INFORMACE Z VÝZKUMŮ TRENDY 10/2003 – 11/2004

JAK HODNOTÍ SVÉ SENÁTORY VOLIČI

V JEJICH VOLEBNÍCH OBVODECH

V jednotlivých výzkumech nebyla zjišťována popularita všech senátorů, nýbrž jen vybraných představitelů horní komory parlamentu. Mnozí z nich v novém volebním období v Senátu nepůsobí, někteří však svůj mandát obhájili a pokračují jako senátoři dál.
Uváděné výsledky tak přinášejí především informaci o variabilitě popularity českých senátorů v jejich obvodech. [1]

V následujícím textu prezentujeme údaje o popularitě senátorů působících ve volebním období do roku 2004 v členění do tří skupin:

1. senátoři, kteří v Senátu působili do roku 2004, v roce 2004 kandidovali a byli opět zvoleni[2];

2. senátoři, kteří v Senátu působili do roku 2004, kandidovali, ale nebyli zvoleni;

3. senátoři, kteří v Senátu působili do roku 2004 a svůj mandát neobhajovali.

1. Do skupiny senátorů, kteří v roce 2004 obhájili svůj mandát, patří především čtveřice senátorů za ODS. Zcela nejpříznivěji je hodnocen ve svém volebním obvodě táborský senátor Pavel Eybert, velmi dobrého hodnocení dosahuje i současný předseda Senátu Přemysl Sobotka, zastupující Liberecko. Oba se mohou pyšnit osmdesátiprocentním podílem příznivých názorů. Více než padesát procent příznivých názorů získali i Tomáš Julínek a Jiří Liška.

U dalších stávajících senátorů v této skupině Václava Jehličky (kandidující za KDU-ČSL) a Martina Mejstříka (za Cestu změny) výzkumy sice zaznamenaly nižší podíly příznivých hodnocení, nicméně ta převažují nad nepříznivými. U Ladislava Svobody  (ČSSD) lze hovořit o vyrovnaném podílu kladných a záporných stanovisek.

Pramen: STEM, Trendy 10/2003-11/2004

2. Skupina senátorů, kterým se nepodařilo v loňském roce obhájit mandát, je hodnocena poměrně různorodě. Jsou v ní jak senátoři, kteří byli ve svých obvodech poměrně populární (Jaroslav Doubrava za KSČM, Karel Jarůšek za ODS), tak senátoři, u nichž byly příznivé a nepříznivé názory v rovnováze (Jaroslava Moserová a Daniel Kroupa za ODA, Jaroslav Šula za KDU-ČSL, Rostislav Harazin za KSČM).  U tří senátorů v této skupině se lze domnívat, že jejich volební neúspěch mohl být způsoben i tím, že je voliči v jejich obvodech málo znali. Jde o senátory za KDU-ČSL Josefa Kaňu a Emila Škrabiše a o bezpartijního (kandidujícího za Čtyřkoalici) Františka Kroupu.

Pramen: STEM, Trendy 10/2003-11/2004

3. Rovněž mezi senátory, kteří v roce 2004 do Senátu nekandidovali, jsou osobnosti, které se ve svých volebních obvodech těšily poměrně slušné popularitě – Richard Falbr (ČSSD) a Stanislav Bělehrádek (KDU-ČSL). Vyrovnané podíly příznivých a nepříznivých hodnocení měli Zuzana Roithová, Bohumil Čada (oba KDU-ČSL), Vladimír Kulhánek (ODS) a František Mezihorák (ČSSD). Do skupiny senátorů s převažujícím nepříznivým hodnocením patří Jan Ruml (US-DEU) a Jan Fencl (ČSSD), u nichž podíl negativních hodnocení přesahuje dvě třetiny, i Jiří Rückl (ODA) s polovičním podílem nepříznivých názorů a Jaroslav Horák (ODS) a Jiří Skalický (US-DEU), které hodnotili negativně přibližně čtyři z deseti oprávněných voličů.

Jen těžko se mohou stát úspěšnými senátoři, které velká část občanů nezná. Výzkum zjistil, že mezi bývalými senátory byli nejen takoví, které neznala přibližně třetina oprávněných voličů v jejich volebních obvodech (J. Šula, K. Jarůšek, V. Kulhánek, F. Mezihorák, J. Horák, J. Skalický), ale i politici, které v jejich obvodech neznalo více než čtyřicet procent občanů (J. Kaňa, E. Škrabiš, F. Kroupa). Extrémním případem je bývalý senátor za ODS Martin Dvořák, který – i když měl příznivých hodnocení mnohonásobně víc než nepříznivých – byl „neviditelný“ pro bezmála dvě třetiny občanů českokrumlovského volebního obvodu (viz graf na následující straně).

Pramen: STEM, Trendy 10/2003-11/2004