Ekonomická situace: jaký vývoj veřejnost očekává?

Pozitivní trend ekonomiky se odráží i ve veřejném mínění obyvatel České republiky. Lidé hodnotí posledních 12 měsíců našeho hospodářství s uspokojením. Optimismus naznačuje třetina odpovědí respondentů, podle kterých se ekonomika během loňska zlepšila. Skupina spokojených je v současnosti početnější než skupina pesimistů. V porovnání s minulými lety se zřetelně zvyšuje i podíl lidí, kteří očekávají, že se hospodářství bude dobře vyvíjet i v následujícím roce. Zvyšuje se také optimismus v pohledu na vlastní budoucnost, ubývá lidí, kteří se do budoucna dívají s obavami. Tento trend je však pozvolnější než trend v hodnocení ekonomiky. Největšími optimisty jsou lidé mladí, vzdělaní, žijící v dobrých finančních poměrech a pravicově orientovaní. Nejvíce skeptickými jsou lidé starší, s nižším vzděláním, s horší ekonomickou situací domácnosti a levicově smýšlející.Pozitivní trend ekonomiky se odráží i ve veřejném mínění obyvatel České republiky. Lidé hodnotí posledních 12 měsíců našeho hospodářství s uspokojením. Optimismus naznačuje třetina odpovědí respondentů, podle kterých se ekonomika během loňska zlepšila. Skupina spokojených je v současnosti početnější než skupina pesimistů. V porovnání s minulými lety se zřetelně zvyšuje i podíl lidí, kteří očekávají, že se hospodářství bude dobře vyvíjet i v následujícím roce. Zvyšuje se také optimismus v pohledu na vlastní budoucnost, ubývá lidí, kteří se do budoucna dívají s obavami. Tento trend je však pozvolnější než trend v hodnocení ekonomiky. Největšími optimisty jsou lidé mladí, vzdělaní, žijící v dobrých finančních poměrech a pravicově orientovaní. Nejvíce skeptickými jsou lidé starší, s nižším vzděláním, s horší ekonomickou situací domácnosti a levicově smýšlející. Číst dále


Hospodaření domácností: jak vycházíme s příjmy?

Jen 12 % lidí uvádí, že jejich rodina žije „od výplaty k výplatě“, ale pouze 30 % domácností má podle vlastního doznání takové příjmy, že si může pořídit i nákladnější věci. Zároveň však roste podíl domácností, jimž se podařilo v posledních měsících „něco uspořit“ – je jich zhruba polovina. Naprostá většina lidí říká, že v domácnosti hospodaří uvážlivě a že zejména větší výdaje dopředu plánuje. Šetrný přístup (odepřeme si zbytečnosti) je vlastní i vyšším příjmovým skupinám obyvatelstva. Nejméně jsou ochotní se uskrovnit svobodní lidé. O větších výdajích, půjčkách, pojištění, ale i o trávení víkendů a dovolených zpravidla rozhodují v úplných domácnostech manželé společně. Žena má rozhodující slovo zpravidla při běžném hospodaření s penězi, při nákupech dárků a oblečení.Jen 12 % lidí uvádí, že jejich rodina žije „od výplaty k výplatě“, ale pouze 30 % domácností má podle vlastního doznání takové příjmy, že si může pořídit i nákladnější věci. Zároveň však roste podíl domácností, jimž se podařilo v posledních měsících „něco uspořit“ – je jich zhruba polovina. Naprostá většina lidí říká, že v domácnosti hospodaří uvážlivě a že zejména větší výdaje dopředu plánuje. Šetrný přístup (odepřeme si zbytečnosti) je vlastní i vyšším příjmovým skupinám obyvatelstva. Nejméně jsou ochotní se uskrovnit svobodní lidé. O větších výdajích, půjčkách, pojištění, ale i o trávení víkendů a dovolených zpravidla rozhodují v úplných domácnostech manželé společně. Žena má rozhodující slovo zpravidla při běžném hospodaření s penězi, při nákupech dárků a oblečení. Číst dále


Jak vidíme vstup naší země do EU?

