Kdo jsou odpůrci Evropské unie?

Kdo jsou odpůrci Evropské unie?

Jaroslav Huk

Tisková konference STEM, 19.12. 2000


Velmi zběžný pohled na graf zaznamenávající odpovědi veřejnosti na pragmaticky formulovanou otázku „Jaké by bylo v současné době Vaše rozhodnutí v případě vyhlášení referenda o vstupu do Evropské unie?“ by mohl vést k ledabylému mávnutí rukou. Proč se odpůrci vstupu do Evropské unie vůbec zabývat? Proč, když je jich tak málo? Byl by to však pohled skutečně povrchní. Ani podíl stoupenců vstupu naší republiky do Evropské unie není totiž nikterak vysoký a nedosahuje ani padesáti procent, potřebných k jednoznačnému ANO v referendu. Celý široký prostor mezi necelou polovinou stoupenců a 15% jejich protivníků je vyplněn mlhou. Lidmi s nepevným názorem. Občany, kteří by v referendu mohli říci právě tak ANO, jako NE. A to je dostatečně silný argument pro to, abychom si otázku „Kdo jsou odpůrci Evropské unie?“ položili.

A existuje ještě jeden, neméně pádný důvod. Odpůrců vstupu neubývá a neztenčuje se ani pásmo nejistoty. Názor, že nesouhlas se vstupem naší republiky do Evropské unie bude postupně slábnout tak, jak bude ubývat lidí, kteří ještě pamatují druhou světovou válku a nenávidí Němce, tedy neplatí.

Pramen: STEM, Trendy 1996-2000

Začneme stručnou rekapitulací. Několika konstantami v mlze. Koho tedy nejčastěji nalézáme v táboře odpůrců našeho začlenění do Evropské unie?

lidi s levicovou orientací, měřeno politickými sympatiemi především voliče KSČM

osoby starší 60 let, v sociálním zobrazení důchodce

občany se základním vzděláním, případně vyučené

Závislost na politické orientaci je nejostřejší. Svádí – v kombinaci se závislostí na věku a vzdělání – k domněnce, že negativní vztah k Evropské unii je vskutku generační záležitostí, a k tomu, že nejstarší generace, většinou méně kvalifikovaná a výrazně levicově orientovaná, bude postupně vymírat a problém nesouhlasu části našich občanů se začleněním do Evropské unie „přírodním procesem“ vymizí. Podrobnější analýza však ukazuje, že se v průběhu let podíl levice a pravice v populaci prakticky nemění a že závislost vztahu k Evropské unii na věku se dokonce spíše vyostřuje. Lidé v průběhu svého života postupně nacházejí důvody, proč nesouhlasit se vstupem do Evropské unie.

Pramen: STEM, Trendy 1996-2000

Můžeme to interpretovat tak, že původní, převážně ideologicky motivovaný a ostrý nesouhlas je doplňován důvody věcnými. To je ovšem zpráva dvojsečná. Na jedné straně negativní, protože nelze počítat s „automatickým“ posilováním souhlasu s integrací do Unie, na druhé pozitivní. Jsou-li důvody nesouhlasu se vstupem do Evropské unie alespoň zčásti věcné, je možno tyto důvody identifikovat a působit proti nim. V čem tedy spočívají a proč se dostavují zejména u lidí v pokročilejším věku? A má vůbec nějaká osvětová kampaň u těchto lidí smysl?

Lidé nesouhlasí se vstupem do Unie hlavně proto, že se obávají důsledků tohoto kroku. Na volnou otázku, proč nesouhlasí se vstupem naší republiky do Evropské unie, uvádějí odpůrci integrace dva hlavní okruhy důvodů. Ekonomická závislost, oslabení domácích výrobců a jejich likvidace v tvrdé konkurenci, zhoršení celkové hospodářské situace tvoří jeden okruh, ztráta politické a národní suverenity a identity soubor druhý. Stejných věcí se bojí, i když pochopitelně ve slabší míře, ale i stoupenci vstupu do Unie, pokud nějaké negativní možné důsledky začlenění do EU zmiňují.

Nápadnější rozdíly mezi stoupenci a odpůrci vstupu do Evropské unie jsou patrné ze srovnání odpovědí na „otázku na tělo“, na to, v které oblasti spatřují lidé největší ohrožení pro sebe a pro svou rodinu. Ekonomické a zejména sociální aspekty vystupují u lidí nesouhlasících se vstupem do Evropské unie jasně do popředí, zatímco ideologické koncepce (ohrožení suverenity, zánik tradic), ba i možný příliv přistěhovalců a obavy z růstu kriminality zůstávají v hierarchii nejzávažnějších zdrojů ohrožení daleko za nimi. Graf to dokumentuje právě na názorech věkově nejstarší skupiny, lidí od 60 let, na níž jsou tyto rozdíly nejlépe patrné a také dobře vysvětlitelné.

