Nezaměstnanost neroste, ale zůstává vážným problémem

Nezaměstnanost v České republice neroste, v posledních měsících dokonce mírně klesá, ale obavy občanů z toho, že by se zařadili mezi nezaměstnané, neustupují. Ztráty zaměstnání se bojí téměř dvě třetiny ekonomicky aktivních lidí. Tato úroveň se udržuje od podzimu 1999, tedy od doby, kdy se u nás podíl lidí bez práce přiblížil magické hranici 10 %.

Informace z výzkumu Trendy 4/2001

Nezaměstnanost neroste, ale zůstává vážným problémem

Citovaný reprezentativní průzkum STEM byl proveden ve dnech 1.-8. dubna 2001. Dotázáno bylo 1749 občanů starších 18 let na území celé České republiky. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru.

Nezaměstnanost v České republice neroste, v posledních měsících dokonce mírně klesá, ale obavy občanů z toho, že by se zařadili mezi nezaměstnané, rozhodně neustupují. Ztráty zaměstnání se bojí téměř dvě třetiny ekonomicky aktivních lidí. Tato úroveň se přes určité výkyvy udržuje od podzimu 1999, tedy od doby, kdy se u nás podíl lidí bez práce přiblížil magické hranici 10 %. Z dlouhodobého porovnání je však vidět, že strach z nezaměstnanosti provázel českou ekonomicky aktivní populaci i v letech, kdy se Česká republika poněkud pochybně pyšnila tím, jak hluboko pod evropským průměrem se v ní nezaměstnanost udržuje.

Nadále platí, že obavy ze ztráty zaměstnání mají spíše ženy než muži (68 % proti 57 %) a lidé s nižší kvalifikací, rozdíl mezi osobami se základním vzděláním a lidmi s maturitou nebo absolventy vysokých škol se však v porovnání s loňským rokem zmenšil. Podobně se začínají poněkud stírat rozdíly mezi mírou obav lidí s levicovou a pravicovou politickou orientací. Příliš velké nejsou ani rozdíly regionální. Největší obavy mají sice obyvatelé severní Moravy (Olomoucko, Ostravsko) a severních a severozápadních Čech (Karlovarsko, Ústecko), ale odstup od „bezproblémových“ středních Čech či Prahy není podstatný (cca o 10 %).

To nasvědčuje hypotéze, že nezaměstnanost se sice stala trvalou, obecně chápanou hrozbou, něčím, co „může postihnout každého“, na druhé straně se však i v „rizikových“ skupinách (občané se základním vzděláním, osoby v předdůchodovém věku apod.) udržuje skupina lidí, kteří jsou si svým postavením jisti. Může to ovšem znamenat i to, že se ztráty místa nebojí (například z lidí, kteří jsou momentálně bez práce, šestina uvedla, že obavy z nezaměstnanosti nemá a další šestina přiznala, že se ztráty zaměstnání pouze „spíše obávají“).