Jsme velcí patrioti, našemu zájmu o evropskou integraci to ale nebrání

INFORMACE Z VÝZKUMU STEM TRENDY 5/2005

JSME VELCÍ PATRIOTI, NAŠEMU ZÁJMU O EVROPSKOU INTEGRACI TO ALE NEBRÁNÍ

Uváděné výsledky vycházejí z rozsáhlého reprezentativního výzkumu STEM. Uskutečnil se ve dnech 1. 5. – 9. 5. 2005 na souboru 1715 respondentů reprezentujících obyvatele ČR starší 18 let. Respondenti byli vybíráni metodou kvótního výběru.

V posledních dvou měsících položil STEM ve svých výzkumech respondentům opakovaně otázku, která v souvislosti s roztrpčením nad způsoby řešení vládní krize mohla znít poněkud provokativně, „Jste pyšný(á) na to, že jste občanem České republiky?“. Odpovědi respondentů z počátku března a května ale ukázaly, že přes všechny nespokojenosti s politickou, ekonomickou a jinou situací ve společnosti mají Češi (míněno tím všechny obyvatele ČR) hluboký vztah ke své zemi. V březnu i v květnu čtyři občané z pěti uvedli, že pociťují hrdost na svoji příslušnost k České republice, což v porovnání s minulostí představuje dokonce o trochu větší míru identifikace s českým občanstvím, než byla naměřena v některých předchozích letech.

Pramen: STEM, Trendy 2005/5, 1715 respondentů

Pramen: STEM, Trendy 1998 – 2005

Je přirozené, že při tak silné identifikaci s Českou republikou nejsou rozdíly v deklarovaném patriotismu mezi jednotlivými skupinami občanů příliš velké. Hrdost na příslušnost ke své zemi projevují poněkud více jedinci s vyšším vzděláním a starší generace lidí nad 60 let. Jejich silnější vztah k České republice je dán především větší rozhodností, s níž svůj patriotismus vyslovují (častější odpověď „určitě ano“).

Pramen: STEM, Trendy 2005/5 1715 respondentů

O trochu více než samotné demografické charakteristiky působí na vztah k České republice postoje, které vyjadřují celkovou spokojenost s podmínkami života v současném režimu. Obecně platí, že lidé, kteří se celkově cítí ve stávajícím režimu dobře, pociťují zároveň o trochu větší hrdost na svoje české občanství (kolem 90 %) než ti, kteří jsou s vývojem společenských poměrů v posledních patnácti letech a se svou ekonomickou situací nespokojení (zhruba 70 %). V duchu tohoto trendu lze interpretovat i mírné rozdíly mezi některými dalšími skupinami obyvatel, například mezi skupinou podnikatelů coby reprezentantů silnějšího patriotismu
(90 %) na jedné straně a skupinou nezaměstnaných nebo příznivců KSČM projevujících vlažnější vztah k České republice na straně druhé (hrdost na české občanství deklaruje 74 % nezaměstnaných a 78 % stoupenců komunistů, u příznivců ostatních politických stran se tento podíl blíží 90 %).

Podobným způsobem snižují hrdost na příslušnost k České republice i negativní pocity z aktuálního dění na domácí politické scéně. I v tomto případě se ale potvrzuje, že patriotismus našich občanů je natolik silný, že se k němu hlásí i velká většina těch, kteří nesou aktuální vnitropolitické dění s velkou nelibostí (75 %, na straně spokojených 94 %). To zároveň vysvětluje, proč i v období nedávné vládní krize, v březnu a květnu, zůstal podíl lidí pyšných na své české občanství stejně vysoký jako na jaře loňského roku.

Zajímavé je zjištění týkající se vazby mezi deklarovaným patriotismem a postoji k evropské integraci. Ukazuje se, že silná vazba na Českou republiku nečiní z Čechů uzavřený národ, ale je naopak tím, co spíše posiluje jejich vstřícnost vůči pokračování procesu integrace. Jedinci, kteří se hrdě hlásí k českému občanství, jsou zároveň i častěji přesvědčeni, že v případě referenda by hlasovali pro přijetí Evropské ústavy, než ti, kteří takovou identifikaci s Českou republikou nepociťují.