Daně: jsou v pořádku, vyžadují změny?

Jan Hartl

Tisková konference STEM, 26. 3. 2002

V mnoha západních zemích patří daně mezi klíčová témata, kterým kromě zainteresovaných politiků a ekonomů věnují značnou pozornost média, instituce občanské společnosti i široká veřejnost. U nás nejsou daně příliš častým tématem společenských debat a i občasné návrhy na změny daňového systému procházejí veřejností celkem bez velkého zájmu. Tato situace má celou řadu příčin, z nichž patrně nejdůležitější jsou příčiny historické. Minulý režim zcela zatemnil smysl a cíle redistribučních procesů a v rámci ideologie „bezplatných“ sociálních služeb setřel zásluhový princip i stimulativní funkce daňového systému. Pokud se daně měly v novém režimu stát podle výroku někdejšího ministra výrazem „organizované solidarity“ obyvatel, bylo k tomu nezbytné vtáhnout do debaty o novém daňovém systému širokou veřejnost a pokusit se překonat v této věci nečitelnost a informační uzavřenost režimu minulého.

Zásadní debata o principech zdanění však nikdy neproběhla – občané se celkem ochotně a navykle z minulého režimu odevzdali péči odborníků, nedoceňujíce fakt, že způsob stanovení daní není otázkou úzce odborně ekonomickou, ale širokou otázkou politickou, tj. dohodnutou konvencí o uspořádání sociálních vztahů ve společnosti. Strukturace daňové zátěže a její rozdělení mezi různé skupiny obyvatelstva totiž není v žádném ohledu samozřejmá a tuto skutečnost nelze odbýt suchým konstatováním, že daně je prostě nutné platit.

Zásadní debata o daních neproběhla a neprobíhá i z jiného důvodu. Není to téma snadné, je třeba mít informace z více stran, o daních se nedají vyprávět jednoduché a stručné příběhy. Hlubší analytický záběr je spíše výjimkou nejen v mediálních, ale i v politických kruzích. Konečně – a možná nikoli v neposlední řadě – složitý propletenec nejasných vazeb a třeba i zadní vrátka k výjimkám jsou výsledkem složitých kompromisů a svébytným výrazem skupinových tlaků. Jejich prosvětlení tak naráží  na setrvačnost institucí, stereotypy zděděné
z minulosti i prosté osobní zájmy.

Pokoušíme-li se zachytit názory našeho obyvatelstva na daně v naší zemi, střetáváme se se všemi výše uvedenými problémy. Především poznatky o struktuře daní a fungování daňového systému jsou jen kusé a útržkovité. U některých skupin obyvatel, zejména u živnostníků a části podnikatelů jsou dílčí zkušenosti vztaženy na celek daňového systému. Daleko častěji – a dá se říci, že skoro většinově – jsou daně vnímány velmi obecně až abstraktně, v zásadě ideologicky. Názor na daně je v této ideologické podobě jen jiným zobrazením rozdílnosti pravice a levice. Vedle tohoto obecného přístupu se do hodnocení daní promítají konkrétní zájmy – obavy o zachování vlastních sociálních jistot. Odtud je již jen krůček ke zřetelné postojové inkonzistenci, která je ovšem vysvětlitelná odlišnými podněty: na jedné straně by člověk (já) měl platit nízké daně, na druhé straně by stát (oni) měl člověka všestranně zajistit, třeba i pokrýt veškeré náklady na děti. Lidem (takovým, jako jsem já) by se daně neměly v žádném případě zvyšovat, ovšem ti bohatí (oni) by měli platit vyšší daně, což je jedině spravedlivé (a vždycky nám to tak v posledních desetiletích říkali).

S vědomím těchto interpretačních záludností se podívejme na některá výzkumná zjištění.
V kontextu nadcházející volební kampaně by především žádná strana neměla přehlédnout, že téměř všichni občané v naší zemi (95%) požadují, aby stát (patrně formou daňových úlev) podporoval domácí drobné a střední podnikatele. (Šířeji se touto otázkou zabývá text o prostředí k podnikání.) Vysoké daně v naší zemi pokládá za mimořádně významný problém 34% obyvatel, za poměrně významný jej označuje dalších 45% lidí. Vysoké zdravotní a sociální pojištění, které je podle některých analytiků ještě větším problémem, je však veřejností vnímáno příznivěji. Za mimořádně významný či poměrně významný problém je považuje 22, resp. 43% našich občanů. 

Pramen: STEM, Trendy 1993-2002, Sociální zabezpečení 2/1998

Zvyšování daní bylo dlouho nejen pro politiky, ale i pro značnou část veřejnosti ve své ideologické poloze nepřijatelné, určitý prostor byl jen v nepřímém zvyšování celkového daňového zatížení. Po krizovém období roku 1997 však již zvyšování daní přestává být ideologickým strašákem a nikoli náhodou některé strany otevřeně naznačují potřebu daně zvyšovat, zejména s poukazem na nezbytná sociální opatření.

