Politické strany: věnují se dostatečně sociálním tématům?

Zlepšování sociální situace občanů patří k základním prvkům programů levicových stran. Výsledky výzkumu ukazují, že lidé považují za stranu, která jednoznačně nejvíce usiluje o zvýšení důchodů a sociálních dávek a o snížení míry nezaměstnanosti, sociální demokracii – nikoli KSČM. Zvláště patrný je rozdíl mezi první sociální demokracií a druhou KSČM u řešení problému sociálních dávek. ČSSD nemá prioritní postavení pouze v otázce reformy důchodového systému, kde větší část veřejnosti připisuje hlavní díl iniciativy ODS. To je však třeba brát s jistou rezervou, neboť lidé o záměrech a podstatě návrhů jednotlivých stran mají většinou jen nejasné představy. ODS je jinak obecně považována naopak za stranu, která se o zlepšení sociální situace občanů stará nejméně. ODS se podle veřejnosti profiluje spíše v ekonomické oblasti, privatizaci a státních financích. Číst dále


Odbory: plní svoji roli?

Odborovým organizacím ubývá členů, nemění se však mínění společnosti o tom, do jaké míry jsou potřebné a prospěšné. O potřebnosti odborů je přesvědčeno zhruba 70 % lidí, důvěryhodné jsou pro necelou polovinu dospělé populace. Nedůvěra v odbory má dvě příčiny. Nedůvěřují jim jednak ti, kteří je vůbec nepovažují za potřebné (to je zejména část pravicově orientovaných občanů), jednak ti, kteří je sice za užitečné považují, ale podle nichž neplní dobře svoji roli. Většina výhrad (a nejen občanů, ale i samotných členů odborových organizací) směřuje k odborovým předákům, kteří jsou podle veřejnosti málo důslednými obhájci práv zaměstnanců. Zhruba 60 % lidí si myslí, že odbory by měly stát zcela mimo politické strany. Ostatní určitou spolupráci s politickými stranami připouštějí, většinou soudí, že odbory by měly využívat pomoci těch stran, s nimiž se při řešení daných problémů shodnou. Nespornou rolí odborů ve společnosti je obhajoba zákonných práv zaměstnanců vůči zaměstnavatelům. Velká většina našich občanů se však domnívá, že by odbory měly zasahovat i do otázek, které se vztahů zaměstnanců a zaměstnavatelů přímo netýkají – především do celé sféry sociálního zajištění. Číst dále


Zabezpečení ve stáří: je prvořadým problémem?

V českém veřejném mínění převládá názor, že současný systém důchodového zabezpečení neumožňuje strávit stáří v důstojných podmínkách a že výše důchodů pro staré lidi není přiměřená. Naproti tomu více než polovina lidí soudí, že průměrný starobní důchod postačuje na pokrytí základních potřeb důchodců a také nástup nové vlády je většinou spojován s nadějí, že právě sociální jistoty obyvatel se upevní. Potřeba změny důchodového systému je pociťována stále naléhavěji – klesá podíl respondentů, podle nichž postačí jen „drobné úpravy“ stávajícího systému, upevňuje se názor, že důchodový systém je třeba „podstatně změnit“ a mírně vzrůstá i podíl těch, kteří by chtěli zavést „úplně jiný systém“. Trendem vývoje veřejného mínění je úbytek stoupenců nynějšího modelu „povinného státního pojištění“ ve prospěch „povinného fondového pojištění“. V názorech veřejnosti na optimální penzijní systém se prosazuje racionální (a sobecké) dělící kritérium – občané zvýhodnění jako příjemci se vyslovují pro zachování současného systému, občané znevýhodnění jako přispěvatelé dávají přednost „povinnému fondovému systému“ nebo „soukromému systému“. Číst dále


Nezaměstnanost: jsme na ni připraveni?

Obavy z nezaměstnanosti projevuje zhruba polovina našich občanů – to je stav stabilní už od roku 1998. Za stejně vážný sociální problém je přitom považována nezaměstnanost mladých absolventů škol a lidí předdůchodového věku. Přístup veřejnosti k nezaměstnaným se postupně však mění. Oslabuje se názor, že nezaměstnaní jsou převážně lidé bez velkého zájmu o práci a také přesvědčení, že určitá míra nezaměstnanosti je pozitivním jevem, protože posiluje pocit odpovědnosti lidí k práci. Tyto posuny mohou souviset s celkovým posunem v české společnosti, který se projevil vítězstvím levicových stran v letošních volbách. Číst dále


Systém vzdělávání: vyhovuje nám?

