Mezinárodní problematika ve vědomí obyvatel ČR

Mezinárodní problematika ve vědomí obyvatel ČR

Věra Haberlová

Tisková konference STEM, 19.12. 2000


Na první pohled se zdá, že náš návrat mezi vyspělé země světa úspěšně postupuje. Česká republika vstoupila do NATO, parlament horečně přijímá zákony přibližující naši legislativu normám Evropské unie, na summitu v Nice dostala Česká republika na vědomí, že Evropská unie s ní do budoucna počítá, To jsou nesporně pozitivní signály svědčící o tom, že dlouhodobou uzavřenost České republiky se daří překonávat. Jiný problém ale je, jak jsou obyvatelé České republiky na „vykročení do světa“ připraveni, s jakými pocity vnímají prostor za svými hranicemi a naši pozici v něm.

Jednou z otázek, která v této souvislosti vyvstává, je způsob, jakým Češi chápou vztah mezi národními a nadnárodními zájmy. Z dlouhodobého srovnání dat výzkumů STEM je zřejmé, že národní identita hraje ve vědomí obyvatel České republiky velmi podstatnou roli. Tři čtvrtiny lidí jsou přesvědčeny o tom, že příliš dbáme na to, co řekne cizina a málo se staráme o naši národní hrdost a svébytnost. Jedná se o trvalý pocit, který sdílejí zvlášť intenzivně starší generace a osoby s nižším vzděláním, nicméně poměrně hodně rozšířený je i u mladých a vzdělanějších lidí (o tom, že se o naši národní hrdost a svébytnost málo staráme je přesvědčeno 80% lidí starších 60 let lidí a 65% lidí ve věku do 30 let, 80% osob se základním vzděláním a 57% vysokoškoláků).

Národní cítění je bezesporu důležitou složkou společenského vědomí a nelze mu jednoduše přiřazovat jednoznačný význam. Jedná se o složitý, komplexní postoj, který zahrnuje celou škálu kvalitativně velmi odlišných významů, od potřeby identifikovat se s lidmi se společným osudem a společným kulturněhistorickým dědictvím, přes jakousi vnitřní uzavřenost a národní sebestřednost, až po vypjatý nacionalismus. Pro Českou republiku je charakteristické, že národní cítění je velmi často spojeno s nezájmem starat se větší měrou o mezinárodní otázky, které se bezprostředně nedotýkají českého státu. Takový postoj deklarují tři čtvrtiny obyvatel. Jedná se přitom o zcela universální přesvědčení, které sdílejí v zásadě stejně často všechny skupiny občanů.

Poměr mezi důrazem kladeným na národní hrdost a svébytnost na jedné straně a malou ochotou starat se o širší mezinárodní problémy na straně druhé, vyvolává obraz obyvatel České republiky jako uzavřeného, sebestředného národa. Do jaké míry tomu tak je, ukazuje typologie čtyř základních modelů přístupu k národním a nadnárodním otázkám, vytvořená na podkladě kombinace obou postojů.

Z takové typologie je patrné, že sebestředný postoj, který v sobě spojuje důraz na národní hrdost a národní svébytnost spolu s nechutí starat se o širší mezinárodní či celosvětové problémy, je v České republice skutečně nejvíce rozšířený, zastávají jej téměř tři pětiny obyvatel.

Druhý nejčastěji se vyskytující postoj bychom mohli pojmenovat jako angažovaný. Je výrazem té formy národního cítění, která jistému světoobčanství nebrání. Zaujímají jej lidé, kteří ctí národní hrdost a národní svébytnost, přitom však respektují i potřebu širšího zájmu
o mezinárodní či celosvětové problémy. Takových lidí je v české populaci necelá pětina (17%).

Jen o něco méně lidí (15%) zaujímá postoj, který lze označit slovem lhostejný. Pro tyto lidi nehraje otázka národních a nadnárodních zájmů žádnou roli. Národní cítění je pro ně stejně nedůležité, jako potřeba starat se o mezinárodní problémy.

Vůbec nejmenší zastoupení má kosmopolitní postoj, který nezdůrazňuje národní svébytnost a hlavní roli přisuzuje zájmům a potřebám nadnárodním. Lidé s tímto postojem tvoří desetinu obyvatel České republiky.


Převaha uzavřeného, sebestředného postoje je dobře patrná i ve vnímání závažnosti problémů, které je třeba v České republice řešit. Otázky týkající se naší integrace do euroatlantických struktur byly vždy považovány za okrajový problém, podstatně méně důležitý než jsou nejen otázky týkající se kriminality, dodržování zákonnosti, korupce, sociálních jistot, ale i problémy životního prostředí.

Za jistý výraz tendencí odsouvat mezinárodní problematiku za domácí problémy je rovněž možné považovat nevyhraněný postoj k zahraniční politice České republiky. Ta je tradičně oceňována podstatně příznivěji, než politika domácí. Lze se domnívat, že tento pozitivní postoj k zahraniční politice je spíše projevem povrchního přístupu k zahraničním problémům, které tolik nepálí, než zúčastněným hodnocením jejích konkrétních kroků.

Pramen: STEM, Trendy 1993 – 2000


Charakteristickým rysem vztahu k okolnímu světu je i nejistota a malá sebedůvěra obyvatel České republiky. Pochybnosti o mezinárodním postavení našeho státu jsou značné a podíl lidí přesvědčených o tom, že se vážnost České republiky v zahraničí posiluje, roste jen pomalu (49% v září loňského roku, 58% v září letošního roku). Nejméně suverénní jsou v tomto ohledu opět starší a méně vzdělaní lidé.

Pramen: STEM, Trendy 9/2000

Pramen: STEM, Trendy 9/2000

Jistý pocit méněcennosti je patrný i v přístupu ke konkrétním krokům našeho začleňování
do euroatlantických struktur. Přijetí do NATO je sice obecně považováno za historický mezník v dějinách českého státu (takto jej hodnotí 74% obyvatel), ale polovina občanů v něm vidí ztrátu naší suverenity. Stejný podíl lidí se také stále nezbavil pocitu, že naše členství v NATO je zbytečné, protože jako malá země stejně podlehneme zájmům velmocí.

S podobnými obavami se lze setkat i u názorů na začlenění do Evropské unie. Dvě třetiny veřejnosti nepochybují o tom, že o vstup do EU je třeba usilovat. Zároveň se však každý druhý občan České republiky obává, že případný vstup do EU přinese do jeho života změny, na které si bude těžko zvykat. Ještě větší podíl lidí (62%) spojuje vstup do EU s postupnou ztrátou velké části národní identity.

Přetrvávající uzavřenost a nejistota vůči okolnímu světu je velkou výzvou pro politiky. Svědčí o tom, že proces začleňování mezi vyspělé země je pro značnou část občanů našeho státu stále nesrozumitelný. Nestačí „jenom“ měnit zákony, je důležité umět vysvětlit smysl těchto změn. Jen tak mohou lidé pochopit, že „malá země“ nebude v budoucnu na své problémy sama stačit.

Soubory ke stažení

Stáhnout celý text