Ochota zúčastnit se referenda, které by rozhodovalo o našem přistoupení do Unie, je stabilní a vysoká. Tři pětiny lidí chtějí rozhodně přijít a jen desetina účast odmítá. Jako setrvalý lze označit i poměr lidí, kteří by v referendu hlasovali pro vstup a proti němu. Již pět let se udržuje poměr blízký současnému (43 % pro vstup, 20 % proti vstupu, 37 % není rozhodnuto). Při jednoznačném rozhodnutí – jako v referendu – by hlasovalo pro vstup 63 % občanů. Trvale také platí, že část odpůrců referenda by se zřejmě referenda nezúčastnila, takže v reálné situaci by pro vstup hlasovalo patrně přes 70 % lidí. Hlavním a jednoznačně přijímaným kladem integrace je volný pohyb osob. Většina lidí předpokládá také posílení ekonomiky a vnímá tento krok jako symbol návratu do vyspělého světa. Naproti tomu předpoklad vstupu přináší i obavy. Nejsilnější jsou z růstu cen, ale mnoho lidí očekává i obtíže se zaměstnaností a sílí obavy z přílišného vlivu Unie na naše dění. Číst dále


Je zahraniční politika ČR správná?

Přesvědčení o správnosti naší zahraniční politiky je vysoké (65 %), v naprosté většině se jedná však o hodnocení opatrné, zdrženlivé. Od ostatní populace se celkově negativním hodnocením naší zahraniční politiky velmi ostře odlišuje „tvrdé jádro“ levice, reprezentované stoupenci KSČM. Zahraniční politika je ve srovnání s vnitropolitickou situací lépe hodnocena zčásti také proto, že je vzdálena každodenním problémům lidí, „nepálí“ je tak jako vnitřní problémy. Zdrojem nespokojenosti se zahraniční politikou může být i určitá nevraživost vůči tomu, že „nepodstatným“ zahraničním otázkám je věnována pozornost na úkor řešení problémů domácích. Číst dále


Jaké máme vztahy k jiným zemím?

Vztahy našich občanů k Rusku a Německu nesou historické stopy. Starší generace je vstřícnější k Rusku, naopak cítí odpor k Německu, většina populace však hodnotí Německo lépe než Rusko. Generačně jsou ovlivněny i vztahy ke Spojeným státům, po roce 1990 hodnoceným výrazně pozitivně, nyní již poněkud rozporněji. Trvale dobrý vztah mají naši občané k většině západoevropských zemí, zejména k Francii, Nizozemsku, Belgii, Švédsku i Velké Británii. Výrazně se zlepšují vztahy se sousedními zeměmi, především se Slovenskem, které je nyní nejlépe hodnocenou zemí vůbec. K jistému ochlazení došlo v posledních dvou letech ve vztahu s Rakouskem – to je důsledek sporů kolem Temelína a nově i dalších požadavků vznášených z rakouské strany. Číst dále


Kdo je pro naši zemi partnerem v zahraniční politice?

Tři čtvrtiny české populace požadují, aby naše zahraniční politika byla koordinována se zahraniční politikou Evropské unie. Vzájemnou koordinaci zahraniční politiky s USA předpokládá jen 37 % našich občanů, dokonce i pouze necelá polovina lidí, podle nichž je naše mezinárodní politika v zásadě správná. Mnozí lidé tedy považují naši zahraniční politiku za správnou mimo jiné i proto, že podle nich s kroky Spojených států koordinována není. Koordinace zahraniční politiky s nejsilnější světovou mocností je v naší veřejnosti chápána jako nikoli nezbytná nadstavba nad potřebnou (pro někoho možná i vynucenou) spoluprací s Evropskou unií. Podmínkou dobré spolupráce je však nejen to, aby vzájemný vztah byl dobře koordinován, ale i to, aby některý z partnerů neměl pocit, že je vůči tomu druhému v podřízeném postavení nebo že mu ten druhý zasahuje do jeho vlastních, osobních či vnitřních záležitostí více, než by považoval za správné. Průzkum ukazuje, že právě tyto obavy z „nepřiměřeného ovlivňování“ ze strany našich partnerů jsou u nás velmi silné. Tři pětiny dospělé populace se domnívají, že na naše záležitosti má příliš velký vliv jak Evropská unie, tak i Spojené státy, obavy z dominance Evropské unie jsou přitom silnější než z nepřiměřeného vlivu USA. Číst dále


Jsou Češi nacionalisty a xenofoby?

