Česká veřejnost a členství v NATO

Jitka Brátková

Tisková konference STEM, 19.12. 2000

Obecné postoje české veřejnosti k NATO

Česká republika se v březnu 1999 stala členem Severoatlantické aliance. Tento krok podporovala většina české veřejnosti, což se ukázalo rovněž ve výzkumu uskutečněném měsíc po oficiálním aktu začlenění ČR do NATO – nadpoloviční většina občanů s členstvím v Alianci souhlasila, třetina byla proti. V následujícím období se tábor odpůrců našeho členství v NATO mírně oslabil. Tato změna se však spíše než v posílení souhlasného postoje k NATO odrazila ve vyšší míře vyhýbavých, neutrálních odpovědí „nevím“.

Pramen: STEM, Trendy 1998-2000

* Do 1998/12 zněla otázka „se vstupem…“

V posledním výzkumu STEM věnovaném otázkám NATO a bezpečnostní politiky se změna v postojích české veřejnosti k NATO projevila ve zvýšení podílu lidí, kteří vstup do této organizace považují za nejlepší způsob řešení naší bezpečnostní situace. Z kombinace souhlasných či nesouhlasných postojů (zanedbána odpověď „nevím“) vyplývá, že v září 2000 bylo možné za stoupence členství v NATO možné považovat 64% respondentů, kteří souhlasí jak s členstvím v NATO, tak jej zároveň považují za nejlepší řešení bezpečnostní situace státu. Proti členství v Alianci je 28%, což je o pět procentních bodů méně než v září 1999.

„Myslíte si Vy osobně, že náš vstup do NATO je nejlepším způsobem řešení
naší bezpečnostní situace?“

Pramen: STEM, Trendy 1997-2000

Zmíněné změny v postojích k NATO se nikterak neprojevují v rozložení stoupenců a odpůrců NATO v různých sociodemografických skupinách. Podobně jako v předešlých výzkumech rovněž v letošním zářijovém výzkumu se k příznivému postoji k NATO výrazně častěji hlásí lidé mladší, vzdělanější, majetkově zajištěnější. Pro ilustraci: s členstvím v NATO souhlasí 78% lidí vysokoškolsky vzdělaných, 69% středoškolsky vzdělaných, 56% vyučených a jen 45% lidí se základním vzděláním.

Do značné míry neměnná zůstává rovněž podpora členství v různě orientovaných politických táborech. Na jedné straně stojí pravicově orientovaní příznivci ODS a US, kteří jednoznačně členství v NATO podporují, na druhé straně levicoví stoupenci KSČM, kteří jej obdobně jednoznačně odmítají. K určité změně však došlo mezi příznivci ČSSD a především
KDU-ČSL. Dnešní stoupenci vládní strany členství v Alianci podporují častěji než před rokem. Naopak sympatizanti KDU-ČSL svou podporu poněkud rozmělnili, na jednu pětinu se mezi nimi zvýšil podíl lidí vyhýbajících se jednoznačné odpovědi.

Pramen: STEM, Trendy 1999/9, 2000/9

Po roce členství v NATO nadpoloviční většina veřejnosti souhlasila s tím, že náš vstup do této struktury zvýšil mezinárodní prestiž České republiky. Ovšem tento postoj není veřejností univerzálně sdílen – 42% občanů se nedomnívá, že by v mezinárodní oblasti došlo k nějaké změně vlivem našeho vstupu do Aliance.

Jedním z argumentů odpůrců rozšíření NATO byla výše nákladů na integraci dalších členských zemí do Aliance. Česká veřejnost neměla půl roku po vstupu do NATO jednoznačný názor na tento problém, mírně nadpoloviční většina občanů se domnívala, že výhody rozšíření tyto náklady mnohonásobně převýší, ovšem 43% dotázaných o tom pochybovalo. O rok později, v září 2000, se jen mírně pochybnosti oslabily (41%), až další výzkum potvrdí, zda jde o trvalejší tendenci. V následujícím textu ukážeme, jaká konkrétní očekávání lidé s členstvím České republiky v NATO spojují.

Očekávané změny po vstupu ČR do NATO

Rok a půl po vstupu České republiky do NATO se STEM podrobně zaměřil na to, co se podle názoru veřejnosti změní v důsledku tohoto kroku v životě naší země. Sledované změny a opatření je možné s jistým zjednodušením typově rozdělit do třech oblastí: změny vojenského charakteru, změny v politice našeho státu a v ekonomice.

Téměř absolutní většina veřejnosti považuje za nepochybný fakt, že čeští vojáci budou vysíláni do oblastí vojenských konfliktů. Tříčtvrtinová většina občanů dále očekává plnou profesionalizaci armády a zrušení vojenské služby. V této oblasti došlo ze všech zkoumaných položek k nejvýraznější změně v porovnání s podobným výzkumem realizovaným ještě před vstupem ČR do NATO – v květnu 1998 profesionalizaci armády očekávalo pouze 55% občanů. Poměrně výrazná většina veřejnosti se obává, na našem území budou rozmístěny cizí armády, na druhou stranu by nám vstup do NATO měl podle většiny občanů přinést dohled nad tím, že výdaje na naši armádu budou využívány účelně a hospodárně. Silným argumentem oponentů vstupu do NATO bylo umístění jaderných zbraní v naší republice, ovšem polovina populace pochybuje o tom, že se tak stane.