Co se děje s lidmi, kteří opustí zaměstnání a stanou se důchodci? Oslabí se jejich možnosti či schopnosti využívat pozitivních změn, které integrace do Evropské unie přinese, a naopak mají více důvodů k obavám z možných negativních důsledků. Důchodci mohou méně využívat přínosů vstupu (atraktivní zaměstnání, vzdělávání, když mají méně peněz, nevyužívají ani nabídky zboží, možnosti cestovat apod.), naopak se bojí nových změn, ztráty klidu a hlavně ohrožení sociálních jistot. To platí pro současné důchodce, ale bude to, i když snad v menší míře, platit i pro ty následující.

Pramen: STEM, Trendy 2000/10

Významné věcné důvody obav z důsledků našeho členství v Evropské unii jsou tedy známy a vůči odpůrcům vstupu do Unie, například ke generaci lidí v důchodovém věku, by mohla být zahájena informační či přesvědčovací kampaň. Před jejím spuštěním je třeba však zodpovědět nejméně tři otázky:

Mají lidé v důchodovém věku vůbec o nějaké nové politické informace, a zvláště pak o zprávy o Evropské unii, zájem?

Chtěli by být pouze nestranně informováni a vyhodnotí si nové poznatky sami, anebo jsou přístupni i agitaci?

Jakými prostředky, způsoby, médii je nejúčelnější jim nové informace poskytnout?

Odpověď na první otázku je vcelku pozitivní. Zájem o věci veřejné a tedy i o integraci našeho státu do Evropské unie sice ve vyšším věku slábne, ale spíše až po dovršení zhruba 70 let, a to ještě nikoli zásadním způsobem. Skutečnost, že se téměř polovina důchodců v „referendové“ otázce nedokáže rozhodnout, neznamená ještě nezájem, ale pouze nejasnost. Na otázku, s jakými pocity přijímají blížící se vstup do EU, odpovědělo variantou „lhostejnost, nezájem“ pouze 13% lidí v důchodovém věku.

Jednoznačná je i odpověď na druhou otázku. Naprostá většina populace a ještě přesvědčivější (téměř 90procentní) většina lidí v důchodovém věku dává přednost objektivním informacím a odmítá jakékoli přesvědčování.

V prostředcích, jimiž by měly být nové informace o Evropské unii šířeny lidem ve věku od 60 let, se tato skupina od zbytku populace příliš výrazně neliší. Sami důchodci přiznávají dominantní úlohu televize, následují novinové články a rozhlas. Existují samozřejmě určité rozdíly způsobené sociálním postavením či generačními zkušenostmi (pro důchodce není problémem časová náročnost, naopak jsou méně schopni využívat nejnovější technické možnosti, jako je internet, odmítají často prvky reklamy, billboardy apod.). Přesto je zřejmé, že kampaň nemusí být zacílena prostředky, ale spíše tématicky. Klíčové téma – sociální zabezpečení – dává dostatek prostoru k šíření objektivních a velmi podrobných informací a strach z ohrožení sociálních jistot vlastně velmi výmluvně svědčí o tom, jak neúplné a povrchní znalosti většina našich občanů (to neplatí jen o lidech v důchodovém věku !) o Evropské unii doposud má.

Zbývá poslední otázka. Má vysvětlovací kampaň smysl? Jsou lidé, kteří mají o Evropské unii alespoň základní poznatky, vstřícnější ke vstupu, mají méně obav než jejich neznalí spoluobčané?

Lidé ve vyšším věku se obecně hůře přizpůsobují novým podmínkám a citlivěji reagují na změny. To platí i ve vztahu ke změnám, které nastanou po našem případném vstupu do Evropské unie. Zatímco z populace ve věku do 45 let se změn po integraci do Unie obávají zhruba dvě pětiny lidí, z důchodců to jsou dvě třetiny. Velmi častým pocitem před blížícím se vstupem do EU nejsou u nejstarší generace jen obavy, ale také neklid, nejistota, ostražitost.  Čím jsou lidé s problematikou Evropské unie hůře obeznámeni, tím silnější jsou jejich obavy a neklid ze změn, které je očekávají. To platí opět obecně, i když u starších lidí je pochopitelně míra obav posunuta výše. Informační kampaň nemusí nutně výrazně oslabit tábor odpůrců integrace početně (postup integrace nezávisí koneckonců jen na nás, na České republice), rozhodně by však měla omezit tento „strach z neznáma“ a zmenšit tak i podíl lidí, kteří v otázce evropské integrace nenacházejí záchytný bod.

Pramen: STEM, Trendy 2000/10

Soubory ke stažení

Stáhnout celý text