Češi jsou silně vlastenecky založeni. Naprostá většina je hrdá na svůj národ, jsou ochotni např. preferovat domácí výrobky. Tomu odpovídá i důraz na domácí záležitosti, jen čtvrtina našich občanů si myslí, že se domácími problémy obíráme příliš mnoho na úkor celosvětových otázek. Poměrně rozšířeny jsou však i nacionalistické sklony. Skoro polovina Čechů tvrdí, že jsem bystřejší než jiní a stejný podíl Čechů je odhodláno hájit české zájmy i za cenu neshod s jinými národy. Nacionalismus není „nadstavbou“ nad vlastenectvím, nacionalistické sklony projevují spíše jednodušší, starší lidé, mnohdy frustrovaní. K menšinám je česká veřejnost přísná – jednoznačně převládá stanovisko, že by se měly podřídit většinovému zájmu. Tolerance k menšinám se vůbec nezvyšuje. Silně odmítavý postoj mají Češi i k cizincům. Převažuje názor (75 % osob), že cizinců je u nás příliš mnoho a většina lidí si spojuje jejich přítomnost s negativními důsledky a jevy (kriminalita, ekonomická podřízenost cizině, úpadek morálky apod.). Číst dále


Mění se postoje k NATO v důsledku boje proti terorismu?

Dvě třetiny lidí souhlasí s tím, že se Česká republika stala členem NATO. Souhlas veřejnosti s naším členstvím v NATO se v porovnání s jarem 1998 (potvrzení Washingtonské smlouvy naším parlamentem) i březnem 1999 (přijetí do NATO) mírně zvýšil. Stejně tak se upevnilo přesvědčení, že vstupem do Severoatlantické aliance jsem učinili nejlepší možný krok k zajištění naší bezpečnosti. Náš vstup do NATO obhajují především stoupenci pravice, ale vysokou podporu tomuto kroku vyslovuje i voličstvo vládní ČSSD. Se začleněním naší země do Severoatlantické aliance spojuje většina veřejnosti posílení mezinárodní prestiže České republiky i usnadnění našeho přijetí do Evropské unie. Významně se také posílilo přesvědčení, že začleněním do NATO jsem se vydali cestou k urychlené profesionalizaci naší armády. Ne všechna pozitivní očekávání naší veřejnosti byla však po vstupu do NATO naplněna. Oslabil se především pocit, že budeme mít jako nový člen rovnoprávné postavení a že náš hlas bude mít stejnou váhu jako hlasy států silnějších a na rozpočtu Aliance se podílejících větším dílem. Jak se však zdá, mnoha lidem toto „druhořadé“ členství nevadí. Číst dále


Odkud hrozí ČR nebezpečí?

Mezinárodní organizovaný zločin a terorismus jsou jednoznačně nejčastěji jmenovány jako zdroj nebezpečí pro naši zemi. Významně se posílily také obavy z rostoucího vlivu muslimů v Evropě, což je zřejmý ohlas na útok proti civilním cílům v USA. Mírně se zvýšil i strach z neregulovatelného přílivu uprchlíků. Všechny tyto hrozby jsou pociťovány univerzálně, všemi skupinami populace. Naproti tomu ohrožení země Spojenými státy (nebo velmocenskou politikou Ruska) považuje za rizikový faktor jen část lidí – hrozbu ze strany USA, NATO či Německa stoupenci krajní levice a starší generace, „ruskou hrozbu“ část pravicově orientovaných občanů, nicméně tato hrozba v poslední době vzhledem ke klidnému vývoji ve východní Evropě ustoupila do pozadí v porovnání s „otevřeným nebezpečím“ teroristických útoků. Číst dále


Závažnost problémů v naší společnosti

Nedodržování zákonů, slabá ochrana před zločinností, korupce – tedy vesměs kriminální jevy – a nedostatečné sociální zajištění občanů – to jsou problémy, které občané považují v naší zemi za nejzávažnější. Pořadí se příliš nemění, i když v oblasti ochrany před zločinností veřejnost pociťuje zlepšení. Ustoupila také otázka zdravotnictví a vyšší spokojenost je i s oblastí životního prostředí. Za stále poměrně málo významnou záležitost považuje většina občanů blížící se vstup do EU. Trvalou nespokojenost projevují občané také s chování politických stran. Nepřekvapuje proto, že občané jako jeden z nejdůležitějších cílů pro naši společnost jmenují zlepšení schopnosti stran řešit problémy voličů a že volají po zvýšení morální úrovně politiků i po výměně politických elit. Mnohem méně pociťují lidé odborné nedostatky politiků a nepostrádají na politické scéně ani nové strany. Právě tak jsou vcelku opomíjeny prezidentské pravomoci či problém Romů a příliš velký tlak není ani na posílení role žen ve společnosti. Číst dále