Česká veřejnost zaujímá ke vzdělávacímu systému dvojznačný postoj: vzdělaní si mohou užívat určitých výsad, ale vzdělání by mělo být dostupné všem bez rizika finanční investice. Tento názor má více než třetina populace. Druhým nejčastějším názorem je rovnostářství – vzdělaní si výsady nezasluhují a za vzdělání by se nemělo platit. Zastánců liberálního přístupu (výhody pro vzdělané a placené vzdělání) je necelá čtvrtina. Špatné ekonomické poměry rodiny a vysoké finanční náklady studia na středních a vysokých školách jsou dnes považovány za největší překážku rovných šancí v přístupu ke vzdělání. S názorem, že současný systém školství dává všem lidem stejné šance vzdělání získat, souhlasí v současnosti asi polovina lidí. Číst dále


Životní úroveň: komu se vede lépe?

Velmi důležitou roli v hodnocení životní úrovně hraje relativní hledisko poměřování kvality vlastní životní úrovně s kvalitou životní úrovně jiných jednotlivců a rodin. Právě toto relativní hledisko je zřejmě jedním z podstatných momentů, kterými lze vysvětlit, proč navzdory všem údajům o růstu ekonomiky a soukromé spotřeby se názory na kvalitu životní úrovně v posledních letech vůbec nezměnily. Současných 54 % obyvatel, považujících životní úroveň své domácnosti za dobrou, představuje míru stabilní již od roku 1997. Sociodemografické charakteristiky jistou váhu v hodnocení životní úrovně mají, nejsou ovšem tím nejdůležitějším faktorem. Ve srovnání s celou populací hodnotí svoje materiální podmínky hůře lidé odkázaní na jeden příjem. Slabý vliv má i samotný věk. Podstatným zjištěním je neexistence „fatální“ závislosti kvality životní úrovně na přítomnosti nezaopatřených dětí v rodině. Mnohem silněji než od demografických charakteristik je subjektivní vnímání materiálních podmínek života odvozeno od socioprofesního statusu. Rozhodující rozdíly ve spokojenosti s životní úrovní jsou patrné tam, kde převažují příjmy z činností vyžadujících větší aktivitu a větší úsilí, a tam, kde jsou domácnosti odkázány na sociální příjmy a důchody. Od celospolečenského průměru se tudíž nejvíce odlišují podnikatelé a živnostníci se zřetelně pozitivním postojem k vlastní životní úrovni (za dobrou ji označuje 82 % živnostníků a 93 % podnikatelů). Na opačném pólu se pak pohybují rodiny důchodců a žen na mateřské dovolené nebo v domácnosti (spokojených s životním standardem je 41 % důchodců a 38 % žen na mateřské dovolené/v domácnosti). Velmi důležitou roli v hodnocení životní úrovně hraje relativní hledisko poměřování kvality vlastní životní úrovně s kvalitou životní úrovně jiných jednotlivců a rodin. Právě toto relativní hledisko je zřejmě jedním z podstatných momentů, kterými lze vysvětlit, proč navzdory všem údajům o růstu ekonomiky a soukromé spotřeby se názory na kvalitu životní úrovně v posledních letech vůbec nezměnily. Současných 54 % obyvatel, považujících životní úroveň své domácnosti za dobrou, představuje míru stabilní již od roku 1997. Sociodemografické charakteristiky jistou váhu v hodnocení životní úrovně mají, nejsou ovšem tím nejdůležitějším faktorem. Ve srovnání s celou populací hodnotí svoje materiální podmínky hůře lidé odkázaní na jeden příjem. Slabý vliv má i samotný věk. Podstatným zjištěním je neexistence „fatální“ závislosti kvality životní úrovně na přítomnosti nezaopatřených dětí v rodině. Mnohem silněji než od demografických charakteristik je subjektivní vnímání materiálních podmínek života odvozeno od socioprofesního statusu. Rozhodující rozdíly ve spokojenosti s životní úrovní jsou patrné tam, kde převažují příjmy z činností vyžadujících větší aktivitu a větší úsilí, a tam, kde jsou domácnosti odkázány na sociální příjmy a důchody. Od celospolečenského průměru se tudíž nejvíce odlišují podnikatelé a živnostníci se zřetelně pozitivním postojem k vlastní životní úrovni (za dobrou ji označuje 82 % živnostníků a 93 % podnikatelů). Na opačném pólu se pak pohybují rodiny důchodců a žen na mateřské dovolené nebo v domácnosti (spokojených s životním standardem je 41 % důchodců a 38 % žen na mateřské dovolené/v domácnosti). Číst dále


