Důchodová politika: jsme ochotni přijmout důchodovou reformu?

Jaroslav Huk

Tisková konference STEM, 26. 6. 2001

Jsme ochotni přijmout důchodovou reformu ?

Čtyřicet let bylo našim lidem zdůrazňováno, že kvalitní sociální zabezpečení je jednou z největších vymožeností socialistického zřízení. Jako naprostou samozřejmost přijímali obyvatelé Čech a Moravy, že po šedesátce (ženy dokonce dříve) jim začíná důchod a že penze nepostačuje sice k životu v přepychu, ale na základní živobytí to stačí. A o tom, že by státní studna mohla někdy vyschnout, naprostá většina lidí vůbec neuvažovala.

Socialistické zřízení jsme sice v listopadu 1989 opustili a jen desetina populace se k socialistické ekonomice jako ideálnímu modelu pro naši republiku hlásí, ale představa o  povinném a spolehlivém státním zaopatření ve stáří v nás zůstala a předává se na další generace. Nepochybně také proto, že se toho v důchodovém zabezpečení za jedenáct polistopadových let vlastně moc nezměnilo. Připomeňme si těch pár krůčků: úprava důchodové hranice, v pohledu na zvyšující se průměrný věk dožití a na parametry zemí západní Evropy ovšem spíše kosmetická, zavedení možnosti připojistit se na důchod u některé z pojišťoven s nepříliš odlišnými nabídkami. Ale také možnost odejít za určitých podmínek do důchodu ještě před uplynutím řádného termínu. To hlavní však zůstalo: zásadním garantem zabezpečení je stát, vlastní iniciativa občanů může zajistit jen přilepšení.

„Co je podle Vás správnější – aby se o člověka na stáří postaral stát podle svých pravidel, nebo aby si každý občan svými příspěvky zajišťoval stáří podle vlastního uvážení?“

Pramen: STEM, Trendy 4/1998, 5/2001, Sociální zabezpečení 2/1998

Čas od času některý politik či ekonom nesměle naznačil, že populace stárne, důchodců v poměru k zaměstnaným lidem rychle přibývá a že státní studna není ani zdaleka bezedná. Velká část populace si tuto skutečnost patrně uvědomuje. V lednu 2001 na otázku „Je v současné době podle Vás reforma starobních důchodů jedním z nejdůležitějších úkolů pro naši zemi?“ odpovědělo kladně 61 % lidí a pouhých 6 % občanů tvrdí, že na současné podobě důchodového zabezpečení není třeba do budoucna nic měnit. Jenže – co s tím ? Jsou jen dvě možnosti: dál a velmi citelně zvyšovat daně těch, kteří jsou v zaměstnání, anebo radikálně změnit celý systém zabezpečení a postavit jej nikoli na ústřední roli státu, ale na samostatnosti každého člověka, na tom, že za svoji budoucnost si odpovídá každý především sám. Obě cesty jsou nepopulární a obě narážejí na mohutný odpor většiny populace. Zejména hranice důchodového věku je mezí téměř posvátnou a ani další generace, které se už přece jen částečně smiřují s tím, že sociální zabezpečení není jen úkolem státu, nepřipouštějí, že by ji bylo nutno zásadním způsobem posunout vzhůru.

„Myslíte si, že věk odchodu do důchodu by měl zůstat na současné úrovni?“

Pramen: STEM, Trendy 1996-2001, Sociální zabezpečení 2/1998

Pramen: STEM, Trendy 5/2001

Hranice pro věk odchodu do důchodu je závazná i pro 72 % lidí, kteří jsou ochotni převzít hlavní tíhu odpovědnosti za své zabezpečení ve stáří na sebe. Současný stav hájí 69 % osob s vysokoškolským vzděláním a stejný podíl lidí, kteří sami o svých domácnostech říkají, že jsou velmi dobře nebo solidně zabezpečeny. Ani v řadách stoupenců stran, které se hlásí k liberálním principům, není pro zvyšování důchodové hranice větší pochopení. Pro stávající věkovou hranici je zhruba 70 % příznivců ODS, US i čtyřkoalice, mezi stoupenci KDU-ČSL a ČSSD se podíl obhájců současných věkových limitů pro důchodce blíží 80 %. Jak se to slučuje s tak často proklamovaným přibližováním se Evropské unii, představitelé „eurooptimistických“ stran neříkají…

„Nezměnitelnost“ věkové hranice pro odchod do důchodu není jediným balvanem, který stojí v cestě důchodové reformě. Většina populace není spokojena ani se stávající výší důchodů. Podíl nespokojených se nemění – to věrně odráží situaci, v níž jsou důchody pravidelně valorizovány podle míry inflace.

