Lze diskriminaci na trhu práce úspěšně vyřešit dobrými zákony?

Informace z výzkumu Trendy 4/2004

Lze diskriminaci na trhu práce úspěšně vyřešit dobrými zákony?

Citovaný reprezentativní průzkum STEM byl proveden ve dnech 3.-13. dubna 2004. Odpovědělo 1819 respondentů starších 18 let, vybraných metodou kvótního výběru na území celé České republiky.

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila tzv. „euronovelu“ zákoníku práce, která mimo jiné také stanoví striktní zákaz přímé i nepřímé diskriminace v pracovněprávních vztazích. Povinnost rovného zacházení je tímto zákonem ošetřena srovnatelně jako ve vyspělých zemích Evropské unie, ale je jisté, že její dodržování v běžném životě bude mnohdy sporné. Ministr práce a sociálních věcí hodnotí současný stav v České republice, alespoň co se rovných pracovních příležitostí týče, v rámci Evropy jako zhruba průměrnou. Jak velký problém diskriminace na trhu práce se ale za touto průměrnou pozicí v Evropě ve skutečnosti skrývá? Data dubnového výzkumu STEM ukazují, že z pohledu české veřejnosti poměrně závažný.

Podle mínění velké části veřejnosti má u nás dodržování zásady rovného zacházení se zaměstnanci a s uchazeči o zaměstnání k ideálnímu stavu ještě hodně daleko. O tom, že některé skupiny lidí jsou na trhu práce diskriminovány, jsou dnes přesvědčeni čtyři z pěti našich občanů. U mnohých z nich je přitom toto přesvědčení o znevýhodňování některých skupin obyvatel na pracovním trhu velmi pevné (spadá do kategorie „určitě ano“).

Pramen: STEM, Trendy 4/2004, 1819 respondentů

Není pochyb o tom, že v současné době mají šanci uplatnit se na trhu práce především lidé schopní přizpůsobit se poptávce trhu. Podmínkou úspěchu je nejen kvalifikace, vzdělání, odborné předpoklady, dovednosti a píle, důležitá je také celková flexibilita, možnost rozhodovat se sám za sebe a disponovat sám svým časem. Právě omezená flexibilita je podle mínění veřejnosti hlavním důvodem, který predestinuje některé skupiny lidí k nerovné pozici na trhu práce. Věk, těhotenství nebo mateřství, zdravotní stav a postižení to jsou okolnosti považované u nás za nejčastější důvody diskriminace v zaměstnání. Za nimi následuje rasový nebo etnický původ, pohlaví a rodinný stav nebo povinnosti k rodině. Za nejméně časté faktory diskriminace na trhu práce jsou označovány konfese, politické smýšlení, sexuální orientace a sociální původ. (Viz graf na následující straně).

Není bez zajímavosti, že ačkoliv se uvedené pořadí důvodů diskriminace týká speciálně sféry zaměstnání, kopíruje velmi věrně celkové představy o obecných příčinách diskriminace
v naší společnosti. Potvrzuje se tím skutečnost zjištěná v jiných výzkumech STEM zaměřených na problematiku diskriminace v České republice, totiž že hovoří-li lidé
o diskriminaci u nás, mají na mysli především nerovné podmínky pro uplatnění na trhu práce. Poukazy na jiné podoby diskriminace, např. nerovné možnosti účasti na veřejném a politickém životě, v přístupu ke vzdělání atd., se v názorech na projevy diskriminace objevují spíše jen ojediněle.

Pořadí důvodů, z kterých plynou nerovnosti v postavení na trhu práce, koresponduje rovněž s celkovými zkušenostmi, které oběti nebo svědci jakékoliv diskriminace ve výzkumech uvádějí. V těchto celkových zkušenostech zcela jednoznačně dominují případy diskriminace na pracovním trhu nebo v zaměstnaneckých vztazích týkající se starších osob, žen, zejména matek s malými dětmi, zdravotně postižených a Romů . Zkušenosti s diskriminací v jiných oblastech života nebo u jiných skupin občanů jsou uváděny pouze okrajově.

Na podkladě těchto srovnání by bylo možné vyslovit hypotézu, že názory čtyřpětinové většiny občanů přesvědčených o tom, že v naší zemi jsou některé skupiny lidí na trhu práce diskriminovány, odrážejí situaci v naší společnosti poměrně věrně. Přesto existují některé pochybnosti, které jednoznačnému přijetí takové hypotézy brání. Jde o pochybnosti, které mají obecnější základ a souvisejí s celkovým vnímáním problematiky diskriminace v naší zemi.

Pramen: STEM, Trendy 4/2004, 1819 respondentů

Pojem diskriminace je veřejným míněním chápán velmi široce a neurčitě. Většina lidí diskriminací rozumí jakékoliv znevýhodnění, utiskování nebo omezování aniž by přitom rozlišovala například mezi záměrným znevýhodněním a znevýhodněním způsobeným objektivními podmínkami. V duchu tohoto neurčitého pojetí diskriminace je pak obtížné určit, v jaké míře se v názorech na diskriminaci na pracovním trhu zrcadlí zkušenosti s „normálními“ neúspěchy v soutěži na trhu práce a do jaké míry se jedná o zkušenosti s chováním nepochybně diskriminujícím.

