Jaké máme vztahy k jiným zemím?

Vztahy našich občanů k Rusku a Německu nesou historické stopy. Starší generace je vstřícnější k Rusku, naopak cítí odpor k Německu, většina populace však hodnotí Německo lépe než Rusko. Generačně jsou ovlivněny i vztahy ke Spojeným státům, po roce 1990 hodnoceným výrazně pozitivně, nyní již poněkud rozporněji.

Jaké máme vztahy k jiným zemím?

Jan Hartl

Tisková konference STEM, 19. 12. 2001

Po více než deset let přeměny naší společnosti můžeme sledovat, jak občané naší země vnímají sami sebe a okolní svět. Po rozpadu komunistického režimu nebylo divu, že lidé se v mysli soustředili na řešení domácích záležitostí – výstavbu demokratických institucí a demokratického politického systému, na rozvoj tržních vztahů v ekonomice i na rostoucí nerovnosti ve společnosti. Řada problémů vyplývala z potřeby udržet úroveň veřejných služeb a postarat se o přiměřené sociální zajištění. K tomu přistoupil strach z vysoké míry zločinnosti, v posledních letech pak stále více i problémy spojené s rozsáhlou hospodářskou kriminalitou a korupcí. V tomto kontextu doléhaly problémy okolního světa na naše obyvatele s menší intenzitou. Počáteční zvídavost vedoucí obyvatele naší země k poznání cizích zemí se v průběhu let uspokojila, možnost cestování se stala běžnou záležitostí životního stylu zejména středních a vyšších vrstev naší společnosti. Informace o životě v cizině již nebylo nutné čerpat z literatury a z médií, ale bylo je možné opřít o vlastní zážitky a zážitky osob blízkých v okruhu rodiny a přátel. Zájem o cizinu je spíše skrovný, naráží mimo jiné i na jazykové bariéry a finanční možnosti. Existuje jisté uspokojení z toho, že jsme se přiblížili rozvinutému světu – naše členství v OECD či v NATO jsou prvními kroky, členství v EU důležitým druhým krokem… Zkrátka cizina pro nás představuje jednak příslib do budoucna, jednak je zdrojem i určitých rozpaků a napětí.

Napětí ve vztahu k cizině je dáno naší geopolitickou situací. Česká republika je sevřena v prostoru mezi Německem a Ruskem nejen zeměpisně, ale také v mysli lidí. Německo je celkově v naší společnosti hodnoceno lépe než Rusko. Ve vztahu k Německu a Rusku se udržují stopy historického hodnocení. Pro starší generaci představuje Německo stále ještě hrozbu, ať již politickou nebo ekonomickou či prostě nespecifikovanou, Rusko je starší generací hodnoceno relativně příznivě. U mladé generace je tomu opačně – Rusko je vnímáno negativně, s obavami, Německo je hodnoceno kladně, obdobně jako jiné rozvinuté západní země.

Svébytnou otázkou je hodnocení dalších postkomunistických zemí, zvláště zemí Visegrádské čtyřky. Vzpomeňme jen na počátek devadesátých let, kdy zejména při pohledu přes Atlantik se Československo, Polsko i Maďarsko mohly jevit jako jednolitý celek. Výzkumy STEM z tehdejší doby a řada mezinárodních výzkumů však ukazovaly, že mezi Českem, Slovenskem, Polskem i Maďarskem existuje řada rozdílů a vzájemného napětí. Maďarsko ani Polsko nejsou na vrcholu žebříčku obliby, řadí se spíše doprostřed žebříčku. Jsou však hodnoceny lépe než Německo nebo Rakousko. Z hlediska sousedských vztahů je však povzbudivé, že hodnocení Polska a Maďarska se postupem doby výrazněji zlepšuje. Zvláště pozitivní vývoj nastal v hodnocení Slovenska, které dominuje na vrcholu žebříčku a je nám zemí bezesporu nejbližší.

V názoru na velké světové velmoci vládne celková stabilita. Názor lidí na většinu z nich se v průběhu posledních čtyř let téměř nezměnil. Nejlépe je hodnocena Francie, následuje Velká Británie a USA. Východní velké státy jsou spíše na konci žebříčku – Rusko, Ukrajina a také Čína (zařazena poprvé v roce 1997) dostávají nejčastěji známky 4 nebo 5 (jedniček a dvojek je asi 15%).

Za pozornost stojí výrazně dobré hodnocení menších západních zemí (podle počtu obyvatel). Výrazně dobrý image má Kanada, Švédsko, Holandsko, Dánsko, Belgie. V jiných datech STEM se ukazuje, že naši obyvatelé si v souvislosti s diskusí o našem vstupu do EU stále více všímají příkladu rozvinutých západoevropských zemí.

Z hlediska dlouhodobé dynamiky je významné, že se zlepšuje zejména náš vztah ke všem sousedům – s výjimkou Rakouska. V tomto smyslu můžeme hovořit o náznaku trendu překonávání našeho "provincialismu", o kterém občas hovoří komentáře tisku. Ještě v roce 1999 bylo patrné zhoršování vztahů k Ukrajině a Rusku, v posledních datech se již i v tomto směru podařilo dosáhnout obratu. Jisté vystřízlivění je patrné ve vztahu k USA. V první polovině devadesátých let doznívala porevoluční euforie, v níž Spojené státy hrály důležitou symbolickou roli překonání železné opony. V druhé polovině devadesátých let a na počátku nového století se akcent zvolna přesunuje k západní Evropě. Lidé zkoumavě porovnávají klady a zápory amerického stylu života, uvědomují si "amerikanizaci" populární kultury, posuzují s menším ideologickým nábojem působení nejsilnější světové velmoci na mezinárodním poli.