Jak se vyvíjí náš vztah k ostatním zemím?

Jak se vyvíjí náš vztah k ostatním zemím?

Libor Konvička

Tisková konference STEM, 28. 1. 2003


Analytikové zabývající se veřejným míněním, publicisté i političtí komentátoři se obvykle shodují v názoru, že česká veřejnost projevuje jen malý zájem o zahraniční politiku. Výsledky sociologických výzkumů také prokazují, že události v zahraničí (s výjimkou mediálně preferovaných témat) nepoutají pozornost veřejnosti a že občané většinou nestojí o to, aby se Česká republika angažovala na mezinárodním poli. Ale sklon k izolacionismu a snad i jistá provinciálnost neznamenají, že pro Čechy, Moravany a Slezany svět končí na hranici jejich humen. Pro veřejnost v České republice není zahraničí neznámým a nediferencovaným prostorem, kde „žijí lvi“. Právě naopak, každá významnější země má na pomyslné mapě zřetelně vykreslené místo a s jistou nadsázkou řečeno i charakter.

Představy veřejnosti o jednotlivých zemích Evropy a světa sice v mnohém navazují na historické reminiscence a tradovaná podání, ale nejde o zkostnatělá klišé. Názory na cizí země, zvláště okolní, se v uplynulých letech měnily, leckdy velmi dynamickým trendem. Nápadným rysem vývoje názorů české veřejnosti na ostatní země je vzrůst příznivých hodnocení. Vztah Čechů k ostatním zemím se zlepšil. (Graf 1) Tento trend považujeme za příznak pozvolného překonávání zmíněného sklonu k národní uzavřenosti. Zvlášť výrazné je zlepšování vztahu ke Slovensku a také k Polsku a Maďarsku. (Graf 3) Vzrůst příznivých hodnocení těchto zemí je překonáním neobvyklé situace z poloviny 90. let minulého století, kdy byly Slovensko, Polsko a Maďarsko na žebříčku obliby až nepřirozeně hluboko. Také Německo je dnes vnímáno mnohem příznivěji než před pěti lety. (Graf 4) Výzkum STEM prokazuje, že veřejnost hodnotí příznivěji takřka všechny západní země, ale v případě Německa je tento posun nejvýraznější. Trend zlepšování názorů veřejnosti k zahraničí měl vrchol v roce 2001; aktuální výzkum naznačuje nepatrný pokles. Považujeme jej za příznak stabilizace, ale nikoli obratu vývojového trendu.

Výsledky výzkumů STEM potvrzují, že v českém národním vědomí má naprosto mimořádné postavení Slovensko. (Graf 2) Dnes je Slovensko nejpříznivěji hodnocenou zemí (4,4 bodu z pěti možných), ale také zemí, jejíž hodnocení se zlepšilo nejvýrazněji, doslova skokem, z 3,5 na 4,4 bodu (za období 1994-2002). Blízký až důvěrný česko-slovenský vztah má nepochybně historické kořeny. Projevuje se nejen tím, že Slovensko zaujímá první místo na žebříčku obliby, ale je také považováno za nejbližšího partnera na poli mezinárodní politiky a česká veřejnost jej vnímá také jako zemi kulturně blízkou.

Stojí za upozornění, že hodnocení Slovenska se začalo zlepšovat až po odchodu premiéra Mečiara a nástupu Dzurindovy vlády v roce 1998; ukazuje se tedy, že povědomí historické blízkosti samo o sobě nestačí na udržení příznivého česko-slovenského vztahu, musí být vyjádřeno i blízkostí v aktuální politice.

