Cítíme se plnohodnotným členem mezinárodního společenství?

Důležitým, v jistém smyslu prvotním předpokladem budování rovnocenné mezinárodní pozice je ochota vystoupit z vlastní uzavřenosti, překročit hranice vnitřních starostí a zaujmout aktivní postoj k celosvětovým problémům. V tomto ohledu má česká veřejnost stále určitý handicap, způsobený mimo jiné mnohaletými zkušenostmi s životem v totalitním uzavřeném systému komunistického režimu. Tendence odsouvat mezinárodní problémy na vedlejší kolej není sice určující, ale není také nijak ojedinělá. Z dalších výsledků výzkumů STEM vyplývá, že v názoru na rovnocenné postavení ČR v mezinárodním společenství se veřejné mínění dělí na dva téměř stejně početné tábory těch, kteří věří, že i státy jako jsme my, mají světu co nabídnout, a těch, kteří předem zaujímají poraženecký postoj. Číst dále


Jak se vyvíjí náš vztah k ostatním zemím?

Nápadným rysem vývoje názorů veřejnosti na ostatní země je vzrůst příznivých hodnocení. Tento trend považujeme za příznak pozvolného překonávání českého sklonu k národní uzavřenosti. Zvlášť výrazné je zlepšování vztahu ke Slovensku a také k Polsku a Maďarsku. Nejpříznivěji hodnocenou zemí je Slovensko, dále k nejoblíbenějším zemím patří Švédsko, Kanada, Francie, Holandsko, Španělsko, Itálie, Dánsko, Belgie. Západní velmoci, Velká Británie a USA, jsou méně oblíbené než země, které velmocenský status nemají. USA je také jedinou zemí, jejíž obliba se od roku 1994 zřetelně horšila. Rakousko i Německo v porovnání s jinými zeměmi západní Evropy patří k méně oblíbeným zemím, přesto jsou i tyto dvě země celkově hodnoceny převážně příznivě. V případě Německa se dokonce podíl příznivých hodnocení zřetelně zvýšil. Číst dále


Překvapí nás výsledky referenda o EU?

Lednové výsledky STEM ukazují, že účast v referendu o vstupu do EU by mohla být poměrně vysoká, míra ochoty zúčastnit se referenda je dlouhodobě stabilní. Podíl stoupenců vstupu naší republiky do EU stále převyšuje podíl odpůrců vstupu. Výzkumy od listopadu loňského roku dokonce ukazují mírný nárůst podílu přívrženců integrace. Podíl odpůrců vstupu do EU zůstává nezměněn. Vyšší podíl stoupenců vstupu je dán jistým oslabením podílu lidí, kteří dosud nejsou v otázce vstupu do EU rozhodnuti. Skupina nerozhodnutých nyní představuje třetinu populace. STEM se dále zabýval motivy pro rozhodování o vstupu naší republiky do EU. Nejvýznamnější vliv mají podle odpovědí respondentů ekonomické faktory, dopady na ekonomiku a životní úroveň. Velmi důležité jsou také důsledky integrace na sociální oblast. Číst dále


Jaký je vztah našich občanů k NATO?

Od roku 1998 se pro členství v NATO vyjadřuje souhlasně více než polovina dospělé české populace.V listopadu 2002 s členstvím naší země v NATO souhlasily více než dvě třetiny občanů. Míra souhlasu s konáním pražského summitu NATO se v průběhu roku 2002 mírně snížila, před summitem byla na úrovni 40%. Po skončení summitu jeho konání schválilo zhruba 50% občanů. Výrazně kladné je hodnocení pořadatele – České republiky a to jak zajištění odpovídajících podmínek pro průběh summitu, tak i bezpečnostních opatření včetně zásahů proti demonstrantům. Hlavní pozitiva spatřovali respondenti v symbolické rovině. Negativní hodnocení summitu mělo dvě roviny: pragmatickou, poukazující na náklady se summitem spojené, a bezpečnostní, zdůrazňující zbytečné bezpečnostní riziko pro ČR. Číst dále


Jak vidíme boj proti terorismu?

