Media a popularita prezidentských kandidátů

Žebříčky popularity politiků, publikované výzkumy veřejného mínění, odrážejí vždy dva aspekty – kvalitu hodnocení daného politika a míru jeho známosti mezi občany. Vazba mezi těmito dvěma hledisky není ovšem jednoznačná. K tomu, aby se politik stal oblíbeným, je zapotřebí, aby byl mezi lidmi dostatečně známým. U opačných hodnocení to ale neplatí, i méně viditelná osobnost může mít, a velmi často také má, pověst nepopulárního politika. Stejně tak nelze usuzovat, že čím se politik stává viditelnějším, tím jeho popularita stoupá. Známých a málo oblíbených politiků měla naše polistopadová historie celou řadu.

Osobnosti, o nichž se hovoří jako o možných kandidátech na příštího prezidenta, tvoří z hlediska míry známosti mezi veřejností velmi polarizované uskupení. Vedle těch, které zná prakticky každý (Václav Klaus, Miloš Zemana, Petr Pithart a také Otakar Motejl), jsou v něm zastoupeni kandidáti, o kterých naopak něco ví jen málo lidí nebo vůbec nikdo (Jaroslava Moserová, Miroslav Křiženecký a Martin Potůček). Poslední z kandidátů – Jaroslav Bureš má blíže k první skupině, zná jej zhruba 70% veřejnosti. (STEM, série Trendy 2002).

Rozdílná je u prezidentských kandidátů i jejich popularita. Vůbec nejvyšší kredit má Otakar Motejl, za ním následují Petr Pithart a Jaroslav Bureš (vyloučíme-li ty, kteří jej neznají). Oproti těmto příznivě oceňovaným kandidátům je pozice Václava Klause a Miloše Zemana tradičně kontroverzní, s mírnou převahou negativních hodnocení. (STEM, série Trendy 2002).

Srovnávat hodnocení popularity politiků v sociologických výzkumech s analýzou výpovědí o politicích zveřejňovaných v médiích je z řady důvodů problematické. Velkým zádrhelem je malá kompatibilita údajů ovlivněná odlišnou metrikou[1].

Přes všechny problémy a výhrady lze v údajích výzkumů o popularitě prezidentských kandidátů a v analýzách jejich hodnocení v médiích jistou podobu nalézt. Shodné trendy vyniknou, použijeme-li jisté modifikace a nejednoznačně formulovaná pozitivní a negativní hodnocení oblíbenosti jednotlivých prezidentských kandidátů ve výzkumech ("spíše příznivý, spíše nepříznivý") spojíme do jedné kategorie "nevyhraněných postojů". Pak už je zcela zřetelné, že způsob, jakým o kandidátech na prezidenta informovala v posledních dvou letech média a jak je vnímala veřejnost, je v základních trendech hodně podobný.

Rozdíly spočívají pouze v obecně jednoznačnějších stanoviscích veřejnosti. Lidé vidí některé prezidentské kandidáty ostřeji, než je prezentují média. Týká se to především dvou hlavních politických osobností minulého období – Miloše Zemana a Václava Klause. V jejich případě média projevovala větší zdrženlivost, zatímco veřejnost byla kritičtější. Neutrálněji, než by odpovídalo obecnému mínění, vypovídala média také o Otakaru Motejlovi. U jeho osoby to ovšem bylo na úkor zjevně pozitivnějšího obrazu na straně veřejnosti. Viz graf.

Podobné tendence ve výsledcích mediálních analýz a výzkumů popularity prezidentských kandidátů mohou na první pohled vzbuzovat dojem, že oblíbenost politiků je vlastně jakousi kopií toho, jak jej prezentují média. Taková úvaha by byla příliš velkým zjednodušením. Popularita každého politika je syntetickým ukazatelem, který v sobě spojuje řadu mnohdy různorodých názorů a postojů. Vedle přímých a zprostředkovaných zkušeností s  působením v dané funkci hrají důležitou roli také představy a očekávání spojená s výkonem dané role.

Výstižnou ukázkou nejednoznačnosti postoje vyjadřujícího popularitu politiků jsou názory na to, který z uchazečů o prezidentský úřad je nejlepší a měl by se stát příštím prezidentem. V nich je popularita jenom jedním z dílčích hodnotících kritérií. Významný vliv mají ještě další dvě hlediska. Prvním je požadavek nadstranickosti, respektive míra s jakou je daný kandidát vnímán jako stranická osobnost. Druhý se týká slučitelnosti osobnostních vlastností jednotlivých kandidátů s rolí prezidenta republiky. Výsledkem společného působení všech těchto tří kritérií je žebříček, v jehož čele je Otakar Motejl a velkými favority jsou Petr Pithart a Václav Klaus. Pozice Václava Klause je v tomto hodnocení lepší než odpovídá jeho oblíbenosti, naopak v horším postavení je vzhledem ke své popularitě Jaroslav Bureš, který se dělí s Milošem Zemanem o čtvrté a páté místo v pořadí. Na konci jsou pak kandidáti s handicapem málo známých osobností (M. Kříženecký, J. Moserová a M. Potůček). (STEM, Trendy 11/2002).

PhDr Věra Haberlová

Media Tenor, číslo 65 – listopad 2002

      Pramen: STEM, série Trendy 2001-2002 a InnoVatio 2001-2002