Existuje šance pro malé strany?

Existuje šance pro malé strany?

O podobě zákona pro volby do Poslanecké sněmovny se hodně dlouho diskutovalo, ale postavení malých stran se spory „velkých“ zdánlivě skoro netýkaly. Vstupní práh pro jednotlivou stranu k zisku mandátů v dolní komoře parlamentu – 5 % – zpochybněn Ústavním soudem nebyl a nebyl tedy důvod jej ani měnit. A přece přijali zákonodárci změnu, která může život malých stran významně ovlivnit. A může, i když to na první pohled tak nevypadá, poznamenat i výsledky letošních voleb.

Co se stalo? Poslanci a senátoři upravili výši odměny za jeden získaný hlas v parlamentních volbách z devadesáti na sto korun. To je „valorizace“ vcelku nepodstatná, mnohem významnější je fakt, že zákonodárci snížili hranici, která je podmínkou pro přidělení této státní odměny za získané hlasy, ze 3 % na 1,5 %.

Výrazné snížení minimálního zisku pro přidělení státní odměny vyvolalo přirozenou reakci. Mnohé malé strany, které by při tříprocentní hranici asi velmi zvažovaly svou účast ve volbách anebo by hledaly silnějšího spojence, budou usilovat o státní peníze. O spokojený život na další čtyři roky. Prostá kalkulace totiž napovídá, že na zdolání jedenapůlprocentní hranice bude stačit nějakých sedmdesát, osmdesát tisíc hlasů. Na takový zisk už není potřeba pořádat žádnou velkolepou a nákladnou kampaň. Stačí líbivý slogan, dostatečně kontroverzní, aby si ho všimla média. Nebo může stačit i pár vlivných komunálních politiků, kteří svou popularitou zajistí v několika větších městech třeba polovinu z potřebných hlasů. A odměna je slušná. Vždyť při zhruba šedesátiprocentní účasti ve volbách (respektive při pěti milionech platných hlasů) by se každé procento hlasů (pochopitelně od 1,5 % výše) rovnalo pěti milionům korun.

Připomeňme si poslední volby. V nich zdolali tříprocentní metu jen republikáni s výsledkem 3,90 % hlasů (ambice ale měli mnohem vyšší) a velmi těsně Strana za životní jistoty (3,06 %). Z dalších uchazečů se pouze DEU (1,45 %) a Strana zelených (1,12 %) přiblížily zisku, který by nyní znamenal již odměnu. Jak tomu bude letos? Kolik stran bude obdarováno ze státního měšce? A má některá z neparlamentních stran dokonce šanci na obsazení křesel v Poslanecké sněmovně?

Nedávno zveřejněná prognóza TNS Factum, zachycující stav na konci února, dávala třem menším stranám (SŽJ, Strana zelených, ODA) velmi solidní naději na státní peníze, ani jedné z nich však šanci na poslanecké mandáty. Nejnovější průzkum, který provedl STEM, posunul možné zisky některých malých stran ještě výše. Jak k tomu došlo a jak tato poměrně překvapivá data interpretovat?

První a zcela zásadní informací je fakt, že STEM použil po vzájemné dohodě s TNS Factum jejich metodiku. TNS Factum pokládá otázku na volební preference jako uzavřenou, to znamená, že předává respondentům obdobu hlasovacích lístků. Tazatel rozloží před respondenta karty s názvy 12 politických stran, které v předchozím šetření získaly nejvíce hlasů. Dotazovaný občan může samozřejmě také sám jmenovat stranu jinou, anebo může prohlásit, že volit rozhodně nepůjde nebo že o své volbě není stále rozhodnut. To je proti obvyklé metodice STEM, která využívá otevřenou otázku (bez karet), podstatná změna. Člověk, který odpovídá spontánně, bez „karetní nápovědy“, si mnohem obtížněji vybaví, že vedle nejsilnějších a v médiích se běžně objevujících stran existují i jiné, třeba pro něj přijatelné nebo dokonce mu sympatické. V tom se použití karet více blíží reálné volební situaci než otevřená otázka. Je ovšem dost velký rozdíl mezi „nezávazným“ ukázáním na kartu a mezi vědomým hlasováním u volební urny. A zanedbatelný není ani druhý efekt použití karet, který se nejvíce projevuje u lidí nerozhodnutých a váhajících. Člověk, který zatím nemá o své volbě jasno a odpovídá bez nápovědy, jmenuje nakonec nejspíše některou z velkých stran, které se mu v paměti vybaví. Ale občan, který není o své přízni rozhodnut a má před sebou dvanáct karet, vybírá, někdy dosti nahodile z nich. Šance malých stran při takové nezávazné loterii s dvanácti kartami je tak zjevně větší, než jakou budou mít v polovině června.

Nakládejme proto s nejnovějšími čísly zisku malých stran z průzkumu STEM z počátku března opatrně. Podíváme-li se hlouběji do dat tohoto průzkumu, poznáme, že naprostá většina malých stran nemá pevné voličské jádro. V souborech voličů očištěných od lidí, kteří nejsou rozhodnuti o své volbě, mají slabý vztah k volené straně či vůbec pravděpodobně nepůjdou k volbám, se jejich zisky snižují. Z tohoto pravidla existují jen tři výjimky – Sládkovi republikáni, ČSNS a částečně ODA, které mají aspoň hrstku spolehlivých voličů. V případě republikánů je jich snad dokonce dost k tomu, aby zajistili překonání „státní finanční mety“. Ale vzpomeňme na poslední volby a na „stoprocentní“ postup SPR-RSČ do parlamentu….

Tři měsíce před dnem voleb můžeme na základě všech průzkumů s velkou opatrností konstatovat jen to, že šance menších stran na obsazení míst ve sněmovně jsou velmi skromné. Odhadovat, kolik z nich dostane „volební odškodné“ a na účet které z parlamentních stran se ke státní odměně probojují, by bylo zatím víc než odvážné. Po rozpadu Čtyřkoalice se na politickém trhu uvolnilo několik set tisíc opuštěných a zklamaných voličů. Uchazečů o jejich hlasy je však tolik, že to s nimi může dopadnout přesně jako v tom přísloví: mnoho slimáčků a málo kapustičky…

Jaroslav Huk, analytik STEM

e-mail: huk@stem.cz

HN 20.3.2002

Soubory ke stažení

Stáhnout celý text