V politické oblasti lidé nejčastěji očekávají od vstupu do NATO zvýšení našich šancí na vstup do Evropské unie a posílení prestiže v zahraničí. Ovšem zároveň se obávají růstu napětí ve vztazích s Ruskem. Významná část veřejnosti pochybuje o tom, že by nám vstup do NATO mohl přinést politickou stabilitu ani se neobává podstatného omezení suverenity našeho státu.

Do ekonomické oblasti můžeme zařadit druhou vůbec nejčastěji očekávanou změnu – větší daňovou zátěž pro občany spojenou v druhém plánu s obavami z nadbytečných výdajů na obranu. Naopak pozitivní změnou, která v ekonomické oblasti může nastat, je zvýšení důvěryhodnosti naší země pro zahraniční investory. Téměř polovina občanů však pochybuje o tom, že vstup do NATO nastartuje rozvoj naší ekonomiky.

Pramen: STEM, Trendy 2000/9

Pochybnosti o rovnoprávnosti našeho členství v NATO

Rok po vstupu České republiky do NATO si česká veřejnost nebyla jista, jaké postavení v této organizaci náš stát zastává. Téměř polovina občanů (46%) nás považovala za plnohodnotného člena, polovina však o naší rovnoprávnosti pochybovala. Podívejme se na tuto otázku podrobněji prostřednictvím údajů z výzkumů STEM z let 1997 až 2000.

Jak již ukázal předchozí citovaný výsledek, česká veřejnost je v názoru na rovnoprávnost členství ČR, resp. dalších nových členů, rozdělena do dvou zhruba vyrovnaných táborů, z nichž se ve sledovaném období spíše posiluje skupina těch, kteří postavení nových členů nepovažují za rovnoprávné. Část veřejnosti (54%) se tedy domnívá, že nové státy těžko ovlivní NATO svým hlasováním, jsou v podřadném postavení. Stejný podíl lidí se domnívá, že v NATO vládnou Spojené státy, které ve skutečnosti určují jeho rozhodnutí bez ohledu na názory ostatních členů NATO. Těsně nadpoloviční podíl dotázaných občanů (51%) pochybuje o tom, že hlas každého člena NATO má stejnou váhu. Narozdíl od ostatních postojů, které ve sledovaném období lehce oscilují, zde došlo k výraznější změně. Tábor lidí, kteří o stejné váze hlasů a rozhodování po všeobecném konsensu pochybují, se od roku 1997 rozšířil (viz následující tabulka). Polovina veřejnosti je dokonce přesvědčena o tom, že naše členství v NATO je zbytečné, protože malá země, jako jsme my, nakonec stejně podlehne zájmům velmocí.

„Hlas každého člena NATO má stejnou váhu, neboť rozhodnutí jsou přijímána poté,
co se všichni členové shodnou.“

Pramen: STEM, Trendy 1997-2000

Pokud čtyři výše uvedené postoje z výzkumu ze září 2000 zkombinujeme, zjistíme, že lidí, kteří jsou jednoznačně přesvědčeni o podřadné roli nových členských států, je více než těch, kteří hájí názor, že všichni členové Aliance si jsou rovni – 32% : 26% (dopočet do 100% tvoří ostatní kombinace).

Hodnocení vlivu NATO na napětí v Evropě

Výrazná většina české veřejnosti v Severoatlantické alianci spatřuje hlavního garanta mezinárodní bezpečnosti, k jehož úkolům patří rovněž zabraňovat porušování základních lidských práv. Většina populace i různých sociodemografických skupin s těmito úkoly NATO souhlasí, výjimkou jsou pouze stoupenci KSČM. V porovnání s výzkumem ze září 1999 se dokonce zvýšil podíl lidí, kteří tyto role NATO přisuzují.

Nakolik je NATO v očích české veřejnosti ve svém mírovém působení úspěšné, ilustrují odpovědi na otázku hodnotící současnou přítomnost vojsk NATO v Kosovu. Podle dvoutřetinové většiny občanů jde o akci velice prospěšnou pro obnovu stability na Balkáně.

Pro zhruba polovinu populace však otázkou zůstává, zda rozšíření NATO znovu nerozdělilo Evropu a nevytvořilo nové vojenské napětí. Od roku 1999 se podíl zastánců této teorie mírně zvýšil (o šest procentních bodů).

„Rozšíření NATO znovu rozdělilo Evropu a vytvořilo nové vojenské napětí.“

Pramen: STEM, Trendy 1997-2000

Vztah české veřejnosti k NATO prošel od Madridské schůzky do dnešního dne významným vývojem. V roce 1998 byl vztah českých občanů k Alianci spíše povrchní a kolísavý v závislosti nejen na dění na mezinárodní scéně, ale rovněž na politické situaci u nás. Po vstupu do NATO a krizi v Kosovu byla jistá krize identity naší republiky překonána a vztah k NATO se začal upevňovat. Počet odpůrců našeho členství se snížil, naopak přibylo občanů, kteří považují členství v NATO za nejlepší řešení naší bezpečnostní situace, zvýšila se důvěra v českou armádu a posílilo vědomí, že členství v EU a NATO je stejně důležité. Ve vztahu k NATO však zůstávají přítomny pochybnosti o rovnoprávnosti našeho členství a o skutečném odstranění vojenského napětí v Evropě.