Daně: jsou v pořádku, vyžadují změny?

Daně nejsou klíčovým tématem předvolebních diskusí a obecné povědomí o nich je stále u většiny lidí jen mlhavé. Obecně je hlavním kritériem „ať platí ostatní“ – občané jsou ochotni získávat více peněz z daní na různé účely tehdy, jestliže mají jistotu, že je tato daňová zátěž přímo nepostihne. Jednoznačně převažuje názor, že bohatší lidé by měli platit na daních více (měli by mít i vyšší „procenta“ daní) než lidé chudší. Rovnou daň obhajuje asi 40 % lidí. Část lidí se tedy vyjadřuje rozporně (bohatší víc a zároveň všichni stejně), nicméně výstižný je poměr „liberálů“ (rovná daň ano, bohatší více ne) a „rovnostářů“ (bohatší mají platit víc, rovnou daň odmítají) – ten je 20:51. Nejasné mínění má veřejnost nejen na rovnou daň, ale i na míru zdanění podniků. Co převládá jednoznačně, je otázka podpory domácích drobných a středních výrobců. S ní souhlasí více než 90 % lidí.Daně nejsou klíčovým tématem předvolebních diskusí a obecné povědomí o nich je stále u většiny lidí jen mlhavé. Obecně je hlavním kritériem „ať platí ostatní“ – občané jsou ochotni získávat více peněz z daní na různé účely tehdy, jestliže mají jistotu, že je tato daňová zátěž přímo nepostihne. Jednoznačně převažuje názor, že bohatší lidé by měli platit na daních více (měli by mít i vyšší „procenta“ daní) než lidé chudší. Rovnou daň obhajuje asi 40 % lidí. Část lidí se tedy vyjadřuje rozporně (bohatší víc a zároveň všichni stejně), nicméně výstižný je poměr „liberálů“ (rovná daň ano, bohatší více ne) a „rovnostářů“ (bohatší mají platit víc, rovnou daň odmítají) – ten je 20:51. Nejasné mínění má veřejnost nejen na rovnou daň, ale i na míru zdanění podniků. Co převládá jednoznačně, je otázka podpory domácích drobných a středních výrobců. S ní souhlasí více než 90 % lidí. Číst dále


Privatizace: postupovali jsme správně?

S průběhem privatizace u nás je nespokojeno více než 80 % lidí. Jen o málo vlídnější jsou občané ke kupónové metodě, která byla ústředním prvkem „české cesty“. Lidem vadí mnohamiliardové ztráty, nepřiměřené (a někdy i podvodem dosažené) zisky některých jedinců, posilování cizího kapitálu, ale také „nepřiměřeně velký rozsah“ privatizace – to, že si stát neponechal větší díl majetku a nemůže chod ekonomiky výrazněji ovlivňovat. Dvě pětiny lidí se domnívají, že stát měl chránit při privatizaci velké banky, polovina se domnívá, že stát měl při privatizaci hájit před bankrotem velké podniky. O velmi silném státním protekcionismu svědčí skutečnost, že téměř tři pětiny lidí by souhlasily s tím, že špatně privatizované podniky by měl stát znovu vyvlastnit. Názory na podnikání a zvláště na případné vyvlastnění podniků jsou silně politicky zabarveny. Pozoruhodné je, že k vyvlastnění špatně zprivatizovaných podniků mají odpor jen stoupenci ODS, většina příznivců ostatních velkých politických stran by tento krok akceptovala.S průběhem privatizace u nás je nespokojeno více než 80 % lidí. Jen o málo vlídnější jsou občané ke kupónové metodě, která byla ústředním prvkem „české cesty“. Lidem vadí mnohamiliardové ztráty, nepřiměřené (a někdy i podvodem dosažené) zisky některých jedinců, posilování cizího kapitálu, ale také „nepřiměřeně velký rozsah“ privatizace – to, že si stát neponechal větší díl majetku a nemůže chod ekonomiky výrazněji ovlivňovat. Dvě pětiny lidí se domnívají, že stát měl chránit při privatizaci velké banky, polovina se domnívá, že stát měl při privatizaci hájit před bankrotem velké podniky. O velmi silném státním protekcionismu svědčí skutečnost, že téměř tři pětiny lidí by souhlasily s tím, že špatně privatizované podniky by měl stát znovu vyvlastnit. Názory na podnikání a zvláště na případné vyvlastnění podniků jsou silně politicky zabarveny. Pozoruhodné je, že k vyvlastnění špatně zprivatizovaných podniků mají odpor jen stoupenci ODS, většina příznivců ostatních velkých politických stran by tento krok akceptovala. Číst dále