Pramen: STEM, Trendy 2002/2

Pokud jsme hovořilo tom, že v obecném povědomí se poznatky o daních prosazují pomalu, neznamená to, že v názorech na širší souvislosti daní neexistuje zaznamenatelný vývoj. Poměrně značná část lidí si uvědomuje, že nadměrná daňová zátěž oslabuje životaschopnost podniků. Snahy narušit rovnou hospodářskou soutěž a pomáhat neschopným podnikům různými formami, například odpouštěním dlužných sociálních a zdravotních daní, se setkávají s pochopením stále menšího počtu lidí.

„Velké podniky, které dlouhodobě dluží velké částky na sociálním a zdravotním pojištění,

by měl stát nechat zavřít.“

Pramen: STEM, Trendy 1997-2002

Celkově lze říci, že ochota zvyšovat daně u nás i přes nedávný vývoj není veliká a že značná část našich občanů si uvědomuje dvojsečnost zvyšování daní pro podnikatelské subjekty.
U stoupenců různých stran je to však různé: názory stoupenců ODS a KSČM jsou protikladné, jak se dalo čekat. Za zmínku stojí výrazná podobnost v pohledu na tuto otázku u příznivců ODS a US-DEU z jedné strany a podobnost KDU-ČSL a ČSSD z druhé strany. Názor příznivců ČSSD přitom charakterizuje výrazná názorová inkonzistence. Bez zajímavosti není ani to, že v zásadě shodný názor na snížení daňové zátěže podniků vyjadřují občané s různou úrovní vzdělání.

Pramen: STEM, Trendy 1997-2002

Váhá-li český občan u celkové daňové zátěže, zvláště u zátěže podniků, má zcela jasno
v jedné závažné věci. Je podle něj spravedlivé, aby lidé s vyššími daněmi platili vyšší sazbu daně, než lidé s příjmy nižšími. Souhlas s progresivitou zdanění je přímo úměrný věku – nejvyšší je v nejstarších věkových skupinách. Již v úvodu jsme zmínili historické důvody hovořící ve prospěch progresivity zdanění. Zdá se, že v této věci existuje ve veřejnosti značná jednota a že pokusy oslabit progresivitu zdanění by narážely na neporozumění či na odpor.

Pramen: STEM, Trendy 2002/2

Mezi ochotou snižovat daně podnikům a požadavkem na progresivitu zdanění existuje významný protikladný vztah, který však není příliš silný. Na vině je zde značná nesourodost postojů. Názor na progresivitu zdanění je oproti tomu v přímém protikladu s návrhem na tzv. "rovnou daň". Rovná daň je relativně nová věc pro mnoho lidí, názory na tuto otázku jsou trochu váhavé. I tak ale zhruba dvě pětiny lidí shledávají návrh jako přijatelný.

Pramen: STEM, Trendy 2002/2

Jak již je u všech indikátorů z daňové oblasti pravidlem, i zde se vyskytuje inkonzistence, avšak tentokrát nevelká. Významný je inkonzistentní názor 21% lidí, sdělující lidovou moudrost, že všichni by měli platit stejně, bohatí však více. Jednoznačný je konzistentní většinový názor odmítající rovnou daň a požadující progresivní zdanění. Konzistentní podpora rovné dani činí asi 20%. Poměr 51 : 20 zřetelně ilustruje převažující názor naší veřejnosti.

Pramen:  STEM, Trendy 2/2002

V přístupu lidí k daním náš výzkum  po prozkoumání vzájemných vazeb jednotlivých indikátorů ukázal zhruba tři typy orientace:

Liberální – spojují se zde názory na rovnou daň, nižší zdanění podniků a nesouhlas
s progresivitou danění.

Národně-sociální – zde se spojuje požadavek chránit domácí výrobce před dovozem ze zahraničí s požadavkem zvýšit daně, aby bylo dost peněz na sociální opatření a zároveň
s odmítnutím daňových úlev pro zahraniční investory.

Živnostenské  – podpora domácích drobných a středních podnikatelů, oslabení monopolů a požadavek zavřít velké podniky, které dlouhodobě dluží velké částky na sociálním a zdravotním pojištění.

Celkově je přístup české veřejnosti k daním spíše uvážlivý a opatrný, co se celkové míry zdanění týče. Veřejnost je v zásadě srozuměna se současnou podobou daňového systému a zdá se, že není ochotna k výraznějším změnám, zvláště pak ne k oslabení progresivity zdanění.