Skupinu nejoblíbenějších zemí tvoří vedle Slovenska (4,4 body z pěti možných) dále Švédsko (4,3 bodu), Kanada (4,2 bodu), Francie (4,1 bodu), Holandsko (4,1 bodu), Španělsko (4 body), Itálie (4 body), Dánsko (3,9 bodu), Belgie (3,9 bodu). (Graf 1, Graf 4) (Lze se domnívat, že do stejné skupiny by respondenti zařadili třeba Irsko nebo Lucembursko, kdyby na ně byli dotázáni.) Důvody obliby některých z nich mohou být velmi specifické (například Francii vnímá česká veřejnost jako významný zdroj kulturní inspirace). Ale celkově vzato charakterizuje tyto státy několik shodných rysů. Obvykle jde o západní země středně či dokonce méně významné, s nimiž se sami můžeme poměřovat. Nejde o velmoci (snad s výjimkou Francie), k nimž lidé často hledí s ostražitostí. Většinou nás s těmito zeměmi nespojují silné historické ani aktuální politické vazby, ale také žádné vzájemné křivdy. Vysokou oblibu těchto zemí u české veřejnosti možná způsobuje právě souběh těchto okolností.

Graf 1

Pramen: STEM, Trendy 1994/2. Trendy 2002/11

Údaj za Itálii převzat z výzkumu 2001/11

Údaj za Belgii, Dánsko a Holandsko převzat z výzkumu 2001/4

Graf 2

Pramen: STEM, série Trendy 1994-2002

Graf 3

 

Pramen: STEM, série Trendy 1994-2002

Graf 4

 

Pramen: STEM, série Trendy 1994-2002

Graf 5

Pramen: STEM, série Trendy 1994-2002

Mezi velmi oblíbené země patří dnes také Polsko (4 body) a Maďarsko (3,9 bodu). Hodnocení těchto zemí se od roku 1994, kdy STEM provedl první šetření tohoto druhu, stále zlepšovalo. Trend vzrůstu příznivých hodnocení se zastavil až v roce 2001. (Graf 3)

Západní velmoci, Velká Británie (3,9 bodu) a USA (3,6 bodu) jsou méně oblíbené, než země, které velmocenský status nemají. Zdá se, že právě velmocenské postavení těchto zemí, a s ním spojené autoritativní vystupování na mezinárodní scéně, způsobuje, že je česká veřejnost vnímá méně příznivě, než třeba Holandsko nebo Francii. USA je také jedinou zemí, jejíž obliba se od roku 1994 zřetelně horšila. (Graf 4)

Ze známých historických důvodů má pro české veřejné mínění zvláštní význam vztah k Rakousku (3,6 bodu) a Německu (3,4 bodu). Rakousko i Německo patří do skupiny méně oblíbených zemí (ve srovnání s jinými zeměmi západní Evropy). Nutno však zdůraznit, že i tyto dvě země jsou celkově hodnoceny převážně příznivě. V případě Německa se dokonce podíl příznivých hodnocení zřetelně zvýšil. Rakousko je dnes hodnoceno zhruba stejně jako v polovině 90. let minulého století. (Graf 4) Ukazuje se tedy, že diplomatická roztržka s touto zemí nezpůsobila propad příznivých hodnocení.

Převážně nepříznivě česká veřejnost hodnotí Rusko (2,7 bodu) a Ukrajinu (2,7 bodu). Bližší pohled ale ukazuje, že hodnocení těchto zemí se oproti roku 1994 poněkud zlepšilo. Převážně nepříznivě jsou hodnoceny i jiné země, tzv. autoritativní a nestabilní režimy, jako je Čína, Irák nebo Afghánistán. (Graf 1, Graf 3)

V sociologických výzkumech mohou respondenti hodnotit země, které jim tazatel vyjmenuje, například tak, že každou z nich hodnotí známkou, přidělují jim body apod. Kromě dotazu na země „ze seznamu“, lze respondenty vyzvat tzv. otevřenou otázkou. Otevřená otázka například může znít: „která země pro nás představuje největší vojenské nebezpečí?“. Respondenti pak „vlastními slovy“ odpovídají, které země jsou podle nich vojenskou hrozbou. Okruh zemí, které respondenti uvádějí v odpovědích na otevřené otázky bývá poměrně úzký, ale pozornost se soustředí na země, které veřejnost považuje za skutečně významné.