Chápání pojmu diskriminace má také velmi silný sociálně ekonomický kontext. Ten způsobuje, že pocity diskriminace zažívají častěji sociálně slabší vrstvy lidí. Stejný trend se ukázal i v názorech na diskriminaci na trhu práce v citovaném výzkumu STEM. Podle jeho dat jsou názory na výskyt diskriminace v oblasti zaměstnání v zásadě stejné bez ohledu na to, zda je zastávají lidé různého věku, vzdělání nebo profesního zaměření. Jisté rozdíly jsou viditelné pouze v pohledu mužů a žen. Ženy jsou vcelku očekávaně o diskriminaci na pracovním trhu přesvědčeny častěji než muži, nicméně jejich názory se od názorů mužů liší méně než by se mohlo předpokládat. Skupinou, která je o nerovném postavení některých osob na trhu práce přesvědčena zřetelně pevněji, jsou ovšem lidé, kteří žijí ve špatných finančních podmínkách. O tom, že sociální kontext je důležitým prvkem chápání diskriminace, svědčí také rozdíly v názorech na výskyt diskriminace v zaměstnání mezi stoupenci pravicových a levicových stran.

"Myslíte si, že u nás dochází v zaměstnání k diskriminaci
některých skupin obyvatel?"
podle pohlaví

  Muži Ženy
Určitě ano 29% 33%
Spíše ano 46% 50%
Spíše ne 21% 13%
Určitě ne 4% 3%

Pramen: STEM, Trendy 4/2004, 1819 respondentů

Pramen: STEM, Trendy 4/2004, 1819 respondentů

Pramen: STEM, Trendy 4/2004, 1819 respondentů

Pro pochopení názorů na znevýhodňování některých skupin občanů na pracovním trhu je dobré připomenout ještě dvě obecnější souvislost. První se týká role sdělovacích prostředků při formování názorů na povahu diskriminace v naší zemi. Zkušenosti s diskriminací jsou velmi často pouze zprostředkované (podle výzkumu STEM z loňského roku se obětí jakési diskriminace cítilo v minulosti 18 % respondentů, svědkem se stalo 25 % respondentů a 47 % respondentů znalo nějaký případ diskriminace z doslechu). Z výzkumů je zřejmé, že velmi podstatnou roli prostředníka zde hrají sdělovací prostředky. Ze stejných výzkumů lze také doložit, že problematika diskriminace není významným tématem každodenního života
a mají-li lidé sami rozhodnout, které formy diskriminace a skupiny jí ohrožené jsou u nás nejčastější, obvykle uvádějí příklady, o kterých se v souvislosti s diskriminací nejvíce hovoří.

Vnímání diskriminace je významným způsobem ovlivněno také tendencí jakési osobní projekce. O existenci diskriminace v naší zemi jsou významně častěji přesvědčeni lidé, kteří mají ke skupinám osob, o jejichž nerovném postavení se nejvíce hovoří, sociálně blízko, to znamená lidé, kteří sdílejí stejný osud nebo se obávají, že by jej mohli sdílet. V názorech na diskriminaci na pracovním trhu je možné takovou tendenci vysledovat například na zřetelně pevnějším přesvědčení o nerovných podmínkách v zaměstnání u jedinců obávajících se nezaměstnanosti nebo na rozdílné důležitosti přikládané genderově podmíněným důvodům diskriminace na trhu práce mezi muži a ženami.

Pramen: STEM, Trendy 4/2004, 1819 respondentů

Smyslem uvedeného širšího exkursu do obecnějších souvislostí vnímání problematiky diskriminace není zpochybnit existenci diskriminace některých skupin lidí na trhu práce. Systém fungování pracovněprávních vztahů v naší zemi diskriminační prvky mnohdy určitě má. Legislativní úprava rovných příležitostí a především zákonem stanovená definice toho, co je a co není diskriminace, je nesporně opatření, jež může ke změnám současného stavu přispět. Samo o osobě ovšem ke garantování rovných podmínek pro všechny účastníky trhu práce nestačí.

Nerovnosti na trhu práce jsou vyvolány různými příčiny, ale velmi důležitou roli v nich hrají předsudky a to předsudky na obou stranách. Na straně zaměstnanců a uchazečů o zaměstnání se předsudečné postoje promítají do malé ochoty vyjít požadavkům trhu práce vstříc, na straně zaměstnavatelů neochotou zaměstnávat některé specifické skupiny lidí a přizpůsobovat jejich „objektivnímu“handicapu pracovní podmínky. Zlepšení situace vyžaduje změnu myšlení a chování obou stran zúčastěných v pracovněprávních vztazích. To je ovšem velmi obtížné, protože to znamená změnit něco, co je hodně vytrvalé a odolné.

Soubory ke stažení

Stáhnout celý text