„Myslíte si, že důchody pro staré lidi jsou dnes v České republice přiměřené?“

Pramen: STEM, Trendy 1997-2001, Sociální zabezpečení 2/1998

„Postačuje podle Vás průměrný starobní důchod na pokrytí základních potřeb důchodců?“

Pramen: STEM, Trendy 5/2001, Sociální zabezpečení 2/1998

Sami důchodci jsou ještě výrazně nespokojenější s výší své penze než populace jako celek. Důchody považuje za přiměřené jen 20 % z nich a o pokrytí základních potřeb mluví 38 % důchodců. Do hodnocení výše starobních důchodů se zřetelně promítá současná kvalita materiálního zabezpečení domácnosti (z rodin velmi dobře nebo solidně zabezpečených považuje současné starobní důchody za přiměřené skoro polovina, z rodin, které se označují za chudé, jen pětina) a také celkový názor na to, kdo se má o sociální zabezpečení na stáří starat. Důchody jsou přiměřené podle 53 % lidí, kteří prosazují vlastní odpovědnost člověka za svůj důchod, ale pouze podle 33 % obhájců státního zabezpečení. Naproti tomu úroveň dosaženého vzdělání se na hodnocení výše starobních důchodů a životní situace důchodců projevuje jen velmi málo.

Důchodci patří společně s osobami zdravotně postiženými a s rodinami s dětmi ke skupinám populace, které podle mínění naprosté většiny lidí zasluhují zvýšenou pozornost a vyžadují sociálně citlivý přístup. O této zvýšené sociální citlivosti je přesvědčena opět naprostá většina populace a je to názor sdílený prakticky univerzálně. Formulace otázky přitom naznačuje, že tři čtvrtiny veřejnosti jsou ochotny akceptovat i zvýšení daní, budou-li použity ve prospěch důchodců nebo rodin s dětmi. Zvláštní ohledy k důchodcům a rodinám s dětmi nenarážejí ani na ideologické bariéry – na rozdíl od obecného principu, kdo se má postarat o vlastní sociální zabezpečení, jsou rozdíly v pohledu na důchodce a rodiny s dětmi mezi stoupenci pravicových a levicových stran vcelku malé.

„Myslíte si, že rodiny s dětmi a staří lidé, kteří jsou již v důchodu, musí dostat co potřebují, i když to znamená odebírat peníze ostatním lidem?“

Pramen: STEM, Trendy 1997-2001, Sociální zabezpečení 2/1998

Pramen: STEM, Trendy 5/2001

Jak tedy dál s důchodovou reformou ? Více než polovina (57 %) lidí sice požaduje, aby se současný důchodový systém buď úplně změnil, anebo aby doznal podstatných změn. Tvrzení „požaduji podstatnou změnu“ však neříká, jakým směrem by se tyto podstatné změny měly ubírat. Teprve podrobnější analýza ukazuje, že obecně převažují názory „neměnit věkovou hranici“, „stát ručí za všechno“ a že potřeba radikálně něco v důchodovém zabezpečení měnit jde ruku v ruce s nespokojeností se současnou výší důchodů. Například ze skupiny lidí požadujících podstatné změny důchodového zabezpečení téměř tři čtvrtiny nechtějí pohnout se současnou věkovou hranicí pro odchod do důchodu, téměř stejný podíl chce, aby nadále nesl hlavní odpovědnost za sociální zabezpečení ve stáří stát a polovina považuje dnešní důchody za tak nízké, že průměrný starobní důchod nepostačuje ani na pokrytí základních životních potřeb důchodců. Reforma by tedy podle jejich mínění měla zlepšit život důchodců – ovšem na úkor státu, tedy těch, kteří státu platí ze svých příjmů daně. To výmluvně naznačuje, jak vážným problémem reforma sociálního zabezpečení je a s jakými problémy se bude potýkat.

Rok před volbami nelze od vlády očekávat nic jiného, než hledat cestu nejmenšího odporu. Ta může, jak průzkumy naznačují, vést cestou mírného zvyšování daní. Samozřejmě, že v souladu s představami sociální demokracie selektivně zaměřeného tak, aby se to potenciálních voličů ČSSD dotklo co nejméně. O tom, že je to cesta pro budoucnost důchodového systému přinejmenším nedostatečná, vědí i ti, kteří tyto kroky připravují, ale také vědí, že protivníci, kteří by přišli s radikálními kroky v důchodovém zabezpečení, by to neměli jednoduché ani mezi svými stoupenci.

„S kterým z následujících tvrzení nejvíce souhlasíte?“

Pramen: STEM, Trendy 5/2001, Sociální zabezpečení 2/1998

Pramen: STEM, Trendy 5/2001

Pramen: STEM, Trendy 5/2001