Ve výzkumu provedeném v dubnu 2001, byla respondentům položena série sedmi otevřených otázek – která země je pro ČR nejbližším partnerem, která představuje největší přínos pro naše hospodářství, nejsilnější zdroj kulturní inspirace, je naším největším přítelem v mezinárodní politice, je pro nás největší vojenskou hrozbou, hrozbou hospodářského podmanění a politického ovládnutí. Odpovědi především prokazují blízký vztah ke Slovensku, poněkud schizofrenní mínění o Německu, obavu z vojenského potenciálu Ruska a úctu ke kulturnímu potenciálu Francie.

Slovensko je (spolu s Německem) nejčastěji uváděno jako země, která je pro nás celkově nejbližším partnerem. (Graf 6) Česká veřejnost také považuje Slovensko za našeho největšího přítele na scéně mezinárodní politiky. (Graf 9) Nadto se ukazuje, že po Francii je Slovensko nejčastěji uváděno jako země, která pro nás znamená největší kulturní inspiraci. (Graf 11)

Pokud někteří respondenti uvádějí, že Slovensko je pro nás zdrojem kulturní inspirace (soudí tak 18 % respondentů), mají tím zřejmě na mysli tradici česko – slovenské kulturní vzájemnosti. Pozici kulturního vzoru však zaujímá v českém veřejném mínění spíše Francie (soudí tak pětina respondentů). (Graf 11)

Graf 6

Pramen: STEM, Trendy 2001/4

V současném veřejném mínění se odráží i historická dvojakost našeho vztahu k Německu. Německo je na jedné straně považováno za zemi, která představuje největší přínos pro naše hospodářství. (Graf 7) Ale na druhé straně se lidé obávají hospodářského podmanění Německem. (Graf 12) Část dotázaných přisuzuje Německu také snahu o politické ovládnutí naší země. (Graf 8) Není žádná jiná země, která by vyvolávala tak rozporná hodnocení.

Vojenské ohrožení naší země je nejčastěji spojováno s Ruskem. (Graf 10) Naproti tomu obava z hospodářského ovládnutí nebo z politického podmanění Ruskem je v českém prostředí nevelká. (Graf 8, Graf 12)

Tradiční představa o sevření mezi Německem a Ruskem, je v českém veřejném mínění nadále přítomna. Je však zřejmé, že Německo a Rusko nepředstavují pro veřejnost ekvivalenty, a to ani samy o sobě, ani ve vztahu v naší zemi. Německo nás spojuje se Západem, ale vždy a různým způsobem hrozí „spojit se sebou samým“. Rusko pro nás nemá civilizační význam srovnatelný s Německem. V mínění veřejnosti vystupuje hlavně jako nevypočitatelný stát se sklony k rozpínavosti, jejíž obětí bychom se mohli stát.

Obava z Německa má generační pozadí a zprostředkovaně i pozadí ideologické. Německa se obávají především staří lidé (60 a více let) a stoupenci levicových stran, hlavně KSČM. (Mezi stoupenci komunistů je znatelně vyšší podíl starých lidí, takže těžko odlišit, nakolik je mezi příznivci KSČM obava z Německa dána „programově“ a nakolik jejich vyšším věkem.) Podobně platí, že Ruska se obávají spíše lidé mladší a střední generace a stoupenci pravicových stran. Zdá se však, že obava z Ruska je motivována především ideologicky, kdežto generační souvislosti jsou až druhotné (Graf 13 až Graf 16).


Graf 7

 Pramen: STEM, Trendy 2001/4

Graf 8

Pramen: STEM, Trendy 2001/4

Graf 9

Pramen: STEM, Trendy 2001/4

Graf 10

Pramen: STEM, Trendy 2001/4

Graf 11

 

Pramen: STEM, Trendy 2001/4

Graf 12

Pramen: STEM, Trendy 2001/4

Graf 13

 

Pramen: STEM, Trendy 2001/4

Graf 14

 Pramen: STEM, Trendy 2001/4


Graf 15

 Pramen: STEM, Trendy 2001/4

Graf 16

 

Pramen: STEM, Trendy 2001/4

Soubory ke stažení

Stáhnout celý text