Terorismus je společně s mezinárodním zločinem trvale považován za největší hrozbu pro naši zemi. Mimořádnou nebezpečnost terorismu uznávají všechny skupiny populace, dokonce i ty, které zpravidla projevují nejvíce odvahy, optimismu či bezstarostnosti. Jednoznačné hodnocení terorismu se promítá i do poměrně výrazné skepse, s níž lidé přistupují k možnostem světový terorismus výrazně omezit nebo dokonce zlikvidovat. Více než polovina lidí se domnívá, že terorismus lze ve světě nanejvýš „trochu omezit“, jeho úplné odstranění považuje za možné jen 6 % populace. Za nejdůležitější příčinu terorismu lidé považují náboženský fanatismus. Číst dále


Názory veřejnosti na způsob volby prezidenta

Funkce prezidenta je u nás spojována s velkou vážností a úctou a prezident by podle lidí měl stát mimo politické strany. Značná většina lidí, přes 80 %, požaduje, aby prezident byl volen přímo hlasy občanů. Téměř stejný podíl lidí by chtěl volit přímo již nástupce Václava Havla. Z kandidátů, kteří byli (na počátku září 2002) lidem nabídnuti, by nejvíce občanů považovalo za dobrého prezidenta Otakara Motejla, s mírným odstupem následuje Petr Pithart, menší okruh příznivců má Václav Klaus. Šance dalších nabízených kandidátů (T.Halík, M.Zeman, I.Wilhelm, R.Zahradník, V.Železný, J.Šiklová) by v přímé volbě byly již výrazně menší. Číst dále


Hodnocení demokracie ve volebním roce

S tím, jak u nás funguje demokracie, je spokojeno zhruba 40 % občanů. Asi 60 % lidí si myslí, že se u nás podařilo vybudovat základy demokracie, jen necelých 30 % lidí však považuje úroveň naší demokracie za srovnatelnou s vyspělými západoevropskými zeměmi. V hodnocení jednotlivých aktérů, kteří se na formování demokracie podílejí, jsou lidé relativně nejspokojenější s činností politických stran (zda zaručují demokratickou politiku), nejkritičtější jsou sami vůči sobě (zda umí veřejnost v běžném životě uplatňovat demokratické principy). V pohledu na to, co je obsahem demokracie, převažuje (zvláště od překonání ekonomického poklesu v letech 1999-2000) pojetí demokracie jako svobody, výběru, spravedlnosti pro všechny. Menší část lidí (cca 40 %) staví výše pojetí demokracie jako ekonomické rovnosti, prosperity, rovnosti. Číst dále


Vývoj podpory politických stran

Příspěvek má tři části: aktuální volební preference, přesuny voličů od voleb v roce 1998 do voleb 2002 a od nich do současnosti a pohled na sociodemografickou struktury voličů hlavních stran. Současné preference (počátek října 2002) ukazují, že od voleb si mírně polepšily dvě nejsilnější strany. Voliči Koalice se vrátili ke svým „mateřským“ stranám (KDU-ČSL a US.DEU), společná značka přestala pro ně existovat. Od voleb 1998 k volbám 2002 nabírala nové voliče především ČSSD (a to dokonce i od ODS, tedy „přes bariéru“), naopak voličský potenciál pravicových stran se rozmělňoval. Po červnových volbách zatím k větším přesunům nedošlo. Sociodemografické zázemí hlavních stran lze charakterizovat jako značně stabilní, k pozvolným posunům dochází v souvislostmi s fluktuacemi voličů. Číst dále


Dynamika názorů na práci vlády

V polistopadovém vývoji můžeme odlišovat tři etapy. První, počátkem 90.let, dominovaly ideje politické demokracie, uplatňování lidských práva a svobod. Ve druhé, do poloviny 90.let, sice narůstalo kritické hodnocení různých oblastí života společnosti, ale přetrvávalo celkově pevné přesvědčení o správnosti směru společenského vývoje. Třetí etapa představuje vlastně návrat k „normálnímu“ stavu vytváření veřejného mínění. První vláda Václava Klause prošla ještě bez výrazných zvratů. Ve druhé vládě V.Klause silně narůstaly kritické nálady v obyvatelstvu a ubývalo stoupenců vlády. Zemanova vláda nastoupila s velkým mandátem důvěry, který hluboko propadl po zklamání nadějí v prvním roce vlády, postupně lepšící se ekonomické perspektivy i personální výměny spokojenost opět začaly zvyšovat. Hodnocení vlády Vladimíra Špidly je ještě předčasné. Silnou důvěru do startu však dostala. Číst dále


Postavení Senátu před volbami

Zpráva rekapituluje postavení Senátu a jeho kredit u veřejnosti, názory veřejnosti na blížící se volby do třetiny Senátu a šance kandidátů strana a nezávislých. Senát je většinou lidí odmítán jako nepotřebný a nadbytečný. Velká většina lidí ani neočekává, že by senátní volby něco mohly u nás změnit. Volební účast bude tedy zřejmě velmi nízká. Šance nezávislých kandidátů od roku 1996 postupně rostou, straničtí kandidáti se však mohou spolehnout na pevnější voličské zázemí. Číst dále