Podnikání: jak vypadá v názorech veřejného mínění?

Veřejnost jen obtížně posuzuje význam různých překážek bránících v podnikání. Názory různých sociodemografických skupin se na tuto otázku příliš neliší. Za největší problém jsou považovány složité a nepřehledné zákony, korupce státních úředníků a vysoké daně, ale také působení monopolů. Zvlášť citlivě vnímají jejich tlak samotní podnikatelé. Ochranu domácích výrobců požaduje zhruba 80 % občanů. To souvisí s velmi silně rozšířenou představou, že právě zahraniční firmy mají u nás nejvýhodnější podmínky k podnikání, zatímco nejobtížněji se žije domácím soukromým firmám. Naproti tomu proti hluboce zadluženým (i domácím) podnikům je veřejnost stále tvrdší – dvě třetiny občanů by je zavřely. Veřejnost jen obtížně posuzuje význam různých překážek bránících v podnikání. Názory různých sociodemografických skupin se na tuto otázku příliš neliší. Za největší problém jsou považovány složité a nepřehledné zákony, korupce státních úředníků a vysoké daně, ale také působení monopolů. Zvlášť citlivě vnímají jejich tlak samotní podnikatelé. Ochranu domácích výrobců požaduje zhruba 80 % občanů. To souvisí s velmi silně rozšířenou představou, že právě zahraniční firmy mají u nás nejvýhodnější podmínky k podnikání, zatímco nejobtížněji se žije domácím soukromým firmám. Naproti tomu proti hluboce zadluženým (i domácím) podnikům je veřejnost stále tvrdší – dvě třetiny občanů by je zavřely. Číst dále


Ekonomická politika: jaké roli státu dáváme přednost ?

Data STEM za posledních sedm let ukazují, že podíly občanů, hlásících se k jednotlivým typům ekonomik, jsou víceméně stabilní. Příznivci socialistické ekonomiky se rekrutují téměř výhradně z potenciálních voličů dvou stran – KSČM a sociální demokracie, přičemž těžiště spočívá v KSČM. Na opačném pólu – ekonomika s minimálními zásahy státu – se nalézají většinou příznivci ODS, doplněni stoupenci Koalice. Stabilně se však tři čtvrtiny lidí domnívají, že i v nových podmínkách by ekonomika měla být pod kontrolou státu – i to potvrzuje, jak nepevné je liberální přesvědčení těch, kteří se verbálně k liberálním principům hlásí. Data STEM za posledních sedm let ukazují, že podíly občanů, hlásících se k jednotlivým typům ekonomik, jsou víceméně stabilní. Příznivci socialistické ekonomiky se rekrutují téměř výhradně z potenciálních voličů dvou stran – KSČM a sociální demokracie, přičemž těžiště spočívá v KSČM. Na opačném pólu – ekonomika s minimálními zásahy státu – se nalézají většinou příznivci ODS, doplněni stoupenci Koalice. Stabilně se však tři čtvrtiny lidí domnívají, že i v nových podmínkách by ekonomika měla být pod kontrolou státu – i to potvrzuje, jak nepevné je liberální přesvědčení těch, kteří se verbálně k liberálním principům hlásí. Číst dále