčí o tom, že česká společnost prošla transformací bez vážnějších sociálních otřesů a konfliktů. Odbory se v roli, do níž jsou „zaškatulkovány“ (tj. nekompromisních zastánců pracujících) vlastně téměř nepředstavily – a i to je zřejmě jeden z důvodů, proč se nemění ani názor na ně.

Soubory ke stažení

Stáhnout celý text

Sdílet

Různé
důvěra, odbory