Mizí rozčarování a navrací se důvěra v ústavní činitele?

Nejvyšší důvěře mezi ústavními činiteli se netěší prezident, nýbrž nový předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Důvěřuje mu 65 % dotázaných. I předseda Ústavního soudu může počítat s důvěrou napříč sociodemografickými skupinami, v jeho případě s velmi vysokou podporou u respondentů se středovou či levicovou orientací, ale nemají vůči němu výhrady ani sympatizanti pravice.

Informace z výzkumu STEM Trendy 9/2003

Mizí rozčarování a navrací se důvěra v ústavní činitele?

Citovaný výzkum STEM byl proveden ve dnech 1.-9. září 2003 na reprezentativním souboru 1413 obyvatel České republiky starších 18 let. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru.

Společnost STEM v pravidelných výzkumech zjišťuje důvěru veřejnosti v nejvyšší ústavní činitele: prezidenta, premiéra, předsedu Poslanecké sněmovny a předsedu Senátu. Nově byl do výzkumu zařazen předseda Ústavního soudu.

Prezident V. Klaus požívá stabilně vysoké důvěry české veřejnosti – výsledky výzkumů provedených v dubnu a září tohoto roku ukazují, že prezidentu důvěřují téměř dvě třetiny dotázaných občanů. Vysoká důvěryhodnost prezidenta je založena na široké podpoře napříč společností – v žádné sociodemografické skupině neklesá podíl důvěřujících pod 40 % a
v některých skupinách přesahuje 80 %. Václavu Klausovi důvěřují především podnikatelé a živnostníci, lidé z vyšších společenských vrstev, vysokoškoláci, odborní pracovníci, mladí lidé do 29 let. Nezanedbatelný podíl důvěřujících však nalézá i v sociálních vrstvách, ve kterých měl jako předseda ODS podporu mizivou: mezi nezaměstnanými, důchodci, lidmi ve špatné hmotné situaci, z dolních příček společenského žebříčku. Nejvyšší důvěry sice požívá prezident u pravicově orientovaných občanů, ale důvěřuje mu i relativně značná část stoupenců levice.

Nejvyšší důvěře mezi ústavními činiteli se však netěší prezident, nýbrž nový předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Důvěřuje mu 65 % dotázaných. I předseda Ústavního soudu může počítat s důvěrou napříč sociodemografickými skupinami, v jeho případě s velmi vysokou podporou u respondentů se středovou či levicovou orientací, ale nemají vůči němu výhrady ani sympatizanti pravice. Značná důvěra Pavlu Rychetskému může souviset i s tím, že samotná instituce Ústavního soudu požívá u české veřejnosti značné důvěry. Stojí za zdůraznění, že jako ministr spravedlnosti a místopředseda vlády byl Pavel Rychetský hodnocen poněkud zdrženlivěji, než je nyní jako předseda Ústavního soudu. (V květnu 2003 mělo „příznivý“ názor na Pavla Rychetského 53 % dotázaných.) Setkáváme se tu s podobným jevem jako u nynějšího prezidenta, který je v současnosti také vnímán příznivěji než byl jako stranický politik. Ukazuje se, že veřejnost vnímá a hodnotí politické osobnosti z mnoha úhlů, vyjadřuje nejen obecné sympatie, ale také porovnává schopnosti jednotlivých osobností s nároky jejich společenské a politické role. To je také patrně důvod, proč je předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský „jiný Rychetský“ než byl jako člen vlády.

U všech ostatních ústavních činitelů byl v nedávných měsících patrný pokles důvěryhodnosti. Lze předpokládat, že takovýto všeobecný pokles nebyl jen hodnocením konkrétních výkonů jednotlivých ústavních činitelů, ale že odrážel obecnější pocit rozčarování a rozmrzelosti z naší politické scény, situaci, kdy lidé měli pocit, že jejich zájmy nejsou politickými špičkami adekvátně reprezentovány. Nejnovější data ukazují, že trend poklesu důvěryhodnosti ústavních činitelů se zastavil. V této chvílí je předčasné usuzovat, zda míra důvěry veřejnosti v ústavní činitele dosáhla hladiny, na které se dlouhodobě ustálí, nebo je nynější úroveň přechodným stádiem k další dynamické fázi (ať už k prohloubení trendu vyčerpávání důvěry nebo naopak obratu k posilování důvěry v ústavní činitele).